Komparativní pohled na vyjadřování neurčitosti v bulharském, českém a chorvatském jazyce
Изтегляне 380.72 Kb.
|
- Навигация на страницата:
- 4. Zájmena (pronomina, местоимения, zamjenice)
3. Číslovka jednaTato číslovka vystupuje ve všech slovanských jazycích v podobě rodově rozlišených tvarů. V češtině a chorvatštině číslovka jedna vyjadřuje počet, jen když má větný přízvuk, jinak je neurčitým specifikačním delimitátorem. Jak už bylo uvedeno, v bulharštině tato číslovka plní také funkci neurčitého členu. Zároveň však zastupuje neurčité zájmeno, v tom případě se jím nevyjadřuje jedinečnost daného předmětu, ale neurčitost. V češtině a chorvatštině je počet ,,jedna“ dostatečně charakterizován i jen singulárem substantiva (Běličová, 1998, 62) Číslovka jedna se liší v podobě v nominativu singuláru mužského rodu, kdy v bulharštině má zakončení na -ин (един), v chorvatštině na -an (jedan) a v češtině na -en (jeden). Ve flektivních jazycích se toto pojmenování pro 1 zpravidla skloňuje jako ukazovací zájmeno. To je možné vidět v následujících tabulkách. (Běličová, 1998, 169-171). Tabulka č.1 - čeština:
Tabulka č.2 - bulharština:
Tabulka č.3 - chorvatština:
4. Zájmena (pronomina, местоимения, zamjenice)Podle Encyklopedického slovníku češtiny (2002, 555) jsou zájmena ,,ohebný slovní druh tvořený v podstatě uzavřenou množinou výrazů“. Bulharské, české i chorvatské gramatiky se shodují v tom, že se jedná o slova, která zastupují příslušná podstatná a přídavná jména, která už dříve byla v textu či promluvě vzpomínána. Zájmena jsou lexikální a gramatická slova, která vyjadřují různorodé vztahy mezi mluvčími, různé názory mluvčích na okolnosti, o nichž se hovoří (Barić a kol., 1997, 203). Zájmena jsou velmi různorodá kategorie, a proto se rozdělují na několik typů. Obecně lze říct, že k hlavním a obvyklým druhům zájmen patří osobní (personalia), ukazovací (demonstrativa), neurčitá (indefinita), přivlastňovací (posesiva) a vztažná (relativa), popř. další (negativa aj.) Jak uvádí František Čermák (1997, 251), některá zájmena mohou v některých jazycích chybět. Naše zkoumané jazyky, a především používané gramatiky, se množstvím druhů také liší. Na rozdíl od Stručné mluvnice české (dále jen SMČ) (Havránek, Jedlička, 1996, 87-96) uvádějí Příruční mluvnice češtiny (dále jen PMČ) (2003, 284-301) a Mluvnice češtiny 2 (dále jen MČ 2) (Petr a kol., 1986, 89-99) mnohem bohatší škálu zájmenných kategorií. Uplatňují samostatnou kategorii pro zvratné (reflexivní) zájmeno osobní (ve SMČ je toto zvratné zájmeno přiřazeno k zájmenům osobním), v PMČ a MČ 2 najdeme také kategorii zvratného (reflexivního) zájmena přivlastňovacího a MČ 2 zavádí ještě přivlastňovací zájmeno zvratné. Naopak PMČ je bohatší o zájmena identifikační a zájmena totalizující kvantum. Všechny tři zmíněné gramatiky, na rozdíl od druhů v obecném výčtu Františka Čermáka, popisují druh tázacích zájmen. Bulharské gramatiky jsou v tomto případě ve shodě a uvádějí devět kategorií – osobní, přivlastňovací, zvratná, ukazovací, tázací, vztažná, neurčitá, záporná a zájmena totalizující kvantum.3 V chorvatštině je systém zájmen nejméně rozvinutý. Hrvatska gramatika (1997, 203-214) uvádí šest druhů, Gramatika hrvatskoga jezika (Silić, Pranjković, 2007, 117-133) a Gramatika hrvatskoga jezika (Težak, Babić, 2005,124-133) zavádí také sedmou kategorii, a to ,,zvratně-přivlastňovací zájmeno svoj“.4 Naproti tomu Ragužova Praktična hrvatska gramatika (1997, 67-72) popisuje jen pět kategorií – tázací, osobní, zvratné, ukazovací a přivlastňovací. Vzhledem k tomu, že se tato práce zaměřuje na vyjadřování neurčitosti, podrobně se zaměříme jen na zájmena neurčitá.
Изтегляне 380.72 Kb. Сподели с приятели:
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||