Sufixační modely odvozování bulharských podstatných jmen v porovnání s češtinou
Изтегляне 327.97 Kb.
|
| Masarykova univerzita
Filozofická fakulta Ústav slavistiky
Bulharský jazyk a literatura Helena Konečná
Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: Mgr. Margarita Rumenovová Račevová2009Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. …………………………………………….. Podpis autora práce
2. Základní pojmy spojené s tvořením slov..................................................6 2.1. Slovotvorba.......................................................................................6 2.2. Slovotvorné způsoby.........................................................................6 2.3. Slovotvorný základ a slovotvorný formant.......................................8 2.4. Slovo motivující a motivované a vztahy mezi nimi..........................9 2.5. Onomaziologické kategorie.............................................................11 2.6. Slovotvorný typ a jeho produktivita................................................11 2.7. Slovotvorná kategorie.....................................................................12 2.8. Hlásková alternace..........................................................................13 3. Sufixační modely odvozování podstatných jmen....................................15 3.1. Podstatné jméno a jeho kategorie....................................................15 3.2. Tvoření substantiv příponami..........................................................16 3.2.1. Jména činitelská - деятелни съществителни........................16 3.2.2. Jména konatelská - агентивни имена....................................20 3.2.3. Názvy prostředků - названия на оръдие на действието.......22 3.2.4. Názvy výsledků děje - названия на резултат и обект на действието........................................................................................253.2.5. Názvy obyvatelské a názvy nositelů vlastností - название на носители на признак.......................................................................27 3.2.6. Názvy míst - названия на места............................................32 3.2.7. Názvy dějové - названия на действия...................................34 3.2.8. Názvy vlastností - названия на признаци.............................36 3.2.9. Názvy přechýlené - назвзния на лица жени..........................39 3.2.10. Názvy hromadné - съществителни със събирателно значение...........................................................................................41 3.2.11. Názvy zdrobnělé, názvy mláďat - деминутивни съществителни.................................................................................433.2.12. Názvy zveličelé - аугментативни съществителни.................................................................................45 4. Závěr........................................................................................................47 5. Резюме....................................................................................................50 6. Bibliografie..............................................................................................53 1. Úvod Téma této bakalářské diplomové práce jsou sufixační modely odvozování bulharských a českých podstatných jmen. Jedná se tedy o práci komparační, zkoumající slovotvornou oblast obou jazyků. Slovotvorba je i v dnešní době aktuální i aktivní, jelikož lidstvo má stále potřebu vzniku nových pojmenování, například při rozvoji vědy a techniky. Tato práce se skládá ze dvou hlavních částí. První kratší je zaměřena na základní pojmy související s tvořením slov např. slovotvorný základ, slovotvorný