Komparativní pohled na vyjadřování neurčitosti v bulharském, českém a chorvatském jazyce

Věty, v nichž se v originálu nevyskytuje zájmeno, zájmenné příslovce či číslova jedna, a v překladech je použito

Изтегляне 380.72 Kb.

страница	8/9
Дата	12.04.2017
Размер	380.72 Kb.
	#18998

1 2 3 4 5 6 7 8 9

6.5.3. Jednou
6.5.4. Ostatní

6.5. Věty, v nichž se v originálu nevyskytuje zájmeno, zájmenné příslovce či číslova jedna, a v překladech je použito

6.5.1. Ukazovací zájmeno

Je potřeba říct, že tato skupina je na hranici toho, jedná-li se o vyjádření neurčitosti nebo ne. Na to, že by se dalo o nějaké neurčitosti uvažovat, nás přivedly až překladové verze, ve kterých se nějaký ze způsobů vyjádření neurčitosti vyskytuje. V češtině je totiž na dané situace poukázáno ukazovacím zájmenem vlastnosti - takový. Podle Příruční mluvnice češtiny toto zájmeno intenzifikuje nebo emocionálně modifikuje. Neurčitosti dosáhneme přidáním neurčitého zájmena. (Karlík, 2003, 292). Taky je důležité uvést, že české takový a bulharské такъв si významově neodpovídají ve všech funkcích, významový rozsah českého protějšku je širší a ostatní funkce se tak v bulharštině musí vyjadřovat jinými prostředky (Kufnerová, 1990, 121-122). Ve většině případů to řeší bulharština tím, že kromě ukazovacího zájmena přidá ještě číslovku jedna. Ve čtyřech případech toto řešení s přidáním číslovky jedna pro vyjádření neurčitosti použila i chorvatština. Zajímavé ale je, že ukazovací zájmeno v chorvatském překladu použito nebylo ani jednou. Pokud budeme věnovat pozornost poslednímu příkladu této skupiny, uvidíme, že zde v bulharštině číslovka jedna použita nebyla vůbec, což nám znemožňuje vyslovit jakési ,,pravidlo“ způsobu překládání českého ukazovacího zájmena v takovémto kontextu.

Jenže lidské maminky dobře vědí, co a proč dělají; ale taková psí maminka to neví, jenom cítí, že jí to příroda káže. (s. 8)

I u ljudskih majka je isto tako, ta znate i sami, samo što ljudske mame dobro znaju što i zašto to čine; no jedna pseća mama to ne zna, tek osjeća da joj to priroda nalaže. (s. 6)

Само че майките на хората добре разбират какво правят и защо го правят, ама една такава майка-кучка не го знае, само усеща, че природата ú го повелява. (s. 6)

Použitím jedna/една se více zoběcňuje slovo mama/майка, ke kterým se použité slovo vztahuje.

To byste nevěřili, co má takové štěně práce: když se neučí chodit, spí; když nespí, učí se sedět (a to není jen tak, pánové: to zase hlas přírody hartusí: ,,Seď rovně, Dášeňko, hlavu nahoru a neohýbej záda; pozor, sedíš si na hřbetě, teď zase si sedíš na nožičkách, a kde máš ocásek? (s.13)

Ne biste vjerovali koliko jedno štene mora raditi: kad ne uči hodati, onda spava; kad ne spava, onda uči sjediti (a to nije samo tako, dragi moji: glas prirode opet zapovijeda: - Sjedi ravno, Dašenjko, glavu gore i ne savijaj tako leđa; pozor, sjediš na leđima, sad opet sjediš na nožicama, a gdje ti je repić? (s. 11)

Просто няма да повярвате колко работа има такова едно кученце: когато не се учи да ходи – спи; когато не спи, учи се да седи (а това не е никак лесно, братлета, защото гласът на природата започва да гълчи: ,,Седи право, Дашенка, вдигни си главата и не се прегърбвай така; внимавай, седнала си на гърбнака, а сега пък седиш на крачетата си, я виж къде ти е опашчицата? (с. 13)

V podstatě by se dalo uvažovat o tom, že použitím číslovky jedna ve funkci neurčitého zájmena v chorvatštině a bulharštině se slovo šteně/куче stává méně určitým a věta je tak více obecnější.

To byste, pánové, nevěřili, jak je takového štěněte všude plno. (s. 20)

Ne biste vjerovali, dragi moji, koliko je toga šteneta bilo posvuda. (s. 18)

Няма да повярвате, господа, къде само не се завира такова едно кученце. (с. 21 - 22)

Souvětí je v bulharštině, oproti češtině a chorvatštině, jinak složeno. První věta se výrazně neliší, byť tam není použitý podmiňovací způsob, ale druhá věta má naprosto jiný slovosled a používá i jiného výrazového materiálu. A právě z tohoto důvodu bylo nutné v bulharštině použít slovo едно.

A jednou řekl Foxovi jeho kamarád čert, takový čertík mrňavý, rarášek, diblík, štěně od čerta: ,,Ty, Foxi, já bych se chtěl jen na moment podívat, jak to v ráji vypadá. (s. 43)

A jednom je Foksu rekao njegov prijatelj vrag, mali vražić, đavolčić, štene od vraga: - Čuj Fokse, ja bih htio samo na tren pogledati kako to izgleda u raju. (s. 39)

И веднъж приятелят на Фокс, такова едно дребничко дяволце, палавник, немирник, дяволско кутре, му казал: ,,Ей, Фокц, иска ми се само за миг да видя как изглежда раят. (с. 50)

Je to takový černý nebo hnědý halama, samé nohy a ocásek má ufiknutý u samého zadečku. (s. 45)

To je takav crni ili smeđi šeptrljavko, samo noge a rep ima odrezan odmah uz tur. (s. 42)

Той е един такъв черен или кафяв грубиян, целият само крака, а опашката му е отрязана до самия задник. (с. 56)

To je takový zlý a nepěkný sedmihlavý pes, který požírá zvířata i lidi, ba i pejsky, jen si to považ; představ si, co toho takový drak sežere, když má sedm hlav. (s. 38)

To ti je zao i ružan sedmoglavi pas, koji proždire životinje i ljude, čak i pse; samo zamisli, zamisli koliko može jedan zmaj pojesti kad ima sedam glava. (s. 34)

Това е едно такова грозно седмоглаво куче, което изяжда животни и хора, та дори – да не повярваш! – и кученца. Представи си колко изяжда такъв змей, щом има седем глави.(с. 46)

Zde je v bulharštině slovo едно zařazeno už před ukazovací zájmeno a je použito v místech, kde v češtině a bulharštině není. V chorvatštině je slovo jedan zařazeno i před slovo zmaj, kde je v češtině i v bulharštině také ukazovací zájmeno.

А protože taková lidská smečka ulovila spoustu zvěře, bylo kolem jejího tábora naházeno mnoho kostí. (s. 49)

A budući da je jedan ljudski čopor znao uloviti mnogo zvjeradi, oko njegova logora bilo je puno kostiju. (s. 46)

И понеже такава човешка глутница улавяла сума ми ти дивеч, около техния лагер били нахвърляни много кости. (с. 60)

A právě tato věta je důkazem toho, že ne vždy je v bulharštině nutné použítí slova един ve spojení s ukazovacím zájmenem такъв v tomto kontextu. V této větě se bulharština drží češtiny, naopak chorvatština slovo jedan používá.

6.5.2. Sémantické vyjádření neurčitého členu

Taková psí maminka, pánové, nemá snadný život; lidí je mnoho a všechny pokousat nemůže. (s. 9)

Pseća vam majka, dragi moji, nema lak život; ljudi je mnogo, a ona ih ne može sve izujedati. (s.7)

Животът на една майка-кучка, господа, не е никак лек; хората са много и тя не може да ухапне всички. (с. 6)

V této větě je změněná syntaktická struktura věty v bulharštině. Ale motivaci neurčitosti zde můžeme pozorovat.

Zde, na nejnapínavějším místě, Dášeňka přestala poslouchat a rozběhla se za vrabcem. (s. 45)

Ovdje je, na najnapetijem dijelu, Dašenjka prestala slušati i potrčala za vrapcem. (s. 41)

Тук, на най-интересното, Дашенка престана да слуша и се втурна след едно врабче. (с. 52)

V uvedených větách je číslovka един v bulharštině ve funkci neurčitého členu. V češtině a v chorvatštině je neurčitost vyjádřena pouze kontextem.

