Tereza Strouhalová

Obsah

1. 
   Zájmeno jako slovní druh 6
   
   1. 
      Obecná charakteristika 6
      
   2. 
      Základní dělení zájmen 6
      
   3. 
      České názvosloví 11
      
   4. 
      Bulharské názvosloví 14
      
   5. 
      Komparace názvosloví 15
      
   6. 
      Skloňování zájmen 16
      
   7. 
      Slovosled samostatných tvarů zájmen 19
      

2. 
   Komparace jednotlivých druhů zájmen 20
   
   1. 
      Osobní zájmena - Лични местоимения 20
      
      1. 
         Osobní zájmeno zvratné - Лично възвратно местоимение 20
         
   2. 
      Přivlastňovací zájmena - Притежателни местоимения 23
      
      1. 
         Přivlastňovací zájmeno zvratné - Притежателнo възвратно местоимение 28
         
   3. 
      Ukazovací zájmena - Показателни местоимения 29
      
   4. 
      Tázací zájmena - Въпросителни местоимения 31
      
   5. 
      Vztažná zájmena – Относителни местоимения 34
      
   6. 
      Neurčitá zájmena – Неопределителни местоимения 36
      
   7. 
      Záporná zájmena – Отрицателни местоимения 38
      
   8. 
      Totalizující zájmena – Обобщителни местоимения 39
      

3. 
   Shrnutí 42
   

4. 
   Resumé 46
   

5. 
   Bibliografie 50
   

Zájmena jsou slova, která používáme ve větách při každodenní práci, rozhovorech, dokonce i v korespondenci. Jsou to slova, která se na významu věty mnohdy ani nepodílí, ale bez nichž by se nám některé věci velmi složitě vysvětlovaly a opisovaly pomocí jiných slovních druhů, bylo by-li to vůbec možné. Zájmena jsou jednoduše slova, která neodmyslitelně patří do našeho jazykového fondu. Stejnou platnost mají v obou jazycích, a proto je možné tuto skupinu srovnat v obou jazycích.

V bakalářské diplomové práci se tomuto slovnímu druhu budu věnovat z morfologického hlediska. Morfologie je jednou z částí klasické gramatiky, která se zabývá typy morfému z hlediska jejich funkce a formy. Pod souhrnné označení morfologie se řadí také nauka o slovních druzích a jejich gramatických kategoriích.¹

Cílem diplomové bakalářské práce by měla být snaha velmi podrobně zájmena v obou jazycích analyzovat a v neposlední řadě je srovnat v bulharském a českém jazyce. Snahou bylo také poukázat na shody a rozdíly u stejného slovního druhu v různých jazycích.

Práce bude rozčleněna do dvou hlavních kapitol, které budou dále děleny dle potřeby na jednotlivé podkapitoly. První se bude týkat obecné charakteristiky zájmen v bulharském a českém jazyce. Ve druhé se poté pokusím srovnat jednotlivé skupiny zájmen.

Ve své práci budu vycházet z dostupné bulharské a české literatury.

1. 
   Obecná charakteristika
   

„ Местоименията са особена категория думи, които – за разлика от останалите части на речта – не назовават, не наименуват предмети и техните признаци, а „указват“ предмети и признаци, насочват към предмети и признаци, назовани или неназовани при речевото общубане.“³

Zájmena jsou slova, jež skutečnost přímo nepojmenovávají, ale pouze k ní poukazují. Samostatně neoznačují osobu, věc nebo vlastnost, ale jen zastupují příslušná jména (podstatná, přídavná a číslovky).

2. 
   Základní dělení zájmen
   

Zájmena jsou jako i ostatní slovní druhy skupinou, která se dá dle různých kritérií rozdělit do skupin. Tyto skupiny jsou tvořeny podle určitých pravidel, která dělí zájmena dle toho, jaký je jejich význam, zda jsou schopná vyjádřit kategorii gramatického rodu, jaký jiný slovní druh zastupují, jaký referenční mod používají k identifikaci referenta a k jakému referentu se váží.⁴

Hlavními kritérii pro dělení zájmen, která jsou shodná pro oba jazyky je dělení dle významu zájmena, dle schopnosti vyjádřit gramatický rod, dle toho jaký slovní druh zastupují a dle referenčního modu, kterým identifikují referenty.

