Zápor v bulharštině, chorvatštině a češtině
Изтегляне 0.82 Mb.
|
| Masarykova univerzita
Filozofická fakulta Ústav slavistiky Bulharský jazyk a literatura Bc. Soňa Kovářová, DiS. Zápor v bulharštině, chorvatštině a češtiněMagisterská diplomová práce Vedoucí práce: Mgr. Pavel Krejčí, Ph.D. 2012 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. ………………………………….. Zde bych chtěla poděkovat panu Mgr. Pavlu Krejčímu, Ph.D. za vstřícné a trpělivé vedení mé práce, stejně tak i za cenné připomínky a rady k mé diplomové práci OBSAH ÚVOD 7 1ZÁPOR OBECNĚ 9 1.1Definice záporu 9 1.2Polarita kladu a záporu 10 1.3Způsob platnosti 10 1.4Druhy záporu 11 1.5Prostředky záporu 11 1.6Doprovodné gramatické prostředky 11 1.7Prostředky lexikálně syntaktické 12 1.8Věty s totální negací 13 1.9Věty s participiální negací 14 1.10Zdůraznění záporu 15 1.11Zápor v otázkách 15 2ZÁPOR V JIHOSLOVANSKÝCH JAZYCÍCH 16 2.1Nepravidelnosti dvojí negace 16 2.2Záporná slovesa 18 2.2.1Záporné tvary sloves být, chtít, mít 20 2.2.1.1Negace slovesa být 21 2.2.1.2Negace slovesa mít 23 2.2.2Imperativ slovesa 25 2.2.2.1Imperativ v češtině 25 2.2.2.2Imperativ v bulharštině 26 2.2.2.3Imperativ v chorvatštině 27 2.2.3Kondicionál 28 2.2.4Neurčité tvary 28 2.3Formy záporu 29 2.3.1Lexikální zápor v češtině 30 2.3.2Lexikální zápor v bulharštině 30 2.3.3 Lexikální zápor v chorvatštině 31 2.4Záporná zájmena 31 2.4.1Záporná zájmena v češtině 32 2.4.2Záporná zájmena v bulharštině 32 2.4.3Záporná zájmena v chorvatštině 32 2.5Záporná příslovce 33 3OSUDY DOBRÉHO VOJÁKA ŠVEJKA 34 3.1Jaroslav Hašek a jeho dílo 34 3.2Svetomir Ivančev 36 3.3Ljudevit Jonke 37 3.4Nada Gašićová 37 4PRAKTICKÁ ČÁST 39 4.1Gramatický zápor 39 4.1.1Zápor slovesa být 40 4.1.1.1Shodný překlad záporného slovesa být 41 4.1.1.2Rozdílný překlad záporného slovesa být 43 4.1.2Zápor slovesa mít 47 4.1.2.1Shodný překlad záporného slovesa mít 47 4.1.2.2Rozdílný překlad záporného slovesa mít 48 4.1.3Zápor modálních sloves 50 4.1.3.1Shodný překlad záporného modálního slovesa 50 4.1.3.2Rozdílný překlad záporného modálního slovesa 52 4.1.4Přechodníky 57 4.1.4.1 Shodný překlad přechodníků 57 4.1.4.2Rozdílný překlad přechodníku 58 4.1.5Finitní slovesa 59 4.1.5.1Záporná sloves v budoucím čase 59 4.1.5.1.1Záporné tvary pomocného slovesa 59 4.1.5.1.2Shodný překlad záporu dokonavých sloves 60 4.1.5.1.3Rozdílný překlad záporných dokonavých sloves 61 4.1.5.2Shodný překlad záporných sloves v prézentu 62 4.1.5.3Rozdílný překlad záporných sloves v prézentu 65 4.1.5.4Shodný překlad záporných sloves v minulém čase 69 4.1.5.5Rozdílný překlad záporných sloves v minulém čase 72 4.1.5.6Shodné záporné tvary v imperativu 74 4.1.5.7Shodné záporné tvary v kondicionálu 75 4.1.5.8Rozdílné užití záporných sloves v kondicionálu 76 4.1.5.9Shodný překlad záporu ve větě účelové 77 4.1.5.10Rozdílný překlad záporu věty účelové 78 4.2Lexikální zápor 80 4.2.1Lexikální zápor u substantiv 80 4.2.2Lexikální zápor u adjektiv 81 4.2.3Lexikální zápor u adverbií 84 4.2.4Rozdílný překlad lexikálního záporu 85 4.2.5Nedodržení lexikálního záporu 85 4.2.5.1Nedodržení lexikálního záporu u substantiv 86 4.2.5.2Nedodržení lexikálního záporu u adjektiv 86 4.2.5.3Nedodržení lexikálního záporu u adverbií 88 4.3Dva zápory v jedné větě 89 4.3.1Záporné sloveso + záporné zájmeno žádný 89 4.3.1.1Shodný překlad záporného slovesa a zájmena žádný 90 4.3.1.2 Rozdílný překlad dvojí negace 91 4.3.2Záporné sloveso + záporné zájmeno nic 93 4.3.2.1Shodný překlad záporného slovesa a zájmena nic 93 4.3.2.2Rozdílný překlad záporného slovesa a zájmena nic 95 4.3.3Záporný tvar slovesa + záporné zájmeno nikdo 97 4.3.3.1Shodný překlad záporného slovesa zájmena nikdo 97 4.3.3.2Rozdílný překlad záporného slovesa a záporného zájmena nikdo 99 4.3.4Záporné sloveso + adverbium nikdy/nikde/nikam/nijak 99 4.3.4.1Shodný překlad záporného slovesa a adverbia nikdy 99 4.3.4.2Rozdílný překlad záporného slovesa a adverbia nikdy 100 4.3.4.3Shodný překlad záporného slovesa a adverbia nikde, nikam, nijak 101 4.3.5Více záporů v jedné větě 102 4.4Prostředky lexikálně syntaktické 103 4.5Zdůraznění záporu 104 4.6Zápor v otázkách 106 4.6.1Zachování záporu v otázce 106 4.6.2Nedodržení záporu v otázce 107 ANALÝZA 109 ZÁVĚR 114 РЕЗЮМЕ 118 SEZNAM TABULEK 122 SEZNAM GRAFŮ 122 BIBLIOGRAFIE 123 ÚVOD Společná činnost, vzájemné působení i vzájemné vztahy jsou nemyslitelné bez předávání, přijímání i sdílení určitých významů. Specifickým lidským způsobem komunikace je verbální komunikace. Ta může mít mluvenou či psanou formu. Verbální komunikace (řeč, jazyk) slouží především ke sdělování abstraktních obsahů, zatímco pomocí neverbální komunikace se sdělují spíše postoje, emoce a snahy. Mluvenou formu komunikace umožňuje artikulace. Elementy mluvené řeči jsou slova, která jsou nositeli určitého významu. Kombinací slov vznikají věty či výroky, které umožňují popisování a vysvětlování konkrétního i abstraktního, kladení otázek, příkazů a odpovědi na ně. Obsah sdělení může být buď kladný, nebo záporný.1 V této diplomové práci se pokusíme o konfrontaci negace v češtině, bulharštině a chorvatštině na pozadí překladů českého textu do výše zmíněných jihoslovanských jazyků. V práci si klademe za cíl shrnout teoretické poznatky o záporu, popsat a klasifikovat zápor a prozkoumat způsoby jeho vyjádření v jednotlivých jazycích. Zaměříme se na aspekty, které zkoumané jazyky po stránce negace spojují a rozdělují. Popíšeme i dělení záporu, detailněji budeme hledat rozdíly v lexikální a mluvnické negaci v daných jazycích. V praktické části naší práce se pokusíme prokázat, zda v teoretické části uvedená pravidla platí či nikoli. Pokusíme se najít odlišnosti v překladech jednotlivých záporných tvarů. K analýze záporných tvarů nám poslouží příklady negace vybrané z jednoho z nejznámějších českých literárních děl – Osudy dobrého vojáka Švejka Jaroslava Haška, a jeho překlady do bulharštiny a chorvatštiny. Ikdyž je práce věnována především bulharštině, budeme analyzovat jeden bulharský překlad na rozdíl od chorvatštiny, kde budeme analyzovat překlady dva. Důvodem je odlišnost spočívající v rozdílném dialektu chorvatských překladů. Díky tomu můžeme lépe pozorovat odlišnosti chorvatských překladů. Celá práce bude rozdělena do čtyř kapitol. První kapitola přináší teoretickou charakterizaci záporu, definuje to, co zápor vyjadřuje a poukazuje také na jeho dělení. Zabývá se prostředky, kterými je možné negaci vyjádřit a taktéž jejími dopady na platnost celé věty. Druhá kapitola konfrontuje teoretickou rovinu záporu v češtině, chorvatštině a bulharštině. Hlavním zdrojem pro tuto kapitolu poskytují české, chorvatské a bulharské gramatiky. Třetí kapitola má za cíl uvést biografické údaje autorů textů s nimiž se pracuje v praktické části této práce. Můžeme se zde dozvědět základní biografické údaje o Jaroslavovi Haškovi a také o jeho stěžejním díle Osudy dobrého vojáka Švejka. Nechybí ani biografické údaje o překladatelích do chorvatštiny a bulharštiny. Čtvrtá kapitola bude již věnována konkrétním větám či spojením obsahujícím negaci, které se vyskytují jak v knize Jaroslava Haška Osudy dobrého vojáka Švejka, tak i v jednotlivých překladech. Kapitola bude rozdělena do podkapitol podle rozdílných gramatických kategorií. Pokusíme se zjistit, do jaké míry se jednotlivé se překlady liší v použití negace od originálu. Budeme se snažit upozornit na některé nuance a rozdílnosti.
1.1Definice záporu Věty mohou mít zápornou nebo kladnou podobu. Věty kladné vyjadřují tvrzení, příkaz nebo přání. Zápornými větami mluvčí popírá platnost větného obsahu, zakazuje jeho realizaci nebo si uskutečnění obsahu nepřeje. „Klad a zápor pak prostupuje všechny typy vět podle jejich postojové modality.“2 Negaci definuje Encyklopedický slovník češtiny jako operaci, „která neguje pravdivostní podmínky kladné (oznamovací) věty (např. Jirka nepřišel pozdě. x Jirka přišel pozdě.).“3 V bulharském výkladovém slovníku najdeme pro heslo zápor tuto definici: „дума или израз, чрез които нещо се отрича, които придават отрицателен смисъл на речта“.4 Kniha Slovanské jazyky vydaná nakladatelstvím Bulharské akademie věd v Sofii negaci definuje takto: „С отрицателните изречения се отрича наличието на действия, състояния, качества, обстоятелства и др. признаци на лица и предмети“.5 Radoslav Katičić v definuje negaci v chorvatské gramatice takto: „Nijekanje ili negacija preoblika je koja zahvaća čitavo rečenično ustrojstvo. Njenom se otklanja i poriče rečenični izričaj (rijek) kako je sadržan u tom ustrojstvu.“6 Zápor má složitý a mnohostranný charakter. Vztahuje se k němu logika, filozofie, psychologie, psychopatologie a lingvistika. Má svou roli také v kvantifikaci a v komparativních konstrukcích. Zápor se objevuje zběžně v lexikografii při popisu tvorby antonym. Morfologie zkoumá tvorbu záporných forem v slovesných kategoriích slovesa, zápor u zájmen a zájmenných příslovcí.7 1.2Polarita kladu a záporu Mezi jazykovými jednotkami na sémantické rovině jazyka funguje několik základních typů souvstažnění. Jednou z nich je polarita mezi predikáty. „Sémantická polarita má v jazyce výrazové prostředky gramatické (především klad a zápor) a lexikální (zejména antonyma).“ Polarita kladná se mění pomocí některých syntaktických a lexikálních pravidel v zápornou a naopak. Operátor negace lze vyjádřit též slovním výrazem není pravda, že…. Negaci chápeme ve významové výstavbě věty jako syntaktické sémantickou operaci s jistým dosahem působnosti. 8
Podle Evy Hajičové lze negaci znázornit závislostním stromem. Předpokládá se, že negace je chápána jako jeden typ volného doplnění slovesa. Negace může být kterýkoliv uzlem závislostního stromu, ke kterému vede hrana přímo od slovesa. Vše vpravo je v dosahu negace a to až do poslední hrany vycházející ze slovesa.10 
1.4Druhy záporu Z funkčního hlediska se rozlišuje zápor částečný a zápor celkový. Pokud se celý obsah věty prohlašuje za neexistující, neplatný, nemožný, nežádoucí, popření se tedy týká celého obsahu věty, pak se jedná o zápor celkový. Zápor částečný popírá větný obsah pouze omezeně, nikoli totálně. Zápor je možné rozdělit na dvě formy: zápor slovní (lexikální) a mluvnický. Mluvnický zápor může bý dvojí podoby – zápor větný a členský.11 1.5Prostředky záporu Základním gramatickým prostředkem záporu v češtině je předpona ne-. Sdruženým prostředkem gramatického záporu je předpona ni-, která se používá při negaci zájmen, zájmenných příslovcí a adjektiv (nikdo, nikde, nijaký). Dalším prostředkem je záporná částice ne a nikoli.12 Místo výrazů všeobecné a zevšeobecňující platnosti (vymezovacích zájmen každý, všichni, příslovcí všude, vždy), neurčitých zájmen a zájmenných příslovcí (kdo, někdo, někde) se v záporných větách kladou záporná zájmena a záporná zájmenná příslovce se záporkou ni-. 13 1.6Doprovodné gramatické prostředky „Doprovodným gramatickým prostředkem záporu v češtině je fakultativní záměna subjektového nominativu genitivem u některých záporných sloves (nebýt, nezbýt, nezůstat, neminout) nebo fakultativní záměna komplementového akuzativu genitivem. Nikde nebylo světélko. x Nikde nebylo světélka. Nezůstala po tom ani památka. x Nezůstalo po tom ani památky. Neměli pro tu věc jméno. x Neměli pro tu věc jména. 14 Tento genitiv záporový se většinou považuje za slohově knižní. V některých frazeologizovaných spojeních je genitiv nutný nebo se mu často dává přednost (Nezamhouřil oka = nespal, nemít sil, vypravit ze sebe slova, neznat mezí).15 Tato záměna je charakteristická pro slovanské jazyky, proto se takový genitiv nazývá „slovanský genitiv“. Také v chorvatštině objekt v akuzativu může být v záporných větách zaměněn genitivem. Užití slovanského genitivu v záporných větách není v chorvatštině povinné, je stylově zastaralý, ale používá ho lidová štokavská mluva (Joso toga nije opazio; neće učiniti nikakva zla momu rođaku). Řidčeji se v chorvatštině používá slovanský genitiv od ukazovacích zájmen středního rodu (u Berlinu mi toga ne vjeruje; ja toga ne znam). Pokud je sloveso v některých případech srozumitelné z objektu, může se vynechat. Odtud vznikají zvláštní zkrácené vyjádření: Ni pare u džepu. Vrijeme prolazi, a još ni slova. Stejně tak se může vynechat záporný tvar slovesa imati (tedy nemati), protože ten je vedle objektu v genitivu vždy lehce srozumitelný. V tomto případě se nejedná o slovanský genitiv (Ni vjetra, ni muhe, sve je uginulo u tmini.).16 1.7Prostředky lexikálně syntaktické Změnu polarity vyjadřují též víceméně příležitostné lexikálně syntaktické prostředky, které nesou zpravidla ještě další významové složky, které jsou s negací spjaté. Byli bez peněz = neměli peníze. Předložka bez je někdy považována za záporný protějšek předložky s v sociativním užití (Přišli tam s dětmi X přišli tam bez dětí). Jindy slouží k vyjádření záporné podmínky (Bez tvé pomoci bych se tam nedostal). Někdy je možné vyvodit pouze implikací z kladné záporný protějšek: Jenom několik z nich tomu věřilo. => Ostatní tomu nevěřili. Sotva přijde. => Asi nepřijde.17 Také další prostředky jistotní modality implikují negaci, mohou implikovat větší či menší míru možnosti. Např. Pochybuji, že rektor na večírek přijde. Rektor možná / snad / asi / stěží přijde. Jako implikovaně negativní interpretujeme věty s některými adverbiálními výrazy tzv. přibližné identity. Marie málem / bezmála / téměř / skoro omdlela. Expresivní ekvivalenty záporných částic patří mezi příležitostné lexikální prostředky vyjadřování polarity. Bylo nám to čerta/ houby/ prd platné = nebylo nám to nic platné. Při použití těchto expresivních ekvivalentů se neuplatňuje záporová shoda, zaujímají pouze postavení větných členů.18 1.8Věty s totální negací „Negace totální (úplná, celková, obecná) se jednoznačně vyjadřuje větami s větným záporem a tzv. záporovou shodou, při níž se do záporné podoby převádějí kromě predikátu i zájmenné, adverbiální a adjektivní totální kvantifikátory, tj. výrazy s obecným kvantifikátorem (všude → nikde), i neurčité identifikátory, tj. výrazy s částečným kvantifikátorem (někteří → někdo → nikdo).“ Totální negace se týká celého oboru aplikace predikátu a se záporovou shodou je spjata s významem výlučnosti, důslednosti.19 Ve většině slovanských jazyků je užití dvojího záporu mluvnicky správné. Příkladem je chorvatská věta Nitko nikada nigde ništo nije uradio (Nikdo nikdy nikde nic neudělal), česká Nikdo nic nevyhrál nebo polská věta Nie znam nikogo (Neznám nikoho).20 Pro některé jazyky je obvyklé a též mluvnicky správné použití více záporů v jedné větě, ale v některých jazycích toto užití může být považováno za chybu. Například v angličtině nebo němčině je typické užívat pouze jeden zápor. Českou větu Já nic nechci anglicky vyjádříme větou I don't want anything nebo I don't want nothing! a německy Ich möchte nichts. Použití více záporů by bylo v tomto případě chybné. Dvojí negaci nenajdeme ani u jiných germánských jazyků. Stejně jako ve většině indoevropských jazyků je tomu tak i v ugrofinských jazycích. Například finština nebo estonština může použít dva zápory v jedné větě, aniž by to měnilo význam na kladný. En haluan mitään. (Nechci nic.) ≠ Haluan jotain. (Chci něco.)21 Použití dvojího záporu je často zdůvodněno tím, že mluvčí chce posluchači zdůraznit vyjádření záporného smyslu věty. Z logického pohledu vede použití několikanásobného záporu k lepšímu zapamatování. Nejjednodušší formou je proto negování slovesa a přidání záporné částice k dalším větným členům.22 Pokud dojde ke změně původní varianty věty, dojde k tomu, že se zápor nevztahuje jen k slovesnému přísudku, ale ke zbylé části věty. Ти не пътуваш всеки ден с влака за удоволствие. Ти не пътуваш с влака за удоволствие. Ти не пътуваш за удоволствие. Ти не пътуваш. . Na těchto případech můžeme vidět, že poslední věta je větným záporem jak podle formy, tak i po významu. Při odstraňování slov, jádro věty mění smysl původní věty.23 1.9Věty s participiální negací Participiální (částečnou) negaci vyjadřují věty se členským záporem. Participiální negaci vyjadřují rovněž věty s větným záporem bez záporové shody s intonačním centrem jinde než na totálním identifikátoru. Teď už jim to všichni' nevěří. Teď už jim to'nevěří všichni. Tyto věty však nejsou jednoznačné a mohou v určitém kontextu vyjadřovat i totální negaci. Teď už jim to všichni'nevěří, což je důsledek jejich hanebného chování. U záporných vět v češtině vznikla složitá sémantická situace důsledkem nahrazování záporu členského záporem větným. Tím došlo k dvojznačnosti mnoha záporných konstrukcí.24 Podle Běličové a Uhlířové je pro slovanské jazyky charakteristické, že členskému záporu v jedněch jazycích odpovídá téměř pravidelně větný zápor v jiných jazycích. Lze-li členský zápor jedněch jazyků převést na větný zápor jiných jazyků, je pak rozdíl mezi oběma typy záporu záležitostí povrchové platnosti a netýká se platnosti ve vztahu k participantům. Rozdíl mezi členskou a větnou negací plyne z jejich kontextové zakotvenosti. Jihoslovanské jazyky preferují většinou větnou negaci, členská negace je velmi řídká, např. Не всичко му ве ясно. Členská negace předpokládá kontakt záporného a kladného protějšku. Členská negace je stylově příznaková a proto se jí většinou hovorový jazyk vyhýbá.25 1.10Zdůraznění záporu
1.11Zápor v otázkách Mluvčí při kladení otázek neví, zda odpověď bude kladná či ne, může otázku formulovat jak kladně, tak i záporně. Jen záporné formy užívá mluvčí v případě, pokud mu nějak záleží na neplatnosti odpovědi: Nespadne ten lustr? – mluvčí si přeje, aby lustr nespadl. Zjišťovací otázky se zápornou formou mohou signalizovat:
