Bulharsko-česká mezijazyková homonymie a paronymie
обхват, кръг, периметър: В обсега на стрелбата. – V dosahu střelby. ОБХВАТ – OBCHVAT
Изтегляне 1.47 Mb.
|
2. обхват, кръг, периметър: В обсега на стрелбата. – V dosahu střelby. ОБХВАТ – OBCHVAT обхва̀т (м.) 1. само ед. спец. пространство, което може да се обхване от нещо: Оръжие със среден обхват на действие. – Zbraně středního dosahu. ОБХОД – OBCHOD обхо̀д (м.) 1. обхождане на нещо или някого, особено поведние или отношение obrazec (m.) 1. plošně schematické zpodobnění, zobrazení: Geometrický obrazec. – Геометрична фигура. obsah (m.) 1. co vyplňuje vnitřek, náplň: Obsah skříně. – Съдържание на бутилка. 2. (plošný) obsah velikost plochy: Obsah trojúhelníku. – Площ на триъгълник. 3. význam, smysl (jazykového projevu, sdělení): Obsah článku. – Съдържание на статия. 4. hlavní děj, myšlenka: Forma a obsah uměleckého díla. – Форма и съдържание на художествено произведение. 5. seznam, soubor témat: Obsah knihy. – Съдържание на книга. obchvat (m.) 1. voj. útok, manévr s cílem obklíčit síly protivníkovy: обкръжение, обхват 2. dopravní cesta obcházející město ap.: Jižní obchvat Sofie. – Южният обход на София. obchod (m.) 1. směna výrobků ap. formou koupě a prodeje: Uzavřít dobrý obchod. – Сключа добра сделка. 2. спец. заобикаляне на противника чрез маневри по фланга или в тила му за нападение 3. група хора, стража, която обхожда определени обекти или територии ОГЛЕД – OHLED о̀глед (м.) 1. оглеждане на нещо: Преди търга ще има оглед на изложените автомобили. – Před dražbou bude prohlídka vystavených automobilů. ОКОЛНОСТ – OKOLNOST око̀лност (ж.) 1. местност разположена около населено място или географски обект: В околностите на града има вилна зона. – V okolí města je chatová oblast. ОКРЪГ – OKRUH о̀кръг (м.) 1. истор. административно-териториална единица в миналото: Пловидвски окръг. – Plovdivský kraj. 2. териториална единица по време на военни действия ОСА – OSA оса̀ (ж.) 1. ципокрило жилещо насекомо със светложълто-черна окраска: Ужили ме оса. – Bodla mě vosa. 2. odvětví národního hospodářství uskutečňující tuto směnu: Zahraniční obchod. – Външна търговия. 3. nákupní, prodejní místnost, podnik: Nakoupit v obchodě s potravinami. – Пазарувам в магазина за хранителни стоки. ohled (m.) 1. zřetel k něčímu zájmu, potřebám ap.: Brát na něco ohled. – Взимам под внимание нещо. 2. stránka, hledisko: V každém ohledu. – Във всяко отношение. okolnost (ž.) 1. skutečnost, jíž je jiná skutečnost doprovázena, ovlivňována, popř. podmiňována, vnější podmínka: Zatajit významnou okolnost. – Скрия важно обстоятелство. okruh (m.) 1. kruhová nebo vůbec uzavřená dráha: Letadlo dělá okruh nad městem. – Самолетът прави кръг над града. 2. plocha nebo prostor kolem něčeho: V okruhu čtyř kilometrů. – В радиус от четири километра. 3. obor (působnosti), oblast, sféra: Okruh zkoumání. – Област на изследване. 4. skupina lidí spjatých společnými zájmy nebo soubor věcí nějak souvisících: Okruh čtenářů. – Кръг читатели. osa (ž.) 1. myšlená přímka, k níž se určují geometrické nebo fyzikální vztahy bodů nebo těles: Zemská osa. – 2. прен. пренебр. зъл човек, който лесно кипва и нагрубява без повод: Като оса се нахвърля върху някого. – Být na někoho jako sršeň. ОСНОВА – OSNOVA осно̀ва (ж.) 1. долна или вътрешна част на нещо, която го крепи: Основи на строеж. – Základy stavby. 2. главна част на действие 3. само мн. изходни, главни положения, принципи: Нравствени основи. – Mravní základy. 