Bulharsko-česká mezijazyková homonymie a paronymie
Изтегляне 0.77 Mb.
|
1. дъщеря на един от родителите от предишен брак по отношение на новата съпруга или съпруг: Mащехата ненавиждала завареницата си. – Žena nenáviděla nevlastní dceru. ЗАВАРКА – ZAVÁŘKA зава̀рка (ж.) 1. заваряване, спояване на метални части: Правя заварка. – Dělat svar. 2. мястото, където са заварени две метални части: Заварката почти не личи. – Svar téměř není vidět. 3. материал, с който се заварява: Aлуминиева заварка. – Hliníkový svářecí materiál. ЗАВЕРКА – UZÁVĚRKA завѐрка (ж.) 1. заверяване, удостоверение: Заверка на документ. – Ověření dokumentu. ЗАВЕТ – ZÁVĚŤ за̀вет 1 (м.) само ед. 1. място, защитено от вятър: Стоя на завет. – Stát v závětří. 2. прен. спокойно, осигурено място или положение: С тази длъжност си винаги на завет. – S touto pozicí budeš vždy v závětří. – Бариера на път, който е затворен. 2. čast. mn. zabraňující vliv: Mravní zábrany. – Морални задръжки. zavařenina (ž.) 1. výrobek z rozvařeného a zahuštěného ovoce: Jahodová zavařenina. – Конфитюр от ягоди. zavářka (ž.) 1. přísada (nudle aj.) k zaváření do polévky: Těstoviny na zavářku. – Тестени изделия за добавка. uzávěrka (ž.) 1. uzávěr: Bezpečnostní uzávěrka. – Секретна заключалка. 2. (účetní) uzávěrka vyrovnání stran účtu zjištění zůstatku, popř. hospоdářského výsledku konečná lhůta k dodání, pro zařazení něčeho: Uzávěrka účtu. – Приключване на сметка. závěť (ž.) 1. (písemné) rozhodnutí o majetku a dědicích pro případ smrti, poslední vůle: Uložit závěť u notáře. – Оставя завещание при нотариус. завѐт 2 (м.) 1. съвет, наставление, оставени на потомци или последователни: Трябва да живеем по заветите на дедите си. – Musíme žít podle odkazu našich dědů. ЗАВОД – ZÁVOD заво̀д (м.) 1. ■ голямо индустриално предприятие: Машиностроителен завод. – Strojírenský závod. ЗАВОЙ – ZÁVOJ заво̀й (м.) 1. дългообразна извивка на път, река и др., чрез която се изменя посоката на движение: Пътят през планината имаше опасни завои. – Cesta přes hory měla nebezpečné zatáčky. 2. дългообразна извивка при движение за промяна на посоката: Направи завой наляво и влезе в гората. – Udělal zatáčku vlevo a vstoupil do lesa. 3. прен. рязка промяна в идеология, поведение, в развитието на нещо: Завой в политиката. – Klička v politice. závod 1 (m.) 1. ■ jednotka pro určitou hospodářskou činnost, podnik: Automobilový závod. – Автомобилен завод. 2. samostatná část podniku: Pobočný závod. – Филиално предприятие. závod 2 (m.) 1. (zvláště ve sportu) měření sil několika soupeřů usilujících o vítězství: Závod v běhu. – Състезание по бягане. 2. závody mn. soutěž v příslušných disciplínách: Plavecké závody. – Плувни състезания. závoj (m.) 1. průsvitná tkanina k zahalení ženského obličeje nebo hlavy: Zahalit si tvář závojem. – Закрия лицето си с воал. ЗАГУБА – ZÁHUBA за̀губа (ж.) 1. лишаване от нещо ценно – материални придобивки, човешки живот и т. н.: Държавата понесе огромни загуби на средства и хора. – Stát utrpěl obrovské materiální a lidské ztráty. 2. намаляване, изчезване: Загуба на тегло. – Ztráta hmotnosti. 3. нежелателно изразходване: Загуба на топлина. – Tepelná ztráta. 4. парични щети в производство, търговия: Този месец имам 10% загуба. – Tento měsíc mám 10% ztrátu. 5. науспех в състезание: Нашият отбор има повече загуби, отколкото победи. – Náš tým má víc porážek než výher. ЗАКУСКА – ZÁKUSEK заку̀ска (ж.) 1. първото хранене за деня сутрин: Необходима ли е закуската? – Je snídaně nezbytná? 2. храна, която се яде сутрин или между oсновните хранения: Набират се оферти за безплатните училищни закуски. – Přijímají se nabídky na bezplatné školní svačiny. 3. ■ малко ядене, хапване между основните хранения за подкрепяне ЗАЛОЖНИК – ZÁLOŽNÍK зало̀жник (м.) 1. насилствено задържано лице като гарант за някакво искане от страна на задяржалия го: Пътниците в самолета стават заложници на терористите. – Cestující v letadle se stali rukojmími teroristů. záhuba (ž.) 1. zničení něčeho, zkáza, zhouba, zánik: Být na pokraji záhuby. – Намирам се пред гибел. zákusek (m.) 1. ■ něco drobného k pojedení, k zakousnutí (např. sladké pečivo): Zákusky k čaji. – Сладкиш за чай. záložník (m.) 1. voják v záloze: Cvičení záložníků. – Учение на запасняци. 2. hráč záložní řady: Pravý záložník. – Десен полузащитник. 2. прен. лице, което е гарант на интереси, идеи и под.: Станах заложник на чужди интереси. – Stal jsem se rukojmím cizích zájmů. ЗАМЪК – ZÁMEK за̀мък (м.) 1. ■ дворец и крепост на феодал през средновековието 2. прен. голяма и здрава къща ЗАМЯНА – ZÁMĚNA замя̀на (ж.) 1. заменяне, размяна: Направих замяна на апартамента с къща. – Udělal jsem výměnu bytu za dům. 2. поставяне на едно вместо друго: Направихме пълна замяна на старите машини с нови. – Provedli jsme úplnou výměnu starých strojů za nové. ЗАНИК – ZÁNIK за̀ник (м.) 1. само ед. залез: Заник на слънцето. – Západ slunce. zámek 1 (m.) 1. zařízení (ovládané klíčem) umožňující něco zamknout, zavřít: Patentní zámek. – Секретна брава. 2. jiné zařízení sloužící k uzavření, upevnění, spojení ap.: Zámek zapalování. – Ключалката за запалване. zámek 2 (m.) 1. ■ rozlehlá výstavná budova, někdejší šlechtické sídlo: Renezanční zámek. – Ренесансов замък. záměna (ž.) 1. zaměnění: Nepříjemná záměna osob. – Смесване на лица по погрешка. zánik (m.) 1. zaniknutí, skončení, konec (× vznik): Zánik státní samostatnosti. – Загуба на държавна независимост. 2. záhuba, smrt: Trosečníci jsou odsouzeni k zániku. – Корабокрушенците са обречени на гибел. ЗАПАЛКА – ZÁPALKA запа̀лка (ж.) 1. малък джобен уред за палене на цигари: Извади златната си запалка и запали печката. – Vytáhl svůj zlatý zapalovač a zapálil v kamnech. 2. устройство, като част от бомба, което я взривяава; взривител: Запалката беше мокра и бомбата не се взриви. – Rozbuška byla mokrá a bomba neexplodovala. ЗАПАС – ZÁPAS запа̀с (м.) 1. обикн. ед. всичко, което е за резерв, натрупано, събрано за използване: Имаме запас от вода за три дни. – Máme zásobu vody na tři dny. 2. само мн. залежи: В този район има запаси от въглища. – V této oblasti jsou zásoby uhlí. 3. оставен за резерв плат при шевовете на дреха 4. целият обем от нещо налично, притежавано: Разполагам с голям запас от знания. – Disponovat velikou zásobou vědomostí. 5. само ед. част от армията, състояща се от лица, отбили военната си служба или пенсионирани офицери, които се водят на отчет: Полковник от запаса. – Plukovník v záloze. 6. само ед. свикване и временно военно обучение на лица от запаса: Често го викат запас. – Často jej povolávají do zálohy. ЗАПАСНЯК – ZÁPASNÍK запасня̀к (м.) 1. лице, което се числи към запаса 2. лице от запаса, което е на временно военно обучение или участва в мероприятие като член на запаса: zápalka (ž.) 1. dřívko se zápalnou hlavičkou, pomůcka k roznícení ohně: Škrtnout zápalkou. – Драсна кибрит. 2. součást náboje sloužící k vznícení prachové náplně zápas (m.) 1. boj: Přemoci soupeře v zápase. – Победя противник в борба. 2. střetnutí, utkání sportovních družstev nebo jednotlivců: Fotbalový zápas. – Футболен мач. 3. sportovní odvětví, při kterém se dva soupeři snaží navzájem přemoci různými chvaty: Řeckořímský zápas. – Борба класически стил. zápasník (m.) 1. kdo zápasí, účastní se zápasu: Oba zápasníci byli u konce se silami. – Двамата борци бяха на края на силите се. Три месеца бях запасняк. – Tři měsíce jsem byl záložník. ЗАПЛАТА – ZÁPLATA запла̀та (ж.) 1. парична сума, която едно лице получава за един месец работене: В банките получават големи заплати. – V bankách mají velké platy. ЗАПОР – ZÁPOR запо̀р (м.) спец. 1. забрана да се разполага с пари (вложени в банка и под.) или с имущество: Сложили му запор на парите. – Provedli mu blokaci peněz. 2. удръжки на пари от заплата за изплащане на дългове ЗАСАДА – ZÁSADA заса̀да (ж.) само ед. 1. неочаквано нападение с оръжие над човек от прикрито място: Нападам из засада. – Napadnout ze zálohy. 2. позицията за такова нападение: Чакат в засада. – Čekají v záloze. 3. спец. положение в различни видове спорт: Ударът беше от засада. – Úder byl ze zálohy. 4. прен. всяко положение в спор, отношения между хората, подобно на нападение от прикрито място ЗАСТАВА – ZÁSTAVA заста̀ва (ж.) 1. спец. малко войсково поделение, което охранява войските от внепазно нападение; пост: Oтидох на заставата. – Odešel jsem na stráž. 2. sportovec pěstující zápas: Zápasníci ve volném stylu. – Борци в свободния стил. záplata (ž.) 1. kousek látky ap. k správce: Přišít záplatu na rukáv – Пришия кръпка на ръкава. zápor (m.) 1. popření, odmítání, negace: jaz. Slovní zápor. – Лексикално отрицание. 2. záporná vlastnost, stránka, vada, chyba: Vidět jen zápory návrhu. – Виждам само отрицателни страни на предложение. zásada 1 (ž.) 1. princip, pravidlo: Ze zásady je proti tomu. – По принцип е против това. zásada 2 (ž.) 1. chem. látka schopná odštěpovat hydroxylové ionty a tvořit s kyselinou sůl (× kyselina): Alkalické zásady. – Алкални основи. zástava 1 (ž.) 1. odb. zastavení (se): Srdeční zástava. – Спиране на сърдечната дейност. zástava 2 (ž.) 1. věc daná jako záruka: Požadovat zástavu. – Поискавам залог. 2. poskytnutí nebo držení této věci ЗАЧАТЪК – ZAČÁTEK зача̀тък (м.) 1. зародиш 2. първи етап от биологичното развитие, начални клети след зачеване 3. орган, останал в начален етап на развитие: Зачатък на опашка. – Zárodek ocasu. 4. прен. първи етап от развитието на нещо; наченки: Зачатъци на пазарна икономика. – Zárodky tržní ekonomiky. ЗАЩИТА – ZÁŠTITA защѝта (ж.) 1. само ед. отбраняване с бой или борба: Методът на инстинктивната защита. – Metoda instinktivní obrany. 2. ■ само ед. предпазване; осигуряване: Противоатмона защита. – Protijaderná ochrana. 3. само ед. подкрепа, покровителство: Никой не му оказа защита. – Nikdo mi neposkytl podporu. 4. спец. само ед. защитаване на страна в съдебен процес: Защита беше слаба. – Obhajoba byla slabá. 5. само ед. адвокатът, защитникът в съдебен процес: Има думата защитата. – Slovo má obhajoba. 6. само ед. лице, което защитава, пази, отбранява: Ти си моята защита с тия мускули. – S těmi svaly jsi můj ochránce. 7. процедура на публично представяне и отстояване на научен труд пред специален съставв от специалисти: Защита на докторска дисертация. – Obhajoba doktorské disertace. zástava 3 (ž.) 1. kniž. prapor; vlajka: Vojenská zástava. – Военно знаме. začátek (m.) 1. doba, kdy něco začíná (× konec): Od začátku do konce. – От начало до край. 2. místo, kde něco začíná, počáteční část něčeho (× konec): Začátek dopisu. – Начало на писмо. záštita (ž.) 1. ■ kniž. ochrana: Hledat pomoc a záštitu u přátel. – Търся помощ и защита от приятели. 2. kdo nebo co poskytuje ochranu: Mоите приятели стават моя опора. – Moji přátelé jsou moji záštitou. 3. čestná funkce záležící v podpoře něj. akce, v reprezentační účasti při ní ap.: Festival pořádaný pod záštitou primátora. – Фестивал, провеждан под патронажа на кмета. 8. само ед. в някои спортове – лица, които отбраняват полето пред вратата на своя отбор; процесът на отбраняване: Трагична защита на Байерн. – Tragická obrana Bayernu. ЗЕЛЕНИНА – ZELENINA заленина̀ (ж.) 1. само ед. зелени растения, дървета и пр. като цяло: В квартала има много зеленина. – Ve čtvrti je hodně zeleně. ЗИМНИК – ZIMNÍK зѝмник (м.) 1. помещение под къща, обикновено вкопано в земята, за съхранявване на продукти и др.; мазе: Всяка къща има зимник. – Každý dům má sklep. ЗИМНИЦА – ZIMNICE зѝмница (ж.) 1. обикн. мн. житни култури, които се сеят през есента и прекарват зимата в земята: Дъждът е добър за зимниците. – Déšť je dobrý pro ozimy. 2. само ед. пженица, добита от есенен посев: Остана му един чувал зимница. – Zůstal mu jeden pytel ozimu. ЗЛОДЕЙ – ZLODĚJ злодѐй (м.) 1. човек, който съзнателно върши злодеяния; престъпник: 100-те най-големи злодеи на всички времена. – 100 největších zločinců všech dob. zelenina (ž.) 1. části (listy, kořeny, plody ap.) některých pěstovaných rostlin požívané za syrova nebo vařené ap.: Čerstvá zelenina. – Пресен зеленчук. 2. tyto rostliny (např. zelí, mrkev, okurka): Pěstovat zeleninu. – Отглеждам зеленчук. zimník (m.) 1. zimní plášť: Nyní je chvíle, aby sis koupil zimník. – Сега е момента да си купиш зимно палто. zimnice (ž.) 1. pocit mrazení po celém těle (s horečkou): Тřese jím zimnice. – Треска го тресе. 2. (žlutá) zimnice infekční virové onemocnění v tropech projevující se horečkou a žloutenkou zloděj (m.) 1. kdo krade, někoho okrádá: Chyťte zloděje! – Държте крадеца! ЗМИЯ – ZMIJE змия̀ (ж.) 1. влечуго с дълго и тънко люспесто тяло, извиващо се при придвижване: Ухапа го отровна змия. – Uštkl ho jedovatý had. 2. прен. зъл, коварен човек: Той е истинска змия. – On je opravdový had. ЗНАК – ZNAK знак (м.) 1. ■ възприеман със сетивата предмет, който съдържа указание за друг предмет, явление: Писмени знаци. – Písemné znaky. ЗНАЧКА – ZNAČKA значка̀ (ж.) 1. малка пластинка с различна форма и изображения, със закопчалка за поставяне върху дреха, шапка и под. като символ за принадлежност към организация, група.: Юбилейна значка. – Jubilejní odznak. zmije (ž.) 1. jedovatý had s klikatou tmavou čárou na hřbetě: Uštkla ho zmije. – Ухапа го пепелянка. 2. hanl. zrádná žena (i nadávka): Ta jeho zmije ho opustila. – Тая негова пепелянка го напусна. znak 1 (m.) 1. charakteristická vlastnost, rys ap. někoho, něčeho: Studium znaků moderní architektury. – Изучаване на отличителни черти на съвременната архитектура. 2. patrný, význačný, vnější projev příznak, symptom, známka: Jeho chování je znakem duševní poruchy. – Поведението му е признак за психическо нарушение. 3. ■ smluvené, konvenční označení: Obrázkové znaky čínského písma. – Пиктографични знаци на китайското писмо. 4. předmět, vyobrazení ap. názorně nebo symbolicky vyjadřující příslušnost k nějakému celku nebo nějakou hodnost: Váhy јsou znak spravedlnosti. – Везните са символ на правосъдието. znak 2 (m.) 1. způsob plavání, při kterém je plavec zády k vodě (naznak): Plavat znak. – Плувам по гръб. značka (ž.) 1. smluvené (poznávací) znamení, znázornění písmenem, číslicí ap., označení: Dopravní značky. – Пътни знаци. ЗРАК – ZRAK зрак (м.) само ед. 1. слаба светлина: Лунен зрак. – Měsíční zář. 2. ■ прен. зрение ИСТИНА – JISTINA ѝстина (ж.) 1. това, което отговаря на действителността: Истина ли е, че си спечелил от тотото? – Je to pravda, že jsi vyhrál ve sportce? Изтегляне 0.77 Mb. Сподели с приятели:
|