Mnohé výpovědi nemají funkci otázky, mají formu tázací výpovědi, ale nikoliv však svou funkci. Záměrem mluvčího není dosáhnout odpovědi, ale často spíše snaha vyjádřit rozpaky. Věta Neotevřel byste mi dveře? není funkčně otázkou, ale výzvou. Tyto „nepravé“ zjišťovací otázky lze chápat jako otázky řečnické (Copak jsem to neříkal?). Zápor i klad se v nich užívá pro vyjádření opačného významu. (Copak jsem to neříkal=Vždyť jsem to přece říkal.) Tyto otázky mají funkci námitky či odmítnutí něčího tvrzení ale stále mají tázací formu. Mohou to být také otázky vyjadřující údiv (To už zase nemáš peníze?) V těchto otázkách se záporu i kladu ve shodném významu na rozdíl od řečnických otázek.28
Záporná konstrukce vyjadřuje ve větě platnost nedostatku. V základní podobě je platnost nedostatku daného obsahu či vztahu prezentována v podobě tzv. negace větné, negace predikativní, respektive negace celkové, obecné či totální. Ve slovanských jazycích slouží k vyjádření větné negace záporná partikule. Tato partikule má v češtině a chorvatštině tvar ne a v bulharštině не.29 Chorvatština, srbština a slovinština užívá v prézentních tvarech sponového či pomocného slovesa biti (být) podoby ni- (nisam, nije). Záporná částice ne se objevuje již ve staroslověnštině, kam se dostala z indoevropského ne+i. Ve staroslověnštině můžeme již najít také záporná zájmena.30 Ve většině slovanských jazyků se ustálilo psát zápornou částici odděleně, zatímco v češtině, slovenštině a lužické srbštině se tato částice píše neodděleně. Větným záporem ve slovanských jazycích se obecně vyznačuje vázanost záporné partikule na slovesný tvar, pro tuto vázanost je charakteristická antepozice. V bulharštině může být tato partikule klitiky odtrhnuta od slovesa (никой нищо не ти казва). Bulharská částice не nestojí vždy přímo před slovesem (не чета, не ще четe, не съм чел, не си ли чел, не чети). V závislosti na specifické funkci slovesa ve větě, zápor neguje sémantiku celé věty. Zápor může být tvořen prefixem u sloves (недоказвам/недокажа, недоразказвам/недоразкажа,...). Tento prefix má stejnou funkci jako záporný morfém.31 Větná či totální negace vyjadřuje nedostatek platnosti nebo vztahu k participantům. S větnou negací koexistuje negace členská či částečná, tedy když se partikule nachází před jiným členem než je predikát.32
Ve slovanských jazycích je běžná dvojí negace či polynegace (nikome ništa ne kazao o tome). Výjimkou jsou sponová slovesa ve spojení se záporným zájmenem nic (to je ništa). Užití těchto konstrukcí je různé, bulharština a makedonština se těmto konstrukcím vyhýbají. Ojediněle se lze setkat s nedostatkem negace u plnovýznamového slovesa (ni od koga je pjesmu naučio). Charakteristická je ale zástupná funkce zájmena nic během nedostatku očekávané činnosti (a on nic, той нищо, on ništa). Dvojí zápor může rušit negaci: nebude nemocný => bude zdravý. Jeden zápor ruší druhý takovým způsobem, že nakonec celkový význam věty je kladný. Tato věta není však synonymem kladné věty. Takové věty obsahují typické vyjádření možnosti, zatímco kladné věty obsahují jakýsi nádech nutnosti. To platí jak pro češtinu, bulharštinu i chorvatštinu.33 Pokud bulharská záporná částice не stojí před záporným prefixem, mění se význam věty na kladný.
To platí i v souvětích. Не казваме, че не знаем.=Знаем. Не прави каквото не трябва. = Прави каквото трябва. Prepozice не v těchto případech není typická pro bulharský slovosled a je považována za stylistickou inverzi.34 Někdy je možné vyvodit implikací z kladné věty záporný protějšek. K vyjádření záporné podmínky slouží také předložka bez, která je někdy považována za záporný protějšek s.35 To platí také pro bulharštinu. Bulharská částice не může stát před předložkou bez a podstatným jménem. Význam věty se potom mění na kladný.
Pokud je negováno modální sloveso i významové sloveso, je zápornou formou vyjádřena nutnost. Не може да не учат.=Трябва да учат.36
České sloveso rozlišuje mluvnické významy, jako je osoba (1., 2., 3.,), číslo (singulár, plurál), čas (prézens, futurum, préteritum), způsob (indikativ, imperativ, kondicionál) a slovesný rod. Tvary, které označují mluvnické významy, se nazývají určité tvary slovesa. Druhou skupinu tvoří všechny slovesa, která nevyjadřují všechny mluvnické výrazy, ty se pak nazývají jako tvary neurčité. Takovými tvary jsou infinitiv, příčestí minulé, příčestí trpné a přechodníky.37 Základním gramatickým prostředkem záporu v češtině je předpona ne-. Tato předpona se klade v analytických slovesných tvarech préterita a kondicionálu přítomného k příčestí minulému, nikoli k pomocnému slovesu (nepřišli jste, nepřišli byste). V antepréteritu a v minulém kondicionálu lze prefigovat buďto příčestí významového slovesa, nebo příčestí pomocného slovesa (byli bychom nevyhráli/nebyli bychom vyhráli).38 Ve složených tvarech (v budoucím čase a tvarech trpného rodu) se záporka ne spojuje s tvarem pomocného slovesa být (nebudu zahálet, nejsem zván, nebyl jsem pozván). Záporka se někdy spojuje s příčestím významového slovesa, zejména jde-li o zesílený zápor. Ke sponovému slovesu se záporka ne připojuje rovněž u jmenného přísudku se sponovým slovesem být.39 Bulharské sloveso rozlišuje osobu, číslo, čas a způsob. Systém tvarů slovesa je v bulharštině mnohem bohatší. Slovesné tvary (určité i neurčité) vyjadřují vid a slovesný rod, neurčité slovesné tvary mohou někdy vyjadřovat mluvnický význam času, případně i jmenný rod. Na rozdíl od češtiny bulharština nemá infinitivní tvar slovesa, proto je ve slovnících uvedeno bulharské sloveso ve tvarech 1. osoby singuláru prézentu a neosobní slovesa ve 3. osobě singuláru prézentu. Neosobně se užívají slovesa, která označují přírodní jevy, tělesné pocity a duševní či smyslové vjemy (вали, гърми, горчи ми, изглежда), některá modální slovesa (трябва, стига) a sloveso vyjadřující přítomnost či nepřítomnost někoho nebo něčeho (има, няма).40 Bulharské sloveso má široký systém časů a rozlisuje prézens, futurum, futurum exactum (předbudoucí čas), aorist, imperfektum, perfektum, plusquamperfektum (čas předminulý), futurum praeteriti (budoucí čas v minulosti), futurum exactum praeteriti (předbudoucí čas v minulosti). 41 Stejně jako v češtině a chorvatštině rozlišuje bulharské sloveso slovesný způsob − indikativ, imperativ a kondicionál. Záporné tvary prézentu, aoristu, imperfekta a plusqamperfekta se tvoří zápornou částicí не. Tato částice se píše odděleně a vždy stojí před slovesem. 42 Záporné tvary futura se tvoří pomocí няма да. Existuje i forma se zápornou částici не, která se klade před částici ще, která slouží k vyjádření budoucího času. Tato forma je podle současného stylistického pohledu označovaná jako zastaralá nebo jako charakteristika uměleckého stylu. Záporný tvar předbudoucího času se vyjadřuje záporným tvarem pomocného slovesa být. Záporné tvary budoucího času v minulosti a předbudoucího času v minulosti se tvoří neosobním slovesem нямаше. V tázacích větách jsou obsaženy dvě částice − záporná částice не a tázací částice ли. V záporných větách v minulém čase záporná částice не stoji před slovesem a tázací částice za slovesem (не чете ли, не е ли чел, не беше ли чел), v budoucím čase stoji částice ли za zápornou částicí няма (няма ли да чете, нямаше ли да чете).43 Systém časů v bulharštině je velmi bohatý, to dokládají následující tabulky.44 Изтегляне 0.82 Mb. Сподели с приятели:
|