Literární kritika konstruktu Jana Jazovová

4.3 Literární kritika konstruktu Jana Jazovová

Z textu publikovaného na portálu liternet.bg nesoucí název Slučajat “Jana Jazova“, ili văzchodăt na biografijata, jehož autorkou je Inna Pelevová čerpám následující literární kritiku Jazovové. Pelevová se zde vyjadřuje k příčinám, proč právě rok 1989 byl důležitým zlomem, kdy mohlo dojít ke změně recepce Jazovové v literatuře. Podle Pelevové není vzkříšena jen předešlá figura Jazovové a význam, jaký měla ve třicátých a na počátku čtyřicátých let dvacátého století. Začíná se vykonstruovávat příběh o spisovatelce, která žila v úplné izolaci a byla opomíjená.

Narativní konstrukt Jana Jazovová – ten, který se vytvářel během uplynulých dvaceti let, přináší výhody literárněhistorickým konstruktům vytvořených na pozadí nových politických událostí. Hlavním cílem těchto konstrukcí je myšlenka, že je běžné, dokonce i nutné, úplně a znovu vytvořit blízkou minulost národní umělecké slovesnosti. Populární se stávají autoři, kteří byli promlčeni. Mělo by tak být učiněno, protože byli nespravedlivě vyloučeni a nespravedlivě jim byl odepřen nárok na slávu.⁷⁴

Po roce 1989 narůstá, mimo jiné, zájem o ženy autorky, nebo o literaturu tvořenou ženami. Pokud jsou revoluce novými šancemi pro utiskované, pokud je díky nim možné, že z těch posledních se můžou stát ti první, tak rok 1989 přináší pro Janu Jazovovou tuto příležitost hned ve dvou liniích. Rok 1989 udělal z Jany Jazovové důležitou postavu kritického diskursu této doby. Postava Jazovové se ukázala schopná adaptovat do klíčových momentů doby.⁷⁵

V další části textu Pelevová zhodnocuje úlohu Petăra Veličkova v celém procesu integrace Jazovové do bulharské literatury. Pelevová uvádí, že vzkříšení spisovatelky je ve skutečnosti dílo osobního literárněvědného a kritického bádání Veličkova. Dnes by texty Jazovové neměly takový význam, jako mají, pokud by nebylo dlouholeté snahy a výjimečného zápalu Petăra Veličkova. Jana Jazovová, tak jak ji vnímáme v současné době, je v podstatě dílo Petăra Veličkova. Zvykli jsme si, že dvojici „spisovatel – kritik“, „spisovatel – interpertátor“ můžeme vidět ve vazbách mezi osobnostmi jako Vazov
a Šišmanov, Penčo Slavejkov a Krăsto Krăstev.

Způsob, jakým Petăr Veličkov oživuje, hodnotí Janu Jazovovou,

Petăr Veličkov vytváří přítomnost spisovatelky v dnešním obrazu nejen tím, že by pouze začal znovu vydávat její díla. Veličkov restauruje a seznamuje čtenáře s životním osudem Jany Jazovové. Činí tak různými publikacemi v periodickém tisku.⁷⁶

Jednou z dalších osob, která se zabývá fenoménem Jana Jazovová je Borislav Gărdev. Jeho text reflektuje problematiku onoho procesu vzkříšení osobnosti Jazovové. O tom svědčí i název jeho textu Sled văzkresenieto. Gărdev charakterizuje postavení Jazovové v bulharské literatuře po vzkříšení. Podle Gărdeva je osud Jany Jazovové jedním z krásných příkladů síly talentu
a významu psaného slova, kterému se podařilo zůstat zocelené v proměnách průběhu času. V poslední době se potvrdilo, že dokonce
i v Bulharsku je nesmyslné pronásledovat, zakazovat a ignorovat významného
a ordinérního tvůrce. Je to jednou z hlavních chyb minulého režimu, který zahájil represivní mašinérii pronásledování intelektuální elity národa. Tato úsilí se však ukázala zbytečná. Jedním z důkazů je případ Jany Jazovové. Třicet let její díla nebyla vydávána a nebyla oficiálně integrována do bulharského literárního procesu.⁷⁷

Podle Gărdeva čtenář při čtení knih Jazovové může mít pocit, že se dostává do kontaktu se vzkříšeným zesnulým médiem. To však vůbec neznamená, že si musí nasadit růžové brýle a bezmezně přijmout vše, co je vydáno pod jejím jménem nebo začalo být opět vydáváno. Gărdev zdůrazňuje, že je nezbytná precizní, objektivní a seriózní analýza jejího díla. Mělo by tak být učiněno proto, aby spisovatelka mohla být co nejprecizněji ohodnocena a bylo jí uděleno důstojné místo mezi nejvýznamnějšími bulharskými mistry pera

Podle Borislava Gărdeva období, kdy byla Jazovová nadšeně znovuobjevována a vzkříšena, je na svém konci. Důležité je objektivní, korektní a zodpovědné zhodnocení jejího díla. Na základě těchto hodnocení by mělo dojít k určení jejího významu v bulharské literatuře – bez náznaků romantických obrazů, čestně a odpovědně, jak by si přál každý autor, který si váží své cti.⁷⁸

Na základě informací uvedených v této kapitole lze říci, že Jazovová má v současné době své místo v bulharské literatuře. Zásadní je názor Borislava Gărdeva, že Jazovovou v tomto období již není nutné objevovat a vzkřísit. Znamená to, že se tak literární konstrukt Jana Jazovová přenesl do další fáze, kdy je třeba vymezit jeho místo v bulharské literatuře. O tom, že Jazovová je autorkou se čtenářským zájmem, svědčí množství knih vydaných/znovu vydaných po roce 2000. V období počátku její kariéry bylo její jméno spojováno s Alexandrem Balabanovem. V období po roce 1989 je jméno Jana Jazovová spojeno se jménem Petăra Veličkova, který se podílel na jeho konstruktu, jehož výsledek je dnes známý.

