Bulharsko-česká mezijazyková homonymie a paronymie
Изтегляне 1.47 Mb.
|
2. horní část obuvi připevněná na spodek: Svršek boty s kresbami květů. – Горнище на обувка с рисунки на цвета. 3. svršky pomn. svrchní oděv: Дамски горни дрехи. – Dámské svršky. 4. jedna z vyšších karet mající označení platnosti při horním okraji, flek: Dáma je vyšší karta než svršek. – Дама е по-висока карта от вале. shoda (ž.) 1. vztah stejnosti, souhlasu věcí, shodnost: Shoda názorů. – Сходство на възгледи. 2. dobrý, přátelský vztah (mezi lidmi), soulad , harmonie: Shoda mezi přáteli. –Разбирателство между приятели. 3. nahodilé shluknutí (událostí ap.): Šťastná shoda okolností. – Щастливо стечение на обстоятелства. seník (m.) 1. prostor k ukládání sena: Na dvoře je seník. – В двора има плевня. СКА̀ЛА – SKÁLA ска̀ла (ж.) 1. линия в уреди, апарати и др. с нанесени по нея деления за измерване на различни стойности или за избор на програма и др.: Скала на термометър. – Stupnice teploměru. СЛИН – SLÍN слин (м.) 1. твърдо образувание по кожата поради продължително триене: Имам слинове по краката. – Mám mozoly na nohou. СЛОГ – SLOH слог (м.) 1. необработена ивица земя между две ниви; синор, граница: Cуха трева по слогове. – Suchá tráva na mezích. 2. остар. сричка: Повечето от европейските езици имат ударението си на първия слог. – Většina evropských jazyků má přízvuk na první slabice. 3. ■ само ед. остар. израз, фраза; стил: Изящен слог. – Krásný sloh. skála (ž.) 1. souvislá masa kamene s příkrými svahy: Mnoho skal je spojeno se zajímavými legendami. – Много от скалите са свързани с интересни легенди. slín (m.) 1. jílovitá usazená hornina užívaná v stavebnictví: Прослойка от пясък, глина и мергел. – Vrstva písku, hlíny a slínu. sloh (m.) 1. celkový ráz činnosti a jejích výsledků, styl: To je podle jeho slohu. – Това е в негов стил. 2. způsob výběru a užívání uměleckých prostředků typický pro určitou dobu, tvůrce; umělecký směr: Středověké stavební slohy. – Средновековни архитектурни стилове. 3. ■ způsob výběru a využití jazykových prostředků typický pro určitou funkci, jazykový projev nebo jedince: Odborný styl. – Научен стил. СЛУЖБА – SLUŽBA служба (ж.) 1. постоянна работа, обикновено в учреждение, с определена заплата: На служба съм. – Jsem v práci. 2. разг. длъжност, пост: Висока служба. – Vysoký post. 3. функция, роля; предназначение: Каква служба има този механизъм? – Jakou úlohu má tento mechanismus? 4. ■ военна повинност: Задължителна военна служба. – Povinná vojenská služba. 5. изпълнение на църковни молитви и обреди: Утринна служба. – Ranní bohoslužba. 6. ■ част от администрация, отдел: Паспортна служба. – Pasová služba. 7. ■ служение, дейност: Награда за добра служба. – Ocenění za dobrou službu. služba (ž.) 1. čast. mn. vykonávání prací pro někoho za plat: Nabízet služby zákazníkům. – Предлагам услуги на клиенти. 2. služby organizované vykonávání prací pro obyvatelstvo: Komunální služby. – Комунални услуги. 3. dř. zaměstnání spočívající v osobní obsluze někoho, ve vykonávání manuálních prací aj.: Jít k někomu do služby. – Отивам на работа при някого. 4. ■ čast. mn. postavení závislé na někom mocném s povinností v jeho zájmu pracovat nebo jednat; zaměstnání ve státní či obecní správě: Diplomatické služby. – Дипломатическа служба. 5. ■ dočasné vykonávání určitých povinností: Vojenská základní služba. – Задължителна военна служба. 6. pravidelný výkon některých povolání (vojáka, příslušníka policie aj.): Nosit ve službě uniformu. – Нося униформа по време на работа. 7. jiná práce, činnost spojená s určitým zaměstnáním: Mít zodpovědnou službu. – Попълнявам отговорна работа. 8. nějaký čin vykonaný v něčí prospěch, jako projev péče nebo pozornosti: Poprosit o přátelskou službu. – Помоля за приятелска услуга. 9. oddaná činnost ve prospěch, v zájmu někoho, něčeho: Služba vlasti. – Служение на отечеството. 10. organizovaná obecně prospěšná činnost; organizace, orgán ji zajišťující: Informační služba. – Информационно бюро. 11. výkon služby: lékař má noční službu; Střídat se ve službě. – Редувам се по дежурство. 12. osoba (osoby) ji provádějící: Všichni odešli, zůstala jen služba. – Всички си отидоха, останаха само дежурните. СНАГА – SNAHA снага̀ (ж.) 1. разг. човешко тяло, стан: В една народна песен от момина снага ще изникне дърво. – V jedné lidové písni z dívčina těla vyroste strom. СОК – SOK сок (м.) 1. течност, съдържаща се в тъканите, клетките или в кухините на животинските и растителните организми: Стомашен сок. – Žaludeční šťávy. 2. изстискана от плод или зеленчук течност: Сок от портикал. – Pomerančový džus. 3. порция от такава течност: Деца са изпили по един сок. – Každé dítě vypilo jeden džus. 4. прен. обикн. мн. сили, енергия: Творчески сокове. – Tvůrčí míza. СПЛАВ – SPLAV сплав (м.) 1. материал, получен от смесване на два или повече метала при тяхното топение: Бронзът е сплав на медта и калая. – Bronz je slitina mědi a cínu. СПОЙКА – SPOJKA спо̀йка (ж.) 1. само ед. спояване, свързване, съединяване на части: Гипсова спойка. – Sádrový spoj. 2. материал за съединяване, слепване 3. мястото на съединяване 4. прен. нещо, което съединява, обединява: Духовна спойка между хората. – Duchovní spojení mezi lidmi. snaha (ž.) 1. vůle něco udělat, úsilí: Snaha zvítězit. – Стремеж към победа. sok (m.) 1. soupeř, rival, protivník osoba, která s někým soupeří: Nesmiřitelní sokové. – Непримирими съперници. 2. muž, který se současně s jiným snaží získat přízeň téže ženy: Sokové v lásce. – Съперници в любовта. splav (m.) 1. pevný jez na vodním toku: Koupat se u splavu. – Къпя се при бент. 2. proud vody spadající přes toto zařízení: Hučení vody na splavu. – Бучене на падаща вода през шлюз. spojka (ž.) 1. věc, předmět, případně slovo něco spojující: jaz. Spojky souřadicí a podřadicí. – Съчинителни и подчинителни съюзи. 2. spojení mezi hlavními cestami nebo linkami: Spojka od vsi k silnici. – Свързващ път от село към шосе. 3. kdo obstarává spojení, styk: Spojka házenkářského národního týmu. – Полузащитник на национален отбор по хандбал. СТАВКА – STÁVKA ста̀вка (ж.) 1. сумата, която се залага в хазартните игри: Игра с удвоена ставка. – Hra se zdvojenou sázkou. 2. размер на заплащане, заплата по определено време: Месечна ставка. – Měsíční sazba. СТАН – STAN стан 1 (м.) 1. машина за тъкане: Тъка на три стана. – Tkát na třech stavech. стан 2 (м.) 1. остар. лагер, бивак: войнишки стан. Атакувам вражески стан. – Útočit na nepřátelské ležení. стан 3 (м.) 1. остар. тяло, снага СТАНОВИЩЕ – STANOVIŠTĚ стано̀вище (ср.) 1. разбиране на определен проблем; мнение, схващане, гледище, позиция, възглед: Имам различни становища по проблема. – Mít rozdílná stanoviska k problému. СТАЯ – STÁJ ста̀я (ж.) 1. отделно помещение в жилище или в учреждение, което е оградено със стени и има врата: Гостна стая. – Pokoj pro hosty. stávka (ž.) 1. organizované zastavení práce k dosažení hospodářských, politických požadavků: Vyhlásit generální stávku. – Обявя генерална стачка. stan (m.) 1. skládací přechodné přístřeší z nepromokavé látky: Postavit stan. – Разпъна палатка. 2. příslušníci nejvyššího velitelství; stanoviště vrchního velitele: Hlavní stan. – Главна квартира. stanoviště (s.) 1. vymezené místo, na kterém někdo nebo něco stojí nebo koná něj. činnost: Stanoviště taxíků v okrajové čtvrti. – Стоянка на таксита в краен квартал. stáj (ž.) 1. místnost nebo budova pro hospodářská zvířata: Zastavil se ve stáji, aby se podíval na koně. – Tой се отби в обора, за да види конете. 2. publ. agentura, společnost, firma: Modelky z jiných stájí. – Манекенки от други агенции. СТОЙКА – STOJKA сто̀йка 1 (ж.) 1. положение на тялото на стоящ човек – с изправен корпус, изпънати крака и отпуснати ръце; стоеж: Стойката му е прегърбена. – Má shrbenou postavu. 2. статично положение на човешкото тяло; поза: Смешна стойка. – Legrační postoj. 3. прен. жарг. превземка, поза, каприз: Правя стойки. – Dělat pózy. 4. прен. жарг. човек, който се превзема, позира, перчи се сто̀йка 2 (ж.) 1. поставка за вещи, предмети, които трябва да стоят изправени: Стойката за ноти. – Stojan na noty. СТОКА – STOKA сто̀ка (ж.) 1. продукт на човешка дейност, предназначен за продажба или за размяна: Промишлени стоки. – Průmyslové zboží. 2. разг. само ед. добитък: Те отглеждат стока. – Chovají dobytek. СТОЛ – STŮL стол 1 (м.) 1. приспособление за сядане на един човек: Тапициран стол. – Čalouněná židle. стол 2 (м.) 1. зала за обществено хранене към предприятие, учреждение с кухня, в която се приготвя храната; столова: Столът работи само по обед. – Jídelna je v provozu jen v době oběda. stojka (ž.) 1. stoj na rukou: Udělat stojku. – Направя стойка на ръце. 2. svislá důlní vzpěra stoka (ž.) 1. zařízení k odvádění odpadních a jiných vod: Zapáchající stoka. – Смрадлив канал. stůl (m.) 1. kus nábytku tvořený (vodorovnou) deskou na nohách nebo na podstavci: Pracovní stůl. – Работна маса. СТОЛИЦА – STOLICE сто̀лица (ж.) 1. главен град в страна, в който се намират органите на държавната власт (парламент, президент, правителство): Плиска е първата българска столица. – Pliska je první bulharské hlavní město. СТРАНА – STRANA страна̀ (ж.) 1. ■ място, разположено в посока от нещо или от някого: От едната му страна имаше път, от другата – ливада. – Z jedné strany měl cestu a z druhé louky. 2. държавата, обикновено като територия; край: Близки и далечни страни. – Blízké i vzdálené země. 3. ■ ограждаща линия: Страните на триъгълника са различни. – Strany trojúhelníka jsou různé. 4. ■ направление, насока: Завивам на друга страна. – Zatáčet na druhou stranu. 5. ■ повърхност на нещо плоско: Външната страна на вратата. – Vnější strana dveří. 6. разг. буза: Зачервиха ѝ се страните от студ. – Tváře jí zčervenaly mrazem. 7. прен. характерна особеност; качество: Не познавах тази страна от характера му. – Neznal jsem tuto stránku jeho charakteru. stolice (ž.) 1. nábytek sloužící k sedění, židle (staršího typu), lavice: Sednout si na stolici. – Седна си на (старинен) стол. 2. odb. zařízení pro výrobu nebo zpracování různých materiálu: Hoblovací stolice. – Дърводелски тезгях. 3. významný úřad, instituce: Svatá stolice. – Светият престол. 4. lidské výkaly: Tekutá stolice. – Течни изпражнения. 5. odchod výkalů z lidského těla: Pravidelná stolice. – Редовно ходене по голяма нужда. strana (ž.) 1. ■ jedna z ploch nějakého předmětu: Svrchní strana listu. – Горна страна на лист. 2. ■ jedna z čar, úseček omezující nějakou plochu: Strana trojúhelníku. – Страна на триъгълник. 3. ■ plocha nebo prostor nalevo či napravo od něčeho: Skály po obou stranách řeky. – Скали от двете страни на река. 4. směr, prostor v určitém směru: Vítr ze západní strany. – Вятър от западна посока. 5. ve spojení s předl. na, po, ze skryté, oddělené místo: Dát peníze na stranu. – Отделям настрана пари за черни дни. 6. ■ část, díl: Pravá strana plic. – Дясната страна на дробовете. 7. větev rodu: Příbuzní z otcovy strany. – Роднини по бащина линия. 8. ■ osoba nebo skupina osob účastnící se (dvoustranného) jednání; občan v poměru k úřadu: Smluvní strany. – Договарящи се страни. 8. ■ всеки един от противостоящите си в съдебно дело, при спор и др.: Нека да чуем мнението на противниковата страна. – Poslechněme si názor odpůrcovy strany. 9. гледна точка: Погледнато от тази страна, делото е ясно. – Při pohledu Z tohoto úhlu pohledu je záležitost jasná. СТРЕЛА – STŘELA стрела̀ (ж.) 1. тънка пръчка с острие на единия край и с перца в другия, за да помагат на летенето, която се е изхвърляла с помощта на лък и е служела за оръжие при лов, война и др.: Пусна стрела. – Vystřelit šíp. 2. подвижна част на кран: Премествам стрелата надолу. – Přesunout rameno dolů. СТРОЙ – STROJ строй (м.) 1. начин на строяване, обикновено на войници: Параден строй. – Přehlídková formace. 2. редица от хора; войскова част на редици, разположени по строго определен начин: Рапортувам пред строя. – Podávat hlášení před útvarem. 3. съставът на действащите войски: Той се уволни и излезе от строя. – Byl propuštěn a odešel z útvaru. 4. обществена система за управление; начин на управление, устройство: Феодален строй. – Feudální zřízení. СТУД – STUD студ (м.) 1. време, когато температурата на въздуха е ниска; студено време: 9. ■ skupina lidí stejných názorů, stejného smýšlení ve vztahu k jiné skupině: Veřejnost se rozdělila na dvě strany. – Обществото се раздели на две групи. 10. (politická) strana politická organizace zastupující zájmy určité společenské skupiny ve státě: Vstoupit do strany. – Вляза в партия. střela (ž.) 1. část náboje letící po výstřelu k cíli; předmět vymrštěný střelnou zbraní: Střela z pistole. – Куршум от пистолет. 2. (prudké) poslání míče nebo kotouče na branku; takto poslaný míč, kotouč: Střela na branku. – Шут във вратата. stroj (m.) 1. mechanické zařízení, které vykonává nebo usnadňuje práci nebo mění jednu energii v jinou: Zemědělské stroje. – Селскостопански машини. 2. samohybný dopravní prostředek (auto, motocykl, letadlo ap.): Závodní stroje. – Състезателни машини. stud (m.) 1. trapný pocit vzniklý (vy)konáním nebo vědomím něčeho špatného či Зачервиха ѝ се страните от студ. – Tváře jí zčervenaly mrazem. СУШИНА – SUŠINA су̀шина (ж.) 1. само ед. място, което е защитено от дъжд: Скри се на сушина под едно голямо дърво. – Ukryl se v suchu pod velkým stromem. 2. лека постройка, която предпазва от дъжд или сняг; навес: Малка сушина. – Malý přístřešek. СЪБОР – SBOR събо̀р (м.) 1. лица, свикани да обсъдят важен въпрос: Църковен събор. – Církevní sněm. 2. местен празник на селище, манастир и др.: Отивам на събор в близкото село. – Jet na pouť do blízké vesnice. ТАБАК – TABÁK таба̀к 1 (м.) 1. остар. голям лист плътна, дебела хартия таба̀к 2 (м.) 1. остар. кожар: Изделията на майстори табаци. – Výrobky mistrů koželuhů. ТВАР – TVAR твар (ж.) 1. живо същество, обикновено животно: Всяка една твар на земята има право на живот. – potupením: Červenat se ze studu. – Червя се от срам. 2. ostych, ostýchavost, nesmělost: Nemá v sobě kаpku studu. – Няма капчина срам. sušina (ž.) 1. odb. hmota zbylá po vysušení: Vysoký obsah sušiny. – Високо съдържание на сухо вещество. sbor (m.) 1. organicky seskupený soubor lidí: Diplomatický sbor. – Дипломатически корпус. 2. skladba pro pěvecký sbor: Skládat sbory. – Композирам хорови произведения. 3. círk. společenství věřících (správní jednotka); jeho modlitebna: Evangelický sbor. – Евангелистка енория. tabák (m.) 1. bylina (půvоdem americká) s velkými listy pěstovaná pro výrobu kuřiva: Отглеждане на тютюн. – Pěstování tabáku. 2. její listy upravené ke kouření ap.: Dýmkový tabák. – Тютюн за лула. tvar (m.) 1. vnější podoba, forma: Pravidelný tvar. – Правилна форма. Každý stvoření na zemi má právo na život. TEMEЛ – TMEL темѐл (м.) 1. разг. основа на сграда: Полагам темел. – Budovat základy. 2. прен. остар. основа, база: Духовни темели. – Duchovní základy. ТЕРМИН – TERMÍN тѐрмин (м.) 1. ■ дума, специализирана да назовава точно определено понятие в някоя научна област: Географски термини. – Zeměpisné termíny. ТОК – TOK ток 1 (м.) 1. насочено движение на електрически заряди и проводник; електрически ток: Вкючвам тока. – Zapínat proud. 2. прен. течение, поток: В тока на речта. – V proudu řeči. ток 2 (м.) 1. удължена част на обувка под петата: Обичам обувки с висок ток. – Mám ráda boty s vysokým podpatkem. ТОПЛОТА – TEPLOTA топлота̀ (ж.) 1. душевна топлина, задушевност, сърдечност, близост: Отнасям се с топлота към тях. – Přistupovat k nim s vřelostí. 2. jaz. obměňovaná podoba slova vyjadřující různé mluvnické významy: Určitý a neurčitý slovesný tvar. – Лична и нелична глаголна форма. tmel (m.) 1. látka k spojování, k zamazávání nerovných předmětů, kyt: sklenářský tmel: Сваля с ножа стария маджун от рамката на прозореца. – Sejmout nožem starý tmel z okenního rámu. termín (m.) 1. den, doba, lhůta k splnění úkolu: Odevzdat práci v termínu. – Предам работа в срок. 2. ■ odborná pojmenovací jednotka s přesným významem: Odborný termín. – Специален термин. tok (m.) 1. proudící voda: Na horním toku řeky. – В горното течение на реката. 2. toky odb. řeky ap. (jako celek): Regulace vodních toků. – Регулиране на водните пътища. 3. odb. nepřetržitý pohyb něj. množství jedním směrem: Tok informací. – Информационен поток. 4. kniž. (nepřetržitý) průběh, postup, vývoj: Tok událostí. – Ход на събитията. teplota (ž.) 1. míra tepelného stavu hmoty, temperatura: Průměrná roční teplota. – Средна годишна температура. ТРАФИК – TRAFIKA трафѝк (м.) 1. търговски обмен на стоки: Трафик на хора. – Obchodování s lidmi. 2. транспорт, измерен по брой на транспортни средства за определено времe: Претоварен трафик. – Přetížená doprava. ТРЕСКА – TRESKA трѐска 1 (ж.) 1. болезнено състояние, симптом на заболяване, изразяващо се в студенти тръпки, препене, висока температура: Мори ме силна треска. – Trápí mě silná zimnice. 2. прен. силно вълнениее, възбуда: Калифорнийска златна треска. – Kalifornská zlatá horečka. трѐска 2 (ж.) 1. ■ само ед. морска риба, разпространена в северните морета, с дължина на тялото до два метра: Улов на треска. – Výlov tresky. треска 3̀ (ж.) 1. надлъжно отцепено или отрязано тънко парче дърво: Сбирам трески за подпалки. – Sbírám třísky na podpal. ТРУС – TRUS трус (м.) 1. единично движение на земната кора при земетресение: Последователен трус. – Následný otřes. 2. прен. силно изразено нарушение в хода на нещо: Политически трусове в страната. – Politické otřesy v zemi. 2. obl. čes. horečka: Mít teplotu. – Имам повишена температура. trafika (ž.) 1. prodejna tabákových výrobků, časopisů aj.: Cобственик на малко магазинче за цигари. – Vlastník malé trafiky. treska (ž.) 1. ■ ryba žijící ve velkých hejnech v severních mořích: Filé z tresky. – Филе от треска. trus (m.) 1. zvířecí výkal: Koňský trus. – Конска фъшкия. ТУР – TUR тур 1 (м.) 1. див бик с големи рога, живял до XVII век в европейските гори: Последният тур е убит през 1627 в Полша. – Poslední pratur byl zabit v roce 1627 v Polsku. тур 2 (м.) 1. шахматна фигура – топ: Турът се движи само направо. – Věž se pohybuje pouze přímo. тур 3 (м.) 1. спортна или туристическа обиколка: Лек пешеходен тур. – Lehký pěší výlet. 2. етап от състезание, при който всеки състезател играе последователно с всички останали: В първия тур на състезанието. – V prvním kole závodu. 3. отделен етап по отношение на останалите в някакво събитие: Втори тур на президентските избори. – Druhé kolo prezidentských voleb. ТУРА – TÚRA тура̀ (ж.) само ед. 1. султански монограм върху пари и документи: Турите са поставяни върху монетите, издавани от Османската империя. – Monogramy sultána jsou umístěny na mincích vydávaných Osmanskou říší. 2. страна на монета с герб или друг символ: Ези и тура. – Líc a rub (mince). УВАЖЕНИЕ – UVÁŽENÍ уважѐние (ср.) 1. чувство на почит, ценене на личността; преклонение: признаване на достойнствата: tur (m.) 1. přežvýkavec s hladkými dutými rohy (např. zubr): Tuři jsou rod mohutných savců z řádu sudokopytníků. – Говеда са род едри бозайници от разред Чифтокопитни. túra (ž.) 1. delší turistický pochod: Vydat se na túru. – Отправя се на поход. uvážení (s.) 1. přemýšlení uvádějící a hodnotící důvody pro zaujetí určitého stanoviska; úvaha: Po zralém uvážení. – След задълбочен размисъл. УЖАС – ÚŽAS у̀жас (м.) 1. само ед. чувство на силен страх, отвращение или погнуса: Изпадам в ужас при вида на толкова кръв. – Při pohledu na tolik krve mě popadá hrůza. 2. само ед. чувство на трагичност, обреченост, безнадежност: Ужасът от смъртта го преследва. – Pronásleduje ho hrůza ze smrti. 3. събития, случки, картини, които предизвикват силно чувство на страх, паника: Бях свидетел на голям ужас. – Byl jsem svědkem velké hrůzy. УЛОВКА – ÚLOVEK уло̀вка (ж.) 1. скроена примамка, канап, хитрост, подлост (при спор или с действие): Слагам уловки. – Dělat úskoky. УМ – UM ум (м.) 1. способност на човека да разсъждава, да познава, да помни; интелект, разум 2. такава способност, развита във висока степен: Блестиящ ум. – Jiskrný rozum. 3. прен. човек с развита способност да мисли, познава: Един от големите умове на света. – Jedna z největších hlav světa. 4. прен. разг. съвет, наставление: Давам ум. – Dávat rozumy. Показвам уважението си. – Projevit svoji úctu. 2. почит и спазване на закони, ред úžas (m.) 1. silné překvapení, údiv: Pozorovat s úžasem. – Наблюдавам с удивление. úlovek (m.) 1. výtěžek lovu: Bohatý úlovek černomořského žraloka. – Богат улов от черноморска акула. um (m.) 1. kniž. dovednost, umění: Vynaložit všechen um. – Вложа целия си майсторлък. УМЕНИЕ – UMĚNÍ умѐние (ср.) 1. способност за извършване на нещо; вещина, опит: Домакински умения. – Domácí dovednosti. УПРАВА – ÚPRAVA упра̀ва (ж.) само ед. разг. 1. ръководство, управление: Къде се намира управа на университета? – Kde se nachází vedení univerzity? 2. ръководене, законност, ред; управия: Такъв народ няма управа. – Takový národ nemá vedení. УРОК – ÚROK уро̀к (м.) 1. учебна единица, включваща материал по един въпрос, често преподаван в един учебен час: Изучихме всички уроци от учебника. – Naučili jsme se všechny lekce učebnice. 2. пример, поука, извод от някакъв случай: Вземам си урок от неуспешното представяне. – Vzít si lekci z neúspěšného vystoupení. УСЛОВИЕ – ÚSLOVÍ усло̀вие (ср.) 1. обстоятелство, от което зависи нещо: Ще дойда при условие, че не вали. – Přijdu pod podmínkou, že nebude pršet. 2. изискване, уговорено обстоятелство при договаряне: Изложих писмено условията си за общата работа. – umění (s.) 1. lidská činnost vytvářející slovesná, výtvarná, hudební aj. díla jako specifický, esteticky působivý odraz skutečnosti; její výtvory: Výtvarné umění. – Изобразително изкуство. 2. obor činnosti; zvláštní schopnost, dovednost, obratnost: Státnické umění. – Държавнически способности. úprava (ž.) 1. upravování, upravení: Postupná úprava cen. – Постепенно коригиране на цени. 2. celkový vnější vzhled, ráz: Typografická úprava knihy. – Полиграфско оформление на книга. 3. způsob uspořádání: Klavírní úprava. – Аранжимент за пиано. úrok (m.) 1. zprav. mn. výnos z půjčených nebo uložených peněz; částka placená za ně: Úrok z prodlení. – Лихва за забавяне. úsloví (s.) 1. kniž. (slovní) obrat, rčení: Oblíbené úsloví. – Любим обрат. Písemně jsem vyjádřil podmínky společné práce. 3. обстоятелства ха живот, работа, конюнктура: Икономическите условия в дъпжавата. – Ekonomické podmínky v zemi. 4. обикн. мн. обстоятелства, факти, от които се изхожда: Условия на математическа задача. – Podmínky matematické úlohy. УЧАСТ – ÚČAST у̀част (ж.) 1. само ед. съдба, орисия, късмет: Щастлива участ. – Šťastný osud. ФЕН – FÉN фен (м.) 1. запалянко, почитател, страстен поклонник: Феновете на отбор “Левски”. – Fanoušci klubu Levski ХРАНА – HRANA храна̀ (ж.) 1. това, което се яде и пие, за да се поддържа организмът в добро състояние: Пълноценна храна. – Plnohodnotná strava. 2. прен. само ед. Това, което задоволява вътрешни нужди: Храна за чувствата. – Potrava pro city. 3. обикн. мн. жито, зърно, фураж: Зърнените храни осигуряват половината от дневния енергиен účast (ž.) 1. osobní přítomnost, podílení se na něčem: Otevření výstavy za osobní účasti malíře. – Откриване на изложба в присъствието на художник. 2. zájem, porozumění: Účast s nemocným. – Съчувствие към болен. fén (m.) 1. elektrický vysoušeč vlasů: Vysoušíš si vlasy fénem? – Сушиш ли си коса със сешоар? 2. zeměp. suchý a teplý vítr klesající po závětrném úbočí hor: Na severních svazích se projevuje fén. – По северните склонове се проявява фьон. hrana 1 (ž.) 1. styk dvou ploch (povrchu předmětu): Hrana krychle. – Ръб на куб. 2. ostrý okraj (předmětu): Kámen s ostrými hranami. – Камък с остри краища. hrana 2 (ž., řidč. n. pomn.) 1. vyzvánění za zemřelého: Zvonit hranu. – Бия на умряло. прием на хората – Obilniny zajišťují polovinu denního energetického příjmu lidí. ХРАЧКА – HRAČKA хра̀чка (ж.) 1. гъста слуз, която се отделя от секретите на белите дробове или носната кухина и се изхвърля през устата: Кървава храчка. – Krvavý hlen. ЦИГЛА – CIHLA цѝгла (ж.) 1. плоска глинена плоча, която се използва за покриване на сгради; керемида: Поставяне на цигли. – Pokládání střešních tašek. ЧАС – ČAS час (м.) 1. мерна единица за време, равна на една двадесет и четвърта част от денохощието, която се дели на шейсет минути: Чаках го цял час. – Čekal jsem na něj celou hodinu. 2. само ед. срок от 60 минути, изчислен от полунощ или от обяд: Ще се върна в пет часа следобед. – Vrátím se v pět hodin odpoledne. 3. промеждутък, предназначен за учебни занятия: Утре имам два часа математика. – Zítra mám dvě hodiny matematiky. 4. време, момент: В труден час. – V těžké hodině. 5. време, предназначено за нещо: Приемни часове. – Konzultační hodiny. hračka (ž.) 1. věc k hraní: Dětské hračky. – Детски играчки. 2. expr. lehká práce, zábava: To je pro mne hračka. – Това за мене е нищо работа. cihla (ž.) 1. kusový stavební materiál ve tvaru hranolu: Pálit cihly. – Пека тухли. 2. předmět podobný tvarem cihle: Cihla bílého sýra v ledničce. – Буца сирене в хладилника. čas (m.) 1. posloupnost splývajících okamžiků (měřená roky, dny atd.): Čas plyne. – Времето тече. 2. (určitá i blíže neurčená) doba: Po jistém čase. – След известно време. 3. doba k vykonání něčeho: Máš už čas jít do školy. – Време е да тръгваш за училище. 4. volná doba: Máme ještě dost času. – Имаме още много време. 5. časy pomn. poměry, okolnosti, život, doba: To byly zlaté časy! – Какви златни времена вяха! 6. kniž. počasí: Snášet čas i nečas. – Издържам на хубаво и на лошо време. 7. určení času podle poledníků: Středoevropský letní čas. – Средноевропейско лятно време. 8. počet časových jednotek potřebných k jistému výkonu: Dosáhl rekordního času 2:51.450 min. – Той постигна рекордното време от 2:51.450 мин. ЧИНКА – ČINKA чѝнка (ж.) 1. малка пойна птица, която живее в горита: Чинката е дребна и красива пойна птица. – Pěnkava je drobný a krásý zpěvný pták. ЧЛЕН – ČLEN член (м.) 1. ■ лице, което влиза в състава на общност или организация: Член на партия. – Člen strany. 2. ■ една от съставните части на нещо цяло; елемент: Член на изречение. – Větný člen. 3. остар. обикн. мн. крайник на тяло (на човек или животно): Протегна си всички членове. – Protáhnout si všechny údy. 4. пенис: Мъжки полов член. – Mužský pohlavní úd. 5. част от текст на закон или друг документ, която има самостоятелно обозначение: Член на закона. – Článek zákona. 6. ■ език. морфема, която означава определен, известен предмет: Правилата за поставянето на определителния член. – Pravidla užívání určitého členu. ШИК – ŠIK шик (м.) 1. само ед. проява на вкус; елегантност, изящество: Холивудският блясък и шикът. – Hollywoodský lesk a švih. 9. jaz. mluvnická kategorie označující vztah děje k okamžiku projevu nebo k jistému ději: Souslednost časů. – Последователност на времената. činka (ž.) 1. tělocvičné nebo sportovní náčiní tvořené dvěma závažími spojenými držadlem: Cvičit s činkami. – Правя упражнения с гири. člen (m.) 1. ■ příslušník společenství, organizace: Člen rodiny. – Член на семейство. 2. ■ článek řady, posloupnosti: jaz. Větný člen. – Член на изречение. 3. ■ jaz. (v některých jazycích) slovní druh naznačující (ne)určitost u podstatných jmen: Člen неurčitý. – Неопределителен член. šik (m.) 1. formace vojáků, cvičenců: Строя се в редица. – Postavit se do šiku. ШИП – ŠÍP шип (м.) 1. бодил на цвете: Розата има големи шипове. – Růže má velké ostny. 2. израстък върху кост: Шипове на крака на петел. – Ostruhy na kohoutích pařátech. 3. заострена издатина по предмет или връх на предмет: Гривна с шипове. – Náramek s ostny. ШИРОЧИНА – ŠIROČINA широчина̀ (ж.) 1. обикн. ед. разстоянието между двете крайни срещулежащи точки на тясната страна на предмет: Широчина на стаята е три метра. – Šířka místnosti je tři metry. 2. геогр. географска координата, определяна според екватора в градуси; ширина: Разлика в географската широчина. – Rozdíl v zeměpisné šířce. ШУМАК – ŠUMÁK шума̀к (м.) 1. разг. гъста млада гора; шубрак, храсталак: Прокраднал се между гъстия шумак. – Prokradl se hustým mlázím. ЩИР – ŠTÍR щир (м.) 1. само ед. вид бурен с месесто и сочно стъбло, който расте из обработвани места: бот. Щир обикновен. – Pakmín větší. šíp (m.) 1. střela v podobě rovného prutu s hrotem, vystřelovaná z luku: Vystřelit šíp. – Пусна стрела. širočina (ž.) 1. sekera s širokým břitem: Devět úderů širočinou. – Девет удара със сатър. šumák (m.) 1. hovor. prášek k přípravě šumivého nápoje: Připravit šumák. – Приготвя лимонада на прах. štír (m.) 1. členovec s dlouhým zadečkem zakončeným jedovým trnem: Bodl ho štír. – Cкорпион го ужилил. 2. hvězd. osmé souhvězdí zvířetníku; člověk narozený v tomto znamení horoskopu: Дневен хороскоп за Скорпион. – Denní horoskop pro Štíry. ЩУКА – ŠTUK(A) щу̀ка (ж.) 1. хищна риба с остра муцуна и с дължина на тялото до 1,5 м, която живее в застояли и бавно течащи води и има вкусно месо: Тялото на щуката е стреловидно. – Tělo štiky má šípovitý tvar. ЯД – JED яд 1 (м.) 1. силно раздразнение, злоба, гняв: От яд удари силно по масата. – Ze vzteku silně udeřil do stolu. 2. обикн. мн. неприятности: Този стар автомобил ми създава само ядове и грижи. – To staré auto mi dělá jen samé zlosti a starosti. яд 2 (м.) 1. ■ остар. отрова štuk (m.) / štuka (f.) 1. stavební hmota k provádění jemných omítek, ozdob, plastik ap.: Stěny pokryté štukou. – Стените измазани с хоросанова мазилка. 2. omítka, ozdoba z této hmoty: opravit štuky: Sádrové štuky. – Гипсови орнаменти. jed (m.) 1. ■ látka poškozující nеbo ničící organizmus: Hadí jed. – Змийска отрова. Изтегляне 1.47 Mb. Сподели с приятели:
|