Komparativní pohled na vyjadřování neurčitosti v bulharském, českém a chorvatském jazyce
Изтегляне 380.72 Kb.
|
- Навигация на страницата:
- 4.1.3. Neurčitá zájmena v chorvatštině ( neodređеne zamjenice)
4.1.2. Neurčitá zájmena v češtiněV češtině se tvoří od kořenů tázacích zájmen přidáním prefixů nebo postfixů. Rozlišují se také různé druhy zájmen s ohledem na to, jaký příznak neurčitost vyjadřují. Základnímu dělení bylo vytvořeno podle Příruční mluvnice češtiny, Encyklopedického slovníku češtiny a Stručné mluvnice české.
Základním prefixem je zde prefix ně-, který neoznačuje determinaci, odtud vychází substantivované zájmeno někdo = ,,zcela neurčený člověk“, dále něco, nějaký, některý, něčí.
Vyjadřována zájmeny tvořenými postfixem –si. Postfix –si však již implikuje jistou míru determinace; kdosi = ,,neurčený člověk patřící do jisté skupiny lidí“, dále cosi, kterýsi, jakýsi, čísi.
Takovýto neutrální význam mají formace s postfixem –koli(v). Sem patří zájmena kdokoli(v), cokoli(v), jakýkoli(v), kterýkoli(v), číkoli(v).
Sem patří zájmena tvořená derivací prefixem –leda (-lec). Tento prefix může být někdy doplněn i postfixem –s. Vzniknou tak tvary leda(s)kdo/leckdo, leda(s)co/ledacos/leccos, možné jsou i leckdos, leckterýs, lecjakýs.
Vyjadřuje se formacemi s prefixem kde-, tedy kdekdo, kdeco, kdekterý, kdejaký, kdečí a s prefixem všeli(s)-, tedy všelikdo(s), všelico(s)/všelisco, všelijaký/všeliký (kniž.).
Zájmena s prefixem málo-: málokdo, máloco, málokterý, máločí, a zřídka-: zřídkakdo, zřídkaco, zřídkakterý, zřídkajaký
Tuto skupinu zastupují zájmena s předním členem sotva-: sotvakdo, sotvaco, sotvakterý, sotvajaký, sotvačí
Hovorově se neurčitost v češtině vyjadřuje zájmeny s postfixem –pak: kdopak, copak, kterýpak, jakýpak, čípak a také s prefixy kdoví-, bůhví-, čertví-, nevím-: kdovíkdo, bůhvíco, čertvíjaký, nevímčí
Mezi tuto zvláštní skupinu můžeme zařadit každý – vymezuje jednotlivou věc nebo osobu jako součást celku, všechen (všichni) – vyjadřuje souhrnost, úplnost, týž (tentýž) – používané k vyjádření totožnosti a sám, samý.
I v češtině lze číslovku jedna zařadit k neurčitým zájmenům, i když je formálně shodná s číslovkou.
Formálně shodné s přídavným jménem, ale slouží také k vyjadřování neurčitosti.
Při skloňování mají neurčitá zájmena totožné tvary s tázacími. (Karlík a kol., 2003, 216-217 a 299-300; Encyklopedický slovník češtiny, 2002, 556; Havránek, Jedlička, 1996, 89-90) 4.1.3. Neurčitá zájmena v chorvatštině ( neodređеne zamjenice)Neurčitá zájmena se v chorvatštině tvoří od tázacích a vztažných zájmen slovotvornými prostředky – přidáním předpon ne-, ni-, i-, sva-, koje-, po-, pone-, gdje-, što-, koji-, kakav- a přípon -god, -tko, -šta/-što, -čiji, -koji, -kakav, -kolik. Existují i dvouslovná neurčitá zájmena. (Silić, Pranjković, 2007, 127-128; Barić a kol., 1997, 206-208). Základní dělení bylo vytvořeno z knih Gramatika hrvatskoga jezika (Silić, Pranjković), Gramatika hrvatskoga jezika (Težak, Babić), Hrvatska gramatika a ze Stručné mluvnice srbocharvátštiny.
