ČJ (názvy obyvatelské): -an, -ec, -ák

Česká přípona -an je považována za hlavního představitele slovotvorné kategorie názvů obyvatelských. Tímto sufixem se odvozují slova od vlastních jmen zemí (Alžířan, Lužičan, Kanaďan), světadílů (Evropan, Australan), ale i od názvu měst (Brňan, Říman, Berlíňan) a podstatných jmen obecných (vesničan, ostrovan, měšťan). Názvy jako Belgičan, Angličan se tvoří pomocí varianty -čan.

Významově české příponě -an odpovídá bulharská přípona -анин. Pomocí této přípony se odvozují názvy od podstatných jmen, a to názvy osob podle místa bydliště nebo příslušnosti k národnosti (англичанин, египтянин, парижанин, пражанин, гражданин, селянин, столичанин), nebo jména osob podle náboženského vyznání (лутеранин, мохамеданин, християнин, павликянин). Variantou -чанин se odvozují slova především od základů končících na sonoru (Видин→видинчанин, Смолян→смолянчанин, Лом→ломчанин), ale i na jiné hlásky (Родопи→родопчанин). (srov. PMČ, 2003, s. 116, Hauser, 1986, s. 123, Радева, 1991, c. 126, Радева, 2007, c. 123-124)

U těchto slovotvorných typů nepozorujeme významné odlišnosti.

Českým -ec se v rámci slovotvorné kategorie názvů obyvatelských tvoří odvozeniny od jmen vlastních, a to převážně od názvů zemí (Estonec, Litevec, Gruzinec, Slovinec).

Ve slovotvorné kategorii názvů nositelů vlastností se od různých typů přídavných jmen touto příponou odvozují převážně životná jména (slepec, lakomec, hladovec, trhovec, blouznivec, loudavec, bezhlavec). Docela početnou skupinu tvoří i názvosloví zoologické (plochohlavec, přímorožec, dlouhonosec).

Bulharskou příponou -ец se odvozují jak podstatná jména, která by se v češtině řadilа do kategorie názvů obyvatelských (котленец, карловец, мексиканец, сириец, европеец, азиатец), tak i podstatná jména názvů nositelů vlastností, a to osob (старец, лакомец), rostlin (киселец, равнец), zvířat (юнец) i předmětů (гнилец, студенец). (srov. PMČ, 2003, s. 116, 133, Hauser, 1986, s. 120-121, 123, Радева, 2007, c. 124-125) Můžeme tedy konstatovat, že formanty -ec / -ец se v obou jazycích odvozují podstatná jména stejného významu.

České -ák v souvislosti s odvozováním jmen obyvatelských je málo produktivní a je vžité převážně v nespisovných, v hovorové řeči užívaných názvech jako Pražák, Brňák, Kuřimák.

V slovotvorné kategorii názvy nositelů vlastností, se přípona -ák jeví jako produktivnější. I zde je ve valné většině případů nositelem expresivního zabarvení (chudák, slaďák, pěšák, sprosťák, náklaďák, osobák).

Bulharským sufixem -ак se netvoří, na rozdíl od češtiny, jména názvů obyvatelských. Odvozeniny tvořené tímto slovotvorným formantem -ák (простак, левак, пешак, дивак) se nevyznačují expresivním zabarvením jako tomu je v českém jazyce.

(srov. PMČ, 2003, s. 116, 134, Hauser, 1986, s. 121, 123, Радева, 2007, c. 122-123, Стоянов, 1999, c. 212)
Formanty -ík // -ик

Оba sufixy jsou ve svém jazyce poměrně produktivní. S jejich pomocí se tvoří podstatná jména mužského rodu, v češtině převážně od základů končící na dvě souhlásky, jako uprchlík, nezbedník a v bulharštině od kmenů tvarovaných sufixem -ен: умник, гладник, nebo od základů tvarovaných konfixem: бездарник, негодник, неверник. V češtině se používá k odvozování častěji varianta -ník (měsíčník, smrtelník, odborník, důstojník) a pro názvy stromů a keřů varianta -ovnik (kávovník, fíkovník citrónovník). Bulharské varianty -ник se užívá u neodvozených základů (лакомник, чистник). (srov. PMČ, 2003, s. 133-134, Hauser, 1986, s. 121, Радева, 2007, c. 125-126, Стоянов, 1999, c. 215)

Český sufix -ina má uplatnění při odvozování docela velkého počtu významových skupin, jako jsou názvy jazyků (čeština, arabština), názvy krajinných útvarů (vrchovina, úžina, dolina), názvy látek podle účelu (trhavina, hořlavina), názvy zlomků (třetina, osmina, polovina) a některé další. U jednoslabičných základů se užívá varianta -ovina (slonovina, sklovina).

