Komparativní pohled na vyjadřování neurčitosti v bulharském, českém a chorvatském jazyce
Изтегляне 380.72 Kb.
|
- Навигация на страницата:
- 1. Úvod
- 2. Kategorie určitosti a neurčitosti
|
Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav slavistiky Bulharský jazyk a literatura Nela Martinková
Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: Mgr. Elena Krejčová, Ph.D.
2009Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. …………………………………………… Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucí práce, Mgr. Eleně Krejčové, Ph.D., za trpělivost, přínosné konzultace, cenné rady a připomínky při vedení mé bakalářské práce. Obsah 2009 2 1. Úvod 6 2. Kategorie určitosti a neurčitosti 7 3. Číslovka jedna 8 4. Zájmena (pronomina, местоимения, zamjenice) 10 4.1. Zájmena neurčitá (indefinita) 11 4.1.1. Neurčitá zájmena v bulharštině (неопределителни местоимения) 11 4.1.2. Neurčitá zájmena v češtině 16 4.1.3. Neurčitá zájmena v chorvatštině ( neodređеne zamjenice) 17
5.1. Zájmenná příslovce 20 6. Praktická část 21 6.1. Číslovka jedna v platnosti neurčitého zájmena 22 6.2. Zájmena s prefixem ně/ня/ne 26 6.2.1. Nějaký, některý 26 6.2.1.1. Nějaký/některý chybí v jedné z překladových verzí 27 6.2.2. Někdo 28 6.2.3. Něco 30 6.3. Jiná neurčitá zájmena 33 6.4.1. Někdy 35 6.4.2. Někde, kdesi, někam 37 6.5. Věty, v nichž se v originálu nevyskytuje zájmeno, zájmenné příslovce či číslova jedna, a v překladech je použito 39 6.5.1. Ukazovací zájmeno 39 6.5.3. Jednou 42 6.5.4. Ostatní 42 7. Závěr 48 8.Резюме 50 9. Excerpovaná literatura 52 10. Bibliografie 52 1. ÚvodTato práce má za úkol zjistit způsoby vyjadřování neurčitosti ve třech slovanských jazycích – češtině, bulharštině a chorvatštině na základě excerpovaného materiálu z českého uměleckého textu a jeho bulharského a chorvatského překladu. Tři jazyky byly zvoleny proto, abychom srovnáním mohli obsáhnout větší oblast a pracovat s větším množstvím materiálu, a práce tak byla zajímavější. V knihách jsme se zaměřili na neurčitá zájmena, číslovku jedna a neurčitá zájmenná příslovce. Excerpce bude vycházet z díla Karla Čapka, jakožto jednoho z nejpřekládanějších českých autorů. K analýze jsme vybrali knihu ,,Dášeňka čili život štěněte“, jelikož se jedná o jedno ze stěžejních děl české dětské literatury. Dětská próza není až tolik zkoumaná, a proto je zajímavé pracovat právě s ní. Na základě vyexcerpovaného materiálu z českého originálu a překladů se budeme snažit poukázat na způsoby vyjádření neurčitosti ve všech třech jazycích a na rozdíly v překladových verzích s ohledem na strukturu daného jazyka a zkoumat tak zároveň práci překladatelů. Práce je formálně rozdělena na dvě části – teoretickou a praktickou. V teoretické části se budeme zaměřovat na to, jak na danou problematiku nahlížejí české, bulharské i chorvatské gramatiky a jak vůbec takovýto systém zájmen, příslovcí a číslovky jedna vypadá v tom kterém jazyce. Naší snahou je také komparace jednotlivých gramatik. Praktická část se bude skládát z excerpt z Čapkovy Dášeňky, které jsou uvedeny ve všech třech jazycích. První bude řazena čeština, jakožto jazyk originálu, a podle ní bude provedeno roztřídění do několika skupin. Uvedené příklady budou dále opatřeny komentáři.
Delimitátorem neurčitosti je především zájmeno nějaký. Rozlišujeme neurčitost specifikační a neurčitost nespecifikační. Rys ,,specifikovaný“ se na rozdíl od rysu ,, nespecifikovaného“ uplatňuje spíše v označení dějů reálných. V češtině tak specifikovanost vyjadřují zejména delimitátory se sufixem –si, nespecifikovanost se sufixem –koli. Zájmena s komponentem ně- se objevují v obojí funkci. V bulharštině mohou zájmena s ня-/не- vyjadřovat také jak nespecifikovanou, tak specifikovanou neurčitost. Delimitátory s ,,да е“ a ,,-то и да е“ vyjadřují jen nespecifikovanost, specifikovanost naopak zájmena s ,,еди-“ (Nicolova, 2008, 201). V chorvatštině vyjadřují spíše nespecifikovanou neurčitost zájmena začínající na ne-, s postfixem –gode a prefixem i-. Kategorie určitosti a neurčitosti se vyvinula v klasické řečtině a některých moderních indoevropských jazycích (Černý, 1998, 118). Slovanské jazyky se dělí podle toho, jestli v nich kategorie určitosti či neurčitosti existuje jako specifická gramatická kategorie, což znamená, disponuje-li daný jazyk systémem členů neb ne. V jazycích, které systém členů nemají, je určitost či neurčitost skrytá již v kontextu či se realizuje jinými prostředky – ukazovacími zájmeny, přivlastňovacími zájmeny, neurčitými zájmeny, slovosledem, intonací a různými kombinacemi těchto prostředků. Jde o to, že vyjadřování určitosti či neurčitosti se neuplatňuje jen v jazycích, které jsou schopné ,,členovat“, ale jedná se pouze o jeden ze způsobů (Lakova, 1997/1998, 12-13). Podle tohoto dělení patří do první skupiny z našich zkoumaných jazyků bulharština a do druhé čeština a chorvatština. Člen určitý se v bulharštině projevuje jako postpozitivní morfém u jména, tj. stojí za prvním členem jmenné skupiny a tvoří s ním fonetickou jednotku, mění se podle rodu a čísla. Určitý člen je zde prostředkem při vyjadřování určitosti a je tak základním elementem v sémantické struktuře věty (Dželjova, 1994, 213). Směřuje adresáta už ke známé situaci a v podstatě vyjadřuje, že se jedná o ,,signál toho, že…již uvedená informace zůstává v platnosti“ (Dobreva, 1997, 67). Funkce členu neurčitého postupně v bulharštině nabývá determinátor един.
Изтегляне 380.72 Kb. Сподели с приятели:
|