Sufixační modely odvozování bulharských podstatných jmen v porovnání s češtinou

Slovotvorné formanty pro český jazyk čerpáme z knihy - PMČ (2003) a pro bulharské formanty je nám předlohou kniha - В света на думите, Радева (2007). Slovotvorné formanty uspořádáme podle rodů. Okrajově se budeme zabývat i příponami, jimiž se odvozují slova cizího původu.

Přehled formantů:

Bezpochyby jednou z nejproduktivnějších slovotvorných přípon, co do tvoření názvů činitelských v českém jazyce, představuje měkký sufix -tel. S jeho pomocí se tvoří primárně mužské názvy osob od slovesných kmenů na -a, -i, -ova (uživatel, učitel, cestovatel). Pomocí rozšířené varianty -itel (stavitel, přemožitel) se tvoří tato pojmenování od sloves 4. třídy s minulým kmenem na -e-/ -ě-. Specifikem utvořených názvů touto příponou je, že pojmenovává činitele provádějící činnost duševní (intelektuální). Slovesa, od kterých se jména činitelská odvozují, mohou být dokonavá i nedokonavá, ovšem od sloves nedokonavých se odvozují častěji. Existuje i malá skupina jmen tohoto typu označující matematické funkce, např. jmenovatel, dělitel.

Bulharská přípona -тел se taktéž řadí mezi velmi produktivní přípony. Odvozeniny se tímto sufixem tvoří od starého infinitivního základu (aoristového základu) slovesa, např. писател, жител. Stejně jako v češtině se tímto formantem odvozují názvy osob charakterizované intelektuální činností (учител, преподавател). Rozdílem je, že odvozuje i názvy osob provádějících jakoukoli jinou činnost (избирател, слушател) a dále svým významem zahrnuje i předměty jako konatele činnosti (броител, двигател, разклонител).

(srov. Радева, 2007, c. 92, PMČ, 2003, s. 141, Hauser, 1986, s. 115)

Touto příponou se tvoří jména činitelská od minulého kmene sloves nedokonavých zakončeného na vokál -a- (hlídač, nakladač), -i- (řidič, holič), -e-/-ě- (sazeč, potapěč), -ova- (dohazovač, osvětlovač). Při jejich tvoření dochází k nepravidelným vokalickým alternacím, např. sázet→sazeč. Názvy tohoto typu označují převážně osoby vykonávající práci fyzickou. Mohou však označovat i činitele neživé, prostředky a nástroje, které bývají s názvy osob často homonymní: vařič, zdvihač aj. Tento typ je také velmi produktivní.

Českému sufixu -č v bulharštině odpovídá bulharská přípona -ач (rozšířená varianta -овач). Stejně jako v češtině jsou činitelská jména na -ач tvořena od sloves nedokonavého vidu (носи→носач, води→водач) a označují osoby podle jejich vztahu k činnosti, spojené s fyzickou prací (готвач, крояч) a zájmy (играч, купувач). Rozšířenou příponou -овач se tvoří pouze osoby od základů sloves na -ira (дресировач, номировач). Tento slovotvorný typ je dosti produktivní.

(srov. PMČ, 2003, s. 141, Hauser, 1986, s. 115-116, Радева, 2007, c. 89-90)

Názvy činitelské tvořené pomocí sufixu -ce označují činitele, a to pouze osoby, vykonávající intelektuální děje. Sufix -ce se připíná k základům dějových jmen nebo sloves, např. vůdce, obhájce. Často se tyto jména mohou vztahovat ke slovesu i dějovému jménu, např. dárce se vztahuje k darovat i k dar. Tyto názvy se mohou stát součástí složeniny (zákono-dárce, stroj - vůdce). Je to středně produktivní typ.

Slovotvornou příponou -ec se v češtině nejčastěji odvozuje od minulého kmene zbaveného přípony -i- sloves 4. slovesné třídy vzoru prosí, např. jezdec, lovec. Slovotvorné typy se sufixem -ce a -ec jsou si v češtině velmi blízké a v nářečí se mohou někdy zaměňovat, např.: správce-srpávec (nespisovně), avšak typ na -ec je méně produktivní.

Bulharská přípona -ец má širší význam, protože se jí netvoří pouze názvy osob (крaдец, ловец), ale i předmětů (писец, резец). Tyto odvozeniny se tvoří od základů sloves po odstranění kmenové samohlásky: крадец, борец.

(srov. PMČ, 2003, s. 141-142, Радева, 2007, c. 90-91, Hauser, 1986, s. 116-117)
Formanty -ník // -ник/-овник

Méně produktivní příponou -ník se v češtině tvoří názvy činitelské převážně od infinitivního kmene sloves na -ovat, např.: bojovník, panovník. Méně často se jejich základem stávají dějová jména, např.: služebník, hudebník. Sufixem -ník se také tvoří jména konatelská a nositelů děje.

Oproti českému sufixu, se bulharský formant -ник se účastní odvozovacího procesu jmen činitelských dosti často. Nové odvozeniny se pomocí této přípony tvoří od všech tří slovesných tříd, ovšem největší produktivita je patrná od sloves druhé třídy (отговорник, заместник). V bulharském jazyce existuje i rozšířená varianta této přípony -овник, která se nevyskytuje u velkého množství odvozenin a v dnešním jazyce je neproduktivní (домовник, черковник, шегивник).

(srov. Hauser, 1986, s. 117, Радева, 2007, c. 91-92, PMČ, 2003, s. 142)

Jak český, tak i bulharský slovotvorný typ se řadí v současné době mezi neproduktivní. Jména činitelská tvořená českou příponou -ař/-ář (pekař, lhář, tesař, kovář) a bulharským sufixem -aр (сурвакар, писар, пекар) si vzájemně plně odpovídají. (srov. PMČ, 2003, s. 142, Радева, 2007, c. 89)

Přípona -čí je v současné době považována za neproduktivní a její pomocí se odvozují pojmenování funkcí osob (rozhodčí, výpravčí). Některé tyto názvy jsou považovány za archaické (lovčí, správčí).

Sufixem -ák, -l, podobně jako dalšími českými příponami -a (brepta, nenasyta), -dlo (fintidlo, vřeštidlo) a bulharskými sufixy -льo, -лa, se tvoří citově zabarvená (expresivní) podstatná jména jako cucák, syčák, packal, šťoural, ревльo, дрипльo, лъзла, плачла. Odvozeniny s příponou -лa a -льo jsou sémanticky identické (ревльo - ревла, бремльo - бремла). Sufixem -лa se odvozují názvy ženského rodu a sufixem -льo jména pro rod mužský. V případě činitelských podstatných jmen, utvořených příponou -ák, existuje malá skupina odvozenin, která tento citový příznak postrádá (divák, zpěvák, kuřák). Určitým dalším společným rysem těchto slovotvorných typů je, že se jejich slova hojně vyskytují v hovorovém jazyce a ve slangu.

(srov. PMČ, 2003, s. 142-143, Радева, 2007, c. 89, 94-95)

U obou sledovaných jazyků tyto přípony představují slovotvorné typy slov cizího původu, tedy jmen činitelských přejatých. Všemi příponami se tvoří názvy osob. Bulharský sufix -атор slouží navíc i pro pojmenování předmětů, jakžto činitele nebo nositele činnosti. Českým slovotvorným sufixem -or/-(á)tor se tvoří internacionalizmy řecko-latinského původu jako např.: agresor, diktátor, korepetitor. Příponou -ant/-ent se tvoří česká jména přejatá podle vzoru pán jako např.: praktikant, maturant, producent, konkurent. Podstatná jména tvořená bulharskou příponou -атор, -ант/-ент se tvoří pouze od sloves 3. slovesné třídy s příponou -ира, která se odstraňuje (провокира→провокатор, сигнализира→сигнализатор, проектант, асистент). (srov. PMČ, 2003, s. 143, Радева, 2007, c. 96-97)

Formanty:

Oba tyto formanty si navzájem plně odpovídají. V obou jazycích se jeví jako velmi produktivní a také jsou hlavními a nejtypičtějšími sufixy této slovotvorné kategorie.

V českém jazyce se přípona -ař pojí se slovy dvojslabičnými (zubař, pekař, lyžař) a varianta -ář naopak se slovy jednoslabičnými (sklář, lnář, snář). Varianta -ionář se uplatňuje u odvozenin od internacionalizmů na -ce, -ie, -se, -ze, např. vizionář, funkcionář, legionář. Varianta -kář je u odvozenin jako odbíjenkář, házenkář.

V bulharštině substantiva se sufixem -ар se odvozují od všech rodů. Tento sufix se připíná pouze k základům na souhlásku, proto se např. koncovka od motivujících slov ženského a středního rodu vypouští, např. цветар, резбар. Jiné odvozeniny: кошничар, овчар, колар. Desubstantiva tohoto typu jsou často vícevýznamová.

(srov. PMČ, 2003, s. 114, Hauser, 1986, s. 118, Radeva, 2007, s. 102-104)
Formanty -ník // -ник

Českým sufixem -ník se dosti často odvozují názvy různých povolání: zedník, zámečník, kadeřník, jeřábník. Variantou -ovník se odvozuje od jednoslabičných základů, např. plukovník, domovník. S touto příponou se pojí časté hláskové alternace.

Českému -ník v bulharštině odpovídá přípona -ник, kterou se odvozují konatelská jména od jmen ženského a mužského rodu, např. съветник, защитник, просветник.

(srov. Hauser, 1986, s. 118, PMČ, 2003, s. 114-115, Radeva, 2007, s. 104-105)

Jména konatelská odvozená příponou -ák jsou dosti často expresivního až slangového charakteru (ovčák, tramvaják, školák, cirkusák, parťák, pravičák, cesťák). Patří mezi méně produktivní slovotvorné formanty této kategorie a pojí se s hláskovými alternacemi.

Dalším sufixem, tentokrát už neproduktivním, je přípona -íř. Ta se vyskytuje jen u nevelkého počtu slov (mečíř, zbrojíř, handlíř, kejklíř, šermíř). V některých případech se tento sufix používá v podobě -ýř (šenkýř, kumštýř).

Českým sufixem -ec tvoříme deriváty od slov složených, a to od názvů oborů: zeměpisec, přírodopisec, těsnopisec.

Bulharština v této kategorii pro tyto formanty nemá odpovídající ekvivalenty.

(srov. PMČ, 2003, s. 114-115, Dokulil, 1967, s. 153-154)

Tyto dva sufixy si vzájemně odpovídají, jak svým významem, tak i tvarem. V obou případech jsou motivující slova cizího původu, např. alibista, realista; telegrafista, propagandista a v bulharském jazyce např. кавалерист, методист; турист, идеалист, филателист. Česká přípona -ista se může pojit i s domácími (zdomácnělými) základy slov (šachista, sborista). V obou jazycích se těchto jmen užívá ve spisovném jazyce a „означават лице в зависимост от неговата характерна склонност, занятие, принадлежност към колектив, научна сфера или идеологическо направление“ (Радева, 2007, с. 105)⁹. (srov. PMČ, 2003, s. 115, Dokulil, 1967, s. 161-166, Радева, 2007, с. 105-106, Стоянов, 1999, с. 217)

Tyto přípony, -джия // -чия, jsou tureckého původu, avšak v bulharštině se staly velmi produktivními sufixy (бетонджия, изкопчия). Jinak je tato přípona spojena se slovy jako будкаджия, циркаджия, шегаджия, майтапчия, боклукчия.

(srov. Радева, 2007, с. 107-108, Стоянов, 1999, с. 217)
Ve slovotvorné kategorii bulharských a českých názvů konatelských u většiny slovotvorných formantů pozorujeme shodu. Výjimkou jsou české přípony -ák, -íř, -ec a v bulharském jazyce přípony tureckého původu -джия/-чия, které nemají v rámci stejné kategorie opačného jazyka odpovídající ekvivalent.
3.2.3. Názvy prostředků - названия на оръдие на действието

Slovotvorná kategorie jména prostředků, mezinárodně nazývaná též nomina instrumenti, pojmenovává neživé substance (věci, předměty, látky). „За дериватите, квалифицирани като съществителни за оръдие на действие, е характерно, че служат за номинация на предмети, с помощта на които се реализира действието“ (Радева, 2007, с. 111)¹⁰. (srov. PMČ, 2003, s. 144, Hauser, 1986, s. 119, Радева, 2007, с. 111)

Formanty:
ČJ: -č, -čka, -dlo, -ník, -ivo, -tko, -ka, -ák, -or,

BJ: -ач, -ачка, -лка, -лник, -лo, -кa, -атор
Formanty -č // -aч

Sufix -č se v češtině řadí mezi nejproduktivnější přípony této kategorie. Díky tomu se s ní tvoří mnoho odvozenin názvů pro prostředky činnosti, např.: vysavač, šlehač, zapalovač, napáječ, chladič a mnoho dalších. Jak jsme už zmínili v předešlé slovotvorné kategorii, řada těchto pojmenování tvoří homonyma právě s názvy činitelskými (nakladač, sběrač). U nevelkého počtu sloves se uplatňuje varianta -áč, např. kopáč, sekáč, pekáč aj.

Naproti tomu bulharská přípona -aч je v současné době neproduktivním sufixem. Pojí se s přítomným základem pouze přechodných sloves jako: бръснач, влекач. Odvozeniny tohoto typu se používají v hovorové řeči a některé odvozoniny tohoto typu jsou vícevýznamové.

(srov. PMČ, 2003, s. 144, Радева, 2007, с. 112)

Obě tyto přípony se jeví v současnosti jako dosti produktivní. Těmito sufixy tvarovaná deverbativa obohacují převážně výrobní a technickou terminologii. Oběma sufixy se odvozují názvy od sloves¹¹ (houpačka, pračka, myčka, резачка, спирачка, отварачка, играчка). Stejný tvar jako mají v češtině i v bulharštině některé názvy této kategorie, mají i ženské protějšky u jmen činitelských (sběračka, dojička, доячка).

(srov. PMČ, 2003, s. 144, Радева, 2007, с. 112-113)
Formanty -ka // -кa, -лка

Slovotvorné typy -ka / -кa se v daném jazyce považují za méně produktivní. Českým -ka se tvoří slova jako: vývrtka, pájka, sponka, nálevka, houpačka, zkumavka. Odvozeniny pro názvy oděvů a obuv jsou pluralia tantum: cvičky, tenisky, plavky, rifle. Bulharským -кa tvarujeme slova: забрадка, мярка, люлка aj.

Významově blízká jsou si slova tvarovaná formantem -лка, а jeho rozšířenými variantami -алка, -илка, se slovy odvozenými příponou -ачка: цедилка - цедачка, бъркалка - бъркачка. Ovšem tyto odvozeniny jsou především hovorového charakteru.

(srov. Hauser, 1986, s. 119-120, Радева, 2007, с. 112)

Přípona -dlo se v češtině považuje za nejtypičtější a možná i nejstarší příponu této slovotvorné kategorie. Jelikož se tímto sufixem tvoří velké množství názvů prostředků téměř všech významových skupin, řadí se tedy mezi velmi produktivní. Tvoří se s ní slova jako: umyvadlo, zrcadlo, rozpouštědlo, mýdlo, vznášedlo, bělidlo, škrabadlo aj.

Stejně jako u české přípony -dlo, se i u bulharské přípony -лo jedná o sufix, jehož pomocí se odvozují podstatná jména středního rodu. I v tomto případě se jedná o dosti produktivní příponu: огледало, сметало, клепало, седло.

(srov. PMČ, 2003, s. 144-145, Радева, 2007, с. 113, Hauser, 1986, s. 119)

Českým -ník se tvoří převážně speciální termíny (zápalník, pilník, úderník, vykřičník). U tohoto slovotvorného typu se často prolíná kategorie prostředků s kategorií nositelů vlastností: násypník - prostředek na nasypávání - násypné zařízení.

Také bulharským sufixem -лник, řidčeji -ник, se tvoří podstatná jména patřící do technické terminologie (stroje, mechanizmy). Přípona se pojí se slovesným základem končící na и: хладилник, будилник, проводник. Typickým rysem této přípony obou jazyků jsou odvozeniny technického původu.

(srov. PMČ, 2003, s. 145, Радева, 2007, с. 112)

Přípona -ivo se řadí mezi méně produktivní příponu. Odvozeniny na -ivo označují látky určené k nějakému účelu (topivo, střelivo, krmivo, hnojivo, čtivo) a pojí se k nim příznak pro hromadnost. Bulharština má ekvivalent sémanticky totožný s tímto formantem (гориво плетиво, четиво), ale s formálního hlediska ho gramatický úzus řadí do slovotvorné kategorie названия на резултат и обект на действието. (srov. PMČ, 2003, s. 146, Радева, 2007, c. 115)

Sufixem -tko se v češtině mohou utvářet podstatná jména středního rodu deminutivního významu (sedátko, zrcátko), avšak většinou se tento příznak vytratil (ukazovátko, lízátko, párátko).

Sufixem -ák se odvozují podstatná jména rodu mužského jako padák, tahák, smeták, držák. Při porovnání odvozených slov od stejného základu sušák - sušička, nese tento slovotvorný typ příznak jednoduššího prostředku.

(srov. PMČ, 2003, s. 145, Hauser, 1986, s. 119, 120)

Oběma sufixy se odvozují podstatná jména přejatá z cizího jazyka. Nomina instrumenti tvarované těmito příponami mají technický význam a jsou tedy charakteristické pro vědecko-technickou terminologii, např. české kompresor, akumulátor, projektor a bulharské изолатор, сигнализатор, култиватор, компресор, акумулатор. (srov. PMČ, 2003, s. 146, Радева, 2007, с. 114)

Formanty:

Česká přípona -ek patří mezi produktivní přípony. Podstatná jména odvozená touto příponou většinou pojmenovávají konkrétní substance mužského rodu: snímek, škvarek, ústřižek, úlomek, dárek.

Bulharská přípona -ък se taktéž jeví jako produktivní. Její pomocí se tvoří odvozeniny od sloves, jejichž základ je prefigovaný: порадък, отломък, отпечатък, отпадък.

(srov. PMČ, 2003, s. 146, Радева, 2007, c. 116)

Bulharský sufix -ивo je v současné době neproduktivní. Deverbativa tohoto typu vyjadřují buď předmět, nebo výsledek z činnosti motivujícího slova: гориво. градиво, плетиво. Tvarově i významově odpovídající ekvivalent se v češtině nachází, jak jsme viděli, v kategorii názvů prostředků. (srov. Радева, 2007, с. 115, PMČ, 2003, s. 146)

Obě přípony -ka / -ка si navzájem odpovídají. Považují se ve svém jazyce za produktivní sufixy a shodují se i ve významu (české odvozeniny: výšivka, podložka, zkratka, vynechávka, poznámka; bulharské: огризка, обковка, отливка, бележка).

(srov. Радева, 2007, с. 113, PMČ, 2003, s. 147)
Formant -ba // -бa

Narozdíl od předchozího odstavce, bulharskou i českou příponou -ba / -бa se netvoří velký počet podstatných jmen. Navíc odvozeniny pojmenovávají převážně výsledek abstraktních činností: prosba, tvorba, kletba; изложба, молба, творба.

(srov. Радева, 2007, с. 116, Hauser, 1986, s. 120, PMČ, 2003, s. 147)
Formant -ina // -ина

Přípona -ina se přidává převážně k prostým slovesným základům bez kmenotvorné přípony (zplodina, hoblina, mýtina). Existuje i varianta -tina (rytina). Tento typ je téměř neproduktivní. V bulharštině se setkáváme se totožným formantem (цепнатина, пукнатина). (srov. PMČ, 2003, s. 147)

Přípony -át / -ат, -ura / -ура jsou charakteristické v češtině i bulharštině jako přípony pro slova přejatá (predikát, falzifikát, derivát, miniatura, karikatura, fraktura, предикат, фалшификат, дериват, миниатюра, фрактура). (srov. Радева, 2007, с. 115-116. PMČ, 2003, s. 147)

Bulharská slovotvorná kategorie названия на носители на признак se odvozuje od přídavných a podstatných jmen. České názvy nositelů vlastností se odvozují výhradně od jmen přídavných, zatímco české odvozeniny názvů obyvatelských jsou substantiva, která se odvozují ze substantiv. „Jména obyvatelská jsou osobní jména motivovaná příslušností k místu (v širokém slova smyslu), např. Brňan (k Brno), horák nebo horal (k hory)“ (Dokulil, 1967, s. 411). (srov. PMČ, 2003, s. 116, 133, Dokulil, 1967, s. 411, Hauser, 1986, s. 120, 123, Радева, 2007, c. 122)

Formanty: