3 II. Teoretická ČÁST



страница1/26
Дата25.07.2016
Размер3.26 Mb.
#5420
  1   2   3   4   5   6   7   8   9   ...   26
OBSAH

I. ÚVOD ............................................................................................................... 3

II. TEORETICKÁ ČÁST .............................................................................. 6

1. Frazeologie a idiomatika ................................................................ 6

1.1 Vymezení pojmu ............................................................. 6

1.2 Historie ............................................................................ 7

2. Frazém, idiom ................................................................................. 10

2.1 Vymezení pojmu ............................................................. 10

2.2 Vlastnosti a typy frazémů ............................................. 11

2.3 Frazémy a slovní druhy .................................................. 12

2.4 Struktura frazémů ......................................................... 14

2.5 Vztahy mezi frazémy ..................................................... 17

2.6 Stylistické uplatnění frazémů ....................................... 18

2.7. Vznik a zánik frazémů ................................................ 18

3. Publicistický styl ............................................................................ 20

III. PRAKTICKÁ ČÁST .............................................................................. 22

1. BARVY ........................................................................................... 23

2. ČÁSTI LIDSKÉHO TĚLA ........................................................ 30

3. ČÍSLOVKY .................................................................................... 95

4. FYZIOLOGICKÉ PROJEVY ..................................................... 100

5. GESTIKULACE ............................................................................ 101

6. KVANTITA .................................................................................... 104

7. LIDSKÁ ČINNOST ....................................................................... 106

7.1 Činnost ............................................................................ 106

7.2 Výsledek konání určité činnosti .................................... 109

7.3 Způsob konání určité činnosti ...................................... 116

8. LIDSKÉ VLASTNOSTI ................................................................ 125

8.1 Povahové rysy .................................................................. 125

8.2 Vnější rysy ........................................................................ 134

9. MEZILIDSKÉ VZTAHY ................................................................ 135

10. NÁBOŽENSKÉ MOTIVY ......................................................... 141

11. POCITY, EMOCE ........................................................................ 147

12. PŘEDMĚTY, VÝROBKY ........................................................... 151

13. PŘÍRODNÍ JEVY ......................................................................... 177

14. ROSTLINY ..................................................................................... 184

15. SPORT .......................................................................................... 188

16. STAV .............................................................................................. 190

17. VZDÁLENOST ............................................................................. 199

18. ZVÍŘATA ..................................................................................... 200

19. OSTATNÍ ..................................................................................... 212

20. PŘÍSLOVÍ A POŘEKADLA ..................................................... 220

21. AKTUALIZOVANÉ FRAZÉMY A IDIOMY ........................... 224

IV. ZÁVĚR ......................................................................................................... 228

RESUMÉ ............................................................................................................. 232

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ................................................................. 243

BIBLIOGRAFIE .................................................................................................. 244

PŘÍLOHA .................................................................................................. 247

I. ÚVOD
Za téma své diplomové práce, se kterou ukončuji navazující magisterské studium oboru Bulharský jazyk a literatura, jsem si zvolila Porovnání frazeologie a idiomatiky v českých a bulharských společenských časopisech.

Cílem této práce bude registrování a následné analyzování českých a bulharských frazémů a idiomů vyskytující se v publicistických textech, které budou klasifikovány a hodnoceny především po stránce sémantické a podle přítomných určujících komponentů, ale komentář se leckdy dotkne i stránky formální. Zaměřím se také na fakt, zda jsou frazémy a idiomy uváděny ve své automatizované podobě, anebo byly modifikovány autorem, a tak došlo k jejich aktualizaci.