Těmito zájmeny se vyjadřuje neurčitost v širokém slova smyslu. Spadají sem zájmena tvořená předponou ne-: netko, nešto, neki, nekakav, nekolik (i), nečiji, nekoji a zájmenná příslovce negdje, nekamo, nekuda, nekada, nekako, nekoliko. Chorvatské zájmeno neki má širší význam než české vyčleňující některý, podle kontextu může mít i význam nějaký a v tomto významu může alternovat se zájmenem nekakav. K této skupině gramatiky řadí i číslovku jedan v platnosti neurčitého zájmena. Významově je shodná se zájmenem neki.
Jejich užití v neurčitém významu je podmíněno kontextem.
Do této skupiny se řadí zájmena s příponou –god: (t)kogod, štogod/štagod, kojigod, kakavgod, kolikigod, čijigod, gdjegod, kadgod. Dále se libovolnost vyjadřuje složeninami, a to - zájmeno + god: tko god, koji god, zájmeno + bilo/bilo + zájmeno: tko bilo/bilo tko, ma + zájmeno: ma koji, ma gdje, zájmeno + mu drago: kakav mu drago, kolik mu drago, bud(i) + zájmeno: bud(i) tko, budšto, zájmeno + hoće/hoćeš: tko hoće, kakva hoće, zájmeno + ti (te) volja: tko ti volja, što te volja. Zvláštní postavení mají zájmena na i-: itko, išta, ikoji, ikakav, ikolik, ičiji, igdje, ikad, ikoliko, ijedan. Vyjadřují nejen libovolnost, ale zároveň se jimi vytyčuje vztah k jednotlivému předmětu ze souboru předmětů. V určitých případech se mohou významem přiblížit až k zájmenům záporným.
Tato skupina je představována zájmeny s předponou gdje-: gdjetko, gdješto, gdjekakav a předponou po-: ponetko, poneki, ponešto, ponekad. U některých zájmen se kombinují oba způsoby: pogdjetko, pogdjekoji, pogdjegdje.
Jsou to zájmena tvořena předponami koje-: kojetko, koješta, kojekakav, kojegdje a v menší míře předponami što-, sva-: svašta, štošta, svakakav aj.
Tato zájmena vyjadřují početnost, mnohost, tvoří přechod k neurčitým číslovkám. Patří sem zájmena záporná s předponou ni- a také zájmeno sav, sva, sve nebo složená zájmena právě s předponou sva-: svaki, svakoji, svugdje apod. Množství lze také vyjádřit dvojicí adjektivních zájmen a zájmenných příslovcí: mnogo – nekoliko. Stejnou funkci mají i složené zájmenné výrazy, např.: malo tko, mnogo kad, ale nepoužívají se tak často.
Číslovka drugi nemusí vyjadřovat jen pořadí, ale může být i ve funkci opozice k výrazům ,,ne já, ne ty…“
(Barić a kol.,1997, 206-208; Sedláček, 1989, 132-139; Silić, Pranjković, 2007, 127-128; Težak, Babić, 2005, 132-133) Jak je možné vidět, mluvnice každého z jazyků nahlíží na neurčitá zájmena rozdílně, a tak tato kategorie není ve srovnávacím pohledu jednotná. Právě tato nejednotnost může vést k potížím při překladu či studiu daných jazyků. Jedinou skupinou, ve které se shodují všechny tři jazyky, je skupina zájmen, které vyjadřují nespecifikovanou neurčitost, čili zájmena, která jsou uvozená prefixem ně/ня/ne. Tento prefix převzaly totiž všechny ze staroslověnského základu (Nicolova, 2008, 200). Tato zájmena jsou shrnuta v následující tabulce. Tabulka č. 8
Изтегляне 380.72 Kb. Сподели с приятели:
|