Dělíme-li zájmena podle jejich významu, nalezneme v obou jazycích už v tomto směru rozdíly. Zatímco bulharští autoři jsou v tomto ohledu při dělení zájmen jednotní, v českém prostředí by se dalo říci co autor, to vlastní názor na dělení zájmen dle jejich významu. V některých případech se autoři shodují, ale u některých zájmen nacházíme nemalé rozdíly.

V bulharském jazyce dle tohoto dělení autoři pojmenovávají 9 skupin zájmen – лични, притежателни, възвратни, показателни, въпросителни, относителни, неопределителни, отрицателни и обобщителни местоимения. Pouze Ljubomir Andrejčin ve své gramatice skupinu zvratných zájmen възвратни местоимения neuvádí jako samostatnou skupinu, ale těmto zájmenům se věnuje v rámci zájmen osobních a přivlastňovacích.⁵ Stejný rys při dělení zájmen dle významu nalézáme i v knize týkající se bulharské morfologie Stana Georgieva, který také zájmena zvratná řadí k osobním a přivlastňovacím zájmenům.⁶

V českém jazyce se dělení zájmen liší v každé gramatické příručce věnované rozboru českého jazyka. Encyklopedický slovník češtiny (dále jen ESČ) při tomto dělení rozděluje zájmena do 8 skupin – osobní (včetně zvratného sebe), přivlastňovací (včetně zvratného svůj), ukazovací, tázací, vztažná, neurčitá, záporná a vymezovací. Příruční mluvnice češtiny (dále jen PMČ) dělí skupinu zájmen do 8 skupin – osobní (včetně zvratného sebe), přivlastňovací (včetně zvratného svůj), ukazovací, identifikační, tázací, vztažná, neurčitá a zájmena totalizující míru, kvantum. Česká mluvnice (dále jen ČM) dělí zájmena do 7 skupin – osobní, přivlastňovací, ukazovací, tázací, vztažná, neurčitá (ke kterým řadí zvláštní skupinu tzv. vymezovacích) a záporná. Mluvnice češtiny II (dále jen MČ II) dělí zájmena také do 9 skupin, kterými jsou osobní, přivlastňovací, ukazovací, tázací, vztažná, neurčitá, záporná, vymezovací a totalizující zájmena.⁷

Rozdílem, v obou jazycích je fakt, že v bulharském jazyce se skupina zájmen zvaná възвратни местоимения neřadí, jako v českém jazyce, mezi skupinu zájmen osobních a přivlastňovacích, ale je oddělenou plnohodnotnou skupinu v rámci dělení zájmen z hlediska jejich významu. Podrobnějším detailům u dělení zájmen dle tohoto kritéria se budu věnovat v další kapitole, kde budu poukazovat i na shody a rozdíly v obou jazycích z tohoto pohledu dělení zájmen.

Dalším důležitým dělením zájmen je klasifikace dle schopnosti vyjádření gramatického rodu u svých tvarů.

V obou jazycích se dle této podmínky zájmena rozlišují rodová (родови) a bezrodá (безродоби).⁸

Mezi zájmena bezrodá v českém jazyce patří osobní zájmeno pro 1. a 2. osobu jednotného i množného čísla (já, ty, my, vy), zájmeno zvratné osobní (sebe, si, se), záporná zájmena nikdo, nic a zájmena kdo, co ve významu vztažného, tázacího a neurčitého zájmena. Zájmena kdo, co jsou zájmeny, která jsou pouze schopna rozlišit, zda se jedná o věc či osobu.⁹ Dále se do této skupiny řadí zájmena přivlastňovací jeho a jejich a vztažná zájmena jehož a jejichž. Tyto tvary jsou navíc nesklonné a mají pro všechny rody pouze tento jeden ustrnulý a neměnný tvar.¹⁰

V bulharském jazyce se do bezrodých zájmen řadí stejně jako v českém jazyce osobní zájmena pro 1. a 2. osobu jednotného a množeného čísla (аз, ти, ние, вие) a zájmeno zvratné osobní (себе си, се, си).