Potřebný jazykový materiál pro tento výzkum byl získán excerpcí českých a bulharských vydání časopisu Cosmopolitan, který spadá do kategorie tzv. life-stylu neboli společenských časopisů. Z každého jazyka bylo vyexcerpováno 13 čísel, a to za období říjen 2005 až říjen 2006 včetně, tedy celkem 26 vydání jmenovaného měsíčníku. Toto periodikum jsem si zvolila z důvodu, že se v české klasifikaci za rok 2005 umístil na prvním místě jako nejčtenější časopis z této oblasti. Na českém trhu je již od roku 1993 a podle dostupných údajů (zdroj: Media Projekt společností GfK Praha a Median) má Cosmopolitan 223. 000 čtenářů. Z titulů životního stylu pak následuje Elle (169. 000 čtenářů) a třetí je Marianne (129. 000 čtenářů). Zatím existuje 59 národních edic (počet se zvyšuje každý rok) přibližně ve čtyřiceti jazycích. Prodává se však ve více než 80 zemích na světě a je právem považován za nejúspěšnější, a tudíž i nejvlivnější časopis pro ženy v celosvětovém měřítku. Od roku 2004 se publikuje i v bulharštině. V průměru obsahuje 150 stran a je určen především čtenářkám ve věku od 18 do 35 let. Existuje i varianta CosmoGIRL!, která je zaměřena na mladší věkovou kategorii, jelikož se na jeho stránkách probírají témata bližší a vhodnější pro adolescenční dívky.

Cosmopolitan je čtivo pro volný čas a jeho záměrem je podávat informace, v takové formě, aby byly pro čtenáře zábavné a odreagovávající. Zpracovávají se témata zajímající většinu mladých žen, jakými jsou např. partnerské vztahy, ke kterým patří láska, rozchody, svatby, manželství a těhotenství, dále trendy v módě, líčení a s tím spojená i péče o pleť, diety a různé rady týkající se zdraví, zajímavosti ze společenského života a života hvězd, tipy na cestování, nové filmy, koncerty a výstavy či knihy. Pravidelnými rubrikami jsou např.: Sex a láska, Cosmo příběh, Vaše duše, Kariéra, Sexy žena, Sexy muži, Tělo, Test a Horoskop. Můžeme podotknout, že se články v českých a bulharských vydáních, kromě asi 4 případů, neshodují.

Jelikož se jedná v podstatě o stále stejné a opakující se náměty, je pro autory těchto článků důležité, aby je podávali vždy v jiné formě a vytvářeli tak iluzi, že se určitý problém ještě neprobíral a hovoří se o něm poprvé. A právě k naplění tohoto záměru využívají různé jazykové prostředky, které jim pomáhají tyto články zpestřit a učinit je čtivějšími. Mezi takové prostředky řadíme bezesporu frazeologické jednotky, které nabízejí velice široké pole působnosti, a to nejenom pro svoji expresivitou a nápaditosti, ale také tím, že činní projev, v našem případě písemný, živější, barvitější a zábavnější.

Síla masmédii, mezi kterými figurují i časopisy, napomáhá tomu, že se daný obrat dostane do povědomí široké veřejnosti a nevědomky pronikne a stane se součástí slovní zásoby lidí. Novináři, sloužíce si frazémy a idiomy, přispívají tomu, že řada z těchto pokladů lidové slovesnosti neupadla do zapomnění a jsou stále přítomny v jazykových projevech. Z našich zdejších excerpt si tak můžeme povšimnout a udělat si představu i o tom, které frazémy a idiomy jsou v obou jazycích živé a srozumitelné kategorii žen, jež čtou toto periodikum.

Vyexcerpovaná materiálová základna byla ověřována ve stěžených frazeologických slovnících obou jazyků. Pro češtinu jsem vycházela ze třídílného Slovníku české frazeologie a idiomatiky (Přirovnání, Výrazy neslovesné, Výrazy slovesné I. a II. díl – autor F. Čermák a kol.) – dále jen SČFI, a pro bulh. mi sloužil dvoudílný Фразеологичен речник на българския език (autor K. Ničeva a kol.) – dále jen FSBJ. Práce je pak členěna do dvou stěžejných kapitol – Teoretická část a Praktická část.

