Tereza Strouhalová


Přivlastňovací zájmeno zvratné – Притежателно възвратно местоимение



страница3/5
Дата11.06.2018
Размер473.07 Kb.
#73604
1   2   3   4   5

2.1.1 Přivlastňovací zájmeno zvratné – Притежателно възвратно местоимение
Jak vyplývá z názvu podkapitoly, toto zájmeno se vyskytuje v obou jazycích.

V českém jazyce svým významem vyjadřuje, že jeho referent je identický s referentem subjektu.

„Endoforikum svůj je bezrodé, ale má k dispozici morfy umožňující vyjádřit rodovou kongruenci s jádrem NS: Petr hledal svůj kabát/ svou košili/ své zrcátko. Na rozdíl od se, které nemůže mít nom., svůj nom. má: Já jsem svůj pes,…57

Pro mužský rod se používá tvar svůj, pro ženský rod svá, pro střední rod své a pro množné číslo své.

V některých případech se toto zájmeno substantivizovalo. Jedná se o spojení typu Hleď si svého, Vrátil se ke svým aj.58

V českém jazyce má toto zvratné přivlastňovací zájmeno také svůj záporný tvar – nesvůj. Jedním z mála příkladů u záporného tvaru je věta Byl z toho celý nesvůj.

V bulharském jazyce se toto zájmeno, které má tvary свой, своя, свое а свои, používá místo obyčejného přivlastňovacího zájmena, má-li se vyjádřit přivlastňování slovesné osobě, tedy podmětu.

Oproti českému jazyku má bulharský jazyk také navíc tvar krátký си. Tvar си je neměnný a je stejný pro všechny tři rody a pro obě čísla. Tento tvar je ve větě enklitikem a staví se za příslušné jméno.

Jak je patrné, zájmeno patří v obou jazycích, diky možnosti rozlišit gramatický rod, mezi zájmena rodová. Tento druh zájmena je schopný vyjádřit také morfologickou kategorii čísla.

Dlouhé tvary přivlastňovacího zájmena zvratného jako i ostatní přivlastňovací zájmena mohou v bulharštině přibírat členy (своят, своята, своето, своите).

Dlouhé tvary se členem pro ženský a střední rod a pro zájmeno se členem v množném čísle mají dubletní tvary. Druhé tvary jsou zkrácené a jsou jednoslabičné. Jsou to formy používané bez ohraničení v literární řeči a v básnické řeči. Tvary poté vypadají místo своята je možné použít tvaru свойта, tvar свойто nahrazuje tvar своето a pro množné číslo se místo tvaru своите může použít tvaru свойте.59
2.3 Ukazovací zájmena – Показателни местоимения
Jak už napovídá název kapitoly, v obou jazycích se jedná o zájmena, která k objektu ukazují čí odkazují. Je to skupina, která aniž by pojmenovala určitý jev, osobu či předmět, tak ho dokáže nějak přiblížit.

Dělení této skupiny zájmen se v obou jazycích různí. Zatímco v českém jazyce se ukazovací zájmena dělí na ta, která ukazují mimo text a nebo v textu, v bulharském jazyce se tato skupina dělí dle toho, na co ukazuje. Stejným dělením v obou jazycích je dělení předmětů na blízké či vzdálené.

V českém jazyce je tato skupina početnější než v jazyce bulharském. Je to i tím, že v českém jazyce se v této skupině zájmen vyskytují jednak zájmena nesložená, tak i zájmena složená z několika částí. Mezi první zmíněnou skupinu patří zájmena ten, takový aj., do druhé skupiny pak zájmena typu tenhle, takovýhle, tady ten aj.

V českém jazyce tuto skupinu zastupují hlavně zájmena ten, tento, takový, onaký, týž, tentýž, ten samý, včetně jejich rodových variant.60

Český jazyk zájmena ukazovací dělí na ta, jenž ukazují mimo text a na ta, jenž ukazují uvnitř textu. Ukazují-li zájmena mimo text, dále se dělí na zájmena ukazující na blízké či vzdálené předměty. Pokud ukazují uvnitř textu, platí u nich odkaz tam a zpět. V tomto případě mají odkazovací funkci.

