Komparativní pohled na vyjadřování neurčitosti v bulharském, českém a chorvatském jazyce

7. Závěr

Práce je formálně rozdělena na dvě části – teoretickou a praktickou. V teoretické části jsme zkoumali, co o daném tématu říkají gramatiky všech tří jazyků. Zde bylo možné pozorovat první rozdíly. Přesvědčili jsme se o tom, že i když se jedná o jazyky slovanské, jsou to přece jenom tři různé jazyky, které prošly vlastním vývojem, jenž se ubíral pokaždé trošku jiným směrem. A z toho vyplývá, že každý z jazyků má své vlastní výrazivo, třebaže je více či méně podobné výrazivu ostatních jazyků. Vytvořili jsme přehledy o číslovce jedna, neurčitých zájmenech a zájmenných příslovcích podle příslušných jazyků a v rámci každého z nich jsme také porovnávali jednotlivé gramatiky.

U číslovky jedna se více liší bulharština, která má ještě schopnost sémanticky rozlišit neurčitý člen právě pomocí slova един/една/едно. Ani čeština, ani chorvatština však touto schopností nedisponuje a vyjadřuje takovouto neurčitost kontextem. Výčet neurčitých zájmen je u každého z jazyků doplňen i o jiné slovní druhy, které se mohou ve funkci neurčitých zájmen objevit. Teoretická část je uzavřena výkladem o příslovcích a především o zájmenných příslovcích neurčitých, které se v textu také vyskytovaly a tvoří celkem významnou část excerpt.

Praktická část měla za úkol na konkrétních příkladech ukázat způsoby vyjadřování neurčitosti v praxi. Množství příkladů ukazuje, že se nejedná o zanedbatelnou kategorii v jazyce a že je aktivně používána. Vyexcerpovaný materiál byl primárně roztříděn po větách a zařazen pod sebe podle jazyků. Vše se odvíjelo od jazyku originálu – češtiny.

Vytvořili jsme tak pět kategorií, které se dále dělily na podkategorie. První kategorii tvořila číslovka jedna a podkategorií byly ustálené vazby, které se používají v umělecké literatuře. Zde jsme narazili na několik zajímavých, ale sporných momentů, zvlášt pokud šlo o obrácený slovosled. Druhou kategorii tvořila neurčitá zájmena, která jsou tvořena slovotvorným morfémem s ně/ня/ne. Vzhledem k tomu, že nás zajímala i zvolená možnost při překladu, můžeme říct, že v této kategorii nedošlo k významnějším odchylkám. Jedna podkategorie se zabývala větami, ve kterých neurčité zájmeno chybí, a zde jsme sledovali, jakým jiným způsobem byl daný jev přeložen. Další kategorií byla zájmena jiného druhu než s morfémy ně/ня/ne. Následující kategorie, která se zabývala zájmennými příslovci, neobsahuje žádné zásadní odchylky. Zde svůj nejbohatší jazykový arzenál ukázala chorvatština. Poslední a velmi významnou kategorií byly věty, v nichž v češtině nebylo neurčité zájmeno, zájmenné příslovce ani číslovka jedna a v překladech ano. Tato skupina byla velice různorodá a rozdělena tak na čtyři podkategorie. Jedna z podkategorií se zabývala způsobem překladu ukazovacího zájmena takový do bulharštiny a chorvatštiny. Některé momenty a příklady z této skupiny se pohybují na hranici vyjádření neurčitosti. Tyto kategorie či jednotlivé věty byly doplněny o komentáře, ve kterých byla snaha vystihnout nejen jazykové způsoby, ale i zajímavé překladatelské momenty.

8.Резюме

Работата формално се дели на две части – теоретична част и практическа част. В теоретичната част говорим за граматиката. Разглеждахме как това явление се описва от чешките, българските, а също и хърватските граматики. Нашият стремеж беше да направим комплексен преглед на всеки от изследваните езици и едновременно да ги сравняваме.

Практическата част се състои от екцерпирана литература. Тука избрахме книгата на прочутия чешки писател Карел Чапек ,,Дашенка или животът на едно кученце“. Става дума за книжка от детската литература. Избрахме тази книга, защото областта на детската литература не е толкова изследвана и беше интересно да работим именно върху нея.

От „Дашенка” ексцерпирахме изречения, където имаше някакъв начин на изразяване на неопределеност и тези изречения разделихме на категории и подкатегории. Първата категория са изречения с числителното един, което има за задача по някакъв начин да изразява изследваните явления. Числителното един тука всъщност има валидност на неопределителните местоимения. Към първата категория включихме също устойчивите словосъчетания, които се използват в приказките и не е възможно да се заместват с някаква друга фраза.

