Ústav slavistiky Frazémy a idiomy v české a bulharské publicistice



страница4/28
Дата20.05.2018
Размер1.11 Mb.
1   2   3   4   5   6   7   8   9   ...   28

3. FRAZEOLOGIE A IDIOMATIKA V ČEŠTINĚ



3.1. POJEM FRAZÉM A IDIOM

V tradiční lexikologii se termín slovo ztotožňuje s formálně nečleněným lexémem jednoznačným (jednočlennou lexií) nebo víceznačným (polysémickým). Termínem frazém a idiom (odpovídají tradičnímu označení „ustálené slovní spojení“) se naproti tomu označují lexikální jednotky členěné na dva nebo více segmentů oddělených mezerami, popřípadě pauzami (Čejka, 1992, 8). Lingvistická disciplína, jejímž předmětem je zkoumání těchto lexikálních jednotek se nazývá frazeologie a idiomatika (Čejka, 1992, 32).


Lotko definuje frazém následovně: „ustálené spojení slovních tvarů, v němž alespoň jeden tvar má jedinečnou funkci a význam spojení není přímo odvoditelný z významu tvarů (mít obě ruce levé), funkční a formální jednotka frazeologie, frazeologismus“ (Lotko, 2000, 38). Idiom pak definuje takto: „frazém, v němž alespoň jeden prvek má

jedinečnou funkci, významově není přímo odvoditelný z významu tvarů, úžeji též frazém typický pro určitý jazyk, zpravidla nepřeložitelný (dělat si z někoho psinu)“ (Lotko, 2000, 47). Neboli jak uvádějí Čermák a Filipec, že „ idiom a frazém je jedinečné spojení minimálně dvou prvků, z nichž některý (popř. žádný) nefunguje stejným způsobem v jiném spojení (respektive více spojeních), popř. se vyskytuje pouze ve výrazu jediném (respektive několika málo)“ (ČL, 1985, 177). Podobně shrnuje definici frazému i PMČ: „ustálená kombinace alespoň dvou slovních forem, tzv. frazeologických obratů neboli frazeologismů, která má celistvý význam (zpravidla nerozložitelný na významy jednotlivých složek) a jejímž charakteristikým rysem je, že minimálně jeden z jejích komponentů je v dané funkci omezen pouze na tuto kombinaci“ (popřípadě na několik málo dalších) (PMČ, 2003, 71).

Pro srovnání chápání pojmu frazém a idiom ve slovenštině použiji Mlackovu Slovenskou frazeológii, kde za základní termín označující elementární jednotku frazeologie se uplatňuje název frazeologická jednotka: „Frazeologická jednotka (frazeologizmus) je ustálené slovné spojenie, ktoré sa vyznačuje obraznosťou a nerozložiteĺnosťou svojho významu, ako aj expresívnosťou“ (Mlacek, 1984, 46). Tato frazeologická jednotka vzniká především přehodnocením již xistujícího volného slovního spojení tím, že slovní spojenie (syntagmatické alebo větné) nadobúda nové formálne i významové kvality, nový význam, odlišný od pôvodného významu, ktorý vyplýval z jednoduchého spojenia významov tých slov, které sú v danom slovnom spojení, pročom sa tento nový význam i celé spojenie ustaĺujeů (Mlacek, 1984, 25). V dnešní soustavě frazeologických termínů ve slovenštině má termín frazeologismus platnost základního terminologického označení pro jednotku frazeologie.

Nejširším významem termínu idiom ve slovenštině byl dříve ten, že se jím označovalo každé ustálené spojení. Idiomem se již podle Ferdinanda de Saussura nazývalo vše, co je pro jistý jazyk příznačné, typické. Za idiomatická se tak pokládala „slovné spojenia, ktoré sa vyskytujú len v istom jazyku, jednak typické morfologické, syntaktické, slovotvorné i hláskoslovné prostriedky, ktoré sú charakteristické len pre istý jazyk“ (Mlacek, 1984, 22). Termínem idiom se tedy označují jen ta ustálená slovní spojení, která jsou charakteristická pro nějaký jazyk. V novější klasifikaci frazeologismů se idiom chápe jako synonymum pro pojmenování sémanticky nejtěsnějších ustálených slovních spojení, které se ve slovenštině označují jako tzv. frazeológické zrasty (viz uvedeno výše). Tyto frazeologické zrasty můžeme definovat i jako „jadro frazeologického fondu jazyka vyznačujúce sa tým, že ich význam nie je nijako motivovaný významami ich jednotlivých zložiek. Celý frazeologický výraz má akoby nadstavbový nový význam, často jednoslovný“ (ČvZF, 1990, 7). Tyto „frazeologické zrasty“ mají pevně ustálenou formu, jejich komponenty nelze nahradit jiným synonymem a vyskytují se v nich i lexikální archaismy, jejichž historický význam může odhalit pouze historický a etymologický výklad (viz výše).


Nejobecněji lze frazém a idiom definovat jako nemodelové a ustálené syntagma jazykových jednotek, z nichž aspoň jedna je z hlediska druhé členem extrémně omezeného a formálně, většinou však i sémanticky uzavřeného paradigmatu. Ona anomálnost (nemodelovost) se může realizovat jak v rovině paradigmatické, tak syntagmatické, a to jak po stránce formální, tak sémantické. U idiomů, jejichž formální komponenty odpovídají jazykovým prvkům, jež jsou v jiných, neidiomatických případech kompatibilní, předpokládáme vedle idiomatického významu frazému i existenci doslovného významu (tzv. frazeologické homonymum) (PMČ, 2003, 68). Povahu idiomů mohou mít spojení dvoj slovná nebo víceslovná. Podstatným znakem idiomatičnosti je sice ustálenost spojení, ale z idiomatické vrstvy jazyka lze doložit řadu idiomů variantních (mít skopovou // telecí // gypsovou hlavu). V idiomech se někdy uchovávají archaické prvky, které se nevyskytují jako samostatná slova (nechat někoho na holičkách).
Frazém jako víceslovná lexikální jednotka
Vedle víceslovných pojmenování (např. nápravné zařízení, kyselina chlorovodíková) chápeme jako víceslovnou lexikální jednotku i frazém (usnout na vavřínech, zaslíbená země). Vedle volných spojení slov, která vznikají v aktuálních kontextech (např. doba – moderní, minulá, naše..., hlava – lidská, šišatá, tatínkova...), existuje v jazyce i velké množství spojení ustálených (doba ledová, hlava otevřená), která mají charakter formálně vícečlenných avšak významově celistvých lexikálních jednotek, reprodukovatelných pouze jako celek. O celistvosti těchto spojení svědčí nemožnost nahrazovat jejich členy synonymy, antonymy, případně rozvíjet. Hlavní funkcí těchto vícečlenných lexikálních jednotek je pojmenovávat dosud nepojmenovanou realitu (převážně mají charakter termínů). Víceslovná pojmenování jsou většinou motivačně průhledná. Jejich význam je odvoditelný z významu jednotlivých složek (šicí stroj, orel skalní), mohou však mít i charakter metaforický (např. v lidové terminologii: slzičky Panny Marie). Z hlediska formálního bývají víceslovná pojmenování zpravidla dvou slovná (skok vysoký), mohou však být i vícečlenná (ústřední revizní komise). Skládají se z části určující a určované. Determinující člen významově upřesňuje obecný význam členu determinovaného (např. kysličník uhličitý) (PMČ, 2003, 69-70).

Ve frazeologimech jsou slova na sebe významově vázána, a to již předem, nikoli až v aktuálním užití. Významová samostatnost jednotlivých slov je v nich oslabena nebo vůbec zrušena. Není však nutné, aby se tak stalo u všech slov frazeologického obratu. V mnoha případech jedno slovo – slovo základní – podržuje svůj význam a jen u slov tzv. průvodních se významová samostatnost oslabuje nebo ztrácí. V obratech poslouchat na slovo, věnovat pozornost mají slova poslouchat, pozornost svůj normální, běžný význam, jen průvodní slova na slovo, věnovat nemůžeme brát izolovaně (SSF, 1977, 321). To, že frazeologické obraty bereme jako ustálený celek, má některé důsledky. Především ten, že frazeologismus často žije dál, i když se jeho podklad časem stal nezřetelným nebo se úplně zastřel. Někdy se jeho obrazný podklad změnil v ustálený symbol - spí jako dudek – i když někdy nevíme, jak daný obrazový podklad vypadá. (SSF, 1977, 321). Frazém se tedy chápe jako sémanticky nečleněný a nečlenitelný celek. „Nerozpojitelnost a neměnnost slovních spojení a jejich syntaktických vzorců je předpokladem vzniku idiomu. Původně u nich šlo o aktualizační posuny významu, ale častým opakováním se taková slovní spojení zautomatizovala.“ (PMČ, 2003, 769).



1   2   3   4   5   6   7   8   9   ...   28


База данных защищена авторским правом ©obuch.info 2016
отнасят до администрацията

    Начална страница