Skupinu zájmen ukazujících mimo text na blízké předměty či osoby reprezentují zájmena ten, ta, to, ti, ty, ta. Dále také jejich varianty v podobách tento, tato, toto, tito, takový… Do této skupiny můžeme dále zařadit zájmena se stejným významem tenhle, tahle, tohle… Skupinu také obohacují tvary tenhleten, tadyten, tadyhlete, které jsou hovorové.

Chceme-li ukázat na vzdálenější předměty, použijeme pro to zájmena tamten, tamta, tamto, tamti, tamty, tamta. V hovorovém jazyce můžeme tato zájmena použít i druhým způsobem. A to tak, že je rozdělíme ten (pes) tam, ta (židle) tam.61

Pro ukazování vnitrotextové ukazování se používá zájmen ten, ta, to, takový. Knižní podobu dnes má zájmeno onen, také patřící do této skupiny.

Zájmena ten, tento, onen mají v českém jazyce v některých případech odkazující či upozorňující funkci na něco, o čem byla nebo teprve bude řeč. Zájmeno ten se velmi často také používá k vyjádření citového zabarvení věty, stává se to především v hovorových projevech např. Ta tvoje maminka je krásná. Ta tvoje babička je ale hodná.62

MČ II se při výkladu této skupiny zmiňuje o skupině vlastních identifikátorů, které jsou někdy řazeny mezi zájmena vymezovací. Do této skupiny řadí zájmena týž, tentýž, ten samý. Zájmeno týž (i se svou variantou tentýž) vyjadřuje identitu jednoho a téhož objektu v různých situacích. Zájmeno ten samý je hovorová obdoba zájmena týž. Při této skupině gramatická příručka také vzpomíná zájmena jiný a druhý, vyjadřující rozlišení.

Také další české příručky se k těmto zájmenům staví jiným způsobem. Jedná se o zájmena týž, tentýž a ten samý. PMČ je řadí k zájmenům identifikujícím totožnost.63 MČ tato zájmena řadí k zájmenům vymezovacím, spolu i se zájmeny každý, všechen.64 Jediný ESČ je opravdu řadí mezi zájmena ukazovací.65

V bulharské jazyce se tato skupina zájmen dělí podle úplně jiného klíče než je klíč český. Základním dělením je rozdělení na ukazování předmětů nebo osob a ukazování příznaků.

Ukazují-li na předměty nebo osoby, dělí se pak dále na ukazující blízké předměty a ukazující vzdálenější předměty.

Pro ukazování na blízké předměty či osoby jsou typická zájmena този (тоя), тази (тая), това (туй), тези (тия). Pro ukazování vzdálenějších předmětů se používají zájmena онзи (оня), онази (оная), онова (онуй) , онези (ония).

Ukazujeme-li zájmeny na příznaky, pak rozlišujeme, zda se tento příznak týká předmětu blízkého či vzdáleného. Pro tento typ ukazování se používají zájmena такъв, такава, такова, такива, онакъв, онакава, онакова, онакива, инакъв, инаква, инакво, инакви. Tvar онакъв se používá častěji.

Potřebujeme-li vyjádřit identitu, používáme v bulharském jazyce přídavné zájmeno същ, съща, съща, същи.

V nářečích je možné zaslechnout některé tvary osobních zájmen jako zájmena ukazovací. Je to jev, který používají také bulharští spisovatelé.

Jelikož se zájmena ukazovací používají jako přívlastky podstatných jmen, znamená to, že s nimi souhlasí jak v rodě, tak i čísle (този човек, тази жена, инаква тетрадка).66

Mohou se používat také samostatně při nazývání osob a určení předmětů. S vymezujícím významem se používají v adverbializovaných předložkových spojeních týkajících se času např. В това бреме дойде Иван.67

U Andrejčina se setkáváme s dalším zájmenem ukazujícím na příznaky předmětů. Je to zájmeno толкав, толкава, толкаво, толкави. A navíc také rozlišuje další typ zájmen ukazovacích, a sice ukazovací zájmeno pro ukazování na množství, zájmeno толкова.68

U Stojanova se můžeme setkat i s dalšími zájmeny pro ukazování na příznak. Jsou to zájmena толкав а толчав. Se zájmenem толкав jsme se setkali u Andrejčina. Ovšem tvar zájmena толчав ve své gramatice zmiňuje pouze Stojanov. Je to zájmeno schopné vyjádřit jak rod, tak i číslo. Ale je také používané hlavně v dialektech.

Při ukazování na množství Stojanov uvádí kromě zájmena толкова ještě zájmena толко, толкоз.

V hovorové řeči jsou také mezi ukazovacími zájmeny uváděny tvary такъва, такъво místo такава, такова. V spisovném jazyce jsou to ovšem tvary nepřípustné. Stejně tak jsou nepřípustné tvary такваз, таквоз, таквиз а такиви. 69

Pokud se ukazovací zájmena pro mužský rod v jednotném čísle ukazují na osobu mužského rodu označující osoby, mohou se u nich vyskytnout staré pádové tvary pro dativ a akuzativ. Týká se to především zájmen този, тоя.70


2.4 Tázací zájmena – Въпросителни местоимения
Tato skupina zájmen, je první, která má oproti ostatním skupinám v obou jazycích podstatně méně tvarů.

Skupina tázacích zájmen je velmi důležitá z ohledu jejich tázací funkce. Zájmena této skupiny díky tomuto rysu tvoří tázací věty neboli otázky Kdo to je? Кой е това? Co to děláš? Какво правиш?

Zájmena tázací používáme v případech, kdy se tážeme na osobu, věc nebo vlastnost, chceme-li si doplnit informaci o něčem nebo někom. Tato definice platí jak v českém, tak i bulharském jazyce.71

V českém jazyce se zájmena této skupiny tvoří od základů k-, kd-, kt-, c-, č-, jak- (kdo, co, jaký, který, čí). Možné jsou také varianty s příponou –pak. Varianty s touto příponou jsou hovorové a citově zabarvené. Další přípona signalizující také citové zabarvení je –že (kdože, cože…). Tato přípona má navíc i zesilující smysl. Možností, jak určitým způsobem modifikovat tázací zájmeno, je výraz to, který se klade tázací zájmeno (co to, který to…). Tuto skupinu v českém jazyce reprezentují zájmena kdo, co, jaký, který, čí. Podíváme-li se na tyto tvary, potom tvary kdo, co a čí zařadíme mezi zájmena bezrodá a zájmena jaký a který mezi zájmena rodová. Znamená to tedy, že první část není schopná vyjádřit gramatický rod a druhá tuto schopnost má – jaký, jaká, jaké, jací, který, která, které, kteří. do této skupiny se také řadí některé výrazy, které jsou ale v současném českém jazyce knižní až archaické. Takovým výrazem je zájmeno ký. Je to tvar, s nímž se setkáváme v ustrnulých spojeních mající význam citoslovečný např. kýho ďasa, kýho čerta.

Zájmenem kdo se tážeme na osobu a to jak v jednotném, tak i množném čísle. Zájmeno co nám slouží při otázce na neznámý objekt nebo zvíře. Zájmenem jaký se ptáme pro otázku týkající se vlastností či substancí. Zájmenem který se poté také ptáme na vlastnost či substanci, ale s tím rozdílem, že z této skupiny vlastností či substancí vybíráme. Ze zájmenem kdo je velmi úzce spjato zájmeno čí, jímž se ptáme na vlastníka objektu.72

V bulharském jazyce se tato skupina, na rozdíl od české, dělí do několika skupin, dle toho, na co se zájmeno ptá. Dělí se podle toho na skupiny tázající se na předmět či osobu, na příznak a na vlastníka objektu. Rozdílem je tvar pro otázku na množství kolik, která se v českém jazyce řadí mezi číslovky.