Rozdílem mezi oběma jazyky je fakt, že v bulharském jazyce do této skupiny nepatří zájmeno nikdo (никой), které je v bulharském jazyce schopné svůj rod vyjádřit (никой, никоя, никоe), podrobněji v kapitole věnující se zájmenům záporným, zájmeno kdo (кой), také mající schopnost vyjádření rodu (кой, коя, коe).¹¹

Do skupiny rodových zájmen se v českém jazyce řadí zbývající zájmena osobní, tedy 3. osoba jednotného i množného čísla (on, ona, ono, oni, ony, ona), zájmena přivlastňovací (můj, má, mé), zájmena ukazovací (ten, ta, to), zájmena tázací (který, která, které), s nimi také související zájmena vztažná (shodná se zájmeny tázacími a zájmeno jenž), zájmena neurčitá (nějaký, nějaká, nějaké), zájmena záporná (žádný, žádná, žádné) a totalizující zájmena (veškerý, veškerá, veškeré).

V bulharském jazyce se do skupiny rodových zájmen řadí všechna zbývající zájmena, která nejsou uvedena ve skupině bezrodých zájmen. Jsou to zájmena osobní pro 3. osobu pouze u jednotného čísla (той, тя, то), jelikož bulharský jazyk ve 3. osobě množného čísla má, na rozdíl od českého jazyka, pouze jeden tvar pro všechny tři rody – те. Z tohoto poznatku vyplývá, že by se toto zájmeno logickou úvahou mělo řadit mezi zájmena bezrodá, ale žádná z dostupných gramatik se o něm blíže nezmiňuje a neřadí ho ani mezi rodová ani bezrodá zájmena.¹² Dalšími zájmeny patřícími do této skupiny jsou zájmena přivlastňovací (мой, моя, мое), zájmena ukazovací (този, тази, това), zájmena tázací (кой,коя, коe), zájmena vztažná (който, която, коeто), zájmena neurčitá (някой, някоя, някое), zájmena záporná (никой, никоя, никое) a také zájmena totalizující (всеки, всяка, всяко).¹³

Dělení zájmen dle podmínky, jaký jiný slovní druh zastupují se v obou jazycích liší. Zatímco v bulharském jazyce spadají pod toto dělení čtyři skupiny, v českém jsou to pouze dvě skupiny.

Bulharský jazyk dělí zájmena na местоимения съществителни, местоимения прилагателни, местоимения числителни a местоимения наречия. Tyto druhy zájmen, jak už vyplývá z jejich názvů, mají zvláštnosti toho druhu, jenž zastupují.¹⁴

V českém jazyce je toto dělení poněkud méně obsáhlé a zájmena podle tohoto kritéria dělí na substantivní a adjektivní. Rozdílem mezi těmito dvěma skupinami v českém jazyce je fakt, že skupina zájmen adjektivních se s adjektivy jako slovním druhem plně shodují, kdežto u zájmen substantivních se najdou mnohé rozdíly, jak po stránce tvarové, tak i po stránce funkční. Tyto dvě skupiny jsou také shodné s prvními dvěma bulharskými skupinami.¹⁵

Další kritérium pro dělení zájmen je jejich referenční mod, kterým identifikují své referenty. Tohoto dělení se z českých gramatických příruček drží pouze ESČ a ČM a z bulharských je to již zmiňovaná gramatika bulharského jazyka od Ljubomira Andrejčina.

Podle tohoto kritéria tedy dělí zájmena v českém jazyce na určitá a neurčitá. Do první skupiny, dle ESČ, patří zájmena osobní, přivlastňovací, ukazovací a vztažná. Do druhé potom zájmena tázací a neurčitá. Zájmena záporná jsou mimo obě skupiny. ČM dělí zájmena také na určitá a neurčitá, jen oproti ESČ do skupiny určitých řadí navíc i zájmena tázací, zatímco ta ESČ řadí do neurčitých. Mezi zájmena neurčitá pak ČM řadí pouze zájmena neurčitá jako taková a zvláštní skupinu zájmen vymezovacích (o této skupině podrobněji v následující kapitole).¹⁶