formant, motivované a motivující slovo, jelikož tyto termíny se budou prolínat celou prací. Druhá část tvořící samotné jádro diplomové práce je věnovaná sufixačním modelům užívaných při odvozování podstatných jmen bulharského i českého jazyka. Podstatná jména řadíme do slovotvorných kategorií a v rámci jednotlivých kategorií probíráme slovotvorné typy zvolené převážně podle kritéria jejich produktivity. Z formální stránky vždy srovnáváme české přípony s jejich bulharskými ekvivalenty a přitom sledujeme jejich sémanticky totožné a odlišné prvky. Cílem této práce v oblasti slavistiky je odhalení rozdílů a shod mezi českým a bulharským sufixačně derivačním slovotvorným procesem. Práce může sloužit jako základ pro podrobnější výzkum slovotvorby slovanských jazyků. Praktické uplatnění může mít při vyučování češtiny pro bulharské mluvčí a bulharštiny pro nositele českého jazyka. Při psaní se opíráme převážně o české gramatiky: Grepl, M. a kol.: Příruční mluvnice češtiny (PMČ 2003). Nakladatelství lidové noviny, Brno, 2003; Hubáček, J.: Tvoření slov v češtině (Hubáček 1996). Ostravská univerzita, Ostrava, 1996; Rusínová, Z.: Tvoření slov v češtině (Rusínová 1993). Brno, 1993; Hauser, P.: Nauka o slovní zásobě (Hauser 1986). Státní pedagogické nakladatelství, Praha, 1986 a dále o prameny bulharské: Стоянов, С.: Граматика на българскя книжовен език (Стоянов 1999). Велико Търново, 1999; Бояджиев, Т., Куцаров, И., Пенчев, Й.: Съвременен български език (Куцаров 1999). Петър Берон, София, 1999; Радева, В.: В света на думите - структура и значение на производните думи (Радева 2007). София, 2007. 2. Základní pojmy spojené s tvořením slov: 2.1. Slovotvorba Slovotvorba, jinak také tvoření slov - словообразуване, stojí v jazyce na rozhraní mezi morfologií a lexikologií. Slovotvorba studuje způsoby, postupy a prostředky užívané a užité při tvorbě slov i to, jak se vzniklá slova začleňují do slovní zásoby. Zabývá se také tvořením nových slov v daném jazyce, čímž se stává velmi důležitým prostředkem pro rozšiřování slovní zásoby1. 2.2. Slovotvorné způsoby - словообразувателни начини V češtině i bulharštině se nejčastěji v souvislosti s tvořením nových pojmenování používá slovotvorných způsobů derivace a kompozice. Dalšími již méně užívanými způsoby pro tvoření nových slov jsou univerbizace a zkracování. 1) Při derivaci, neboli odvozování (деривация), se vytváří nové pojmenování na základě motivačního vztahu mezi motivujícím a motivovaným slovem a připojením daného afixu. Rozlišujeme několik způsobů odvozování: ► Prefixace (префиксeн начин/префиксация) je způsob derivace, kdy se připojí předpona před motivující slovo, a tím vznikne slovo motivované. Tento způsob je nejproduktivnější při odvozování sloves, u podstatných jmen obou jazyků se užívá řidčeji. ČJ: hvězda → superhvězda, druh → poddruh BJ: звезда→ суперзвезда, вид → подвид ► Sufixace (суфиксен начин/суфиксация) je odvozování pomocí přípony. Při tomto způsobu tvoření slov někdy dochází ke změně morfologických kategorií. ČJ: houba → houbař, zima → zimní BJ: гъба → гъбар, зима → зимен ► Prefixačně-sufixačnímu způsobu odpovídá bulharský ekvivalent префиксно-суфиксен начин/конфиксаця, při němž se současně připojí k slovotvornému základu předpona i přípona. ČJ: podpatek, náramek BJ: предградие, безверие ► Při konverzi (морфологична конверсия) jde pouze o přechod uvnitř slovního druhu. Jedná se o odvozování pomocí koncovky. ČJ: kámen → kamení BJ: съпруг → съпругa Bulharská gramatika (Kucarov, 1999) zmiňuje název pro další derivační způsob tvoření slov. Pro jeho безсуфиксно словообразуване/нулева суфиксация se v českých mluvnicích užívá termínu deprefixace a desufixacie. 