Frazémy a idiomy, které byly námětem i mé bakalářské práce (Hrdličková, R.: Bulharské a české frazémy a idiomy s klíčovými komponenty ruka/ruce a noha/nohy. Brno 2005), mě oslovuji především z důvodu, že nejenom velmi působivě reflektují extralingvistické skutečnosti a podávají obraz o lidském způsobu myšlení a uvažování, ale jsou zajímavé i po stránce jazykové, neboť abychom si sloužili tímto typem slovních spojení v cizím jazyce a rozuměli rodilým mluvčím či psaným, ať už publicistickým či beletristickým textům, kde jsou frazémy a idiomy velmi často přítomny, je zapotřebí velkého jazykového citu, což dokazuje, že jsme si daný jazyk již osvojili na vyšší úrovni než je jenom gramatický systém či fundamentální slovní zásoba. A jelikož je v oblasti frazeologie a idiomatiky stále „bílých míst“, je neustále co objevovat, doplňovat, prozkoumávat a srovnávat, neboť jazyk není zakonzervovaný, ale neustále se vyvíjí a obměňuje. Sice ve frazémech a idiomech není tento proces tak markantní, neboť dokladujeme řadu frazeolog. slovních spojení, která se po staletí nezměnila a vykazují prvky archaičnosti, ale lidská invence nenechává ani tuto oblast zcela netknutou a jsme svědky i pozměněných frazémů a idiomů či dokladujeme i neologismy.

II. TEORETICKÁ ČÁST
1. Frazeologie a idiomatika
1.1 Vymezení pojmu
Termínem frazeologie běžně označujeme nejen souhrn frazeologických jednotek - FJ- (obratů, výrazů a spojení), frazeologismů, frazémů v jazyce, ale také jazykovědnou disciplínu, která se zabývá zkoumáním a popisem frazeologického fondu daného jazyka. Všeobecně je frazeologie pokládaná za jednu z nespecifičtějších oblastí každého přirozeného jazyka a podle stupně jejího ovládání se často hodnotí celková úroveň znalosti cizího, ale i mateřského jazyka. 1

Stejný autor, tj. J. Mlacek, podrobněji definuje tyto pojmy ve své práci Frazeologická terminológia:



frazeológia1. Lingvistická disciplína skúmajúca všetky stránky frazém. Poďla prístupu

k jednotlivým stránkam frazeologických jednotiek sa v nej vydeľujú viaceré čiastkové disciplíny, jako napr. historická frazeológia, porovnávacia frazeológia apod.



2. Súhrn všetkých frazém, frazeologických jednotiek v jazyku. Do tohoto

súhrnu sa niekedy zaraďovali iba nevetné jednotky a vtedy sa hovorilo o frazeológii v užšom zmysle. Keď sa do predmetu frazeologie zahrnuli aj obrazné ustálené vetné jednotky s komunikatívnou funkciou, vydelila sa tzv. frazeológia v širšom zmysle. Poďla príznaku idiomatickosti sa frazeológia v tomto zmysle rozdeľuje na idiomatickú a neidiomatickú.



3. V neterminologickom, voľnom filologickom vyjádření spôsob vyjadrovania

sa nejakého jednotlivca alebo spôsob vyjadrovania sa, ktorý je typický pre nejaký odbor (napr. ekonomická frazeológia, politologická frazeológia atď.).


idiomatika – 1. Súhrn všetkých idiomatických prostriedkov (idiómov) istého jazyka.

2. Naúka o idiómoch, čiže specifických, pre daný jazyk typických ustálených

typech slovných spojení. 2


Pokud nahlédneme do České lexikologie, autorů J. Filipce a F. Čermáka, dočteme se následující definici frazeologie: „Frazeologie a idiomatika je dnes samostatná jazyková disciplína zabývající se studiem, případně i popisem svérázných jazykových jednotek různého typu a více úrovní, které dlouho vzdorovaly souvislému popisu. V běžném povědomí vystupují tyto jednotky, tj. frazém a idiom, nejčastěji jako sémanticky nerozložitelné.“3

