Speciální dvoujazyčné homonymické a paronymické slovníky (nejen) české a bulharské

2.6. Speciální dvoujazyčné homonymické a paronymické slovníky (nejen) české a bulharské

Lexikografické zpracování mezijazykové homonymie a paronymie ve slovanských jazycích je ještě stále nedostačující. Zřejmě nejuspokojivější situace panuje v Polsku, resp. v jazykovědné polonistice vůbec. V současné době tu má uživatel k dispozici slovníky kombinující polštinu s češtinou, bulharštinou, horní lužickou srbštinou, chorvatštinou, slovenštinou, slovinštinou, srbštinou a ruštinou, přičemž některé hned v několika verzích.⁸

V českém prostředí je stav o poznání horší, nalezneme tu pouze čtyři speciální příručky: česko-anglickou (Hladký 1990), česko-francouzskou (Radina 1988), ze slovanských jazyků pak česko-ruskou (Vlček 1966) a česko-polskou (Lotko 1992). V prvních třech případech jsou slovníky zpracovány velmi jednoduchým způsobem, kdy je homonymní pár rozdělen do dvou sloupců a za každým výrazem je pouze jeho překlad do druhého jazyka, eventuálně také výslovnost. Výrazný kvalitativní posun ve zpracování znamená až slovník Lotkův, který objasňuje jednotlivé významy a vše doplňuje jejich exemplifikacemi (v podobě krátkých vět či slovních spojení).

Ani bulharská lexikografie na tom ve zpracování mezijazykové homonymie a paronymie není lépe. V souladu s naším zjištěním nalezneme v elektronické databázi R. Lipczuka a D. Bunčiće (Lipczuk 2003) jen tři slovníky: již zmíněný polsko-bulharský (Karpaczewa 1994), dále srbsko-bulharský (Ivanova 1999) a německo-bulharský (Kileva 1997).

Z výše uvedených skutečností také vyplývá, že žádný česko-bulharský homonymický slovník dosud neexistuje nebo nám o něm alespoň není nic známo. Byla to výrazná pobídka pro naši práci a do jisté míry by mohla motivovat k pokračování výzkumu v této oblasti i další kolegy-bulharisty.

3. Slovníková část

3.1. Metodika zpracování slovníku

Jediným omezujícím kritériem při výběru hesel byla jejich slovnědruhová příslušnost. S ohledem na značnou rozsáhlost materiálu jsme se totiž rozhodli v této práci zdokumentovat mezijazykovou homonymii a paronymii pouze v rámci třídy podstatných jmen. Náš slovník obsahuje především ty lexikální jednotky, které se vyskytují v současném, spisovném jazyce českém i bulharském. Výrazy stylově příznakové se v něm objevují v menší míře. Uvádíme je především v tom případě, kdy je jejich protějšek v druhém jazyce stylově neutrální. Nespisovná slova a významy (slangové, nářeční aj.) jsou do slovníku zahrnuta jen okrajově. Tato skutečnost vyplývá již z koncepce samotných slovníků, z nichž jsme čerpali. Zařazena jsou jak slova formálně zcela totožná (mezijazyková homonyma), tak slova z fonologického hlediska jen částečně obměněná (mezijazykový paronyma). Z hlediska sémantického je nutné poznamenat, že se ve slovníku vyskytují také polysémní jednotky, jejichž některé významy se mohou v obou jazycích shodovat. Tyto (víceméně) korespondující významy jsme vyznačili použitím symbolu (■). Ze zpracování byla vyloučena slova, která se v češtině a bulharštině liší pouze stylisticky.

3.2. Princip výstavby slovníkového hesla

Hesla našeho slovníku jsou uspořádána podle bulharských slov v abecedním (bulharském) pořadí. Při sestavování slovníku jsme se rozhodli pro využití tzv. zrcadlového principu, jehož největší předností je vysoká přehlednost pro čtenáře. V levém sloupci jsou uvedena bulharská slova a zrcadlově jsou k nim přiřazena česká slova v pravém sloupci. Uveďme jako příklad jedno z hesel:

БОЛЕСТ – BOLEST
бо̀лест (ж.)

1. нарушение на нормалната дейност на организма: Заразни болести. – Nakažlivé nemoci.

bolest (ž.)

1. nepříjemný tělesný pocit způsobený nemocí, zraněním ap.: Cítím palčivou bolest. – Чувствам остра болка.

Všechna slova uvádíme v reprezentativním tvaru, pro substanitiva je to forma nominativu singuláru. Každé heslo obsahuje informaci o gramatickém rodu slova. Ten je uveden v závorce za příslušným výrazem – maskulina jsou označena zkratkou (м.)/ (m.), feminina (ж.)/(ž.) a neutra (с.)/(s.) – a slouží čtenářově  rychlé orientaci v případných rodových rozdílech.

U bulharských slov jsme rovněž vyznačili místo přízvuku, který může mít ze sémantického hlediska distinktivní funkci. Zaznamenán je v souladu s běžným územ, tedy symbolem ( ` ) nad příslušným vokálem.

Homonyma (tedy heslová slova stejného reprezentativního tvaru) v rámci jednoho jazyka jsme označili povýšenými arabskými číslicemi (tzv. horním indexem) hned za příslušným tvarem, např. závod ¹, závod ² atd.

Každé heslo obsahuje významovou charakteristiku uváděných slov, a to buď výkladem významu, nebo naznačením poměru slova k slovu významově základnímu, uvedením synonym, případně také opozit (za značkou ×). Významové odstíny jsou odděleny středníkem.

Jednotlivé významy mnohoznačných slov (v případě tzv. polysémie) jsou řazeny pod sebou za příslušnými arabskými číslicemi (1., 2. atd.).

Významy mohou být také doplněny kvalifikátory, které informují o gramatických kategoriích, frekvenci, funkčněstylistickém zabarvení, expresivitě, příslušnosti k terminologii určitého oboru. Jako kvalifikátory slouží zkratky uvedené v samostatném přehledu (viz oddíl 3.4.), které přebíráme z příslušných hesel v BTR 2000 a SSČ 1998.

Převážná většina heslových slov je pro větší názornost použita v dokladových nevětných spojeních či větách tištěných kurzívou. V případě bulharského slova je uveden doklad v bulharštině a za pomlčkou následuje jeho český překlad, u českých slov je typické kontextové spojení v češtině doplněno překladem do bulharštiny. Samotné heslové slovo je navíc v obou jazykových mutacích zvýrazněno podtržením. Pro exemplifikaci hesel jsme čerpali primárně ze slovníků BTR 2000, SSČ 1998 a ČB 2003, v menší míře také z internetu, BČ 1959 a AB 2001.⁹

Jako předloha pro výstavbu slovníkových hesel posloužily především díla dvou předních odborníků na problematiku tzv. zrádných slov, Poláka Emila Tokarze¹⁰ a českého lingvisty Edvarda Lotka¹¹. Po důkladném zvážení a s přihlédnutím k předchozím autorovým zkušenostem se zpracováním podobného slovníku česko-slovinského, jsme se rozhodli pro kombinaci metodiky obou autorů. Zatímco Tokarzův slovník polsko-slovinských mezijazykových homonym přináší obšírné objasnění významu hesla ve zdrojovém jazyce, doplněný překladem do druhého jazyka, Lotkova česko-polská konfrontace uvádí překlad hesla a dále doklad použití (převážně ve formě nevětných spojení) ve zdrojovém jazyce. Vyjdeme-li z předpokladu, že by měl slovník sloužit praktické potřebě uživatele, pak podle našeho názoru nesmí chybět významová charakteristika, ale ani exemplifikace každého hesla. Vzhledem k autorově přání, aby byl slovník užitečný stejně českému jakož i bulharskému odbornému uživateli, je výklad významu heslových slov proveden vždy ve zdrojovém jazyce, aby nedocházelo k nechtěným zkreslením vlivem překladu do druhého jazyka. Naopak dokladová nevětná spojení a věty jsou důsledně uváděny i s překladem do češtiny/bulharštiny.

Изтегляне 1.47 Mb.

Сподели с приятели: