Expresivní vyjadřovací prostředky v bulharské a české internetové komunikaci



страница14/14
Дата19.07.2018
Размер0.56 Mb.
1   ...   6   7   8   9   10   11   12   13   14

7. Závěr


V naší magisterské diplomové práci jsme se pokusili zmapovat prostředky expresivního vyjadřování bulharských a českých uživatelů internetu, a to na sportovních diskusích s fotbalovou tematikou http://www.slavia.cz/ a http://www.cska.bg/. Oba zkoumané jazyky jsou jazyky slovanskými, a tedy geneticky příbuznými. Můžeme konstatovat, že díky jejich příbuznosti jsme se v průběhu našeho bádání setkali s mnoha shodnými jazykovými jevy. Kromě kongruencí jsme vypozorovali také určité diference jevící se pro jeden či druhý jazyk jako charakteristické.

Práce se skládá ze dvou hlavních celků – teoretického a praktického.

V první části jsme se zaměřili na objasnění základních pojmů spojených s naším tématem a také na to, jak se k danému tématu vyjadřují lingvistické příručky obou jazyků. Z našeho komparativního pohledu vyplývá, že bulharská i česká lingvistika zaujímá dosti podobný názor na zkoumanou problematiku. Nejmarkantnější diference v teoretické části odhalujeme u klasifikace expresivní lexiky podle její příznakovosti. Sice shodně oba jazyky diferencují expresiva na základě pozitivní a negativní sémantiky, ale při dílčí klasifikaci kladných a záporných výrazů zjišťujeme určité rozdíly. Nutno dodat, že v této oblasti se nevyskytují diference pouze u sémantických kategorií při vzájemném porovnání lingvistických příruček zkoumaných jazyků. Také samotné gramatiky jednotlivých jazyků se mnohdy v kategorizaci plně neshodují. Například bulharské lingvistické příručky zmiňují v souvislosti s výrazy negativně zabarvenými většinou pouze vulgarismy. V menší míře kategorie dvě, a to vulgarismy i dysfemismy. České gramatiky nejčastěji s procesem vulgarizace jazyka vymezují kategorii vulgarismů, dysfemismů a pejorativ. U slov s kladným zabarvením pozorujeme diference převážně v souvislosti s hypokoristiky a familiárním výrazivem. Některé gramatiky zmiňují obě skupiny a jiné vydělují pouze např. hypokoristika.

V praktické části jsme zkoumali expresivní výrazy přímo tak, jak jich užívají účastníci diskuse. Snažili jsme se tato slova zařadit do odpovídajících významových skupin. Úplnou kongruenci u kladně zabarvených výrazů jsme vypozorovali u slov spadajících do oblasti dětské řeči a to v tom, že v námi zkoumaném diskusním prostoru (bulharském i českém) jsme se s příklady dětské řeči nesetkali. Rozdíly jsme odkryli u sémantické kategorie eufemismů, kde jsme se setkali s nepoměrem vyexcerpovaných příkladů, avšak množství replik obsahujících eufemistická vyjádření nebylo příliš početné ani u jednoho jazyka. U následné kategorie - výrazů familiárních jsme naopak zjistili dosti velké množství příkladů. Vysledovali jsme, že diskutéři obou jazyků užívají některá stejná pojmenování, která jsou si jazykovými ekvivalenty. Kromě již zmíněných shod jsme v této kategorii odhalili i zajímavé odlišnosti. Na bulharské diskusi komunikanti, na rozdíl od českých přispěvatelů, užívají oslovení чичо а бате v jejich sekundárním významu, tedy jako oslovení nečlena rodiny. U vyexcerpovaných výrazů v kategorii hypokoristik jsme neodhalili příliš výrazné odlišnosti. Na obou diskusích se setkáváme vesměs s domácími obměnami jmen fotbalistů a fotbalových klubů.

Nyní se dostáváme ke shrnutí poznatků vypozorovaných při srovnání výraziva s negativní sémantikou. Dodejme, že celkově sémanticky negativně zabarvená slova se na obou diskusích objevovali v mnohem větším množství než ta s kladným citovým příznakem. V pořadí první kategorií se záporně zabavenými výrazy je skupina dysfemismů. Dílčí podkategorie této skupiny si vzájemně odpovídaly – v množství replik i obsahu. Nejsilnější podskupinou obou jazyků byly slovesné dysfemismy a naopak jako nejméně užívaná se jevila adverbia. Určitý rozdíl jsme odhalili ve frekvenci dysfemistických synonym pro slova vyhrát či porazit, kdy jsme větší počet těchto variant zjistili na bulharské diskusi. Následující dosti obsáhlou kategorií je i skupina slov s pejorativním zabarvením. Komparativním pohledem jsme dospěli k závěru, že pejorativní vyjadřovací prostředky si na obou diskusích do určité míry odpovídají. Například jsme na obou fórech zjistili početnou skupinu pejorativních přezdívek fotbalistů. Bulharskou nejfrekventovanější přezdívkou bylo pojmenování говедо/говеда ve fotbalovém prostředí užívané pouze pro fotbalisty a fanoušky klubu Vasila Levského. U vulgarismů, tedy u další sémantické kategorie, jsme vypozorovali časté užití ustálených slovních kombinací, tedy frazémů. Opět se jedná o velmi početnou skupinu výrazů, přestože je zakázáno se tímto společensky nepřístupným způsobem veřejně na diskusích projevovat. Ze vzájemného porovnání vyplynulo, že bulharské vulgarismy můžeme charakterizovat spíše jako nadávky genitálního charakteru. Naopak v českém jazyce se nejčastěji objevují sprostá slova fekálního rázu. V češtině se vyskytují, na rozdíl od bulharského jazyka, dosti široká slovotvorná paradigmata vulgarismů.

U záporných expresivních projevů na obou diskusích jsme zaznamenali intenzifikaci expresiv.

Vyjma pojmenování s kladnou a zápornou sémantikou jsme zkoumali i projevy s tzv. hybridní expresivností. V této souvislosti jsme diferencovali tři významové kategorie – kategorii kofemismů, dále výrazy hyperbolické a ironické. Pojmenování, která bychom podle jejich sémantiky zařadili mezi kakofemismy, jsme ani na jedné diskusi neodhalili. U hyperbolických vyjadřovacích prostředků jsme si všimli, že komunikanti se v tomto smyslu vyjadřují na obou stranách velkou měrou pomocí frazeologických spojení, či používají výrazy s negativní sémantikou v kladném významu. Pouze v bulharštině jsme vytvořili podkategorii provokativních a zesměšňujících hesel. V souvislosti s ironií jsme na obou diskusích odhalili dva stejné způsoby jejího vyjádření. Vytvořili jsme podkategorii ironizovaných výrazů naznačených v textu interpunkčními znaménky – uvozovkami a podskupinu ironických pojmenování vyplývajících pouze z kontextu. Shodně přispěvatelé obou diskusí užívali ironického postupu antifráze. Pouze na bulharské diskusi jsme se u jedné repliky setkali s vyjádřením ironie pomocí částice уж.

Ačkoliv cílem našeho výzkumu bylo především odhalení kongruencí a diferencí expresivního vyjadřování komunikantů obou jazyků a jejich následné zařazení do příslušných sémantických kategorií, závěrem se zmíníme ještě o dopňujících projevech emocionality užívaných diskutéry na zkoumaných fórech. Na obou diskusích jsme se v největší míře setkali s používáním emotikonů. Jiným, taktéž hojně užívaným prostředkem emocionality bylo psaní velkými písmeny a interakce interpunkčních znamének. Řidčeji se objevovalo také zmnožení hlásek. Pouze v bulharském prostředí se vyskytovalo psaní tučným písmem.