V bulharském jazyce se pro toto dělení na dvě skupiny používají výrazy известни а неизвестни местоимения. Pokud by se těmto dvěma bulharským termínům měly přiřadit jejich české ekvivalenty, z největší pravděpodobností by to byl termín určitá zájmena k bulharskému protějšku известни местоимения a k termínu неизвестни местоимения by to byl český termín neurčitá zájmena.¹⁷ Do skupiny известни patří zájmena лични, притежателни, възвратни, показателни (osobní, přivlastňovací, zvratná, ukazovací). Do skupiny неизвестни zájmena въпросителни, относителни, неопределителни (tázací, vztažná, neurčitá). Mimo tyto dvě skupiny zájmen stojí zájmena отрицателни a обобщителни (záporná a totalizující).¹⁸

Rozdílem při tomto dělení je zastoupení druhů v jednotlivých skupinách. Zatímco v českém jazyce se zájmena vztažná řadí mezi zájmena určitá, v bulharském jazyce jsou ve skupině neurčitých. Shodou v obou jazycích je fakt, že zájmena záporná (отрицателни местоимения) se neřadí ani k jedné ze dvou skupin. Vždy stojí mimo tyto skupiny.

Posledním kritériem pro dělení zájmen je fakt, k jakému se váží referentu. Toto dělení nacházíme pouze v ESČ jako jediné z českých příruček, jež se tomuto dělení věnuje. Z přístupných bulharských gramatik se tomuto dělení zájmen nevěnuje žádná z nich.

V českém jazyce se zájmena dle této podmínky dělí na substanční (ukazující k věcem jazykově označitelným podstatným jménem), vlastnostní (ukazující k věcem jazykově označeným přídavným jménem) a propoziční (ukazující k věcem jazykově vyjádřeným větami).¹⁹ V bulharském jazyce se k tomuto dělení nevyjadřuje žádná z dostupných gramatik.
1.3 České názvosloví
Následující tabulka je ukázkou českého názvosloví při dělení zájmen dle jejich významu. Už na první pohled je viditelné, že v jednotlivých příručkách je rozdílný přístup k jednotlivým skupinám zájmen. Proto se setkáváme s různorodými názvy skupin. Každá gramatika má svůj vlastní postoj k dělení.

Při prvním pohledu je patrné, že několik skupin, které jsou hned na začátku tabulky, jsou shodné pro všechny české gramatické příručky. Rozdíly jsou spíše v názvosloví, jež je uvedeno ve spodní části tabulky.

Skupiny zájmen společné pro všechny čtyři české gramatické příručky jsou osobní, přivlastňovací, ukazovací, tázací, vztažná a neurčitá zájmena.

	Česká mluvnice	Mluvnice češtiny II	Příruční mluvnice češtiny	Encyklopedický slovník češtiny
Osobní zájmena	X	X	X	X
Přivlastňovací zájmena	X	X	X	X
Ukazovací zájmena	X	X	X	X
Tázací zájmena	X	X	X	X
Vztažná zájmena	X	X	X	X
Neurčitá zájmena	X	X	X	X
Záporná zájmena	X	X		X
Identifikační zájmena			X
Totalizující zájmena		X	X
Vymezovací zájmena	X	X		X

Prvním rozdílem v tabulce je chybějící skupina záporných zájmen v PMČ. Do skupiny záporných zájmen ostatní gramatiky řadí zájmena nic, ničí, nikdo, žádný. Tato zájmena PMČ řadí mezi tzv. zájmena totalizující kvantum, míru popírající jakékoli množství.

Další rozdíl, který se opět týká PMČ, je zvláštní skupina tzv. identifikačních zájmen. Skupina zájmen identifikačních je ještě dále dělena na zájmena s významem totožnosti a netotožnosti (odlišnosti). Do skupiny zájmen vyjadřujících totožnost patří zájmena týž/tentýž, ten samý. Do druhé skupiny patří zájmeno jiný a vedle něj se také používá spojení výrazu druhý s konkrétními podstatnými jmény. Zájmena týž/tentýž a ten samý řadí ESČ mezi zájmena ukazovací. Zájmena jiný a druhý řadí do skupiny negativních identifikátorů, které jsou podskupinou vymezovacích zájmen. MČ II řadí zájmena týž/tentýž a ten samý mezi zájmena vymezovací. Zájmena jiný a druhý řadí stejně jako ESČ do skupiny negativních identifikátorů. ČM řadí zájmena týž/tentýž a ten samý také do skupiny zájmen vymezovacích. K zájmenům jiný a druhý se nevyjadřuje. Všechny tři příručky, řadí zájmena týž/tentýž a ten samý do stejně nazvané skupiny, tzv. zájmen vymezovacích.