Podle F. Čermáka se oba pojmy frazeologie a idiomatika prakticky překrývají. Sám pak ve svých pracích používá frazeologii pro označení formálních aspektů jevů (tzn. studuje strukturu výrazu), zatímco idiomatiku pro označení sémantických aspektů (studuje význam výrazu). Idiom se může někdy skládat z lexikálních jednotek, které se nikde jinde v jazyce neobjevují a jsou považovány za monokolokabilní (např. nechat někoho na holičkách - holičky slovo, které se v jíném spojení v jazyce neobjevuje). 4 Dalo by se tedy konstatovat, že idiomatika je součást frazeologie a spadá do ni, jelikož zkoumá pouze idiomy (specifické FJ), kdežto frazeologie obrací pozornost všem ustáleným slovním spojením.

Společně se slovotvorbou, sémantikou, etymologii, onomastikou a lexikografií se frazeologie a idiomatika dnes řadí do oblasti lexikologie. Ovšem takovýmto jednoznačným určením, otázku frazeologie uspokojivě nevyřešíme. Předmět frazeologie je mnohem širší a nemůžeme opomíjet ani fakt, že se dotýká dalších jazykových disciplín např. syntaxe a stylistiky, ale také i disciplín nejazykových, zejména filozofie, psychologie, etnografie či historie.V jazykovědě se neustále objevují protichůdné názory o místě frazeologie v systému jazyka, o tom, co vše spadá do oblasti frazeologie a není stále jednoznačně vyřešena ani její terminologie. Představitelé jednotlivých lingvistických škol ji podle různého úhlu pohledu zařazují odlišně – jedni do nauky o slově, jiní do nauky o větě. Někteří z nich, jako např. M. Čejka5 či V. Vâtov6 se neztotožňují s názorem, že by do oblasti frazeologie náležely drobné útvary mikrotextové povahy jakými jsou rčení, přísloví, pořekadla či pranostiky. V této práci se bude frazeologie přijímat v širším chápání, takže jsou do ni začleněny i rčení, pořekadla, přísloví a pranostiky.
1.2 Historie
Ohlédněme se krátce za historii této specifické lingvistické disciplíny. Derivačně pojem frazeologie vychází z řeckého slova phrasis, znamenající způsob vyjadřování. Z toho vznikl význam fráze - věta, výpověď (zachovaný např. ve francouzštině) a postupně získal i pejorativní nádech, používaný pro stále se opakující již nic neříkající otřelé výpovědi – tzv. klišé. Frázování může také značit členění věty (nebo i hudby) na jednotlivé úseky.

Historické slovníky uvádějí, že pojmenování frazeologie se poprvé objevuje v roce 1558 v řecko-latinském slovníku M. Neandra. Postupně se začalo jeho širší uplatňování v lexikografické tvorbě a nejčastěji konkurovalo názvu idiomatika. Od začátku se s ním označovaly především slova a zvraty typické pro daný jazyk, které se hůře překládaly do jiných jazyků.7 Dnes se právě pro tyto doslovně nepřeložitelné výrazy ujal termín idiom, i když se dá konstatovat, že se v poslední době ustupuje i od tohoto určení a razí se názor, že frazém se zabývá formální stránkou, kdyžto idiom se zaměřuje na zkoumání stránky významové. 8 V starší jazykovědě se oblast frazeologie zužovala pouze na paramiologii, do které se řadí přísloví, pořekadla, pranostiky, aforismy ale i hádanky. V pozdějších pracích (např. švýcarský lingvista Ch. Ballyho, který je pokládán za zakladatele této disciplíny) došlo k úplnému opaku a oblast paramiologie byla z frazeologie vyčleněna, neboť se za frazeologické jednotky začaly považovat pouze ustálené jednotky nevětné povahy. Výraznější zájem a nový pohled na frazeologii a idiomatiku se začal projevovat až po 2. světové válce. Začaly se teoreticky rozpracovávat otázky, týkající se frazeologie, pořádat odborné konference, sestavovaly se dvojjazyčné překladové frazeologické slovníky atd. Lingvista V. Vinogradov, který navázal na myšlenky Ch. Ballyho, poukázal zejména na důležitost sémantické stránky FJ, naopak A. Jefimov či Slovák J. Mihál řadili frazeologii do stylistiky a např. V. Kunin spatřoval ve frazeologii samostatnou disciplínu. 9

