ČESKÝ JAZYK S PRVKY NÁRODNÍ KULTURY

- probudit v dětech lásku k mateřskému jazyku, aby ho poznali ve všech jeho složkách;

- naučit se číst a psát na základě spisovné podoby českého jazyka;

- postupně a systematicky se seznamovat s pravopisem českého jazyka;

- získané vědomosti a dovednosti umět využít v různých situacích každodenního života (poslech, čtení, ústní a písemné projevy, interakce);

- v mluveném projevu ovládat zásady spisovné výslovnosti a jazykového projevu;

- učit se a procvičovat základy pravopisu, což je základem pro správný písemný projev v rámci přijatých jazykových struktur i slovní zásoby;

- utvářet zájem a vkus pro autentické, estetické hodnoty literárního umění;

- seznámit, uchovat, rozvíjet a respektovat vlastní národní a kulturní identitu za pomoci české literatury, divadla, filmu a jiných uměleckých děl;

- rozvíjet úctu ke svému kulturnímu dědictvé a potřebu aby se ono chránilo a rozvíjelo;

- výchova v duchu míru, tolerance, dobrých mezilidských vztahů a spolupráce mezi lidmi;

seznámit se s interkulturní komunikací.

(2 hodiny týdně, 72 hodin ročně)

Cílem učebních osnov vyučovacího předmětu:český jazyk s elementy národní kultury je rozvoj odpovídajících kompetencí žáků.

- seznámí se z hmotnou a duchovní kulturou svého národa;

- rozpozná základní literární druhy, učí se vnímat jejich specifické znaky, žáci dospívají k takovým poznatkům a prožitkům, které mohou pozitivně ovlivnit jejich postoje a životní hodnotovou orientaci, učí se respektovat své kulturní dědictví;

- učí se základní literární druhy;

- odliší jednotlivé literární pojmy;

- čte litetrární texty, pozorně naslouchá čtení (audioorální metoda);

- stručně reprodukuje obsah literárního textu;

- identifikuje podstatné prvky literárního díla (motivy, témata, děj, čas a místo děje, postavy);

- seznámí se z nevýznamnějšími českými svátky a zvyky které se k nim vztahují;

- získá povědomí o sobě, o svém místě ve světě, pochopí význam českého jazyka jako prvku své národní identity, naučí se chránit si v multinacionálním a multikonfesionálním prostředí jako je Srbsko svou národní identitu.

- seznámí se zvyky v České Republice, které jsou spojeny s významnými daty v životě jednotlivce i kolektivu;

- seznámí se s českým lidovým krojem;

- seznámí se s zeměpisnými údaji (významná místa a turistická centra v České Republice);

- seznámí se s českými dějinami;

- seznámí se s českými lidovými písněmi;

- seznámí se s českými lidovými tanci;

- seznámí se s arhitekturou (typické stavby českého venkova) atd.

ZADANÉ ÚKOLY

V rámci výuky Českého jazyka s prvky národní kultury v šesté třídě základní školy, žák by měl:

- rozvijí čtenářské a komunikační dovednosti, jeho slovní zásoba obsahuje zhruba 250 - 400 nových slov a výrazů;

- v rámci své slovní zásoby, v novém textu odvodí význam neznámých slovíček a slovních spojení;

- opraví chyby;

- oproti předchozímu ročníku, samostatně čte delší texty různých žánrů;

- samostatně udělá rozbor textu;

- správně aplikuje pravopisné a gramatické jevy ve složitějších písemných projevech, napíše vzkaz, pozdrav, vyplní správně jednoduché formuláře v tištěné podobě a podobně;

- při výuce gramatiky získá nové poznatky o českém jazyce;

- naučí se pracovat s dvojjazyčným slovníkem a jazykovou příručkou.

1.1.1. Náslech (porozumí mluvenému projevu). Žák by měl:

- porozumí krátkým dialogům (do 10 replik, otázky a odpovědi), povídky, básně a jiné texty, předepsané učebním plánem, reprodukuje obsah slyšeného projevu;

- porozumí obsahu slyšeného projevu a vybere z něj podstatné informace po 2-3 násleších;

- porozumí a adekvátně reaguje na jazykové sdělení v souvislosti s osobní zkušeností a činností ve třídě (výzva ke hře nebo skupinové činnosti, příkaz, návod, událost z blízké minulosti, plány do budoucna, každodenní činnost, přání, volby atd.).

1.1.2. Čtení. Žák by měl:

- porozumí textu (do 150 slov), který obsahuje velké procento známých jazykovývh prvků, strukturálních a lexikálních, jejihž obsah je v souladu se stupněm rozvoje, zkušenosti a zájmu žáka;

- správně interpretuje obsah ilustrovaných textů (komiks, televizní program, rozvrh hodin, program kina, jízdní řád, informace na veřejných místech atd.) za pomoci jazykových prvků předepsaných učebním plánem;

- vyhledá a vyčlení základní informace v textu z každodenního života (dopisy, krátké novinové články, návody na použití) z kratkých litetrárních forem (krátké příběhy, poezie a dramatické texty) odpovídající věku a zájmům žáka;

- v novém krátkém textu odvodí význam neznámých slovíček a slovních spojení;

- odhadne význam nových a neznámých slov a frází v přiměřeně obtížném textu a z kontextu;

- seznámí se s kulturologickým kontextem, který texty obsahují;

- i dále využívá slovníkové přiručky, cizojazyčný a výkladový slovník.

1.1.3. Psaní. Žák by měl:

- samostatně shrne obsah mluveného či čteného textu: na základě plánu, nebo volně, se změnou stanoviska (osoba, číslo, rod, čas);

- umí zkrátit a rozšířit text;

- je schopen převyprávět společný zážitek;

- umí napsat krátkou zprávu, telegram a zaznamená telefonní vzkaz;

- píše věty a kratší texty (do 70 slov) jejíž soudržnosti dosáhne s použitím známých jazykových prvků, na základě známého textu s vizuální oporou v učebnici;

- vyčlení základní informace a převypráví co viděl, zažil, slyšel nebo četl;

- používá lexikální a jiné jazykové prostředky (posílá zprávy, blahopřání, jak v tištěné tak v elektronické formě.).

1.1.4. Hovor (ústní projev). Žák by měl:

- ústně předá informace o tématech z daných tématických okruhů;

- slučuje a rozšiřuje text;

- převypráví část radio nebo televizního pořadu, volně, nebo podle plánu;

- umí vypracovat plán (ve formě podtitulků......);

- jednoduchým způsobem se vyjádří o současné situaci, věcech minulých a budoucích;

- umí popsat krajinu;

- rozumí podstatě ústního projevu;

- při hovoru užívá správné frázování, slovní a větný přízvuk, výšku a sílu hlasu a tempo řeči;

- kromě informací o sobě a svém okolí, stručně popíše situaci v čase minulém, přítomném a budoucím, a při tom aplikuje znalosti osvojené v jazykové výchově (slovní zásoba a morfosintaktická struktura);

- v několika větách porovná a interpretuje obsah ústních a písemných projevů, ilustrovaných tématických kapitol, komunikační funkce, stanovené učebními osnovami, a při tom používá známé jazykové prostředky slovní zásobu a morfosintaktickou strukturu;

- v několika větách vyjádří svůj názor v souladu s komunikačními funkcemi, a při tom používá známé jazykové prostředky (slovní zásobu a morfosintaktickou strukturu);

1.1.5. Hovorová interakce (role partnera). Žák by měl:

- při nedostatku známé slovní zásoby se vyjádří za použití jiných lexikálních prostředků, obsah přiměřeně obtížné promluvy či konverzace shrnuje různými způsoby, v reálných situacích si vyžádá informaci a při nedorozumění klade doplnující otázky (včetně výměny názoru, postoji k věci, za použití známých jazykových prostředků, slovní zásobu a morfosintaktické struktury);

- během rozhovoru respektuje společenské normy komunikace (hlásí se o slovo, neskáče druhému do řeči, pozorně naslouchá ostatním apod.).

- naslouchá mluvenému projevu spolužáka, odhalí výraznější chyby v mluveném projevu a upozorní na ně.

1.2. Výsledky výuky žáků na úrovni jazykové látky. Žák by měl:

- používá gramatické prvky stanovené učebním plánem;

- dodržuje základní pravidla, spojuje krátké věty do souvětí a užívá k tomu vhodné spojovací výrazy;

- používá jazyk v souladu s komunikační situací (například formy zdvořilosti);

- pochopí význam multikulturní výchovy, používá kompenzační strategii a to tak, že: věnuje pozornost tomu, čemu rozumí; snaží se najít význam na základě kontextu a přesnost si ověří u toho kdo zná (spolužáka, učitele atd..); věnuje pozornost výrazům a frázím, které se stále opakují, jako jsou například titulky a podtitulky textech, věnuje pozornost neverbálním prostředkům (gesty a mimika v ústním projevu; ilustrace a druhé vizuální prostředky v písemném projevu); přemýšlí o tom, zda se výraz kterému nerozumí nepodobá nějakému výrazu v jeho mateřském jazyce; hledá jeho význam ve slovníku; pokouší se použít podobný výraz (například automobil místo vůz); pokusí se svůj projev doplnit, nebo nahradit adekvátním gestem nebo mimikou; za pomoci učitele dále rozvijí své kompetence.

1.3. Tématické okruhy:

- škola: sousední školy (v místě nebo blízkém okolí); vzájemná setkání žáků (spolupráce, soutěže, korespondence); druhy sportu; zážitky žáků z každodenního života, z letní a zimní dovolené;

- každodenní život: aktuální události v komunitě; účast na sportovní akci (výsledky, chování, fandění); rádio, televize, dětské časopisy; návštěva divadla a jiné zájmy;

- společnost a příroda: ze života významných osobností, vědecko - populární témata; výlety do přirody, přírodní krásy České republiky;

- aktuální témata: solidarita, ochrana životního prostředí, společenské organizace;

- tradice a zvyky v české kultuře (oslavy, karnevaly, manifestace...); rozvoj kritického postoje vůdči negativním jevům (nesnášenlivost, agresivní chování); aktuální témata z oblasti kulturních dějin Čechů;

Integrace výuky jazyka s výukou literatury a prvky národní kultury nám dává možnost dosažení dobrých výsledků v každé jednostlivé oblasti. V páté třídě základní školy se žáci naučili číst česky, prvky národní kultury, naslechu, čtení nahlas a potichu. Interpretace textu mu dává možnost získat určité kompetence:

- rozlišuje formy folkloru (přísloví, hádanky...);

- v básni rozpozná rým, verš a sloku;

- v literárním díle určí vlastnosti, pocity a jednání postav;

- identifikuje vztahy mezi událostmi;

- rozliší vyprávění od dialogu a popisu;

- spojí název literárního díla s jejím autorem;

- rozlišuje literární druhy a žánry (ústní lidová tvorba,autorská literární tvorba);

- rozlišuje základní literární skupiny (lyriku, epiku a drama);

- identifikuje různé formy žánru a vyjadřování: vyprávění, popis, dialog a monolog;

- identifikuje základní prvky literárního textu, motiv, téma, děj a podobně;

- rozliší převyprávění a analýzu literárního díla.

Kromě jiného v rámci výuky tohoto předmětu si žáci osvojí tyto kompetence:

- seznámí se s českou hudební tradicí a kulturou (umělecká, dětská a lidová tvorba českých skladatelů);

- zpívání českých písniček ve sboru;

- české lidové tance;

- dějiny českého národa, významné osobnosti a události;

- seznámení s kulturním dědictvím Čechů v Česku;

- seznámí se z nevýznamnějšími českými svátky / oslavy, karnevaly a jiné manifestace/ a zvyky které se k ním váží;

- aktuální témata kulturních dějin Čechů;

- seznámí se s údaji o obyvatelstvu, průmyslu, městech a obcích v České republice;

- seznámí se s zeměpisnými údaji (významná místa a turistická centra v České republice);

- seznámí se s arhitekturou (typické stavby českého venkova) atd.

