Bulharsko-česká mezijazyková homonymie a paronymie
Изтегляне 1.47 Mb.
|
- Навигация на страницата:
- PODĚKOVÁNÍ
- 1. Uvedení do problematiky mezijazykové homonymie a paronymie
- 2. Teoretická část
| MASARYKOVA UNIVERZITA
FILOZOFICKÁ FAKULTA Ústav slavistiky
Autor práce: Mgr. Michal Przybylski Vedoucí práce: Mgr. Elena Krejčová, Ph.D. Brno 2007 Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval samostatně a použil výhradně uvedené literatury.
V Brně dne 3. září 2007 Mgr. Michal Przybylski PODĚKOVÁNÍNa tomto místě bych velmi rád poděkoval vedoucí práce, Mgr. Eleně Krejčové, Ph.D., za trpělivost a neobyčejně vstřícný přístup, bez kterého by tato diplomová práce mohla jen stěží vzniknout. Mé vřelé díky patří také všem vyučujícím, jejichž přednášky a semináře jsem měl možnost navštěvovat během celých pěti let studia bulharistiky na FF MU. Obsah 1. Uvedení do problematiky mezijazykové homonymie a paronymie 5 2. Teoretická část 7 2.1. Významové vztahy v rámci jednoho jazyka 7 2.2. Historie a vymezení pojmů falešní přátelé překladatele, zrádná slova, mezijazyková homonymie a paronymie 9 2.3. Částečná a úplná mezijazyková homonyma a paronyma 11 2.4. Problematika zrádných slov v širším pohledu 12 2.5. Mezijazyková homonymie a paronymie v nespisovných útvarech národního jazyka 14 2.6. Speciální dvoujazyčné homonymické a paronymické slovníky (nejen) české a bulharské 15 3. Slovníková část 17 3.1. Metodika zpracování slovníku 17 3.2. Princip výstavby slovníkového hesla 18 3.3. Slovník bulharsko-českých mezijazykových homonym a paronym (substantiva) 21 3.4. Seznam zkratek použitých ve slovníku 103 4. Závěr 105 Българско-чешка междуезикова омонимия и паронимия: съществителни имена (резюме) 107 Bibliografie 109 1. Uvedení do problematiky mezijazykové homonymie a paronymiePři studiu či výuce cizího jazyka se studenti a pedagogové téměř každodenně setkávají s jazykovými interferencemi1 všech typů. Vliv mateřského, po případě také jiného cizího – v našem případě především slovanského – jazyka, se může projevovat v nejrůznějších jazykových rovinách: fonetické, morfologické, lexikální či syntaktické. Takové vzájemné rušivé působení dvou jazyků hraje v případě češtiny a bulharštiny obzvláště významnou roli, protože se jedná o jazyky geneticky příbuzné. A přestože je na základě výzkumů Fr. Kopečného ve slovanských jazycích 1985 slov (viz Kopečný 1981)2, která jsou úplně nebo částečně (formálně i sémanticky) shodná, jsou hlavní komunikační překážkou mezi Slovany nikoliv rozdíly gramatické, ale právě lexikální. Předkládanou diplomovou práci proto věnujeme poměrně aktuální lexikologické a lexikografické otázce – problematice tzv. mezijazykové homonymie a paronymie, tedy dvojicím lexikálních jednotek vyznačujících se identickou (v případě homonym) nebo velmi blízkou (v případě paronym) formou, ale z významového hlediska se částečně nebo zcela lišících. Cílem našeho zkoumání bude zpracování potenciálních případů negativní jazykové interference v české a bulharské slovní zásobě, konkrétně v rámci slovního druhu podstatných jmen. Práce je do dvou hlavních částí – teoretické a slovníkové – a je zaměřena výhradně na synchronní popis mezijazykové homonymie a paronymie, nezabývá se tudíž původem jednotlivých tzv. zrádných slov, která mají ve většině případů původ ve společném jazykovém základu.3 Po provedení předběžné analýzy jednosvazkových výkladových slovníků bulharštiny a češtiny (BTR 2000 a SSČ 1998) jsme dospěli ke zjištění, že v obou jazycích existuje jistě více než 600 takových párů autosématických i synsémantických slov, které svou formální totožností nebo podobností a sémantickou odlišností mohou vyvolávat nejrůznější komunikační potíže či dokonce neporozumění. Uvážíme-li, že průměrný pasivní individuální lexikon4 středoškolsky vzdělaného člověka čítá přibližně 40 000 slov, v případě vysokoškoláků pak asi 55 000 slov (srov. Černý 1996: 266, PMČ 2003: 92), není česko-bulharská mezijazyková homonymie a paronymie ani zdaleka jevem marginálním. Dokladem toho je i excerpce jazykového materiálu uspořádaná do přehledného slovníčku, který je stěžejní součástí naší práce. Přestože se může zdát, že je překládání a studium geneticky příbuzných jazyků relativně snadným úkolem, také v této oblasti se