L. Stěpanova konstatuje, že: “…i když ve frazeologii bylo už mnoho vykonáno, některé otázky zůstávají i nadále nevyřešeny. Jednou z dosud neprobádaných oblastí jsou také diachronní aspekty frazeologie.“ A dodává: „V současné etapě se nedostatečná rozpracovanost historické frazeologie evropských jazyků pociťuje stále silněji. 10
Frazeologie je prostředkem stručného, obrazného účinného a přitom srozumitelného způsobu vyjadřovaní. Je významnou součástí národního bohatství jednotlivých jazyků a jejich slovní zásoby, vytváří obraz nejenom o jazykové vynalézavosti uživatelů daného jazykového společenství, ale podává cenné informace i o životě určitého etnika, způsobu pohledu na svět či jeho celkové životní filozofii, přírodních podmínkách a předmětech každodenního užívání. Pomáhá poznat charakter daného národa a frazeologický materiál různých jazyků se od sebe liší na základě specifického jazykového či historického vývoje a předává se z generace na generaci. 11


Poznámky:

1 Mlacek, J.: Slovenská frazeológia. Bratislava 1984, str. 5

2 Mlacek, J. - Ďurčo, P. a kolektiv: Frazeologická terminológia. Bratislava 1995, str. 31-32,

64

3Filipec, J. – Čermák, F.: Česká lexikologie. Praha 1985, str. 166



4 Čermák, F.: Jazyk a jazykověda. Praha 2001, str. 189

5 Čejka, M.: Česká lexikologie a lexikografie. Brno 1992, str. 35

6 Вътов, В.: Лексикология на българския език. Велико Търново 1998, str. 280

7 Mlacek, J.: Slovenská frazeológia. Bratislava 1984, str. 9

8 Hladká Z. a kol.: Příruční mluvnice češtiny. Praha 2003, str. 71

9 Soták, M.: Slovný fond slovenských a ruských frazém. Bratislava 1989, str. 6 - 8

10 Stěpánova, L.: Česká a ruská frazeologie. Diachronní aspekty. Olomouc 2004, str. 9

11 Mrháčová, E.: Názvy části lidského těla v české frazeologii a idiomatice. Ostrava 2000, str.

3

2. Frazém, idiom



2.1 Vymezení pojmu
Frazeologie operuje se třemi synonymickými pojmy pro označení své základní jednotky – frazém, frazeologismus a frazeologická jednotka (FJ). I v bulharštině se užívá trojice výrazů – фразема, фразеологизъм и фразеологична единица. Idiomatika používá pro označení základní jednotky pouze jeden termín – idiom (идиом).

E. Lotko definuje tyto jednotky takto:



frazém – ustálené spojení slovních tvarů, v němž alespoň jeden tvar má jedinečnou funkci a

význam spojení není přímo odvoditelný z významu tvarů (např. mít obě ruce levé); funkční a formální jednotka frazeologie


idiom – frazém, v němž aspoň jeden prvek má jedinečnou funkci, významově není přímo odvoditelný z významu tvarů; úžeji též frazém typický pro určitý jazyk, zpravidla nepřeložitelný, např. dělat si z něčeho psinu1
I z tohoto výkladu je zřejmé, jak již bylo dříve zmíněno, že frazém je nadřazen

pojmu idiom, a tudíž frazeologie je nadřazena idiomatice.

