Bulharsko-česká mezijazyková homonymie a paronymie
Historie a vymezení pojmů falešní přátelé překladatele, zrádná slova, mezijazyková homonymie a paronymie
Изтегляне 1.47 Mb.
|
- Навигация на страницата:
- Maxime
2.2. Historie a vymezení pojmů falešní přátelé překladatele, zrádná slova, mezijazyková homonymie a paronymieHomonymie a paronymie nemusejí být pouze záležitostí jednoho jazyka, ale mohou se vyskytnout i mezi dvěma či více jazyky. Pak můžeme hovořit o tzv. mezijazykové homonymii a paronymii. Výzkumy ukazují, že hlavní zdrojem homonymie je sémantický vývoj čili vlastně rozpad polysémie, který způsobuje vznik homonymie nejen v rámci jednoho jazyka, ale ještě častěji v rámci lexika dvou či více geneticky příbuzných jazyků. Bulharsko-česká mezijazyková homonymie se tak projevuje zejména u slov označujících dva denotáty, mezi kterými zejména lidé s běžnou jazykovým vědomím neshledávají žádnou souvislost. Takový typ vztahů se v lexikologii označuje jako (mezijazyková) homogenní homonymie. V odborné literatuře věnované námi sledované problematice se badatelé setkají se značnou terminologickou variabilitou a nejednotností. Jen v českém prostředí můžeme narazit na označení zrádné slova, falešní přátelé překladatele, mezijazyková homonymie a paronymie. Pro naše účely proto bude nutné vysvětlit, co se těmito termíny rozumí a jak je budeme chápat my.
Pozdějšího data jsou potom označení zrádná slova a konkurenční termín mezijazyková homonymie, resp. paronymie, které jsou dnes v odborných pracích hojně zastoupeny. Pro potřebu naší práce se budeme přidržovat definice zrádného slova podanou Edvardem Lotkem v jeho práci Zrádné slova v polštině a češtině, kterou bychom mohli upravit na bulharsko-české poměry: „Za zrádná slova ve bulharštině a češtině lze považovat takové lexikální jednotky, které jsou v obou jazycích formálně shodné nebo podobné, ale významově nebo/i stylově odlišné“ (Lotko 1992: 8-9). Taková definice má platnost v případě geneticky příbuzných jazyků, pro srovnávání dvou jazyků geneticky vzdálených bychom ji nutně museli poopravit. Důkazem může být i závěr autora česko-anglického slovníku zrádných slov (Hladký 1990), který říká: „Zrádnými nazýváme slova, která mají nejméně ve dvou jazycích stejný nebo téměř stejný význam, přitom se však liší svými významy. Jde tedy o slova mezinárodní, většinou původem z klasických jazyků, u nichž časem došlo k významovému rozlišení.“ Zrádnost u geneticky nepříbuzných jazyků je skutečně soustředěna především do oblasti tzv. internacionalismů, které Johannes Volmert definuje jako „lexémy cizího původu (zejména řeckého a latinského) a vyskytují se nejméně ve třech jazycích, z nichž alespoň jeden patří do odlišené jazykové skupiny/rodiny“ (Volmert 1990: 47). Zatímco internacionalismy mohou mít (a často mají) v různých jazycích identický význam, zrádná slova musí vykazovat jistý sémantický rozdíl. Termín zrádné slovo se v českém a slovenském prostředí vžil zřejmě nejvíce (Radina 1975, Hladký 1990, Lotko 1992, Pančíková 1993), nebylo by proto vhodné, a ani to není naším záměrem, s tímto označením polemizovat nebo se snad pokoušet o zavedení nového označení. Pro praktické účely navíc plně vyhovuje. Problematickým se však jeví tehdy, pokud bychom chtěli o zrádných slovech hovořit jako o komplexním jevu, pak se zdá vhodnější použití termínu mezijazyková homonymie (pro slova formálně zcela shodná), resp. paronymie (pro slova formálně podobná), který nevyžaduje tvoření plurálu a podle našeho názoru lépe vystihuje i teoretickou rovinu problému. Na druhou stranu můžeme pod označení zrádná slova shrnout i řadu dalších jevů, např. dvojice slov, která jsou významově shodná, ale liší se grafickým zápisem. rodově, stylisticky apod. Pro označení mezijazyková homonymie (bulh. междуезикова омонимия) se rozhodly také autorky bulharsko-srbského (Ivanova/Aleksić 1999) a bulharsko-německého (Mančeva, 1999) slovníku zrádných slov. Čeští a slovenští lingvisté ve svých pracích operují s označeními paronyma (Vlček 1966), mezijazyková homonymie (Nečas 1999, Pančíková 1999, Horáková 1999, Horáková 2001, Vaňko 2003) a interlingvální homonymie (Vaňko 1999). M. Pančíková vymezuje mezijazykový homonyma takto: „V prípade medzijazykovej homonymie ide o slová zhodné alebo aspoň podobné po stránke grafickej alebo akustickej, ktoré však majú rôzny význam“ (Pančíková 1986: 107). Terminologie se současně s vzrůstajícím zájmem badatelů obohatila v dalších letech o nová označení, např. tautonyma (Lipczuk 1990: 4), aproximaty (Tokarz 1998, 1999), aproximatismy (Karpaczewa 1994), ale také jazyková falsiekvivalence či zdánlivé ekvivalenty (Leszczyński 1996).7 Pro bulharštinu uvádí E. Tokarz termíny апроксимация, лексикални успоредици (Tokarz 1999: 21-22), R. Horáková kromě toho ještě апроксимати (Horáková 2003: 14). Изтегляне 1.47 Mb. Сподели с приятели:
|