Skupina zájmen zvaných totalizující zájmena (totalizátory) je společná pro PMČ a MČ II. Jeden rozdíl mezi těmito dvěma gramatikami ale najdeme. Zatímco MČ II do této skupiny řadí zájmena všechen, veškerý, oba, každý a sám, PMČ do ní navíc řadí pro jiné gramatiky skupinu záporných zájmen. ESČ tato zájmena řadí do zájmen vymezovacích (do jejich podskupiny zvanou totální identifikátory). ČM tato zájmena také řadí do skupiny zájmen vymezovacích. Dvě gramatiky tedy tato zájmena řadí mezi zájmena totalizující a dvě mezi zájmena vymezovací.

Posledním rozdílem týkajícím se dělení v českém jazyce je skupina zájmen vymezovacích. Tuto skupinu mají ESČ, MČ II a ČM. PMČ tuto skupiny zájmen. Zájmena všechen, veškerý, sám, každý patřící do této skupiny, řadí do skupiny zájmen totalizujících, jež vyjadřují význam úplného množství.²⁰

V této poslední části uvádím příklady zájmen, jež se řadí do jednotlivých skupin zájmen, které jsou pro všechny čtyři gramatické příručky stejné. Také uvádím příklady u zájmen záporných a vymezovacích i přesto, že je PMČ neuvádí. Ta tyto dvě skupiny zájmen sloučila v jednu, tzv. totalizující zájmena (viz výše).

Mezi zájmena osobní patří já, ty, my, oni, se, do skupiny přivlastňovacích můj, jeho, náš, svůj, mezi zájmena ukazovací ten, onen, takový, mezi tázací kdo, co, jaký, čí, mezi zájmena vztažná kdo, co, který, jenž, do zájmen neurčitých někdo, ledakdo, kdokoli, k zájmenům záporným se řadí zájmena nic, ničí, nijaký, žádný a mezi zájmena vymezovací patří zájmena všechen, veškerý a každý.

Podíváme-li se pozorně, všimneme si, že až na dvě výjimky se autoři ve svém dělení naprosto shodují. Onou výjimkou je Ljubomir Andrejčin a Stano Georgiev, kteří na rozdíl od zbytku autorů zájmena zvratná nepovažují za samostatnou skupinu, ale věnují se jim v rámci osobních a přivlastňovacích zájmen. Je to nejspíš z toho důvodu, že se tvar těchto zájmen odvíjí od těchto dvou skupin. Proto pro ně není nezbytné, aby zájmena zvratná měla vlastní skupinu, jsoucí na stejné úrovni jako skupiny ostatní.

Podle tohoto názvosloví se v bulharském jazyce rozlišuje 9, resp. 8 skupin zájmen dle jejich významu.

Zde uvádím k jednotlivým druhům zájmen několik příkladů pro lepší představu toho, jak vypadají jednotlivé skupiny. Mezi лични местоимения patří zájmena аз, тие, ние, то, те, do skupiny притежателни местоимения patří мой, наш, техен, skupinu възвратни местоимения zastupují pouze dvě zájmena, a to себе а свой. Do skupiny показателни местоимения se řadí zájmena това, тази, онакива, такова, skupina zájmen въпросителни местоимения zahrnuje zájmena какво, колцина, що, кой aj. Do skupiny относителни местоимения patří zájmena който, каквото, чиито aj. Неопределителни местоимения je skupinou velmi různorodou zahrnující zájmena някой, нечие, еди- кой, кой да е, колкото и да е aj. Do skupiny oтрицателни местоимения patří никой, никое, ничии aj. Do poslední bulharské skupiny обобщителни местоимения se řadí například zájmena всеки, всичката aj.