Ústav slavistiky Frazémy a idiomy v české a bulharské publicistice
AKTUALIZACE A AUTOMATIZACE FRAZÉMŮ
Изтегляне 1.11 Mb.
|
- Навигация на страницата:
- 4. FRAZÉMY A IDIOMY V BULHARŠTINĚ
3.3. AKTUALIZACE A AUTOMATIZACE FRAZÉMŮAktualizací rozumíme „osobní vystižení jevů skutečnosti s plným využitím osobního a osobitého výběru výrazových prostředků. Kdežto automatizací se v projevu osobnost autora zastírá až potlačuje, aktualizací se naopak účast osobnosti autora zesiluje. V automatizace převládá výraz intelektuální, v aktualizaci přistupuje osobní zaujetí autora, popřípadě přímo výraz citového zaujetí“ (Bečka, 1992, 42). Jedním z typů aktualizací frazémů je kontaminace, tj. směšování nebo lépe křížení dvou frazeologických jednotek tak, že se uplatní z každé frazeologické jednotky jedna část: z jedné první, z druhé druhá část. Tyto kontaminace bývají záměrné, ale i neúmyslné, tedy u uživatele jde o omyl. Všiměme si úmyslného křížení: Kdo jinému jámu kopá, až se ucho utrhne. Užitím kontaminovaného frazému se může zdůraznit určitého postupu, dochází k odpoutání pozornosti od problému, k zlehčení, k odstranění napjaté, nepříjemné společenské situace. Pozornost se tak může přenést jinam, mezitím se atmosféra zklidní (Čechová, 1986, 181). Některé frazeologické aktualizace natolik zobecňují, že se automatizují tak, až se vytvářejí i samostatné, nejen formální, ale i sémantické obměny původních frazémů (Čechová, 1986, 182). Stane-li se původně aktualizované užívání frazému běžným, frekventovaným prostředkem, dostává se do úzu, osamostatňuje se a funguje už nezávisle na svém východisku. Aktualizace tak může podněcovat vývoj ve frazeologii, je jejím dynamizačním faktorem. Ovšem ne každá aktualizace frazému vede k vývojovému pohybu (viz uvedeno výše). Sklon k idiomatizaci pozorujeme například ve stylu publicistickém, a to v těch jeho žánrech, v nichž se vyjadřují postoje autorů ke sdělovanému obsahu. Zvlášť je tomu tehdy, je-li text zaměřen polemicky. Získávací publicistické žánry mají v idiomech výhodné prostředky, které mohou svou expresivností zesilovat užitou argumentaci. (PMČ, 2003, 773). Idiomy jako konkurenční prostředky k výrazům neidiomatickým přispívají k bohatosti a pestrosti vyjadřování. Proto není divu, že je využívají při stavbě textu slovesní umělci, a to nejen jako charakterizační výrazy v pásmu postav, ale i jako ozvláštňovací prostředky v pásmu vypravěče. Idiomy patří sice k výrazivu automatizovanému, ale do jisté míry si přece jen zachovávají svou původní obraznou bázi. Proto mají v textu funkci výrazových prostředků aktualizovaných (PMČ, 2003, 774). Automatizace je „ustalování těch výrazových prostředků, které vhodně plní svůj sdělný úkol, jsou vyzkoušeny praxí a osvědčují se pro daný okruh případů. Výraz ustálený – automatizovaný je ekonomičtější, usnadňuje svým způsobem snadnější srozumitelnost výrazu, jeho větší určitost, někdy i přesnost“ (Bečka, 1992, 42). Za automatizované považujeme takové prostředky, které jsou běžnou součástí spisovné normy a při komunikačním aktu vystupují z jazykového povědomí mluvčích i adresátů jako ustálené nástroje komunikace. Právě ustáleností výrazových prostředků se dosahuje při komunikaci výrazové úspornosti. Automatizovány jsou prostředky ze všech rovin gramatických i z oblasti lexikální a idiomatické. Právě prostředky idiomatické a frazeologické se vyznačují tím, že se slova v nich spojují do neměnných nebo jen omezeně modifikovatelných slovních spojení, že se jejich význam liší více nebo méně od významu, který vyplývá z významů komponentů, a že jsou provázeny konotacemi podmíněnými významem jejich jednotlivých složek (PMČ, 2003, 767). S automatizací se setkáváme i v některých stylech. Nejlépe se automatizace uplatňuje ve stylu odborném, kde je přesnost, ustálenost, jednoznačnost odborných termínů velmi žádoucí. S automatizací se setkáváme také v publicistice, hlavně v denním zpravodajství (Bečka, 1992, 42). 4. FRAZÉMY A IDIOMY V BULHARŠTINĚ4.1. VYMEZENÍ POJMUV bulharských pramenech, které jsem pro svou diplomovou práci použila, jejich autoři, na rozdíl od českých, nerozlišují pojem frazém a idiom, ale charakterizují a pracují pouze s pojmem frazém – фразеологизмът nebo фразеологична единица (s pojmem frazeologická jednotka operuje i slovenština – viz výše). Frazeologická jednotka představuje samostatnou jazykovou jednotku, která má své specifické příznaky. „Фразеологизмите са структурно-съставни единици, предназначени да изпълняват главно номинативно-характеризирана функция, давайки възможност на човека да изразява експресивно-оценъчното си отношение към нешата в заобикалящия свят“ (Vatov, 2002, 7). Na rozdíl od slova jako jazykového znaku, který má funkci pojmenovávací, chápe bulharština pojem frazém především jako nositele emotivnosti, expresivnosti, který vznikne transformací a kombinací slov: „фразеологизмът е езиков знак, получен чрез трансформация и комбиниране на думите не за да се постигне номинацията, а да се изрази оценъчно, експресивно-образно, емоционално, модално или друг тип отношение към определяната реалия. Това прави фразеологизма характеризираща единица. Характерна особеност на фразеологичното значение е, че то се изразява чрез образ, затова на фразеологизма са присъщи ясно изразена сетивност и нагледност, които въздействат на въображението и чувствата“ (Vatov, 2002, 11). Podobně vznik a funkci frazému definuje i Čolakova: „ Фразеологичната единица, като семантично неделимо цяло с единно, цялостно значение, възникнало вследствие на отслабването в една или друга степен на лекцикалното значение на елементите, от които е формирана, или от тяхната пълна десемантизация, служи за назоваване предмети и явления от действителността и за изразяване на отношение към тях“. Ve větě tato frazeologická jednotka působí jako jednotka nominační nebo jako emocionálně-expresivní jednotka, která do věty vnáší „стилистична оцветеност на речта“ (Čolakova, 1968, 209). Z bulharských zdrojů, které se zabývají frazeologií a které jsem pro svou práci použila, jsem se pouze u Vatova setkala s termínem идиом. Vatov tohoto termínu použil ve smyslu utváření frazeologismu v průběhu času a vlivu motivujícího obrazu na něj. V průběhu času se frazeologismus utváří a stává se z něj jazyková jednotka pomocí motivujícího obrazu, který zde má roli vnitřní formy frazeologického významu. Tento obraz postupem času „избледнява, докато се стигне до неговото пълно умъртване в идиомите“. Právě podle stupně uchování vnitřní formy frazeologického významu se frazeologismy rozdělují na: „фразеологични съчетания (вътрешната форма е напълно прозрачна), фразеологични единства (вътрешна форма е все още осъзнаваема в най-общ план като образ) и фразеологични сраствания (идиоми) (вътрешната форма е напълно заличена и образност отсъства)“ (Vatov, 2002, 14).
Изтегляне 1.11 Mb. Сподели с приятели:
|