Jeden z nejvýznamnějších českých lingvistů zabývající se frazeologii – F. Čermák –

definuje frazém jako formální stránku kombinatorického útvaru; významová stránka je pojmenovaná jako idiom. Frazém/idiom je pak taková jedinečná ustálená kombinace minimálně dvou prvků, z nichž některý (popř. žádný) nefunguje stejným způsobem v žádné jiné kombinaci. Do frazému/idiomu pak jsou zahrnovány jednotky lexikální (jednoslovné), kolokační (víceslovné), propoziční (větného charakteru) a polypropoziční (souvětného charakteru). Podle stylového kritéria jsou frazémy/idomy rozdělovány na poetické, knižní, publicistické, neutrální, kolokviální, vulgární, nářeční, slangové a argotické. 2

Frazémy jsou tedy ustálená víceslovná pojmenování s přeneseným významem. Skládají se minimálně ze dvou slov, z nichž alespoň jedno musí být plnovýznamové. Pořadí slov ve slovním spojení je nezaměnitelné a jednotlivá slova v těchto pojmenováních ztrácejí svůj původní význam, takže význam frazému nelze vyvodit analýzou jednotlivých slov, ze kterých je komponován, a proto je třeba se frazémů cizích jazyků naučit. Může se tedy konstatovat, že frazémy jsou čistě z formálního hlediska neměnná slovní spojení, která se automatizovala. Pokud bychom jednotlivé komponenty frazému nějakým způsobem modifikovali, ať už slovní inverzí či použitím jiného lexika, riskujeme, že adresát nepochopí vůbec či správně naše sdělení, a tudíž komunikační záměr nebude plnohodnotně naplněn (např. kdybychom u čes. frazému rvát si vlasy zaměnili subst. vlasy s jinou části lidského těla např. zuby, již by v nás takovéto spojení rvát si zuby neevokovalo sémantiku „rozčilovat se“ či „být zoufalý“ nebo např. inverze bulh. frazému криво- ляво na ляво-криво). Ovšem i u některých frazémů se můžeme setkat s formální, lexikální či poziční variantností, která není na úkor srozumitelnosti (např. čes. být červený/rudý jak rak, nebo bulh. пускам муха/бръмбър в главата). Je důležité si uvědomit, že frazémy jako ustálená slovní spojení nejsou mluvčím tvořeny spontánně během komunikačního aktu, ale že si uživatelé jazyka slouží již hotovými konstrukcemi.
2.2 Vlastnosti a typy frazémů
Pro frazémy je typické, že vykazují tyto příznakové rysy: ustálenost formy a významu, víceslovnost, nerozložitelnost významu jednotlivých slov, ze kterých jsou složeny, dále obraznost, idiomatičnost, reproduktivnost, expresivnost. Často vykazují i prvky žertu či nadsázky.

Podle rozsahu frazémů můžeme rozlišovat:



1. frazémy s jedním frazeologickým členem – např. čes. černý pasažér (kde adjektivum

černý nemá svůj primární význam označující barvu, ale dochází u něho k sém. posunu znamenající „nelegální“), děravá paměť, slepé střevo, železné zdraví; bulh. např. луда глава, магарешка сянка, кучешки син.

2. spojení frazeologizovaná jako celek – např. čes. bílá vrána (označuje něco zcela

výjimečného), modrá krev (= šlechtický původ), z bláta do louže (= stejně špatně); v bulh. podobně бяла врана, синя кръв, от трън на глог.

Velmi často mají frazémy formu přirovnání – např. čes. bílý jako stěna, chudý jako

kostelní myš, mluví jako kniha, mlčí jako hrob (bulh. např. бял като сирене, грозен като

бостанско плашило, мълчи като галфон, треперя като листо) a podle citového zabarvení se můžou vyskytovat frazémy eufemistické – čes. rozloučit se se životem (bulh. преселвам се на онзи свят), disfemistické – čes. mlít pantem (bulh. např. хвърлям петалата) nebo neutrální – čes. tváři v tvář (bulh. лице в лице). Dále frazémy mohou být hanlivé (čes. rozumět něčemu jako koza petrželi; bulh. гледай си работата), ironické (čes. sluší mu to jak praseti náprsenka; bulh. като на свиня звънец), pochvalné (čes. být jako padlý sníh, bulh. хубава като кукла), vulgární (čes. srát se s něčím; bulh. гледам като посрaнo дете майка си) nebo žertovné (čes. boty jak lodě; bulh. кажи ми да ти кажа). Ve struktuře frazému se můžeme setkat i s rýmy – např. čes. mít hlásek jako konipásek, bulh. горе осо, долy босо.