6.5.3. Jednou

Vidíš, ty o ní ani nevíš; jednou ti ji ukážu v zrcadle, až budeš na celé kolo zívat. (s. 37)

Vidiš, ti i ne znaš za nju; jednom ću ti je pokazati u zrcadlu, dobrano ćeš se začuditi. (s. 33)

Виждаш ли, ти и не знаеш за него; някой път, като си отвориш широко устата, ще ти го покажа в огледалото. (с. 46)

Dosud jej nenašli, ale jednou ho jistě dohrabou; pak prý postaví pro něj veliké mauzoleum z mramoru se zlatým nápisem: Cauda Foxlii, což znamená ocásek Foxlíkův. (s. 42)

Zasad ga nisu našli, ali jednom sigurno hoće; tada će mu navodno sagraditi veliki mramorni mauzolej sa zlatim napisom: Cauda Foxii, što znači Foksićev rep. (s. 37)

Досега не са я намерили, но един ден сигурно ще я изровят и тогава ще му построят голям мавзолей от мpамор със златен надпис“ ,,Cauda foxlii“, което означава ,,Опашката на Фокслик”. (с. 49)

Máme dvě různé věty, ve kterých je v chorvatštině a češtině použitý jediný způsob pro vyjadření sdělované skutečnosti. Bulharština zde ovšem ukázala své široké možnosti pro vyjádření téhož. Překladatelce se podařilo zachytit citlivé rozdíly ve větách a pro danou situaci použila podle jejího názoru možnost, která se do té dané věty hodila nejlépe, ať už použila neurčité zájmeno някой nebo číslovku един v sémantické funkci neurčitého zájmena. Stejný význam se dá také vyjádřit pomocí příslovce веднъж.

6.5.4. Ostatní

Když se to narodilo, bylo to jenom takové bílé nic, do dlaně se to vešlo; ale anžto to mělo pár černých ušisek a vzadu ocásek, uznali jsme, že to je psisko, a protože jsme si přáli mít psí holčičku, dali jsme tomu jméno Dášeňka. (s. 7)

Kad se to rodilo, bilo je to tek nekakvo bijelo ništa, u šaku je to moglo stati, ali kako je to imalo par crnih ušesa i otraga repić, priznali smo da to je ipak psić, a kako smo željeli imati psa djevojčicu, nazvali smo to nešto Dašenjka. (s. 5)

Когато се роди, то беше само едно такова бяло нищо, в шепа да го побереш, но тъй като имаше две черни ушички и опашчица отдире, признахме го за кученце и понеже искахме да си имаме кученце – момиченце, нарекохме го Дашенка. (с.5)

Z uvedených příkladů vyplývá, že existuje více možností pro vyjádření stejné myšlenky. Porovnáme-li všechny tři jazyky, u zkoumaných jevů v podstatě nedošlo ke shodě, ale vyjádřeno bylo to samé. Hned na začátku vidíme, že v češtině bylo použito ukazovací zájmeno, v bulharštině také, ale bylo doplněno číslovkou едно. Narozdíl od toho, chorvatština si s touto situací poradila použitím neurčitého zájmena. Před posledním slovem bylo v chorvatštině užito ještě zájmeno nešto, které slovo Dašenjka zdůrazňuje.

Říkám vám to proto, abyste dovedli ocenit těch několik obrázků, které se podivuhodnou náhodou nepokazily. (s. 34)

Govorim vam to kako biste znali cijeniti ovih nekoliko fotografija koje se nekim čudom nisu pokvarile. (s. 32)

Казвам ви го, за да можете да оцените няколко снимки, които по една странна случайност излязоха сполучливи. (с. 45)

Tato neurčitost nevyjadřuje přesný počet, ovšem můžeme předpokládat existenci popisovaných předmětů.

Dokud to bylo bílé nic, bylo to slepé, bez očí, a co se nožiček týče, inu, mělo to dva páry čehosi, čemu se při dobré vůli mohlo říkat nožičky. (s. 7)

Dok je to nešto još bilo bijelo ništa, bilo je slijepo, bez očiju, a što se nožica tiče, no, imalo je to dva para nečega, što bi se uz dobru volju moglo nazvati nožicama. (s. 7)

Докато беше бяло нищо, то беше сляпо, без очи, а колкото се отнася до краченцата, имаше там два чифта нещо, което при добро желание можеше да се нарече краченица. (с.5)

Použití neurčitého zájmena v chorvatštině zde vychází ze znění předchozí věty: ,,… nazvali smo to nešto Dašenjka.“ A proto bylo logicky zájmeno nešto použito i v této větě.

A teď už ji nic nezdrží: leze sama za tím dobrým bílým, hrne se hlavou a tlapami do misky, rozlévá mléko po zemi a rousá si v něm všechny čtyři, ba i uši a ocásek; musí přijít máma a olízat ji, ale začátek je učiněn; za pár dní bude už Dášeňka vylizovat misku, jako když bičem mrská, a přitom vůčihledě poroste jako z vody, ba co dím, jako z mléka. (s. 16)

Sama ide za tim dobrim, bijelim, upada glavom i šapicama u zdjelicu, razlijeva mlijeko po podu i namače u njemu sve četiri, pa čak i uši i repić; mora doći mama i oblizati je, ali početak je učinjen; za nekoliko dana Dašenjka će već oblizivati zdjelicu brzinom svjetlosti, a pritom će naočigled svih porasti kao iz vode, ali što govorim, kao iz mlijeka. (s. 14)

И сега вече нищо не може да я спре: сама се втурва към вкусната бяла течност, пъха глава и лапички в паничката, разлива млякото по пода и намокря крачката, та дори ушите и опашчицата си; налага се да дойде майка ú и да я оближе, но началото е сложено; след няколко дни Дашенка ще облизва паничката до последната капчица и при това видимо ще расте с всеки ден – какво говоря? – с всеки час! (с. 18)

Místo v originále použitého za pár dní, které v podstatě také vyjadřuje neurčité časové období, zvolily obě překladatelky pro dané jazyky běžnou vazbu s neurčitým zájmenným příslovcem. Jedná se tak o vyjádření neurčitého časového období jako v češtině.

То se obyčejně Dášeňka vrhne s nádhernou bojovností na mámu a zakousne se jí do nosu, do ucha nebo do ocásku; máma setřese odpůrce a popadne ho za krk; nastává takzvaný infighting, to jest, oba borci se kutálejí v ringu (zpravidla na trávníku) není vidět nic než neobyčejné množství předních a zadních nohou, zmítajících se v chumlu chlupů, někdy to zakvikne, někdy z toho vítězně mávne ocásek, oba zápasníci divoce vrčí a dorážejí na sebe všemi čtyřmi, načež Iris vyskočí a oběhne třikrát celou zahradu pronásledována bojovnou Dášeňkou; pak se to začne znovu. (s. 25 – 26 – 27)

Obično se Dašenjka s predivnom borbenošću na mamu i ugrize je za nos, uho ili rep; mama sa sebe zbaci protivnicu i uhvati je za vrat; nastane takozvani infighting, tj. borci se kotrljaju u ringu (obično na travnjaku) i ne vide se ništa osim množstva prednjih i stražnjih nogu koje se koprcaju u klupku dlaka, kadikad nešto zacvili, katkad iz toga pobjednosno mahne repić, oba borca divlje reže i bore se sa sve četiri, nato Iris skoči i tri puta optrči cijeli vrt praćena borbenom Dašenjkom; a zatim sve ispočetka. (s. 24)

Обикновено Дашенка с очарователна бойственост се хвърля върху майка си и я захапва за носа, ухото или опашката; майката събаря противника и го улавя за гърлото; започва така нареченият инфайтинг, тоест двамата борци cе търклаят по ринга (обикновено на тревата) и се виждат само безброй предни и задни крака, премятащи се във вълмата влакна, понякога нещо изквичава, а друг път се размахва победоносно опашчица и двамата борци ръмжат диво, като се нападат един друг и c четирите си крака, след което Ирис скача и обикаля три пъти цялата градина, преследвана от войнствената Дашенка; после всичко започва отначало. (с. 35)

Tam, kde je v češtině použito ukazovací zájmeno to ve funkci osobního zájmena, je v obou překladech zvoleno neurčité zájmeno nešto/нещо. Význam je však zachovaný.

Byl jednou jeden dobrman a měl takové hloupé jméno, Astor nebo Felix, tak nějak. (s. 45)

Bio jednom jedan doberman, imao je neko glupo ime, Astor ili Feliks, tako nekako (s. 42)

Имало едно време един доберман с глупавото име Астор или Феликс, нещо подобно. (с. 56)

Pro vyjádření uvedeného ,,tak nějak“ by se v bulharštině nemohl použít doslovný překlad tak, jak to vidíme v chorvatštině. Proto bylo užito běžně zaužívané vazby нещо подобно.

Nebo se Dášeňka takovému hostu vrhne na střevíce a tahá z nich tkanice; umí je rozvázat nebo utrhnout, než ten pán řekne pět (například pro pět ran), a má z toho ukrutnou psinu (ne ten pán, ale Dášeňka). (s. 28)

Ili Dašenjka skoči gostu na cipele i izvlači iz jih vezice; umije ih razvezati ili otgrnuti dok trepneš, i silno ju to zabavlja. (s. 26)

Или пък Дашенка се нахвърля върху обувките на госта и започва да дърпа връзките – умее да ги развъже или да ги скъса, предо гостенинът да е успял да каже нещо (например: за бога!“), и старшно се забавлява (не господинът, а Дашенка). (с. 37)

V tomto souvětí je vidět, jak si překladatelky poradily s překladem frazému. V chorvatském překladu frazém zcela chybí, ale bulharská překladatelka jej přeložila odpovídajícím bulharským. A aby to znělo co nejlépe, bylo nutné doplnit neurčité zájmeno.

Jednou slyšel, že v horách žije v takové skalní boudičce čili jeskyni přeukrutný drak. (s. 38)

Jednom je čuo da u planinama, u kućici od stijena, tj. u špici, živi okrutni zmaj. (s. 34)

Веднъж то чуло, че в планината в някаква скална колиба или пещера живее много страшен змей. (с. 46)

Tento příklad by mohl být také zařazen do skupiny s ukazovacími zájmeny, kdyby zde v překladu byla použita číslovka jedna, a ne neurčité zájmeno някакъв. Tento příklad nám ukazuje další možnost překladu českého ukazovacího zájmena do bulharštiny v tomto kontextu.

A seď hezky, ty neposedo. (s. 40)

Sjedi mirno, ti nemiru jedan. (s. 36)

Стой мирно, палавнице такава. (с. 48)

Navzdory tomu, že v češtině není slovo neposeda zdůrazněno, překladatelky asi považovaly za vhodné jej vyzdvihnout. V chorvatštině dochází k postpozici, a to že se jedná o neurčitost, můžeme jen předpokládat. V bulharštině bylo zvoleno jen ukazovací zájemeno.

To jsou maminky, a těch se, Dášeňko, drž, protože ty tě nakrmí a někdy ti vyčešou kožíšek a vůbec se budou o tebe starat a hladit tě a nedají ti ublížit. (s. 51)

To su mame, njih se, Dašenjko, drži jer one će te nahraniti i kadikad ti iščetkati krzno, i uopće brinut će se o tebi, gladiti te i neće dopustiti da ti netko naudi. (s. 47)

Това са майките и за тях, Дашенка, се дръж, защото те ще те нахранят, а понякога ще ти вчешат кожухчето и изобщо ще се грижат за тебе, ще те милват и няма да позволят да те обиждат. (с. 61)

Každá z verzí má jinak postavenou závěrečnou část souvětí. V chorvatštině bylo potřeba použít neurčité zájmeno, protože byl vzhledem k použité vazbě vyžadován podmět. A právě netko funkci podmětu přebírá.

A vidíš, Dášeňko, od vás foxteriérů jsme to odkoukali my lidé a také se pořád hrabeme v zemi; hledáme tam popelnice a kostry pradávných lidí a ukládáme je do muzeí. (s. 42)

Vidiš, Dašenjko, mi ljudi smo to vidjeli od vas foksterijera u također nešto neprestano iskopavamo; tražimo urne i kosti pradavnih ljudi i pohranjujemo ih u muzeje. (s. 37)

Знаеш ли, Дашенка, от вас, фокстериерите, сме видели и ние, хората, и също постоянно се ровим в земята, търсим там погребални уреди и скелети на дребни хора и ги излагаме в музеи. (с. 49)

Vzhledem k tomu, že v chorvatštině byla při překladu použita jiná vazba, než jaká je v češtině a bulharštině, bylo nutné přidat neurčité zájmeno, bez kterého by věta byla neúplná.

Аha, jak Fox několikrát denně šel z ráje ven. (s. 43)

Aha, kako je Foks nekoliko puta na dan izlazio iz raja. (s. 38)

Аха, как Фокс по няколко пъти на ден излизал вън от рая. (с. 50)

Pro vyjádření počtu výskytu nebo znásobení je možné v češtině použít číslovku násobnou, která má podobu jednoho slova. Bulharština a chorvatština musí tuto stejnou skutečnost vyjádřit dvěma slovy, z nichž jedno je neurčité zájmenné příslovce množství.

Lidí je několikero druhů. (s. 50)

Ljudi je nekoliko vrsti. (s. 47)

Хората са няколко вида. (с. 61)

Vidíme, že bulharština a chorvatština jsou oproti češtině ,,chudší“ o možnost použití číslovky druhové, a proto je nutné opět použít neurčité zájmenné příslovce množství. Příslovce je tentokrát doplněné v chorvatštině o podstatné jméno vrsta a v bulharštině o podstatné jméno вид, což v obou případech znamená druh.

Изтегляне 380.72 Kb.

Сподели с приятели:

1 2 3 4 5 6 7 8 9