8. Резюме


В тази магистърска работа се заминаваме с начините на изразяване на експресивността на български и чешки участници в интернетова дискусия. И двата езика принадлежат към групата на славянските езици. Генетичната им родственост се проявява и в нашата дипломна работа, тъй като благодарение на нея открихме много еднакви лингвистични явления и подобности. Наред с тях обаче се срещнахме и с определени разлики между двата езика. Експресивните изрази наблюдаваме в спортовни дискусии на футболна тема http://www.slavia.cz/ и http://www.cska.bg/.

Дипломната работа се състои от две основни части – теоретична и практическа част.

В първата част обърнахме внимание на обяснението на основните понятия отнасящи се към нашата проблематика. Същевременно разгледахме как те са обяснени в различните речници и лингвистични сборници. От направения сравнителен поглед можем да кажем, че българската и чешката лингвистика имат подобно мнение по разглеждания проблем. Най-големите различия в теоретичната част открихме при класификацията на ехпресивната лексика според нейните признаци. В повечето български граматики към категорията на вулгаризмите се разглеждат само изрази с негативна семантика. Някои диференцират категориите на вулгаризми и дисфемизми. Чешките граматики диференцират най-често категориите на вулгаризмите, дисфемизмите и пейоративи. При думите с позитивна семантика наблюдаваме диференции предимно в разделението на хипокористики и фамилиарни думи, тъй като някои граматики говорят за двете групи или само за хипокористики.

В практическата част проверявахме експресивните думи така както ги използват участниците в дискусията. Нашата задача беше да определим ексцерпирани думи и според семантиката им да ги класифицираме към съответната група. Абсолютна конгруенция открихме при сравнението на категорията на детската реч. Нито в един от разглежданите езика не намерихме примери отнасящи се към нея. В категорията на евфемизмите забе;язахме някакви дребни диференции само в броя на репликите, но не и в начина на изразяването. В следващата категория, категорията на фамилиарните думи, обратно – намерихме доста голям брой примери. Открихме, че участниците в двете дискусии използват еднакви обръщения. Тези думи са си езикови еквиваленти. Същевременно с приликите открихме и дребни различия. В българската дискусия, за разлика от чешката, участниците в използват обърщения като чичо и бате. Изразите в категориите на хипокористики не показват някакви съществени разлики. В двете дискусии видяхме предимно домашни варианти на имената на футболисти и на футболни клубове.

Стигнахме до обобщаването на резулатите от сравняваните изразни средства с отрицателен смисъл. Изразите с негативна семантика се появят в дискусиите в по-голямо количество. На първо място поставяме категорията с дисфемизмите. Най-силната подгрупа в двата езика са глаголни дисфемизми и обратно – като най-малко използувани са наречията. Определена разлика намерихме във фреквенцията на синоними за основна, неутрална дума напр. победя, спечеля.

Следната категория обхваща пейоративни думи. Пейоративните изрази в двете дискусии до известна степен си съответстват. В категорията забелязваме например често използване на пейоративни прякори на футболистите. В българския език с най-голяма фреквенция е използуван прякора говедо/говеда. Прякора означава само футболистите на отбора Васил Левски и техните фенове.

Следваща категория е групата на вулгаризмите. Въпреки забраната да се използват в интернет и интернетовите дискисии, трябва да отбележим, че намерихме голям брой на ругатни. Набюдавахме, че много често ругатните имат определена структура, и заради на това можем да кажем, че говорим за фразеологизми. Освeн това можем да допълним, че българските вулгаризми имат по-скоро генитален характер, а чешките псувни са повече фекални. За разлика от българския език, в чешкия език съществуват доста широки словообразувателни парадигми.