Втората категория бяха неопределителните местоимения със словообразувателна частица ня- или чешката ně- и хърватската ne-. Тези местоимения принадлежат в текста към най-често използваните и преводачката на български език, също като преводачката на хърватски, използва тези думи почти винаги, когато ги има в оригинала. Направихме няколко подкатегории – подкатегорията, където имаше думи от вида някакъв, във втората думи от вида някой и в третата от вида нещо и също решихме да отделим подкатегорията, където местоимение липсва или в български, или в хърватски, и изследвахме как е преведено в такъв случай.

Следващата категория бяха изречения, където в чешкия имаше съвсем други местоимения без словообразователна частица ne-. Интересно беше да видим как преводачките се справиха с тази ситуация – те най-често използваха изречение с думи, които съдържават словообразователна частица ня/ne или съвсем без никаква неопределеност.

В категорията номер четири се пише за местоименните наречия. Отново беше подходящо да направим няколко подкатегории – в този случай две. Едната съдържа изречения, където има местоименните наречия, които изразяват неопределено време и втората съдържа изречения с думи за неопределено място.

Последната, но много важна категория се занимава с примери, където в чешки няма нито неопределително местоимение, нито местоименно наречие, нито числително един, обаче в преводите ги виждаме. Тук нашата задача беше да разделим примерите според употребените възможности в оригинала. Тука най-често се срещахме със ситуация, когато в чешки имаше показателно местоимение, но в преводите не. Обаче там имаше някакъв вид на неопределеност – доста често числителното един. Трябва да се има предвид, че тази категория е сякаш на границата, когато говорим за неопределеност и всеки случай е специфичен. Също е тука възможно да следим изречения, в които числителното един в български семантично изпълнява функция на неопределителен член. Нито в чешкия, нито в хърватския има такова нещо и неопределеността произтича само от контекст. Като последни са подредени примерите, които не спадат в нито една категория.

С посочените примери и коментари се стремяхме да обясним възможностите за изразяване на категорията неопределеност и да намерим сходствата и различията между изследваните родствени славянски езици.

9. Excerpovaná literatura

ČAPEK, Karel: Dašenjka ili život šteneta, Zagreb 2005. Překlad Petra Malešević.

ЧАПЕК, Карел: Дaшeнкa или живoтът нa едно кученце. София 1986. Překlad Nevena Zacharieva.

10. Bibliografie

BĚLIČOVÁ, Helena: Nástin porovnávací morfologie spisovných jazyků slovanských. Praha 1998.

ČERMÁK, František: Jazyk a jazykověda. Praha 1997.

ČERNÝ, Jiří: Úvod do studia jazyka. Olomouc 1998.

DOBREVA, Elka: Opredelenost pri vtoro spomenavane, osven ako…. In: Săpostavitelno ezikoznanie XXII, Sofija 1997.

DŽELJOVA, Antoaneta: Kăm văprosa za opredelenostta v balgarskija ezik. In: Naučen trud PU „ P. Chilendarski“ 32, Plovdiv 1994.

HAVRÁNEK, Bohuslav – JEDLIČKA, Alois: Stručná mluvnice česká. Praha 1996.

HLAVSA, Zdeněk - DANEŠ, František – GREPL, Miroslav: Mluvnice češtiny 3. Praha 1987.

KARLÍK, Petr a kol.: Příruční mluvnice češtiny. Brno 2003.

KUFNEROVÁ, Zlata: Stručná mluvnice bulharštiny. Praha 1990.

KUCAROV, Ivan: Lekcii po bălgarska morfologija. Plovdiv 1997.

KRĂSTEV, Borimir: Gramatika za vsički, Sofija 2005.

kol.: Encyklopedický slovník češtiny. Praha 2002.

kol.: Slovník cizích slov. Praha 1993.

LAKOVA, Meri: Kategorijata neadefinitnost/adefinitnost ili kategorija opredelenost/neopredelenost v bălgarskija ezik. In: Bălagrski ezik XLVII, Sofija 1997/1998.

LOTKO, Edvard: Slovník lingvistických termínů pro filology. Olomouc 2003.

NICOLOVA, Ruselina: Bălgarska gramatika. Morfologija. Sofija 2008.

PAŠOV, Petăr: Bălgarska gramatika. Plovdiv 1999.

PERISSUTTI, Anna Maria: Determinátory neurčitosti v češtině. Napoli 2003.

PETR, Jan a kol.: Mluvnice češtiny 2, Praha 1986.

RAGUŽ, Dragutin: Praktična hrvatska gramatika. Zagreb 1997.

SEDLÁČEK, Jan: Stručná mluvnice srbocharvátštiny. Praha 1989.

SILIĆ, Josip – PRANJKOVIĆ, Ivo: Gramatika hrvatskoga jezika. Zagreb 2007.

STOJANOV, Stojan: Gramatika na bălgarskija knižoven ezik. Sofija 1999.

TEŽAK, Stjepko – BABIĆ, Stjepan: Gramatika hrvatskoga jezika. Zagreb 2005.

UHLÍŘOVÁ, Ludmila: Vyjadřování určenosti v slovanské nominální skupině. In: Slavia 57, 1988.