Jana Jazovová ve filmu

5.1 Film podle scénáře Ljuby Kulezičové

Kapitolu s tématem zaměřeným na film o Jazovové jsem se do své práce rozhodla zařadit, jelikož ukazuje, že Jazovová je téma stále diskutované. V dnešní době je film médiem, které má šanci ovlivnit názor většího množství lidí než knihy. Film Kulezičové,⁷⁹ pokud by byl úspěšný (což se však nestalo a proč, je hlavním předmětem této kapitoly), měl šanci změnit pohled na události ze života Jany Jazovové. Byl by to další přelomový bod v utváření obrazu Jazovové, jelikož právě její příběh je nedílnou součástí dnešního konstruktu Jany Jazovové.

Dílčí částí této kapitoly není jen představení sporu mezi Veličkovem a Kulezičovou. Sleduje Petăra Veličkova jako obránce Jazovové a jejího životního osudu. Jeho názor na tento film podstatný, rotože jeho vědecké bádání vytvořilo dnešní obraz Jany Jazovové. To je také důvodem, proč v této kapitole cituji jeho názory na film, i když se může zdát, že ve vědecké práci působí poněkud neadekvátně.

Film je nedílnou součástí dnešní kultury. Bylo pouze otázkou času, kdy se i takový silný příběh, jako je ten Jazovové, dostane na filmová plátna. Osobou, která se o Jazovové rozhodla natočit film je Ljuba Kulezičová. Nejedná se však o celovečerní výpravný film, ale o dokumentární film.

Na spolupráci s dokumentem si přizvala nejkovanějšího současného odborníka, co se týče Jany Jazovové – Petăra Veličkova. Na základě přispění jeho badatelských výzkumů vznikl dokumentární film, který měl premiéru 16. března 2009. Název dokumentu nese jméno Dve ili tri nešta, koito znaem za neja (Dvě nebo tři věci, které jsou nám o ní známé) a jehož premiéra proběhla v jednom z kinosálů hlavního města Sofie, Odeon. ⁸⁰

Ljuba Kulezičová se poprvé rozhodla natočit film o Janě Jazovové před dvanácti lety. Zúčastnila se konkurzu v Národním filmovém centru, ovšem prohrála o jeden hlas. Po letech se však k myšlence natočit film o Jazovové vrátila a uskutečnila ji.⁸¹

Název filmu Dvě nebo tři věci, které jsou nám o ní známé, je podle Kulezičové smutným, ironickým komentářem toho, co o Jazovové víme.
Podle názoru Ljuby Kulezičivé, osoba Nikolaje Chajtova byla nespravedlivě obviněna negativními nařčeními z pokusu o odcizení rukopisů. Válka Jazovové a Chajtova byla podle Kulezičové zveřejněna v bulvárním tisku, jen proto, aby se její jméno stalo opět známým. Ovšem tato válka podle Kulezičové Jazovovou opět poškodila.⁸²

Kulezičová se v tisku prezentuje jako obdivovatelka Jazovové, které chce svým filmem vzdát čest a přeje si, aby se jméno Jana Jazovová dostalo do co největšího povědomí bulharského národa. Svůj film Kulezičová komenuje následující slovy: „С този филм изшептявам огромната си любов към тази жена, направила изумителен духовен жест на съпротива. 30 години всеки ден писала в пълна самота романите си, които нарича ‚Примери’. Тя е част от онзи невидим пласт на духовното отстояване, в който има още десетки имена, които трябва да се върнат обратно в нашия живот. Доказва, че българите не са малодушни овце, че градската култура е съпротива срещу простащината и точно тя, красавицата, предвожда тази съпротива.”⁸³

Na otázku, podle jakých dokumentů bylo ve filmu čerpáno Kulezižová odpovídá: „Малко са свидетелствата вече. Защото хората умират. Снимахме една прекрасна жена – Катя Иванчева, която е дъщеря на най-близката приятелка на Яна Язова – Люба Иванчева. Тя е един от свидетелите. Намерихме и нейната съседка по етаж. Тя е нейна връстница и е 96-годишна. Тя ни разказа някои очевидски факти. Търсихме в архивите на Държавна сигурност. Намерихме резултатите от нейната аутопсия, защото и този документ се смяташе за изгубен.”⁸⁴

Co se týče otázky odcizení rukopisů románu Levski Nikolajem Chajtovem, je Ljuba Kulezičová přesvědčena, že válka mezi Jazovovou