Освен изразите с положителна и отрицателна семантика забелязахме и думи с хибридната експресивност. В този контекст ние диференцирахме три семантични категории – какофемизми, хипербола и думи с иронично-шеговит отенък. Думите, които бяхме характеризирали като какофемизми не разкрихме в нито една дискусия. И хиперболични изразни средства намерихме в българския език същите явления като в чешкия език. Става въпрос за използването на изрази с негативна семантика в положителен смисъл или участниците в дискусия изразяват експресивно своето мнение към действителността с помощта на фразеологизми. Що се отнася до иронията в двете дискусии открихме два еднакви начина на изразяване. Например ирония, която е загатната само с помощта на интерпункция – кавички. Само в българска дискусия се срещнахме с една иронична реплика, където иронията беше изразена с помоща на частицата уж.

Нашата главна цел беше да открием конгруенциите а диференциите в експресивното изразяване на комуниканти, а в последствие и разделянето им до съответните категории на базата на тяхната семантика. Въпреки това не можем да не обърнем внимание и на емоционалните явления, които заемат главно място в тях.



В двете дискусии вероятно най-често използваните допълнителни средства са безспорно емотикони. Друга, също често използвана проява на емоции е писането с главни букви и интеракция на препинателни знаци, по-малко също взаймодействие на гласните. Само в българската среда намерихме репликите написани с получерно писмо.

9. Bibliografické údaje

9.1. České a slovenské prameny




  1. Grepl, M. a kol.: Příruční mluvnice češtiny. Nakladatelství lidové noviny, Brno, 1995.

  2. Mistrík, J.: Kapitolky zo štylistiky. Obzor, n. p., Bratislava, 1977.

  3. Chloupek, J. a kol.: Stylistické minimum: Základní pojmosloví a pracovní sešit pro seminář ze stylistiky. Brno, 1987.

  4. Mistrík, J.: Štylistika. Slovenské pedagogické nakladatelstvo, Bratislava, 1989.

  5. Lotko, E.: Slovník lingvistických termínů pro filology. Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc, 2005.

  6. Zima, J.: Expresivita slova v současné češtině. Studie lexikologická a stylistická. Nakladatelství československé akademie věd, Praha, 1961.

  7. Čechová, M. a kol.: Čeština – řeč a jazyk. ISV nakladatelství, Praha, 1996.

  8. Jandová, E.: Konverzace na WWW chatu. Ostravská univerzita v Ostravě, Ostrava, 2007.

  9. Jandová, E. a kol.: Čeština na WWW chatu. Ostravská univerzita v Ostravě, Ostrava, 2006.

  10. Žemlička, M.: E-mail, chat, sms. Praktický průvodce elektronickou komunikací. Computer Press, Brno, 2003.

  11. Hugo, J. a kol.: Slovník nespisovné češtiny: argot, slangy a obecná mluva od nejstarších dob po současnost: historie a původ slov. Maxdorf, Praha, 2009.

  12. Čechová, M. a kol.: Současná stylistika. Nakladatelství Lidové noviny, Praha, 2008.

  13. Cvrček, V. a kol.: Mluvnice současné češtiny. Nakladatelství Karolinum, Praha, 2010.

  14. Karlík, P. a kol.: Encyklopedický slovník češtiny. Nakladatelství Lidové noviny, Praha, 2002.

  15. Čermák, F.: Lexikon a sémantika. Nakladatelství Lidové noviny, Praha, 2010.



9.2. Bulharské prameny




  1. Станева, Х.: Речник по българска стилистика. Издателска къща „Хермес“, Пловдив, 2002.

  2. Станева, Х.: Стилистика на българския книжовен език. Издателство „Абарат“, Велико Търново, 2001.

  3. Проблеми на българската разговорна реч - книга пета. Велико Търново, 2001. Дюлгерова, Г.: Експресивността на разговорната реч и експресивната лексика.

  4. Бояджиев, Т.: Българска лексикология. Издателска къща „Анубис“, София, 2002.

  5. Вътов, В.: Лексикология на българския език. Издателство „Абарат“, Велико Търново, 1998.

  6. Бояджиев, Т., Куцаров, И., Пенчев, Й.: Съвременен български език. Петър Берон, София, 1999.

  7. Кирова, Л.: Компютърите технологии и българският език. СемаРШ, Софя, 2007.



