Jana Jazovová v období let 1930-1944

2.2 Literární kritika v Bulharsku v období 1920-1944

V této podkapitole krátce nastíním situaci literární kritiky v období let 1920-1944. Lze říci, že 20. léta jsou zlatou dobou bulharských kulturních časopisů. Začínají vycházet významné časopisy jako: Vezni (1919-1922), Zlatorog (1920-1943), Chiperion (1922-1931), první literární časopis nejen v Bulharsku, ale i v Evropě Razvirog (1921-1927).⁷ Uvedené časopisy v tehdejší době hrály důležitou roli v literárním životě, jelikož v nich vycházela na pokračování díla autorů a literární kritiky.

Jednou z ústředních postav meziválečného období na poli literární historie a literární kritiky je Bojan Penev. Jako literární kritik následuje estetické myšlenky Krăsta Krăsteva a jeho časopisu Misăl (1892-1907).⁸ Nejtalentovanějším následníkem Bojana Peneva je Vladimir Vasilev. Jeho jméno je spojeno především s časopisem Zlatorog.⁹ S tímto časopisem spolupracovala jména autorů avantgardních povídek Svetoslav Minkov, Bojan Bolgar, básnířka Elisaveta Bagrjana, Dora Gabe a klasici bulharské literatury Elin Pelin, Jordan Jovkov.

Časopis Zlatorog představoval jeden z nejuznávanějších literárních časopisů v období mezi světovými válkami. Měl dlouhodobou tradici, s nejširším literárním a literárně kritickým rozsahem. Vysoká kvalita materiálu z něho činila jeden z nejrenomovanějších bulharských časopisů, který je následníkem vysokých uměleckých kritérií a vysokých standardů časopisu Misăl.¹⁰

Zvláště důsledný ve svých stanoviscích v otázce  tvůrčí svobody
a osobnosti tvůrce je redaktor časopisu Zlatorog, Vladimir Vasilev. Vymezuje se proti dogmatickému principu, ve kterém je ideologie úzce spjatá s uměním.
Za základ tvůrčího procesu považuje psychologii namísto postupů založených na doktrínách.¹¹

Na tehdejší literární scéně zaujímal významné místo další literární časopis a osobnost, se kterou byl Vladimir Vasilev v ideové rozepři. Jednalo se o literární časopis Literaturen glas¹² a osobu Alexandra Balabanova. S okruhem časopisu Literaturen glas spolupracují básníci s různými ideami a politickými názory, od symbolistů až po levicově orientované autory. Stejně tak beletristika je zastoupena širokým spektrem autorů.¹³

Alexandr Balabanov a Vladimir Vasilev jsou na bulharské literární scéně nesmířlivými protivníky. Literární souboj mezi nimi často vede do vyčerpávajících polemik jednoho proti druhému.¹⁴ Tento literární souboj Balabanova a Vasileva, jak bude znázorněno v následující podkapitole, ovlivní recepci Jazovové během celého období 1930-1944. Jak od souboje dvou protivníků lze očekávat, na dílo Jazovové a její osobnost bude nahlíženo dvěma zcela krajními názory.

2.3 Literární debut Jany Jazovové

Třicátá léta jsou pro Jazovovou obdobím, kdy vychází její první básnická sbírka a o několik let později její první román. Žádné z těchto děl nezůstane bez odezvy okruhu literárních kritiků časopisu Literaturen glas nebo Zlatogor. Jazovová se již na začátku své kariéry dostala na úplný vrchol slávy.

Ve 105. vydání časopisu Literaturen glas Alexandr Balabanov publikuje článek s názvem Песента на младите (Яна Язова),( Píseň mladých (Jana Jazovová). Jedná se o první článek, který reaguje na literární debut Jazovové. Balabanov Jazovou představuje jako mladou literární senzaci. Jeho pochvalná slova znějí následovně: „Казах, тя сега навърши своята осемнадесета година – и въпреки тая си младост – има стихове за три-четири голями сбирки. Можеби някои от тия стихотворения да са слаби, да са незначителни, но според мене, половината от тях са зряли и завършени, и не един от нас би се радвал, ако да бяха негови. (…) Говори се за феномени във всички изкуства... Ето Яна Язова е най-рядкият феномен в поезията.“¹⁵

V roce 1931 vyšla první básnická sbírka Jany Jazovové s příznačným názvem Jazove (Jezy), opět v časopisu Literaturen glas. Negativní kritika sbírky na sebe nenechává dlouho čekat. Téhož roku v časopisu Zlatorog vychází text s názvem: Neprijatna statija (Nepříjemný článek), jehož autorem je Georgi Canev. Na začátku článku se Canev vyjadřuje k současnému stavu bulharské literatury: „Не искам да кажа, че българска литература е в упадък, –напротив, нейният път на възход е безспорен. Но той е – или поне застрашава да бъде – затрънен от ловци на ефтини успехи.”¹⁶

Ke konci článku si bere na mušku vztah Jazovové a Balabanova. Kritická slova směřující k této dvojici zní: „Ако се пишеше с чувство за отговорност, със съзнание за дълото, което се върши, нямаше един Балабанов – ‚вдъхновения наш Ал. Балабанов’, ‚голям, истинксия критик’, както го величае един негов роб – да провъзгласява за феномен, – и то ‚най-рядкия феномен в поезията’ – едно вчера прописало момиче, Яна Язова...”¹⁷ „Не е чудо, че г. Балабанов е взел тия студени декламации за ‚вулканични’ стихове и че би желал да бъдат негови: възтрогът му идe от там, че те приличат, не – те са малко по-хубави от неговата собствена поема ‚Бурени’...”¹⁸ Na těchto dvou článcích lze demonstrovat onen literární souboj, který mezi sebou vedli stoupenci časopisů Literaturen glas
a Zlatorog. Canev zcela pochybňuje názory Balabanova a představení Jazové jako „nejsensačnějšího fenoménu v poezii“.

V roce 1932 v časopisu Literaturen glas jeho šéfredaktor Dimităr Mitov publikuje článek pod názvem: Jazove, stichotvorenia ot Jana Jazova (Jezy, básně Jany Jazové). V jeho řádcích se vyjadřuje zcela kladně k poezii Jazové. Mitov v článku brání autorku: „За днешното положение на поезията в България, за ония които пълнят от години литературните ни списания, има вече литературна теория дори, има специалисти чиито задачи са преди всичко да бранят тяхната скука. И ето изведнаж се явява едно съсвем младо момиче, което пише без тяхното ‚разрешение’ (…) Стиховете на Яна Язова не приличат на ония стихове, които сме свикнали да напоследък четем и които ни действуват еднакво, когато ги четем отнпред назад или отзад напред.”¹⁹

V roce 1932 v časopisu Zlatorog vychází článek Vladimira Vasileva s názevem: Jazove (Jezy). Vasilev na začáktu své kritiky poukazuje na spolupráci Jazovové s časopisem Literaturen glas: „За прочитането на тая сбирка има да благодаря на информацията на един литературен вестник, който бъзвести появяването ѝ и обърна внимание върху авторкана – ‚истински феонем в нашата поезия’.”²⁰

V další částí reakce na sbírku Jazovové jí vytýká příliš moderní tvůrčí přístup k poezii. „Тя не желае да я мислим сантименталнa нитo дори сърдечна – тия качества са демодирани от времето. Нещо дрugo трябва – нещо ново, нещо което не е било, и което не може да бъде, което да изненада, да хвърли в недоумие, да те накара де се усъмниш, ти ли си луд или другите са луди”.²¹

Vasilev následujícími slovy komentuje básně Jazovové. Toto vyjádření umisťuji do své práce, aby byl zřejmý protiklad názorů na tvorbu Jazovové. „Цялата сбирка е пълна с такива ‚видения’ на гадностътта. Явно имаме работа с някакъв патологичен вкус и едно покварено въображение, странно за едно момиче.”²²

Na konci článku se opět zdůrazňuje spolupráci Jazovové a časopisu Literaturen glas. „Съвети едвали ще има намерение някой да ѝ дава.

Na základě vybraných kritik lze říci, že uvedení Jazovové na literární scénu se neslo ve znamení bouřlivých kritik. V těchto článcích však není rozebíráno jen literární dílo Jazovové. Skrze její dílo se autoři článků vyjadřují ke svému stanovisku, co se týče literární tvorby.