- cizí vliv na utváření místní české kultury;

- naučí se vážit si jak vlastních společensko-kulturních hodnot, tak i hodnot ostatních národů;

- kláde důraz na význam multikulturního dialogu v multi kulturním, konfesním a jazykovém prostoru, ve kterém žije;

- rozvíjí základní vědomosti a vzdělávání.

Doporučuje se:

- audio-vizuální prostředky, CD, filmy, radio a televizní pořady;

- sbírky lidových písní a tanců;

- materiál z rodinných "archivů"; ústně předávané tradice starších členů rodiny.

- doporučená literatura: - Iva Maráková - Pranostiky a hry na celý rok; - Josef Václav Sládek - Dětem (Dětská poezie); - Můj první obrázkový slovník (Mezí zvířaty, Na statku);

- doporučené časopisy - Sluníčko, Mateřídouška.

- Metodika. Sdělí své dojmy z přečteného literárního textu, rozliší poezii, prozu, drama, rozpozná základní literární druhy, úvod zápletku.

V oblasti vyučovacích osnov, které se soustředí na prvky národní kultury, se doporučuje komparativní metoda, zde jazykový materiál musíme neustále umist‘ovat v užší nebo širší kontext.

Ve výuce jazyka se uplatnuje komunikativně-interaktivní metoda, stejně tak, jako v předchozích ročnících.

- Žáci. Výuka českého jazyka s prvky národní kultury se zaměřuje především na žáky: žáci se považují za odpovědné, kreatvní a aktivní účastníky ve vyučovacím procesu, kteří vynakládají značné úsilí pro získání jazykových znalostí a potom je aplikují v komunikaci. Během výuky literatury s prvky národní kultury, se děti aktivně zapojují do rozhovoru v hodině, nebo schromaždují informace o celé řadě témat souvisejících s lidovou tradicí, zejména od starších členů své rodiny (prarodičů).

- Vyučující. plánuje, vede a organizuje vyučovací proces (výběr obsahu, lexiky, metody, druhu a počtu cvičení atd.), řídí práci žáků tak, aby mohli úspěšně zvládat učivo. Učitel zadává cvičení tak často, jak je potřeba, aby každý žák měl možnost si cvičit hovor, protože jednině tak se může kvalitně naučit jazyk. Učitel respektuje to, že znalost jazyka u žáků není na stejné úrovni a tak pracuje s žáky i jednotlivě. Co jde o aktivity vázané za výuku literatury a národní kultury, praktické metody v této části učebních osnov, zahrnuje kontakt s předměty, které tvoří významnou část lidové kultury, at’ už jsou vyrobeny podle současných modelů, anebo se s nimi seznámíme v autentickém prostředí.

Ve třídě se používá cílový jazyk, a hovor učitele musí být přizpůsoben znalosti a věku žáků. Učitel musí mít jistotu, že žáci jeho výklad správně pochpopili a to včetně jeho výchovných a socializačních prvků. Počínajíc od šesté třídy, od učitele se očekává, že seznámí žáky s významem gramatické správnosti textu.Od šesté třídy, učitel seznámí žáky s rovnoceností ústního a psaného kodu a jejich vzájemném vztahu. Tyto gramatické popisy se zavádí bez podrobného vysvětlení gramatiky, jedině jestli žák na vysvětlení netrvá.

Kdykoli je to možné, ve výuce gramatiky používáme schémata, tabulky a přehledy, které pomáhají pochopit gramatické jevy. Počet a tip cvičení přizpůsobíme jazykové úrovni žáků. Máme možnost kombinovat jednotky nižších úrovní do mnohem vyššího počtu jednotek na vyšší úrovni.

- Didaktické prostředky: vysokou motivaci žáků učitel zvyšuje pomocí vhodných audio-vizuálních prostředků, CD, ilustrací v učebnicích,obrázků, fotografií, pořadů, filmů a podobně. Učitel by měl přimět žáky k tomu, aby se aktivně zapojili do shromažd‘ování materiálů, které se vztahují k určité lekci (pohlednice, obrázky, články z novin atd.). Ve výuce literatury s prvky národní kultury, se doporučuje literatura i když výběr obsahu je do jisté míry ponechán na učiteli.

- Hodnocení: Hodnocení není oddělená činnost, ale nedílná součást výuky. Učitel se při veškerých činnostech cíleně zaměřuje také na rozvíjení a hodnocení klíčových kompetencí žáků. Hodnotí se komunikační kompetence, řečové dovednosti, slovní zásoba pravopis, pozornost v hodině, vypracování domácích úkolů a projektů, (jednotlivých nebo skupinových). Způsob ocenování musí žák znát předem, a musí být v souladu s cvičebními postupy v hodině.

- Technika:

- Čtení: doplní text o chybějící část, dovypráví jej, vymyslí název úryvku textu; v souvislosti s textem se zeptá i jednoduše odpoví na dotaz, dobře - špatně, výběr z více možností,provádí metodické pokyny a příkazy; určí základní charakteristiku která určuje gramatické kategorie (rod, číslo, slovesný čas atd.);

- Psaní: samostatně shrne obsah mluveného či čteného textu: na základě plánu, nebo volně, se změnou stanoviska (osoba, číslo, rod, čas); umí zkrátit a rozšířit text; je schopen převyprávět společný zážitek; umí napsat krátkou zprávu, telegram a zaznamená telefonní vzkaz; píše věty a kratší texty jejíž soudržnosti dosáhne s použitím známých jazykových prvků, na základě známého textu s vizuální oporou v učebnici; vyčlení základní informace a převypráví co viděl, zažil, slyšel nebo četl; používá lexikální a jiné jazykové prostředky (posílá zprávy,blahopřání, jak v tištěné tak v elektronické formě.);

- Náslech: reaguje na příkazy učitele nebo z audio záznamu; seřadí ilustrace podle dějové posloupnosti, podle obzázkové osnovy vypráví jednoduchý příběh, pochopí obsah a smysl jednoduchého dialogu a nahrávky; v novém krátkém textu odvodí význam některých neznámých slovíček a slovních spojení za pomoci obrázků; stanoví chronologii;

- Hovor: hra, zpěv ve skupině, porovnání a třídění (podle velikosti, tvaru, barvy atd.) identifikuje předmět nebo osobu; "utvoří" z gesta výklad;

- Hovorová a písemná interakce: řešení "aktuálních otázek" ve třídě, respektive dohoda ohledně činnosti; společná práce s ilustrovanými materiály (fotoalba, fotografie z výletu nebo nějaké slavnosti, týdenní plán aktivit,); interaktivní učení, spontánní rozhovor, práce vedvojicích, malých a velikých skupinách (mini dialog, výměna rolí atd..);

- Převedení dětské litaratury do jiného media: tanec, zpěv, divadlo, výtvarná výchova.

- Literatura:

- Mluvnice současné češtiny. 1, Jak se píše a jak se mluví / Václav Cvrček a kolektiv. Praha: Karolinum, 2010. - 353 str.

- Remediosová Helena, Do you want to speak Czech?: workbook, volume 1 = Wollen Sie Tschechisch sprechen?: Arbeitsbuch zum 1. Teil / Helena Remediosová, Elga Čechová, Harry Putz; [ilustrace Ivan Mraček-Jonáš]. - 2. vyd. - Liberec: H. Putz, 2001. - 224 str.

- M. Hádková, J. Línek, K. Vlasáková, Čeština jako cizí jazyk, Úroven A1, Univerzita Palackého v Olomouci Katedra bohemistiky Filozofiché fakulty, podle "Společného evropského referenčního rámce pro jazyky. Jak se učíme jazykům, jak je vyučujeme a jak v jazycích hodnotíme" - vydání první, vydalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky / nakladatelstvi TAURIS, 2005. - 320 str.

- Koprivica Verica, Česko-srbský, srbsko-český slovník: [výslovnost, gramatika] / [autor] Verica Koprivica. - 1. vyd. - Bělehrad: Agentůra Matić, 2008 (Bělehrad: Demetra). - 540 str.; 20 cm. - (Nova edicija).

Jeníková Anna, = Srbsko-český, česko-srbský slovník / vydalo nakladatelství LEDA spol. s.r.o. - vydáni první, Voznice (Czech), 2002. - 592 str.

ŠAH

(1 čas nedeljno, 36 časova godišnje)

Cilj i zadaci

Cilj nastave šaha jeste da učenici ovladaju osnovnim i naprednim zakonitostima i principima šahovske igre radi formiranja njihovih radnih sposobnosti, savesnosti, istrajnosti, upornosti, urednosti, radoznalosti, kreativnosti, originalnosti i spremnosti na saradnju uz uvažavanje tuđeg mišljenja i načela lepog ponašanja, da se kod učenika izgradi kultura rada, da se rad obavlja u određeno vreme u predviđenom radnom prostoru, kao i da se razvija svesna potreba da se započeti posao dovrši do kraja.

Zadaci nastave šaha su:

- razvijanje interesovanja za šahovsku igru kod učenika;

- stimulisanje učenika, njihove mašte, kreativnosti i radoznalosti tokom učenja šaha;

- povezivanje znanja o šahu sa životnim situacijama;

- izgrađivanje razumevanja šahovske igre kao osnove za logičko mišljenje;

- osposobljavanje učenika da samostalno donose odluke kroz igranje šaha;

- jačanje tolerancije na frustraciju kao bitnog faktora emocionalne inteligencije;

- razvijanje svesti o sopstvenom napredovanju i jačanje motivacije za dalje učenje šaha;

- igranje šaha.

Operativni zadaci

Učenici treba da se:

- kroz veći broj zanimljivih i atraktivnih primera, koji se odnose na veštinu igranja šaha, zainteresuju za razvijanje šahovske igre;

- kroz veći broj zadataka osposobe da samostalno donose odluke u toku šahovske igre.

SADRŽAJI PROGRAMA

UVOD (1+0)

Uvodni čas - upoznavanje sa ciljevima i zadacima programa i načinom rada

(demonstracija, interakcija; vežbanje - samostalno i u parovima, odigravanje partija kroz učeničke turnire, tema-turnire i simultanke).

OTVARANJE I SREDIŠNJICA (6+6)

Poluotvorene igre

Sicilijanska odbrana (teorijski pristup i poučne partije)

- Ševeniška varijanta (ideje za obe strane, osnovne teorijske varijante).

Poučna partija: Karpov - Kasparov 0:1, Moskva (m/24) 1985.

- Paulsenova varijanta (ideje za obe strane, osnovne teorijske varijante).

Poučna partija: Karpov - Kasparov 0:1, Moskva (m/16) 1985.

- Najdorfova varijanta (ideje za obe strane, osnovne teorijske varijante).

Poučna partija: Spaski - Fišer 1:0, Rejkjavik (m/11) 1972.

- Zmajeva varijanta (ideje za obe strane, osnovne teorijske varijante).

Poučna partija: Karpov - Korčnoj 1:0, Moskva (m/2) 1974.

- Rihter-Rauzerova varijanta (ideje za obe strane, osnovne teorijske varijante).

Poučna partija: Anand - Timan 1:0, Vajk an Ze 2004.

- Laskerova varijanta (ideje za obe strane, osnovne teorijske varijante).

Poučna partija: Kasparov - Širov 1:0, Horgen 1994.

ODIGRAVANJE PARTIJA (0+5)

- Praktična igra u tematskim varijantama Sicilijanske odbrane (2 časa).

- Turnir učenika (2 časa).

- Simultanka predmetnog nastavnika protiv učenika (1 čas).

ZAVRŠNICA (3+3)

- Kralj slabije strane je odrezan od linije promocije pešaka. Osnovni načini postizanja Lucenove pozicije i osnovni postupci odbrane.

- Kralj slabije strane nije na liniji promocije pešaka, a nije ni direktno odsečen.

Pravilo "kraće strane".

- Ostali slučajevi T + P: T.

SVETSKI ŠAMPIONI I NJIHOVO STVARALAŠTVO (6+3)

1. Viljem Štajnic

- Doprinos istoriji šaha.

- Poučna partija: Štajnic - Bardeleben 1:0, Hestings 1895.

- Primeri iz Štajnicovog stvaralaštva (pozicije iz njegovih partija i samostalno nalaženje najboljih rešenja).

2. Emanuel Lasker

- Doprinos istoriji šaha.

- Poučna partija: Lasker - Kapablanka 1:0, Sankt Petersburg 1914.

- Primeri iz Laskerovog stvaralaštva (pozicije iz njegovih partija i samostalno nalaženje najboljih rešenja).

3. Hoze-Raul Kapablanka

- Doprinos istoriji šaha.

- Poučna partija: Kapablanka - Maršal 1:0, Njujork 1918.

- Primeri iz Kapablankinog stvaralaštva (pozicije iz njegovih partija i samostalno nalaženje najboljih rešenja).

ODIGRAVANJE PARTIJA (0+3)

- Turnir učenika (2 časa).

- Simultanka predmetnog nastavnika protiv učenika (1 čas).

NAČIN OSTVARIVANJA PROGRAMA

Nastava se realizuje u specijalizovanoj učionici opremljenoj za izborni nastavni predmet šah.

Grupa učenika za realizaciju sadržaja programa nastavnog predmeta šah broji od 10 do 16 učenika.

Pri sastavljanju programa vodilo se računa o obezbeđivanju postupnosti u ostvarivanju sadržaja, pa je neophodno da nastavnik poštuje redosled tematskih celina. Već u petom razredu se otvaranja razmatraju na nivou varijanata, a u šestom razredu novinu predstavlja uvođenje tema-turnira, na kojima učenici mogu da neposredno u praksi provere svoja znanja iz tematske celine koja prethodi (to jest, da sistematski proigraju razne varijante Sicilijanske odbrane). U petom razredu su se proučavali stari majstori iz perioda pre uvođenja zvaničnih takmičenja za prvaka sveta (Andersen i Morfi), dok se u šestom razredu pažnja posvećuje stvaralaštvu prve trojice svetskih prvaka: Štajnica, Laskera i Kapablanke.

Uz svaku tematsku celinu dat je broj časova za ostvarivanje vežbi (posmatranje + vežbanje). Nastavnik može da izvrši manja odstupanja od predviđenog broja časova ukoliko se za tim ukaže potreba.

U uvodnom delu časa, nastavnik ističe cilj i zadatke odgovarajuće nastavne jedinice, zatim realizuje teorijski deo neophodan za vežbanje. Uvodni deo časa može da traje najviše 15 minuta.

Za vreme rada nastavnik će voditi računa o stečenom šahovskom znanju svakog učenika. Učenicima koji brzo savladaju postavljeni cilj i zadatke dati složenije zadatke za tu nastavnu jedinicu.

3. PREPORUČENE VRSTE AKTIVNOSTI U OBRAZOVNO-VASPITNOM RADU

Preporučene vrste aktivnosti u obrazovno-vaspitnom radu date su uz obavezne i preporučene sadržaje svakog obaveznog i izbornog nastavnog predmeta, u odeljku Način ostvarivanja programa.

4. NAČIN PRILAGOĐAVANJA PROGRAMA