2) Kompozice, neboli skládání (композиционен словообразувателен начин - композиця), je způsob tvoření slov, při němž dochází nejčastěji ke spojení dvou slovotvorných základů. Motivující slova se mohou spojovat, buď pomocí spojovacího vokálu (složeniny vlastní), nebo se skládají, pouze u českého jazyka, přímo za sebe (složeniny nevlastní). Kompozita nevlastní se dají zpětně rozložit beze změny na původní slova. ČJ: vod-o-pád, vlastizrádce → zrádce vlasti BJ: вод-о-пад 3) Zkracování, abreviace (абревиация) je okrajovým způsobem tvoření slov, který je charakteristický jen pro podstatná jména. Nová slova získaná tímto způsobem se nazývají zkratky. Jedná se o: ► slabičné zkratky (групови nebo сричкови съкращения), např.: Svatka → svatební kancelář, детмаг → детски магазин ► zkratky hláskové (звукови абревиатури), např.: FF MU → Filozovická fakulta Masarykovi univerzity, БАН → Българска академия на науките ► zkratky smíšené, např.: ČEDOK → Československá dopravní kancelář ► zkratky písmenné (буквени абревиатури), např.: HDP (há-dé-pé) → hrubý domácí produkt, БВП (бе-ве-пе) → брутен-вътршен продукт
► ČJ: vod-a → vod-ní, lesn-ík → lesnic-ký ► BJ: вод-а → вод-ен, подкреп-я → подкреп-а
Rozlišujeme několik druhů formantů: ► Přípona (sufix) - наставка (суфикс) je morfém, nacházející se za slovotvorným základem. ► Předpona (prefix) - представка (префикс) se na rozdíl od přípony skládá před celé odvozující slovo. ► Kompoziční vokál (konekt) - съединителна гласна (интерфикс) se využívá při tvorbě složenin tak, že se za první ve slově obsažený kořen připojí daná samohláska. V češtině i bulharštině tuto funkci plní vokály -o-, -e-, -i-. ► Konfix - конфикс (представка- - -наставка) je složený formant, který se z obou stran přikládá k motivujícímu základu. Motivované slovo obsahuje i gramatický morfém koncovku2 (flexe) - окончание (флексия), která se nachází na konci slova. Ovšem v bulharském jazyce se v některých případech za koncovku připojuje gramatická morféma člen určitý - определителен член. Často se také můžeme setkat s výrazem членна морфема. V bulharštině totiž určitý člen, na rozdíl od některých jiných jazyků, je součástí jednoho slova a připíná se vždy až za koncovkou. Tato morféma se vyskytuje u podstatných i přídavných jmen, přivlastňovacích zájmen a číslovek, např. жена → жената, красива → красивата, наш → нашето, втори → вторият.
Význam slova motivovaného (odvozené slovo)/мотивирана дума (производна дума) je dán a můžeme ho objasnit díky jinému slovu. (srov. Hauser, 1986, s. 98, Hubáček, 1996, s. 3)
O motivaci mluvíme na rovině sémantické, když odvozující slovo určuje význam slova odvozeného (např. lístek je list, který je malý). O vztahu fundace hovoříme v souvislosti s rovinou formální, a vyjadřuje skutečnost, že slovo motivující celé, nebo jen jeho část stane součástí odvozeného slova (např. list → lísteček). Jak ale uvádí Zdenka Rusínová: „Nemá smysl hovořit o fundaci tam, kde zároveň nejde o vztah motivace, např. slepec - slepice.“ (Rusínová, 1993, s. 3). Z tohoto vyplývá, že vztah motivace a fundace si je dosti blízký. Rozdíl je pouze ten, že motivace souvisí s motivující a motivovaným slovem po stránce významové a vztah fundace mezi těmito slovy je spíše materiální, formální. (srov. TVČ1, 1962, s. 10-14, Rusínová, 1993, s. 3) Každé slovo motivované může být předlohou k dalšímu odvozování. Ze slova motivovaného stane tedy slovo motivující. Díky tomu vznikají v jazyce řady slov se společným základem, které se nazývají slovotvorné řetězce/словообразувателни вериги, např. list → lístek → lístkový. Z několika takto utvořených slovotvorných řad dále vznikají slovotvorná hnízda/словообразувателни гнезда. (srov. TVČ1, 1962, s. 12-13, Радева, 2007, с. 36-37) Jak v českých tak i v bulharských gramatikách se vztah mezi motivujícím a motivovaným slovem dělí do tří základních typů4:
► zpředmětnění vlastnosti, např.: žárlivý→žárlivost, глупав→глупост ► zpředmětnění děje, např.: bruslit→bruslení, плача→плач ► určení základního příznaku ve vlastnosti, např.: dole→dolní
(srov. Rusínová, 1993, s. 7-9, Радева, 2007, с. 30-31, PMČ, 2003, s. 111) 2.5. Onomaziologické kategorie Nové odvozené slovo, díky své struktuře obsahu, tvoří onomaziologické kategorie (bulharsky ономасиологични категории), jejichž struktura je dvojčlenná. U daného slova je nejprve určena pojmová třída - onomaziologická báze, v rámci které je dále určen příznak - onomaziologický příznak, který může být, na rozdíl od onomaziologické báze, jak jednoduchý tak i složený. (srov. Rusínová, 1993, s. 3, Hubáček, 1996, s. 3) Onomaziologické kategorie můžeme pozorovat u některých slovních druhů, a to u podstatného jména, přídavného jména, slovesa a u příslovcí. Přičemž substantiva vznikají na bázi substance, adjektiva na bázi vlastností, verba na bázi dějů a adverbia se tvoří na bázi okolností (srov. Rusínová, 1993, s. 3). (srov. PMČ, 2003, s. 111, Радева, 2007, с. 26-30, Куцаров, 1999, с. 249-250, Rusínová, 1993, s. 3-4)
Slovotvorné typy se rozlišují na produktivní a neproduktivní. Za produktivní slovotvorný typ se považuje ten, který i v současném jazyce tvoří nová slova. „Редът на думите в продуктивните типове остава открит и може постоянно да се попълва.“ (Kucarov, 1999, s. 251-252)5. Produktivita slovotvorných typů se může lišit. Máme slovotvorné typy velmi produktivní, středně produktivní a málo produktivní. Velmi produktivní typ je ten, jehož slovotvorný formant se účastní odvozovacího procesu nejčastěji. Středně produktivním typem se myslí formant, který se při tvoření slov, v porovnání s předchozím typem, užívá řidčeji. Slova, tvořená v současnosti stejným afixem jen ojediněle, řadíme mezi málo produktivní slovotvorné typy. (srov. Hauser, 1986, s. 111, Hubáček, 1996, s. 7) Některé české prameny pracují s širší kategorizací produktivních typů na základě hlavního rozdělení prostředků na živé a neživé. Živé prostředky se dělí na produktivní a neproduktivní, v rámci čehož se dále produktivní prostředky třídí na základě stupně své produktivnosti na neomezeně a omezeně produktivní. Navíc omezeně produktivní prostředky se dále člení na velmi, středně a málo produktivní prostředky. (srov. Hauser, 1986, s. 110-111, Hubáček, 1996, s. 7) Za neproduktivní typy se považuje odvozování afixy, s jejichž pomocí se v současném jazyce nová slova neodvozují, např. přípona -da (pravda, křivda), nebo v bulharský sufix -еж (строеж, водовъртеж). Ovšem je nutné brát na vědomí, že v současné době produktivní typ se může v budoucnu stát typem neproduktivním a naopak v současnosti neproduktivní typ se v budoucnu stane typem produktivním. (srov. Šmilauer, 1972, s. 73, Hauser, 1986, s. 108-109, Куцаров, 1999, с. 250-253) 2.7. Slovotvorná kategorie Slovotvorná kategorie/словообразувателна категория je hierarchicky nadřazenou skupinou slovotvornému typu. Je to dáno tím, že v rámci jedné slovotvorné kategorie se vyskytují odvozeniny několika slovotvorných typů, spojené stejným významem a vztahem ke slovu motivujícímu. Máme tedy např. slovotvornou kategorii jmen konatelských, která v češtině zahrnuje slovotvorné typy s příponami -íř, -ník, -ista, -ák aj. a v bulharštině typy odvozené sufixy -ар, -ач, -ец, -ник aj. (srov. Hauser, 1986, s. 109, Rusínová, 1993, s. 9, PMČ, 2003, s. 111) 2.8. Hláskové alternace Převážně při derivačním způsobu tvoření slov často dochází k hláskovým změnám, tedy k alternaci. V bulharštině se setkáváme s termínem редуване на фонеми. Hlásková alternace se projevuje změnou hlásek v kmeni motivujícího a motivovaného slova. I když se alternace vztahuje na souhlásky i samohlásky, střídání konsonantů je pravidelnější. Právě u souhláskových alternací můžeme pozorovat i určité shody v obou sledovaných jazycích, např. pokud odvozující základ slova končí na souhlásku k, g (h), ch, tak v důsledku palatalizace alternují na c, z, s, a dále na č, ž, š. Kromě různých variant měkčení souhlásek může dojít v kmeni slov i ke změně opačné, tedy k tvrdnutí (depalatalizaci), které je charakteristické převážně pro odvozování podstatných jmen od sloves, např. brečet → brek, моля → молба. Na rozdíl od bulharského jazyka, se v českém jazyce, kromě tzv. kvalitativních změn, mezi které patří palatalizace a depalatalizace, vyskytují i kvantitativní změny samohláskové. Jedná se buď o krácení (král → kralovat) nebo naopak o dloužení (hrad → hrádek). Zvláštností jsou také tzv. vznikové a zánikové alternace projevující se v praxi střídáním e:0, a 0:e - é (pes → ps-í, jádro → jadér-ko), ke kterým dochází na místech starých jerů nebo tam, kde by přidáním přípony vznikla skupina tří i více vedle sebe stojících souhlásek. (srov. PMČ, 2003, s. 110, Šmilauer, 1971, s. 20-22, Куцаров, 1999, с. 253-254) Přehled nejčastějších hláskových alternací v češtině a bulharštině:
ČJ: k-c-č (kluk-kluci-klučičí), g(h)-z-ž (např. břeh-na březích-nábřeží, Kongo-konžský), ch-š (živočich-živočišný), s-š (psát-píše) BJ: к-ц-ч (вълк-вълци-вълчи), г-з-ж (благо-блазя-блажен), х-с-ш (влах-власи-влашки)
ČJ: sk-sč (lyska-lysčí), sk-št (zisk-zištný), sk-šť (vosk-voštěný), čk-čč (anička-aniččin), čk-čť (plačky-plačtivý), sť-šť (očistit-očišťovat), zď-žď (opozdit-opozďovat) BJ: ск-щ (драскам-дращя), зг-жд (глозгах-гложден), ст-щ (гост-гощавам)
ČJ: e-0 (lev-lví), 0:e (teplo-tepelný), 0:é (jádro-jadérko) BJ: е-0 (ден-дни), ъ-0 (зъл-зли), и-0 (един-една) (srov. PMČ, 2003, s. 110, Kufnerová, 1990, s. 18, Šmilauer, 1971, s. 21) 3. Sufixační modely odvozování podstatných jmen 3.1. Podstatné jméno a jeho kategorie Stejně jako v češtině, tak i v bulharštině se nová podstatná jména mohou tvořit převážně od těchto slovních druhů: podstatných jmen, přídavných jmen a sloves. Podstatná jména u obou jazyků se nejčastěji utvářejí pomocí odvozování, přičemž nejproduktivnějším derivačním způsobem je zcela jistě sufixace. Samozřejmě kromě odvozování se tvoří podstatná jména i jinými způsoby, ale právě derivace se stane předmětem našeho zkoumání v této práci. Oba sledované jazyky řadí podstatná jména podle významového vztahu do tří významových kategorií - mutační, transpoziční a modifikační. Tyto kategorie se dále rozčleňují do určitých slovotvorných kategorií, které se v rámci další hierarchické klasifikace dělí do slovotvorných typů. Slovotvorné kategorie jsou tyto6:
Systémy skupin obou jazyků, jak se zde ukázalo, si ve velké míře navzájem odpovídá. Jsou zde ovšem určité výjimky. Například český jazyk vymezuje navíc skupinu patřící do kategorie mutační - názvy obyvatelské. V bulharském jazyce tyto odvozeniny jsou součástí skupiny названия на носители на признак. Dále v českém jazyce existuje kategorie pro názvy mláďat. Tato podstatná jména v bulharštině patří mezi zdrobnělá podstatná jména, tedy mezi деминутивни съществителни7. Poslední odlišností mezi oběma systémy je, že české skupině názvy přechýlené odpovídá v bulharštině skupina s názvem названия на лица жени. Каталог: 109595 109595 -> Expresivní vyjadřovací prostředky v bulharské a české internetové komunikaci Изтегляне 327.97 Kb. Сподели с приятели:
|