Českému -ina odpovídá tvarově bulharské -ина. Vyskytuje se u slov jako борина, маслина, месечина. I v bulharštině se používá varianta -овина u jednoslabičných základů (медовина, раковина, бобовина).

(srov. PMČ, 2003, s. 136, Hauser, 1986, s. 122, Радева, 2007, c. 126-127) Těmito sufixy se v obou jazycích odvozují slova různého výzamu.

Stejně jako předchozí slovotvorný typ, je i tento jeden z nejčastěji používaných. Tímto sufixem se odvozují slova od přídavných jmen prvotních (jalovice, levice, pravice), od dějových (blýskavice, smaženice, oranice) a od adjektiv odvozených od substantiv (večernice, pokladnice, beranice).

Bulharským sufixem -ица se odvozují potraviny (сливовица, крушовица). Тvoří i slova jako десница, бoлница, зимница, takže můžeme říct, že tyto sufixy si vzájemně odpovídají.

(srov. PMČ, 2003, s. 135-136, Hauser, 1986, s. 121-122, Радева, 2007, c. 127)

Přípona -ka se často používá při odvozování neživých substancí ženského rodu kategorie - názvy vlastností. Odvozuje se s ní od různých typů adjektiv (koncovka, sodovka, sněženka, prašivka, voňavka, tmavovláska). Některé odvozeniny mají hovorový charakter: morseovka, síťovka.

V bulharštině můžeme uvést jako příklady odvozenin tímto sufixem (миризливка, горчивка, праханка).

(srov. PMČ, 2003, s. 135, Hauser, 1986, s. 122, Радева, 2007, c. 128)

Odvozeniny obou typů si vzájemně odpovídají.
Další formanty domácího původu -áč, -ek, -e/-ě, -če, -átko // -ар, -ин, -уша, -кo, -льо, -чо

Příponu -áč nacházíme převážně u odvozenin, které jsou nositeli nějakého nápadného znaku (břicháč, hrbáč, kudrnáč, lisináč, fousáč). Sufix -ek se nejčastěji vyskytuje u odvozenin od adjektiv složených (černovlásek, holobrádek) a od adjektiv na -ejší (včerejšek, hořejšek, zevnějšek). Obě přípony nejsou nějak výrazně produktivní.

Příponami -e/-ě, -če, -átko (v případě českého -e/-ě koncovkou-sufixem) se odvozují názvy nositelů vlastností středního rodu. V češtině se tak tvoří především názvy pro nedospělé živé bytosti, občas i pro rostliny a plody. Koncovkou-sufixem -e/-ě se tvoří slova jako novorozeně, nemluvně, mládě, příponou -če odvozeniny rajče, morče, padavče, dvojče a sufixem -átko názvy pozitivního emocionálního zabarvení neviňátko, drobátko, ubožátko.

Svou produktivitou těmto českým příponám přibližně odpovídají bulharské formanty -ар, -ин. Příponou -ар se tvoří ohraničený počet slov označující osoby podle jejich vztahu k předmětu (motivujícím podstatným jménem), např. двойкар, бележкар, колибар. Sufix -ин se vyskytuje v přejatých hotových lexikálních jednotkách (кокаин, кодеин, кофеин).

Bulharský sufix -уша je neproduktivní a všechny odvozeniny jsou hovorového charakteru (хитруша, слабуша, гърбуша, въртуша).

Bulharským -ко а -чо se nazývají osoby podle jejich záporných vlastností, např. мърморко, бърборко, сънливко, глухчо, глупчо, кривчо, кьрчо. Prostřednictvím -льо se odvozují slova např. глезльо, свидльо, лигльо. V některých případech je u těchto odvozenin dvojí motivace např. плачльо (плачлив, плаче).