můžeme setkat s velkým množstvím problémů. Při vzájemném překladu ze slovanských jazyků je právě mezijazyková homonymie a paronymie významným a neopomenutelným činitelem. Z vlastní překladatelské praxe i sledování úrovně mnoha překladů uměleckých textů ze slovanských jazyků zcela jasně vyplývá, že největším úskalím v překladatelském procesu jsou nikoliv obtížné, často odborné výrazy, ale většinou zdánlivě srozumitelná a zcela jasná slova, která na první pohled nebudí sebemenší podezření. Nepřehlédnutelná je skutečnost, že se často i pokročilí studenti či poměrně zkušení překladatelé lapí do „lexikální pasti“ mezijazykové homonymie a paronymie. Z tohoto důvodu by si podle našeho názoru zasluhoval zmíněný jev zvýšenou pozornost teoretiků-lingvistů i praktiků-překladatelů a tlumočníků. Vyvrcholením tohoto úsilí by mělo být sestavení kvalitních lexikografických příruček, tedy speciálních dvoujazyčných homonymických a paronymických slovníků. 2. Teoretická část2.1. Významové vztahy v rámci jednoho jazykaV rámci syntagmatických významových vztahů hrají významnou roli dva jazykové jevy – polysémie a homonymie. Termínem polysémie (český ekvivalent víceznačnost, bulharsky многозначност) rozumíme „existenci více než jednoho významu pro jednu formu, přičemž jednotlivé významy polysémní jednotky mají zřetelnou genetickou souvislost“ (PMČ 2003: 89). Příkladem takových polysémních jednotek v naší práci mohou být substantiva čes. kosa (ve významu 1. zemědělský nástroj, 2. úzký poloostrov) a bulh. ставка (1. sázka, 2. sazba). Stejně jako u polysémie má také v případě homonymie (souzvučnost, bulh. омонимия) jedna forma více významů, ale „na rozdíl od polysémie však mezi homonymy neexistuje žádná přímá souvislost a jejich formální shoda je pouze náhodná“ (PMČ 2003: 90). Termín homonymie pochází z řeckých výrazů homós- ‘stejný’ a ónyma ‘jméno’. Fr. Čermák homonymum definuje jako „různé jazykové jednotky stejné formy bez významového průniku; různé lexikální jednotky mající stejný L-formém (lexikální formu) a navzájem nesouvisící významy.“ (Čermák 1985: 238) V češtině lze uvést pro ilustraci výraz klika, který je homonymní formou pro tři lexémy: a) klika jako držadlo k otvírání a zavíraní dveří, b) klika (z němčiny) ve významu štěstí a c) klika (z francouzštiny) jako skupina lidí podporujících se ve svých zájmech, v bulharštině např. slovo треска a) ve významu zimnice, b) mořská ryba a c) odštěpek dřeva. Bulharská (např. Bojadžiev 1986: 76) i česká (např. PMČ 2003: 91) lingvistika shodně rozlišuje lexikální homonymii:
Od lexikální homonymie pak odlišujeme nepravou homonymii (относителна омонимия), ke které bývá přiřazována:
T. Bojadžiev (Bojadžiev 1986: 77) navíc k nepravé homonymii připojuje i tzv. gramatickou homonymii (граматическа омонимия), slova, která se shoduji ve fonetické nebo grafické podobě pouze v některých tvarech (омоформи), např. bulh. гради (2. os. sg. préz.) – гради (2. os. sg. imp.). V české lexikologii se pro tento jev, kdy jedna forma může odpovídat různým pádům či různým osobám, užívá označení morfologická (příp. tvaroslovná) homonymie. Ostrá hranice mezi polysémií a homonymií však neexistuje, protože homonymie může vznikat i rozpadem polysémie. Děje se tak v případech, kdy se jednotlivé významy polysémního lexému od sebe z různých důvodů vzdálí a vývojový vztah se ze synchronního hlediska stává nečitelným. Výzkumy totiž dokazují, že rozdíl mezi těmito jevy má genetický, tedy čistě diachronní charakter. V současné jazykovědě, v níž se synchronní a diachronní pohled pečlivě rozlišuje, se proto ze synchronního hlediska může považovat rozlišování homonymie a polysémie za bezpředmětné. Blízko k homonymii má i tzv. paronymie (podobnost, bulh. паронимия), z řec. pará ‘blízko’, ónyma ‘jméno’), což představuje jev, kdy jsou „slova formálně podobná, ale významově zcela odlišná“ (PMČ 2003: 91). Paronyma bývají někdy označována i jako tzv. pseudohomonyma. Celou systematiku vztahů mezi lexémy znázorňuje následující schéma:
formální významové    
homonymie paronymie + rozdílnost –     (souzvučnost) (podobnost)
antonymie heteronymie hypero-/hyponymie synonymie (protikladnost) (různost) (nad-/podřazenost) (souznačnost) + kohyponymie (souřadnost) Изтегляне 1.47 Mb. Сподели с приятели:
|