9.3. Internetové zdroje

1. http://liternet.bg/publish3/lkirova/e-forum.htm



9.4. Internetové zdroje k praktické části


1. http://cska.bg/

2. http://www.slavia.cz/



1 „Expresivita zahrnuje všechny druhy jazykových jednotek, které spolu s jejich základním denotativním významem mají schopnost vyjádřit i doplňující expresivně-emocionální odstíny, vyjádření postoje suběktu řeči k popisované události nebo předmětům, k vyjádřeným myšlenkám a pocitům“ – překlad HK.

2 „Jsou spjaty nejvíce s rozvojem společenské praxe lidí, se změnami v ekonomické a sociální struktuře společnosti, ve vědeckých představách a způsobu života. – překlad HK.

3 Expresivní příznak má důležitou informační hodnotu, ačkoliv můžeme říci, že tato informace souvisí spíše s postojem mluvčího ke sdělované skutečnosti nebo komunikační situací jako takovou, než s pojmenovávanou realitou.


4 Česká gramatika (PMČ, 1995) nezmiňuje ve své klasifikaci funkčních stylů pojmenování styl prostě sdělovací ani styl hovorový, ale užívá názvu styl konverzační (kolokviální). Jelikož se tento název vyskytl pouze v této příručce, budu ve své práci dále užívat pouze termínu styl prostě sdělovací nebo hovorový.

5 „Spisovně-hovorová řeč stojí v opozici ostatních funkčních podsystémů díky své výjimečné závislosti na extralingvistických faktorech.“ – překlad HK.

6 V minulosti představovala psanou formu komunikace soukromá korespondence prostřednictvím listovních zásilek. V dnešní moderní době dopisní korespondence téměř vymizela a byla nahrazena modernější, pokrokovější a rychlejší variantou pomocí emailu, chatu, diskusních fór, různých blogů, atd.

7 „mluvčí i adresát se přímo účastní komunikačního aktu, mají shodnou apercepční bázi, nejsou nositeli pouze spisovného jazyka, ale i nespisovných jazykových formací, individuálního způsobu vyjadřování (idiolekt), u něhož se sdělení, které se kóduje a dekóduje, přenáší pomocí sluchově-vizuálního kanálu.“ – překlad HK.

8 Na tomto místě bychom mohli poznamenat, že uvedená kategorizace nemusí plně odpovídat soudobé skutečnosti, jelikož publikace, ze které jsme čerpali, byla vydána v roce 2007, a proto sebrané informace a poznatky jsou ještě staršího data. Samozřejmě, že i před několika lety byl internet už médiem s mnoha uživateli, ale přece jich nebylo tolik, jako je tomu v současnosti. Nyní je internet používán prakticky všemi, počínaje dětmi předškolního věku až po důchodce. Můžeme tedy tvrdit, že dnes se na internetu pohybuje a nějakým způsobem prezentuje každý, a proto uvedené členění považujeme za lehce zastaraléa příliš jednoduché. Dle našeho názoru bychom v dnešní době mohli určit, kromě již zmíněných, i další skupiny uživatelů spjatých s internetovým prostředím – počítačoví piráti, lidi nakupující na internetu, atd.

9 L. Kirovová užívá ve svých jak elektronických, tak i knižních publikacích zaměřených na zkoumanou problematiku termín компютърно опосредствана комуникация (КОК) – tedy počítačově zprostředkovávaná komunikace (PZK).

10 „Článek je přestavitel asynchronních žánrů, který má nejvíce společných rysů s písemnou řečí. Text článku obsahuje záhlaví, kompozici, shodnou s tradičním článkem, možnosti opakovaného přečtení a redakce.“ – překlad HK.

11 „Chaty zaujímají různá místa na stupnici mezi formálním psaním a každodenní řečí“ – překlad HK.
1   ...   6   7   8   9   10   11   12   13   14


База данных защищена авторским правом ©obuch.info 2016
отнасят до администрацията

    Начална страница