(srov. PMČ, 2003, s. 134-137, Радева, 2007, c. 123, 127-128, Стоянов, 1999, c. 215)
Formanty cizího původu -ál, -ista // -ист, -ал

Těmito příponami se tvoří v obou jazycích slova přejatá (feudál, seriál, liberál, radikál, idealista, evangelista; марксист, евангелист, ревизионист, идеалист, сериал, феодал, либерал ). (srov. PMČ, 2003, s. 135, Радева, 2007, c. 127)

Díky tomu, že dvěma českým slovotvorným kategoriím odpovídá pouze jedna bulharská, můžeme si všimnout určitých zajímavostí. Například přípony -ák / -ак, kdy se českým sufixem -ák odvozují názvy nositelů vlastností i názvy obyvatelské, ale bulharským formantem -ак se tvoří pouze slova odpovídající českým názvům nositelů vlastností. Opačný případ nastává u sufixů -an / -анин, kde se českou příponou odvozují slova patřící do kategorie názvy obyvatelské a bulharskou příponou -анин odvozeniny, které by se daly zařadit do obou českých kategorií.

Formanty:

Slovotvorné formanty -iště, -isko a -ище jsou v obou jazycích specifickými příponami této kategorie. Vyznačují se značnou produktivitou. Přípony -iště a -isko se mohou vyskytovat u stejného základu jako dubletní, např. zbořeniště - zbořenisko, spáleniště - spálenisko. V češtině kromě formantu -iště (skladiště, ohniště, schodiště) se uplatňují varianty -oviště (pískoviště) a zřídka kdy také -liště (koupaliště).

Sufix -ище (игрище, сметище, огнище, стрелбище) má také rozšířenou variantu -лище (жилище, читалище).

(srov. Hubáček, 1996, s. 21, PMČ, 2003, s. 118-119, Hauser, 1986, s. 123-124, Стоянов, 1999, c. 222, Радева, 2007, c. 117-118) Odvozeniny těmito sufixy tvarované si po všech stránkách plně odpovídají.

Českým formantem -ství se odvozují podstatná jména jako nakladatelství, kateřnictví, pekařství, řeznictví. Bulharské odvozeniny sufixem -ство jsou napr. кметство, издателство, консулство. (srov. Радева, 2007, c. 121)

Česká přípona -na se jeví i v současnosti velmi produktivní. Jedná se o formant, kterým se utváří převážně slova uzavřených prostor: tělocvična, prádelna, ředitelna, varna. Rozšířené varianty tohoto sufixu jsou: -árna (kuřárna, vodárna), -ovna (polepšovna, knihovna), -írna (mrazírna, stáčírna) a nejméně užívaná varianta -telna (podatelna, spořitelna).

Českému -na odpovídá bulharská přípona -алня а -илня (пералня, умивалня, сушилня), ovšem v bulharštině se tyto formanty nevyznačují přílišnou produktivitou.

(srov. Hauser, 1986, s. 124, PMČ, 2003, s. 119, Hubáček, 1996, s. 22, Стоянов, 1999, c. 222, Радева, 2007, c. 117)

Český slovotvorný formant -nice taktéž označuje názvy uzavřených prostor (celnice, pivnice, porodnice). Výjimku tvoří pouze odvozeniny: vinice, chmelnice, bažantnice.

Českému sufixu v bulharštině odpovídá přípona -ница, např. мелница, печатница, пивница. V bulharštině tento sufix má varianty -лница, např. работилница, гостилница, složenou variantu -ачница, např. ковачница, предачница а neproduktivní variantu -арница (млекарница, сладкарница).

(srov. Hauser, 1986, s. 125, PMČ, 2003, s. 119, Стоянов, 1999, c. 222, Радева, 2007, c. 118-120)

Přípony -ník (holubník, šatník, popelník, rybník) a -ín (hřebčín, ovčín, kravín) patří v češtině mezi málo produktivní. Základem pro odvozování jsou podstatná jména. Sufix -ín a -ин (пчелин) odvozuje od názvů zvířat jména jejich obydlí. Českou výjimkou je pouze slovo velín.

Názvům míst s příponou -ín a -ин v bulharštině částečně odpovídají také odvozeniny tvarované formantem -арник (пчеларник, овчарник, краварник). Tímto sufixem se odvozují i názvy míst podle rostlin, např.: ягодарник, малинарник, цветарник.

Formant -ник se pojí se slovesným i jmenným základem (чайник, багажник, пепелник, умивaлник, преливник).

(srov. Hubáček, 1996, s. 22, PMČ, 2003, s. 120, Стоянов, 1999, c. 222, Радева, 2007, c. 119-120)


Formanty -ina/-ovina // -ина/-овина

Tyto sufixy si navzájem plně odpovídají. V obou jazycích se jimi tvoří názvy otevřených prostor a geografických útvarů (nížina, rovina, bukovina, dubina, pastvina, písčina; рaвнина, долина, глушина, височина, котловина). (srov. Радева, 2007, c. 120-121, Hauser, 1986, s. 125, PMČ, 2003, s. 120)

Sémanticky blízko mají podstatná jména se sufixem -джийница odvozeninám na -арница: бозаджийница, шкембеджийница, кебабчийница. Теnto sufix nemá český protějšek, jelikož je tureckého původu. (srov. Радева, 2007, c. 120)

Jak české, tak i bulharské slovotvorné formanty této kategorie si velkou měrou vzájemně odpovídají. Úplnou shodu můžeme pozorovat např. u přípon -iště, -ina/-ovina a -nice a jejich bulharských ekvivalentů -ище, -ина/-овина a -ница.
3.2.7. Názvy dějové - названия на действия
Jména dějová obou jazyků vznikají odvozováním od sloves pomocí transpozice, kdy děj přejde do podstatného jména, čemuž se říká zpředmětnění děje. „Названия на действия се образуват както от основни, така и от производни глаголи без оглед на видовата им характеристика¹²“ (Радева, 2006, с. 130), např. mazání (mazat), namazání (namazat). V češtině je někdy možné z jednoho slovesného kmenu derivovat více podstatných jmen dějových, např. malování - malba, honění - hon - honba - honička. (srov. Радева, 2007, с. 129-130, Hubáček, 1996, s. 22, PMČ, 2003, s. 147-148)

Přehled formantů:

Slovotvorné typy -(e/ě)ní, -tí jsou asi nejproduktivnějšími v této kategorii, jelikož se s nimi odvozují podstatná jména slovesná (substantiva verbální) a ta se mohou tvořit od všech slovesných typů, např.: volání, šeptání, odpařování, provokování, setí, šití, pití, mletí aj. Tvoření se pojí s hláskovými alternacemi.

Přípony -нe, -нийe se v bulharském jazyce jeví také jako dosti produktivní při tvoření neuter názvů dějových (четене, писане, плетене, строене; занимание, нападение, дарание, окончание, разклонение). Odvozeniny se sufixem -нe se užívají ve spisovném jazyce i dialektech.

(srov. Радева, 2007, с. 132-133, Стоянов, 1999, c. 224, PMČ, 2003, s. 148-149)

U obou sledovaných jazyků je odvozování pomocí nulového sufixu dosti časté. V češtině jsou to maskulina vzoru hrad (lov, leh, běh, zákaz, výměr) a stroj (boj, nápoj, děj). V bulharštině se tímto způsobem tvoří slova jako: отвор, откуп, ход, разказ, посев. Nulovou příponou se tvoří v češtině i některá feminina jako spleť, zpověď, výdrž. Toto tvoření v současnosti není produktivní. (srov. Hubáček, 1996, s. 23, PMČ, 2003, s. 150, Радева, 2007, с. 130)

Jak českou příponou -ot, tak i bulharským sufixem -oт se netvoří velké množství slov. Oba typy dějových jmen se odvozují od zvukomalebných základů, např. tikot, cvakot, řinkot, šustot; грохот, клопот, шепот, кикот. Tyto typy si vzájemně zcela odpovídají. (srov. Стоянов, 1999, c. 225, Hauser, 1986, s. 126)

Oba typy jsou ve svém jazyce dosti produktivní. Českým -ka se tvoří slova jako hádka, léčka, hlídka. Některá slova jsou spíše hovorová (sprška, rozmíška). Tento sufix má i variantu -vka (zálivka, ukolébavka, škytavka), variantu -čka (povídačka, zabíjačka, tancovačka) a variantu -tka, která se vyskytuje pouze u hovorových slov (pitka, bitka). Bulharskou příponou -кa se odvozuje např. почивка, доставка, поправка. Rozšířená varianta -овкa odvozuje slova odbornějšího charakteru, např.: осигуровка, застраховка, мотивировка. (srov. Стоянов, 1999, c. 223, Радева, 2007, с. 131, PMČ, 2003, s. 147, Hauser, 1986, s. 126)

Těmito koncovkami, které PMČ je nazývá koncovky-sufixy, se tvoří odvozeniny ženského rodu vzoru žena a růže. Feminina vzoru žena, tedy zakončené na -a, jsou v češtině velmi častá, např. hra, chlouba, potopa, úcta, výchova. Naproti tomu feminina vzoru růže (vůně, schůze, záře, koupě) jsou jen ojedinělá. (srov. PMČ, 2003, s. 151, 153)

Tyto sufixy si navzájem plně odpovídají. Řadí se mezi středně produktivní a u obou jazyků se jména dějová na -ba, -ба tvoří převážně od bezpředponových sloves (tržba, dlažba, platba, léčba; борба, молба, кражба, творба). Jen v malém množství od sloves prefigovaných (výstavba, údržba, výsadba; заложба, подялба, продажба). V obou jazycích se vyskytuje i rozšířená varianta v podobě -itba / -итбa. Odvozeniny tvořené rozšířenou variantou nejsou časté (modlitba, ženitba, rytba; гонитба, делитба, коситба). (srov. PMČ, 2003, s 151-152, Радева, 2007, с. 130-131)

Český sufix -ná je i v současné době produktivní. Částečně se jím tvoří termíny pro názvy různých her (kopaná, honěná, házená), nebo se s ním tvoří i jiná slova jako zotavená, podívaná, dovolená.

Naproti tomu bulharská přípona -ня je neproduktivní. Odvozuje slova využívaná v hovorové řeči (препирня, ругатня, свириня). (srov. PMČ, 2003, s. 152, Радева, 2007, с. 132)
Formanty -(e)nice // -ницa

České -(e)nice tvoří slova expresivně zabarvená, např.: plískanice, vánice, tlačenice, štvanice. V bulharštině tomuto typu plně odpovídá slovotvorný typ -ницa, např.: бутаница, виканица, светкавица, громотевица. (srov. PMČ, 2003, s. 152, Стоянов, 1999, c. 223)

V tomto případě se jedná o sufixy užívané pro dějová jména přejatá. V češtině kromě přípon -ace/-ice/-(n)ce (preference, investice, aprobace). Bulharským -ация se tvoří slova роботизация, сигнализация, рецепция aj. (srov. Радева, 2007, с. 134, PMČ, 2003, s. 153)

Charakteristika této slovotvorné kategorie je u obou jazyků shodná. Názvy vlastností jsou podstatná jména označující příznak (kvalitu a vlastnosti), který vznikl přenesením významu z jiného slovního druhu do podoby substantivní. Nejčastěji se stává podkladem pro odvozování této kategorie přídavné jméno. V češtině se dále názvy vlastností mohou odvozovat od adjektivních zájmen a číslovek. V bulharštině se kromě přídavného jména odvozuje i od podstatného jména. (srov. Hauser, 1986, s. 127, PMČ, 2003, s. 138, Радева, 2007, c. 136)

Přehled formantů:

ČJ: -ost, -ství/-ctví, -stvo, -ina, -ota, -oba, - ka, -da, -o, -0

BJ: -ина, -щтина, -ота, -отия, -ост, -ство, -ика, -да, -изъм, -ура
Formanty -ost // -ост

Oba sufixy se vyznačují ve svém jazyce největší produktivností a jsou tedy představiteli této slovotvorné kategorie. Jak příponou -ost, tak i -ост se tvoří abstraktní odvozeniny ženského rodu od přídavných jmen (lidskost, zásadovost, otevřenost, cizost, slabost; младост, живост, близост, буйност, прикритост). V češtině i v bulharštině se také uplatňuje při odvozování rozšířená varianta těchto sufixů -nost / -ност, -est / -ест např. demokratičnost, vroucnost, nepříjemnost, svěžest; готовност, общност, облачност, свежест, горест. (srov. Hauser, 1986, s. 127, PMČ, 2003, s. 138, Радева, 2007, c. 137-138, Стоянов, 1999, c. 226-227)

Přípony -ství/-ctví a -ство se řadí mezi velmi produktivní. Pro české odvozeniny je ve většině případů motivujícím slovem adjektivum se sufixem -ský/-cký (bratrství, přátelství, řeznictví, hutnictví, křesťanství, strojnictví). V bulharštině se formantem -ство také odvozuje od přídavných jmen (богатство, достойнство, тайнство), ale velkou měrou i od podstatných jmen (градинарство, другарство, робство, детство). Např. slova юначество, водачество se odvozují variantou -ество.

Vyjímkou je pouze český sufix -stvo (smilstvo, zvěrstvo), který je neproduktivní. (srov. PMČ, 2003, s. 138-139, Hauser, 1986, s. 128, Стоянов, 1999, c. 227, Радева, 2007, c. 139-140)
Formanty -ina // -ина, -щина

Těmito příponami se tvoří odvozeniny ženského rodu. Zatím co slovotvorné typy -ina / -ина jsou slabě produktivní, slovotvorný typ -щина je v současné době považován za zcela neproduktivní. Česká odvozená substantiva sufixem -ina a převážně jeho variantou -ovina jsou hovorového charakteru (krejčovina, doktořina, sedlačina, volovina, lotrovina). Příponou -ина а -щина se tvoří např. тишина, старина, зеленина; глупавщина, мерзавщина, човещина. (srov. Радева, 2007, c. 136, 140, Стоянов, 1999, c. 225, 227, PMČ, 2003, s. 139, Hauser, 1986, s. 128)

Všechny tyto slovotvorné typy jsou neproduktivní. Příponou -ota, -oba se tvoří slova jako chudoba, hniloba, mdloba; slepota, čistota, temnota, jednota. Bulharským sufixem -ота a -отия (odvozeniny jsou typické pro hovorový styl řeči) vznikají deriváty босота, доброта, красота, слепота; беднотия, простотия, дивотия. (srov. PMČ, 2003, s. 138, Hauser, 1986, s. 128, Стоянов, 1999, c. 225-226, Радева, 2007, c. 137)

Odvozeniny končící na -ka se tvoří pouze od malého množství adjektiv na -ký: hloubka, šířka, výška. Oproti tomu odvozená slova bulharskou příponou -ика se tvoří od substantiv. Bulharské odvozeniny jsou speciálními termíny: атлетика, символика, математика, журналистика. (srov. PMČ, 2003, s. 140, Hauser, 1986, s. 128, Радева, 2007, c. 141)

Všechny tyto slovotvorné typy jsou dnes neproduktivní. Sufix -da / -да se vyskytuje u podstatných jmen pravda, křivda, bulharsky правда, кривда. Koncovka (koncovka- sufix) -o (střední rod), -0 (ženský rod) se vyskytuje u slov sucho, prázdno, dobro; šeď, zeleň, modř aj. (srov. PMČ, 2003, s. 140, Hauser, 1986, s. 128, 129)

Tyto přípony v bulharštině a češtině vyskytují u přejatých podstatných jmen vlastností, např.: marxizmus, prakticizmus, mysticizmus, мистицизъм, практицизъм, марксизъм, монархизъм а architektura, diktatura, аспирантура, архитектура, диктатура. (srov. Стоянов, 1999, c. 227, Радева, 2007, c. 141-142)

Bulharština se od češtiny odlišuje tím, že od některých podstatných jmen jako летец, хирург, доктор se v zásadě netvoří názvy opačného pohlaví. Pokud se jméno pro osobu ženského pohlaví odvodí (академичка, докторка), je užíváno pouze v hovorové řeči а někdy může mít pejorativní zabarvení. V češtině je přechylování takovýchto slov běžné. (srov. Hubáček, 1996, s. 25, Hauser, 1986, s. 129, PMČ, 2003, s. 188, Радева, 2007, c. 143-144)