4. мат. страна на триъгълник или долна част на геометрическо тяло: Основа на пирамида. – Základna jehlanu. 5. език. съвкупността от представки, корен и наставки в една дума: Основа на дума. – Slovní základ. 6. хим. съединение на метал с хидроксилна група: Алкални основи. – Alkalické hydroxidy. 7. ■ успоредни нишки при тъкане, между които се прокарва вътъкът ОСОБА – OSOBA осо̀ба (ж.) 1. важен човек, високопоставена личност: Oбида на царска особа. – Urážka člena carské rodiny. 2. особен човек, личност: Известна особа. – Známá osobnost. – Oс на Земята. 2. nejdůležitější složka dění, těžiště, střed: Osa děje dramatu. – Основна линия на действието на драма. 3. nepohyblivá strojní součást, okolo níž se otáčí kolo ap.: Ос на макара. – Osa kladky. osnova (ž.) 1. ■ soustava podélně napjatých nití v tkanině: Prohazovat člunek skrze osnovu. – Прокарвам совалка през основата. 2. soustava pěti linek pro psaní not: Noty se zapisují do (notové) osnovy. – Нотите се записват на петолиние. 3. základní plán, rozvržení: Dějová osnova románu. – Сюжет на роман. osoba (ž.) 1. lidský jedinec (bez rozdílu pohlaví), lidská bytost: Stůl pro pět osob. – Маса за пет души. 2. jednotlivec jako nositel nějaké funkce, práva ap.: Úřední osoba. – Служебно лице. 3. postava (v literárním díle ap.): Osoby a obsazení. – Действащи лица и изпълнители. 4. jaz. mluvnická kategorie (vyjadřovaná osobními zájmeny a osobními koncovkami slovesa): Sloveso vе třetí osobě. – Глагол в трето лице. ОТБОЙ – ODBOJ отбо̀й (м.) 1. само ед. сигнал за край на действие: Сигнал отбой след тревога. – Signál konec poplachu. ОТБОР – ODBOR отбо̀р 1 (м.) само ед. 1. отбиране, подбиране: Естествен отбор. – Přirozený výběr. 2. избрана част на нещо, най-доброто: Отбор юнаци. – Výkvět hrdinů. отбо̀р 2 (м.) 1. група спортисти, които играят заедно в състезание срещу друга група; тим, екип: Футболен отбор. – Fotbalové družstvo. ОТКАЗ – ODKAZ о̀тказ (м.) 1. отказване, несъгласие: Получих отказ на молбата си. – Obdržel jsem zamítnutí mojí žádosti. 2. прекратяване на действието, спиране на механизъм: Машината работи без отказ. – Stroj pracuje bez přerušení. ОХОТА – OCHOTA охо̀та (ж.) 1. желание, стремеж, влечение: Разказва с голяма охота. – Vypravuje s velkou chutí. 2. желание за ядене; апетит: Яде с охота. – Jí s chutí. ПАМЕТНИК – PAMĚTNÍK па̀метник (м.) 1. скулптурно или архитектурно произведение, издигнато в памет на някого или нещо : Надгробен odboj (m.) 1. hromadný odpor, (organizovaná) činnost proti vládnoucímu režimu: Příslušník odboje. – Участник в съпротивата. odbor (m.) 1. oddělení úřadu, instituce, organizace: Odbor kultury městského úřadu. – Отдел култура при кметство. 2. odbory pomn. organizace sdružující pracovníky podle jednotlivých oborů: Pracovat v odborech. – Работя в синдикати. odkaz (m.) 1. co se odkáže závětí: Dostal jako odkaz krásný obraz. – Той получи в наследство една хубава картина. 2. upozornění, zmínka: Odkaz na použitou literaturu. – Посочване за използвана литература. ochota (ž.) 1. dobrá vůle (pomoci ap.): Изразявам готовност да помогна. – Dávat najevo ochotu pomoci. pamětník (m.) 1. kdo něco pamatuje, zažil: Pamětník revoluce. – Съвременник на революцията. паметник. – Náhrobní pomník. 2. запазен предмет, който свидетелства за по-ранни култури: Писемни паметници. – Písemné památky. ПАРАД – PARÁDA пара̀д (м.) 1. ■ тържествен преглед на войски или други организирани групи: Военен парад. – Vojenská přehlídka. 2. тържествено шествие 3. прен. показване на нещо: Парад на красотата. – Přehlídka krásy. ПАРНИК – PARNÍK па̀рник (м.) 1. отоплявано остъклено помещение, в което се отглеждат растения; оранжеря: Парници в градина. –Skleníky na zahradě. 2. покрита леха, в която се засяват семена за отглеждане на разсад ПАСТ – PAST паст (ж.) само ед. 1. устна кухина на животно: Змеят отвори огромната си паст. – Drak otevřel svou obrovskou tlamu. 2. прен. голям, широк отвор ПАТКА – PATKA па̀тка (ж.) 1. водоплаваща птица с широка човка, къса шия и плавателна ципа на краката; патица: Високо летящи патки. – Vysoko letící kachny. 2. диал. гъска 3. прен. глупав човек paráda (ž.) hovor. 1. okázale pěkná vnější úprava: Město je v plné parádě. – Град в празнична украса. 2. zvlášť pěkné šaty a součásti toalety: potrpět si na parádu; přijít v plné parádě Мисли само за издокарване украшение 3. ■ expr. okázalá slavnost, přehlídka ap.: Vojenská paráda. – Военен парад. parník (m.) 1. loď na parní pohon: Plout parníkem. – Пътувам с параход. past (ž.) 1. zařízení k chytání zvířat: Nalíčit past na myši. – Поставя капан за мишки. patka 1 (ž.) zdrob. < pata 1. spodní, zadní nebo ukončující část předmět: Patka sloupu. – База на колона. 2. skrojek: Patka chleba. – Крайщник на хляб. ПЕС – PES пес (м.) 1. голямо куче: Къде водиш тоя пес? – Kam vedeš toho hafana? ПЕЧАТ – PEČEŤ печа̀т (м.) 1. ■ малък предмет с изрязани върху него опознавателни знаци за удостоверяване на нещо: Държавен печат. – Státní pečeť. 2. ■ изображение, получено чрез натискане от този предмет: Цветен печат. – Barevná pečeť. 3. ■ прен. само ед. белег, следа, знак: Лицето ѝ носи печатта на старостта. – Její tvář nese pečeť stáří. 4. само ед. печатане: Книга е предадена за печат. – Kniha je odevzdána k tisku. 5. само ед. външен вид на нещо напечатено: Ясен печат. – Jasný tisk. 6. само ед. съвкупността от печатни произведения; преса: Свобода на печата. – Svoboda tisku. patka 2 (ž.) 1. do čela sčesaný pramen vlasů: Nosit patku. – Нося бретон. patka 3 (ž.) 1. kousek látky zakrývající otvor kapsy, klopa: Patka kapsy. – Капак на джоб. pes (m.) 1. šelma ochočená k hlídání, lovu ap.: Pozor, zlý pes! – Внимание, зло куче! 2. samec psovité šelmy: Je to pes, nebo fenka? – Куче ли е или кучка? 3. expr. bezohledný, krutý člověk: Vrhnout se na někoho jako pes. – Нахвърлям се на някого като куче. pečeť (ž.) 1. ■ kus vosku s otiskem pečetidla: Ulomit pečeť. – Счупя печат. 2. ■ otisk znaku ve vosku: Úřední pečeť. – Официален печат. 3. pečetidlo: pečeť univerzity 4. ■ kniž. charakteristický (pří)znak: Nést pečeť doby. – Нося печата на епохата. ПИЛА – PILA пила̀ (ж.) 1. назъбена метална пластина, прикрепена към дръжка, за изстъргване или изглаждане на метални, дървени и други предмети: Пила за нокти. – Pilník na nehty. ПИЛЕ – PÍLE пѝле (ср.) 1. малкото на кокошката: Кокошка c десет пилета. – Slepice s deseti kuřaty. 2. млада кокошка 3. малкото на птица; птиче 4. прен. обръщение към близък човек ПИСМО – PÍSMO писмо̀ (ср.) 1. написан текст, адресиран към някого: Откровено писмо. – Otevřený dopis. 2. такъв текст, поставен в плик за изпращане до адресата: Препоръчано писмо. – Doporučený dopis. 3. ■ система от графически знаци за отбелязване на речта: Йероглифно писмо. – Hieroglyfické písmo. 4. умение за писане: Уча се на четмо и писмо. – Učit se čtení a psaní. ПИСЪК – PÍSEK пѝсък (м.) 1. тънък, остър вик: Писъкът на майка й разцепи тишината. – Pištění její matky rozřízlo ticho. 2. пронизителен звук: Писък на машина. – Pištění stroje. 3. врява, кряськ: Зачуха се писъци. – Bylo slyšet vřískot. pila (ž.) 1. nástroj (pás, kotouč) opatřený zuby k řezání: Pásová pila. – Лентон трион. 2. závod na zpracování dřeva: Její muž pracoval na pile. –Мъжът й работел в дъскорезницата. píle (ž.) 1. usilovná, vytrvalá snaha v práci: Dosáhnout něčeho svou pílí. – Постигна нещо благодарение на усърдието си. písmo (s.) 1. ■ grafické znaky pro slova, slabiky nebo hlásky řeči; jejich soustava: Obrázkové písmo. – Пиктографско писмо. 2. způsob jejich realizace: Má drobné písmo. – Има дребен почерк. 3. kniž. bible: Písmo svaté. – Свещеното писание. písek (m.) 1. sypká zemina obsahující zrnka růz. nerostů žluté až šedé barvy: Pouštní písek. – Пустинен пясък. 2. co připomíná písek: Ledvinový písek. – Пясък в бъбрези. ПИТОМЕЦ – PITOMEC пѝтомец (м.) 1. лице, което се възпитава или отглежда от някого: Питомците на детски дом. – Chovanci dětského domova. 2. животно, което се отглежда вкъщи или се дресира: Най-интересният цирков номер беше на дресьорката на коне и нейните питомци. – Nejzajímavějším cirkusovým číslem byla drezérka koní a její svěřenci. ПЛАНИНА – PLANINA планина̀ (ж.) 1. голямо земно възвишение, което се издига над околната местност: Най-високата българска планина е Рила. – Nejvyšší bulharské pohoří je Rila. 2. прен. голяма купчина, грамада: Планина от отпадъци. – Hora odpadků. ПЛАСТ – PLAST пласт (м.) 1. плътен, плосък слой от нещо: 2. еднородна маса като част от нещо: Варовиков пласт. – Vápencová vrstva. 3. диал. изсушено сено, събрано на малка купчина ПЛАСТ – PLÁST пласт (м.) viz heslo ПЛАСТ – PLAST 1. ■ ПЛАТ – PLAT плат (м.) 1. тъкана материя, от която се шият дрехи: Памучен плат. – Bavlněná látka. pitomec (m.) 1. hanl. pitomý člověk, hlupák (i nadávka): Nikdy se nehádej s pitomcem, lidé si nemusí všimnout rozdílu. – Никога не спори с тъпак, хората може да не забележат разликата. planina (ž.) 1. vyvýšená plošina: Travnatá planina. – Тревисто плато. plast (m.) 1. plastická hmota: Výrobky z plastu. – Изделия от пластмаса. plást (m.) 1. ■ tenká souvislá vrstva: Plást plný medu. – Пита, пълна с мед. plat (m.) 1. pravidelná finanční odměna za práci určitých zaměstnanců: Měsíční plat. – Месечна заплата. ПЛАТ – PLÁT плат (м.) viz heslo ПЛАТ – PLAT ПЛЕТКА – PLETKA плѐтка (ж.) 1. начин, по който се плете нещо: Трудна плетка. – Složitý vzor (pletení). 2. нещо, което се изработва с плетене, но ще недовършено; плетиво: Ходи навсякъде с плетката си. – Všude chodí se svým pletením. ПЛОТ – PLOT плот (м.) 1. горна равна част на маса, шкаф и др. или самостоятелна плоскост с различно предназначение: Плот на маса. – Deska stolu. ПОВЕСТ – POVĚST по̀вест (ж.) 1. произведение в проза с по-опростен сюжет от романа, но по-усложен от разказа: Пейзажът в повестта ″Крадецът на праскови″. – Krajina v novele „Zloděj broskví“. ПОВОД – PŮVOD по̀вод 1 (м.) 1. приспособление за водене на добитък 2. placení: Plat za stravu a byt. – Такса за храна и квартира. plát (m.) 1. kovová deska: Plát sporáku. – Плоча на готварска печка. 2. souvislá vrstva v nějakém celku; takový celek: Plát slaniny. – Резен сланина. pletka (ž.) zprav. mn. 1. (tajný) lehkovážný milostný vztah, styk: Mít pletky s děvčaty. – Имам любовни истории с момичета. Изтегляне 1.47 Mb. Сподели с приятели:
|