Zájmena této skupiny se v bulharském jazyce tvoří od starého zájmenného kořene к- a ч-.73

Do celé skupiny patří zájmena кой, какво, що, какъв, чий а колко. V mluvené bulharštině se můžeme setkat se zájmeny колкав, колчав vztahující se k množstevním příznakům. V současném bulharském jazyce se nepoužívají. Pro otázku ptající se pouze na osoby se můžeme setkat i s výrazem колцина, jež je ale v dnešním jazyce knižní až archaický. Místo něho se častěji používá výrazy колко.74

Skupina zájmen tázacích se dělí na několik dalších skupin. První skupinou v rámci tázacích zájmen je skupina tázající se na osoby či předměty. V tomto případě je poté nutné rozlišit, zda se tvar zájmena použije samostatně či ve větě stojí následováno jménem. Stojí-li zájmeno samostatně, používá se při otázce na osobu tvar кой, při otázce na předmět se používá tvarů какво a що. Použijeme-li zájmeno s podstatným jménem, použijeme tvary кой, коя, кое а кои měnící své tvary dle rodu a čísla jména, na které se ptáme. Druhou skupinou jsou zájmena ptající se na příznaky předmětů. Patří sem zájmena какъв, каква, какво, какви, чий, чия, чие, чии a колкав (včetně pádových tvarů), jenž se v současném jazyce nepoužívá. Třetí skupina je tvořena zájmeny колко a колцина. Používají se pro otázku množství, ať už se týká množství osob či předmětů. Zájmeno колцина se používá pouze pro osoby.75 Pro zájmeno колко platí jedna výjimka, která se týká podstatných jmen mužského rodu neživotného v množném čísle. Následuje-li po zájmenu колко podstatné jméno, používá se místo klasické koncovky –и, ale místo ní koncovka a. Tento jev se nazývá бройна форма. Například Колко етажа има в хотела?76

Termínu бройна форма v české terminologii odpovídá termín numerativ. Je to specifický tvar pro počítaný předmět, který se vyskytuje v některých jazycích. Je to slovní druh udávající obecnou významovou povahu užitého následujícího substantiva. Je nutný při počítání, kdy se jméno spojuje s číslovkou. Používá se po číslovkách typu pět, šest, kolik, mnoho (pět kusů dobytka).77 V bulharském jazyce se tato funkce týká i zájmen (viz výše).

Zvláštností, která se dochovala u této skupiny zájmen, jsou pozůstatky pádové flexe u zájmena кой, používá-li se samostatně bez podstatného jména a týká se pouze mužského rodu jednotného čísla. Tvary jsou uvedeny v následující tabulce:78


Pád




Nominativ

кой

Akuzativ

кого

Dativ

кому

Tázací zájmena mohou v určitých situacích pozbýt svůj tázací význam. K tomuto jevu dochází v případech, kdy se tato zájmena používají ve zvolacích větách např. Какъв виц! Какво прекрасно!79

Tvar какво (pro střední rod jednotného čísla) se v některých ohledech substantivizovalo. Týká se to případů, kdy se ptáme na neosoby, tedy na zvířata, předměty a abstrakta. Např. Какво ядохте на обед в стола? Какво чувстваш сега?80

Rozdílem mezi oběma jazyky je tvar zájmena čí v českém jazyce a tvarem чий v jazyce bulharském. V českém jazyce je toto zájmeno neměnné a má jeden tvar pro všechny rodu a čísla. Oproti tomu v bulharském jazyce je toto zájmeno schopné vyjádřit rody a i množné číslo чий, чия, чие, чии.


2.5 Vztažná zájmena – Относителни местоимения
Skupina zájmen vztažných se v obou jazycích odlišuje, tím jak vypadají tvary skupiny. Zájmena této skupiny plní v obou jazycích důležitou spojovací funkci mezi větou hlavní a větou vedlejší. Jsou důležité pro vyjádření vztahu vedlejší věty k některému členu věty řídící. Tento člen bývá zpravidla vyjádřen podstatným jménem nebo zájmenem.81

Pokud se jedná o jejich spojovací funkci, je mezi nimi a spojkami rozdíl. Vztažná zájmena jsou plnoprávnými větněfunkčními členy. Spojky tento rys nemají.82