Primárním cílem frazémů není pojmenovat konkrétní jevy, což činíme pomocí jiných slov, ale expresivně, žertovně, netradičně či barvitějším způsobem vyjádřit danou skutečnost (např. čes. zírat s otevřenou pusou = být překvapený, bulh. на куково лято = nikdy). Kromě expresivity jsou dále charakteristické metaforičností. Frazémy jsou „kořením“ každého jazyka a odráží národní specifika, různý pohled na svět, morální a náboženské představy, kulturní a historický osud daného etnika. Proto při překladu frazémů do dalších jazyků vzniká řada problémů, jelikož je velmi těžké, někdy i nemožné, najít odpovídající výraz v jiném jazyce, který by se s originálem shodoval ve funkčním, obsahovém i stylistickém aspektu.


2.3 Frazémy a slovní druhy
Frazémy ve větě mohou plnit funkci různých slovních druhů. Této problematice se věnuje jedna z autorek FSBJ K. Čolaková ve stati За лексикално-граматичната еквивалентност на фразеологичната единица с думата publikované ve Slavistickém sborníku. 3 Poukazuje zde na to, že frazémy, které jsou stejně jako ostatní slova součástí lexikální roviny jazyka, mají řadu stejných rysů jako slova, ale také vykazují i znaky, které je od slov odlišují. I když je frazém spojení slov, se slovem ho spojuje to, že je sémanticky monolitní.

Gramatické významy frazémů jsou podmíněné na jedné straně tím, jaký je jejich lexikální význam – zda jde o předmět, vlastnost, stav nebo podmínku – a na druhé straně závisí i na jejich syntaktické funkci ve větě. Na základě lexikálně-gramatických příznaků mohou být frazémy různými slovními druhy, a to v bulh.:

1) verba: оставам с пръст в устата, лапам мухи, подливам вода, дим да ме няма

2) jména: a) substantiva: мазна Гана, див петел, пробита бъчва, глас в пустиня

b) adjektiva: гол и бос, гъбав с пари, лек в главата

с) totalizující nebo neurčitá pronomia: и куцо и сляпо, ни бял ни черен

d) adverbia: едно на ръка, на тясно, между четири очи
Některé frazémy obsahují komponent, který je nositelem gramatických kategorii

jakými jsou rod, číslo, určitost nebo osoba, číslo, čas způsob, vid. Na základě tohoto komponentu se realizují změny, které odráží změny v gramatice – např. тиха вода (тихи води, тихите води), гъбав (-а, -о, -и) с пари.

V bulh. máme slovesné frazémy, u kterých gramatické a paradigmatické změny se tvoří složitěji. Jedná se o frazémy, které mají nevyjádřený subjekt nebo verbum ve 3. os. a enklitickou zájmenou částicí ми nebo verbum ve 3. os. a zájmenou částici ме – např. лови ми окото, порастват ми ушите, хващат ме дяволите, сърби ме езикът.

Některé frazémy vykazují plné paradigma (např. лапам мухи), jiné jsou defektivní. Tato defektivnost se projevuje např. tím, že se některé frazémy vyskytují pouze v plurálu (např. злите езици, бабини деветии, вадим си очите) nebo v singuláru (např. дясна ръка, пето колело). Oba typy těchto frazémů se objevují v podobě s určitým členem (např. злите езици, петото колело). Evidujeme i slovesné frazémy, které se mohou vyskytovat pouze v omezených formách, týkající se osoby a čísla (např. остава мъртва буква, носи се от уста на уста – používají se pouze ve 3. os. sg.). Dále autorka poukazuje na slovesné frazémy, které tvoří korelativní dvojice. Jedná se o tyto typy:

1) dvojice slovesných frazémů, z nichž jeden se skládá z verba ve 3. os. a částice ми a druhý se skládá ze stejných komponentů, ale bez částice ми a verbum je v aktivním rodě – např. къса ми се сърцето х късам сърцето (на някого); връзват ми се ръцете х връзвам ръцете (на някого)

2) dvojice slovesných frazémů, obsahující stejné komponenty, z nichž jeden frazém má verbum v aktivním rodě a verbum druhého frazému je reflexivní – např. насаждам на пачи яйца х насаждам се на пачи яйца; тегля куршума х тегля си куршума

3) dvojice slovesných frazémů se stejnými komponenty, z nichž jeden má substantivum v neurčitém tvaru a druhý v určitém – např. събирам ум х събирам ума (на някого); превивам врат х превивам врата (на някого)

4) dvojice slovesných frazémů složených ze stejných komponentů a mající stejnou sémantiku, z nichž jeden frazém má verbum v aktivním rodě nebo reflexivní a druhý obsahuje verbum ve 3. os., ale pouze v reflexivním tvaru a s částici ми – např. преплитам крака х преплитат ми се краката; развързвам си ръцете х развързват ми се ръцете.

V druhé části své stati si autorka všímá frazémů jako větných členů a konstatuje, že se

frazémy po syntaktické stránce většinou shodují se slovy.

Slovesné frazémy, které ve větě plní funkci predikátu, se po lexikálně-gramatické

stránce shodují s kategorii verba – např. ловя око, носи се от уста на уста. Mohou být použité i samostatně jako jednočlenné věty – např. Умът ми се взе!, Вятър го вее!. Některé slovesné frazémy, mající defektivní paradigma, se objevují pouze jako jednočlenné věty a ve většině případů jsou v imperativu – např. Гледай си кефа!, Разправяй на старата ми шапка!, Карай да върви!.

I adverbiální frazémy v postavení příslovečného určení se plně shodují s lexikálně- gram. kategorii adverbia – např. до сто и едно, с широка ръка.

Po syntaktické stránce se se slovem shodují i frazémy vykazující kategorii adjektiva a ve větě fungují jako atribut – např. силен на деня, в адамово облекло.

Na rozdíly narážíme u frazémů, které jsou po lexikálně-gram. stránce ekvivalentní se substantivem. Můžeme u nich pozorovat určitá omezení v jejich syntaktickém užití. Analogicky k substantivu mohou být některé z nich ve větě užity v pozici subjektu, objektu, atributu, doplňku, přístavku, ale podobná omezení se objevují i u slov – např. Такива тихи води като него понякога крият камък в пазвата си., И ти си шмекер, ама и аз съм от стара коза яре!, В къщи той беше безгласна буква.

Z této studie můžeme vyvodit závěr, že frazémy jako samostatné jazykové jednotky fungující jako jednotky, které jsou ekvivalentní s některou lexikálně-gram. kategorii, jsou tedy po této stránce shodné s ostatními lexikálními jednotkami. Nemůžeme však prohlásit, že jsou s nimi úplně totožné, jelikož frazémy se skládají z více slov a nevykazují všechny příznaky, které jsou charakteristické pro jednotlivé lexikálně-gram. kategorie.

Lexikální jednotky se klasifikují do jednotlivých lexikálně-gram. kategorii (slovních druhů) na základě svých morfologických, sémantický a syntaktických příznaků. U frazémů musíme v prvé řadě vycházet z jejich sémanticko-syntaktických příznaků. Z frazémů pouze slovesné a některé nominální vlastní i morfologické rysy, které se projevují změnami v paradigmatu.
2.4 Struktura frazémů
V krátkosti zmíním i několik slov o struktuře bulh. frazémů. Materiál, týkající se této otázky, jsem čerpala opět ze Slavistického sborníku a autorkou studie Структура на фразеологизмите в българския език je V. Kjuvlieva. 4

Frazémy jsou zde rozděleny do skupin podle následujících modelů:



Каталог: 64561 -> ff m


Сподели с приятели:
  1   2   3   4   5   6   7   8   9   ...   26




©obuch.info 2024
отнасят до администрацията

    Начална страница