V českém jazyce se tvary této skupiny naprosto shodují s tvary skupiny zájmen tázacích a jsou ještě rozšířeny o jeden další tvar. Skupina je tvořena zájmeny kdo, co, jaký, který, čí a jenž. Tvar jenž se používá převážně ve spisovném jazyce. Do této skupiny se mohou také řadit tvary s příponou –ž (kdož, což, jakýž…) a i skupina vztažných posesiv (jehož, jejíž, jehož).83

V bulharském jazyce se tato skupina liší od české svými tvary. Nejsou totožné s tvary zájmen tázacích, ale mají s nimi společný základ, ke kterému přibírají částici то. Tato částice je u vztažných zájmen tvaroslovným morfémem. A v žádném případě nemůže být vynechána. Všechna vztažná zájmena na tento morfém končí. I přesto tento fakt, zájmena jsou schopna vyjádřit rod a číslo. Nikoli ale koncovkou, jako zájmena ostatní, nýbrž přes vnitřní část tvaru. Částice –то se připojuje k tázacímu zájmenu, které už rod a číslo vyjadřuje. Tvary pak vypadají takto която, което, чиито. Jediný tvar, který je v této skupině výjimkou, je tvar zájmena що, který ke svému tvaru částici –то nikdy nepřibírá. A navíc je stejné pro všechny rody a obě čísla neměnné. V současném jazyce má ale knižní nádech a setkat se s ním můžeme v uměleckém stylu. Používá se jako náhrada za tvary който, която, което а които. Spojení къща, що имам se může nahradit v současné bulharštině spojením къща, която имам.84

V bulharském jazyce také u této skupiny platí stejné dělení, jaké je v rámci skupiny zájmen tázacích. Skupina se dělí na zájmena, jež se vztahují k osobám a předmětům, k příznakům, k přivlastňovaným předmětům a k množství.85

Skupina zájmen vztahujících se k osobám a předmětům je zastupována tvary що, който а каквото. Tvar що je neměnný, stejný pro všechny tři rody a obě čísla. Tvary който mění svůj rod dle podstatného jména. Výraz който se vztahuje k osobám a má tyto tvary, pro mužský който, rod pro ženský rod която, pro střední rod което a pro množné číslo които. Zájmeno каквото je substantivované a jeho tvar je neměnný a může se použít, jak pro osoby, tak pro předměty. Pro vyjádření příznaků se používají tvary какъвто pro rod mužský, каквато pro rod ženský, каквото pro rod střední a pro množné číslo je tvar каквито. Při vyjadřování přivlastnění objektu používají se tvary zájmena чийто pro rod mužský, чиято pro rod ženský, чието pro rod střední a pro množné číslo tvar чиито. Tento tvar zájmena má velmi zvláštní rys.zatímco se u zájmena който mění jeho rod podle tvaru podstatného jména stojícím před ním, zájmeno чийто přibírá rod dle slova, které stojí za ním ve vedlejší větě. K vyjádření množství se používá tvaru колкото.86

Vztažná zájmena by v obou jazycích měla stát co nejblíže slovu, k němuž se váží, aby nedošlo ke ztrátě vztahu mezi nimi.87

Vztažná zájmena който (pro osoby) а каквото (pro předměty) mohou ve větě stát i samostatně bez jména, které by je následovalo.

U zájmena който se setkáváme se stejným rysem jako má tázací zájmeno кой, stojí-li ve větě samostatně a vyjadřuje osobu mužského rodu jednotného čísla. V tomto případě je ve spisovném jazyce povinné použití pádových tvarů когото (pro 4. pád) a комуто (pro 3. pád). V současném jazyce se místo tvaru комуто používá předložkového spojení на + tvar 4. pádu.88
2.6 Neurčitá zájmena – Неопределителни местоимения
Skupina neurčitých zájmen je skupina, vyjadřující neurčité osoby, předměty, příznaky a přivlastnění. Jsou to zájmena, kterými naznačujeme pouze obecně, nikoli na daný objekt. Tento objekt není nutné upřesňovat.89

Pro jejich tvorbu je v obou jazycích důležitá skupina tázacích zájmen, od kterých se tvoří pomocí sufixů nebo prefixů.

V českém jazyce se k vytvoření neurčitého zájmena používají předpony ně-, leda-, všeli- aj. a přípona -si, -koli.90 Tyto přípony nebo předpony se k tázacímu zájmenu dávají dle toho, jako neurčitost má zájmeno vyjadřovat. S těmito druhy se setkáváme z českých gramatik pouze v PMČ. Ta rozlišuje čtyři druhy neurčitosti. Můžeme jimi vyjádřit neurčitost nespecifikovanou (někdo, něco, něčí), neurčitost větší míry (kdosi, cosi, kterýsi), neurčitost spojenou s významem neutrální libovolnosti (kdokoli(v), číkoli, kterýkoli) a neurčitost s významem libovolnosti s rozmanitostí nebo možnost záporného hodnocení (ledakdo, ledajaký, ledačí). Tvary neurčitých zájmen utvořené od tázacích zájmen jaký a který jsou schopny měnit svůj tvar podle rodu jména, jsou to tedy zájmena rodová (ledajaká, kterési aj.).

Chceme-li v českém jazyce zdůraznit měrové hodnocení, použijeme tvary s předponou málo- (málokdo, máloco, málokterý), s výrazem zřídka (zřídka co, zřídka kdo) a předponou sotva- (sotvakdo, sotva který). Tvary zájmena s předponou všeli(s)- např. všelikdo, všeličí jsou méně používány. Oproti tomu tvary všelico(s), všelijaký ve významu „různý“ jsou v jazyce časté. Hovorový příznak mají tvary bůhvíkdo, bůhvíkterý, čertví kdo, nevímco aj.91

ČM do této skupiny řadí také zájmena všechen, každý, týž, sám a samý. Nazývá je zájmeny vymezovacími.92

V bulharském jazyce je také možnost vytvořit zájmena této skupiny pomocí několika předpon a přípon. Předponami typickými pro tvorbu neurčitých zájmen jsou ня-, не-, еди-. Příponami jsou годе, (и) да е. Předpona ня- je vždy přízvučná. Předpona еди- a přípona годе se píší přes spojovník. Pokud chceme neurčitost ještě zesílit, použijeme pro to částici си (някоя си, еди-какво си).93

V bulharském jazyce se nerozlišují druhy neurčitosti jako v českém jazyce, ale skupina se dělí dle toho, co zájmeno má zastupovat. Rozlišujeme tedy zájmena zastupující osoby a předměty, příznaky, přivlastňování a množství.94

U zájmen vztahujících se k osobám či předmětům, rozlišujeme dále, zda tato zájmena ve větě stojí samostatně či spolu s podstatným jménem. Jsou-li ve větě samostatně, používá se pro osoby tvar някой а pro předměty a zvířata se používá substantivované zájmeno нещо.95 V dialektech se můžeme setkat s tvarem нящо.96 Používají-li se s podstatným jménem, jsou pak typické tvary някой, някоя, някое а някои. Můžeme se také setkat s použitím základní číslovky един (една, едно, едни) ve významu neurčitého zájmena.97 Pro vyjádření neurčitosti příznaku se používají zájmena някакъв, някаква, някакво а някакви. Chceme-li vyjádřit přivlastnění objektu, využijeme zájmen нечий, нечия, нечие а нечии. Pro vyjádření neurčitého množství se v bulharském jazyce typické zájmeno няколко. Po tomto zájmenu je u množného čísla podstatných jmen mužského rodu neživotného nutné použití zvláštního množného čísla s koncovkou а, místo koncovky и (няколко лева). Tento jev je v bulharském jazyce znám pod názvem бройна форма.98 Pouze pro neurčité vyjádření osob je také možné použít zájmeno неколцина. Po tomto zájmenu se ovšem používá normální koncovka množného čísla.99

V současném bulharském jazyce se také můžeme setkat s adverbializovanými předložkovými spojeními nebo se slovními spojeními s významem času: някой ден, едно време, по някое време.100



Сподели с приятели:
1   2   3   4   5




©obuch.info 2024
отнасят до администрацията

    Начална страница