Komparativní pohled na vyjadřování neurčitosti v bulharském, českém a chorvatském jazyce
Изтегляне 380.72 Kb.
|
- Навигация на страницата:
- 5.1. Zájmenná příslovce
- 6. Praktická část
- 6.1. Číslovka jedna v platnosti neurčitého zájmena
5. Příslovce (adverbia)Příslovce jsou slova neohebná, která vyjadřují různé okolnosti a vztahy dějů a předmětů. Syntakticky jsou - ve spojení se slovesy, s přídavnými jmény nebo jinými příslovci - příslovečným určením, ostatní funkce jsou sekundární – při spojení s podstatnými jmény mohou být přívlastkem neshodným (Havránek, Jedlička, 1996, 136). V češtině, v chorvatštině i v bulharštině mají příslovce většinou slovotvorný základ příbuzný s přídavnými jmény. Podle různých kriterií kategorizují gramatiky příslovce na několik druhů. Dělí se na přímé a zástupné, přičemž přímé můžeme dále rozdělit podle různých okolností na místní, časové, způsobové, měrové, příčinnostní, zřetelové (Encyklopedický slovník češtiny, 2002, 356). Pašovova gramatika spolu se Stručnou mluvnicí bulharštiny ještě doplňují příslovce pro logické a modální upřesnění a Zlata Kufnerová uvádí i příslovce posloupnosti při výčtu (Pašov, 1999, 245; Kufnerová, 1990, 223). Chorvatské gramatiky se shodují s uvedeným. 5.1. Zájmenná příslovceZvláštní skupinou příslovcí, kterou se budeme více zabývat, jsou tzv. zájmenná příslovce. Tato příslovce jsou formálně i významově příbuzná se zájmeny a mají s nimi společné slovotvorné základy. Nemají stálé významové určitosti, ale získávají ji až z kontextu. Jejich význam je spojen s významem zájmena, od kterého byly vytvořeny (Barić, 1997, 275). Podobně jako zájmena se rozdělují na několik kategorií. Můžeme tak rozlišovat zájmenná příslovce ukazovací, tázací, vztažná, neurčitá, záporná či zobecňující (Krăstev, 2005, 138 -139). Vzhledem k tématu práce, která má za úkol zkoumat vyjadřování neučitosti, se budeme v excerptech zabývat jen zájmennými příslovci neurčitými. Tabulka č. 9
6. Praktická částV následující části budou uváděny příklady vět, v nichž se vyskytují neurčitá zájmena, číslovka jedna a neurčitá zájmenná příslovce. V celém českém textu jsme mohli najít padesát čtyři neurčitostí vyjádřených zkoumanými prostředky, v chorvatském překladu šedesát tři a v bulharském sedmdesát, což nám tvoří největší část – 37%. Vzhledem k tomu, že excerpovaného materiálu bylo mnoho, do praktické části jsme uvedli jen nejzajímavější příklady. Ve statistikách jsou však zahrnuty všechny. Vyexcerpované věty jsme rozdělili do pěti skupin, podle toho, jakým prostředkem v nich byla neurčitost vyjádřena. Tyto skupiny pak byly dále rozděleny podle významu do podskupin. Rozdělení bylo vytvořeno na základě českého originálu. V dalším kroku bylo zkoumáno, jak si překladatelky poradily s jazykem originálu a jestli zachovaly stejná zájmena, příslovce či číslovku jedna nebo použily jiné, pro překládaný jazyk vhodnější možnosti, případně jestli vůbec nějaký způsob vyjádření neurčitosti použily. Tabulka č. 10
6.1. Číslovka jedna v platnosti neurčitého zájmenaČíslovka jedna patřila vždy mezi zvláštní typ číslovky. Od začátku měla v češtině zájmennou deklinaci a je schopná rodové rozlišitelnosti. Anna Maria Perissutti na základě své analýzy dochází k závěru, že v češtině číslovka jedna plnila funkci determinátoru neurčitosti už od doby gotiky (Perissutti, 2003, 155-156). Je také důležité připomenout, že číslovka jedna nemusí mít ve větě nutně jen jednu funkci, ale může být použita současně jako determinátor neurčitosti a současně jako kvantifikátor vyjadřovat počet. Ve většině případů překladatelky následují český originál a použily číslovku jedna ve stejných případech, v jakých se vyskytuje i v originále. Nejvíce se lišila bulharština vzhledem k ještě další možné sémantické funkci neurčitého členu. Číslovka jedna se nevyskytuje jen v tomto oddíle, ale i v dalších, a proto budou čísla v následující tabulce uváděna rozloženě. Tabulka č. 11
Iris to vše brala strašně doopravdy, a když se přiblížil jeden podezřelý advokát, běžela ho zadávit a roztrhla mu nohavici; a když se blížil jeden spisovatel (však to byl Josef Kopta), chtěla ho také zadávit a kousla ho do nohy, a jedné ženské osobě roztrhala celé šaty, ba vrhala se útočně i na úřední osoby, jako je listonoš, popelář, elektrikář a ten pán od plynu. (s. 9) Iris je sve to shvaćala isuviše ozbiljno, pa kad se približio jedan sumnjivi odvjetnik, požurila ga je ugristi i tako mu rastrgala nogavicu; kada se približio jedan pisac (bio je to Josef Kopta), također ga napala i ugrizla za nogu, jednoj gospođi razderala je cihlu haljinu, bacala se napadački i na službene osobe kao što su listonoša, smetlar, električar i onaj gospodin što očitava plin (s. 7) Ирис приемаше това страшно сериозно и когато се приближи един съмнителен адвокат, тя се втурна да го удуши и да му скъса крачола, а щом се зададе един писател (това беше Йозеф Копта), също поиска да го удуши и да го ухапне за крака, а пък на една жена разкъса роклята; налиташе дори на служебни лица, каквито са пощаджията, боклукчията, електротехaникът и инкасаторът за газта. (с. 6) V uvedených větách je možné vidět, že obě překladatelky se shodly s originálem a použily číslovku jedna pro vyjádření neurčitosti. Pokud bychom se podívali na každou větu souvětí zvlášť, mohlo by se zdát, že jeden/jedan/един zde může plnit i primární funkci číslovky, a to vyjádření počtu. My však pracujeme se souvětím jako s celkem, a z něho nám vyplývá, že se autor nesnažil o konkrétní určení popisovaných osob, ale použil tohoto prostředku pro popis neurčité situace. Krom toho ohrožovala množství veřejně činných osob, sápala se na jednoho poslance, měla jakési nedorozumění i se strážníkem a dík své ostražitosti a bojovnosti uchránila svého jedináčka od všech úkladů, nepřátel a zloby světa. (s. 9) Osim toga, predstavljala je opasnost i za množstvo javnih djelatnika, napala je jednoga zastupnika, imala je neki nesporazum i s policajcem. (s. 7) Освен това заплашваше голям брой обществени дейци – нахвърли се върху един народен представител, имаше някакво недоразумение и със стражаря – и благодарение на своята бдителност и войнственост успя да предпази едничката си рожба от всякакво коварство, врагове и от всичката злоба по света. (с. 6) ,,Jedna“ zde opět zastupuje neurčité zájmeno. Z významu věty totiž nevyplývá, o jakého konkrétního poslance by se mělo jednat. Jde zde jen o neurčitý výčet. Nic platno, Dášeňko, s mateřskou stravou už bude konec; musíš se začít učit ještě jednomu umění: žrát z misky. (s. 15) Nema pomoći, Dašenjko, majčinskoj je hrani došao kraj; moraš naučiti još jedno umijeće: jesti iz zdjelice. (s. 13) Няма как, Дашенка, край на майчината кърма, ще трябва да започнеш да се учиш на още едно изкуство – да ядеш от паничка. (с. 17) Na první pohled se může zdát, že ,,jedna“ zde vyjadřuje počet. Pokud se však zamyslíme nad tím, že se jedná o text umělecké literatury, můžeme tento příklad klidně považovat za vyjádření neurčitosti. Autor se tímto obratem snažil dosáhnout většího napětí v textu, jeho úmyslem bylo ,,neprozradit“ vše v jedné větě, byť by to bylo možné. Zdánlivé napětí je ještě umocněno dvojtečkou, v bulharštině pomlčkou, která uvozuje dovětek, jenž má za úkol tuto neurčitost dovysvětlit. Chudák Iris nechá v každém zápase nejeden chlup; čím víc roste, sílí a ježatí Dášeňka, tím je máma rozedranější a vypelichanější. (s. 27) Jadna Iris ostavi u svakoj borbi stotine dlaka; što Dašenjka više raste, jača i dobiva na dlaci, to je mama golišavija i sve pokrivenija ogrebotinama. (s. 25) Бедната Ирис изгубва при всяка борба не едно снопче косми; колкото повече расте, заяква и по-наежена става Дашенка, толкова по-опърпана и по-оскубана е майкa ú . (с. 35) Chorvatská překladatelka v tomto případě použila jiný prostředek k vyjádření stejné situace. Místo číslovky jedna, která je v češtině a chorvatštině doplněna záporkou ne, využila jazykové rozmanitosti a pro vyjádření velkého neurčitého množství zvolila podstatné jméno stotina. Podstata věty však zůstala zachována. Překladatelka z chorvatštiny nám svým způsobem překladu dala signál, že se jedná o vyjádření neurčitosti. I popadl svůj vražedný meč a počal jím šermovat proti Foxlíkovu ocásku, a také mu ho, nešlechetník jeden, špičku usekl. (s. 39) Uhvatio je svoj ubojiti mač i počeo njime mahati prema Foksićevu repu i odsjekao mu, nevaljalac jedan, vršak. (s. 35) Грабнал своя смъртоноcен меч и започнал да го размахва срещу опашката на Фокслик, и грубиянинът му с грубиян взел, че отсякъл крайчето. (с. 47) Tento příklad jsme zařadili, i když se můžeme jen domnívat, jde-li v daném případě o skutečné vyjádření neurčitosti nebo ne. Určitě jde o snahu vyjádřit expresivní příznakovost. I Anna Maria Perissutti uvádí: ,,…při postpozici bychom mohli pochybovat o tom, zda jde ještě o determinátor…“ (Perissutti, 2003, 139). To, co je v češtině a chorvatštině vyjádřeno slovy jeden/jedan, je v bulharštině sděleno pomocí zdvojení slov. Pokud připustíme, že jde o vyjádření neurčitosti, došlo tu tak ke kombinaci sémantického a slovosledného vyjádření. Jedni jsou velcí, štěkají hlubokým hlasem jako ohaři a mívají fousy. (s. 50) Jedni su veliki, laju dubokim glasom kao ogari i imaju bradu. (s. 47) Едните са едри, лаят с дебел глас като ловджийски кучета и имат мустаци. (с. 61) Vzhledem k větě, která se k uvedené vztahuje a začíná: ,,Druhý druh lidí je o něco menší,…“ můžeme uvažovat o tom, že jde o vyjádření neurčitosti. Číslovka jedna zde ovšem nemá jen rys neurčitosti. Jak totiž uvádí Anna Maria Perissutti, v plurálu se chová ,,jeden“ jako neurčité zájmeno s distinktivními rysy jak neurčitosti, tak konkrétnosti (Perissutti, 2003, 135). 6.1.1. Ustálené vazby Tato celá podskupina by se dala nazvat ,,pohádkovou“. Ve všech třech příkladech najdeme slovní spojení, která se používají v pohádkových příbězích a není možno je nahradit jinými. Jedná se o způsob vyjádření nespecifikované neurčitosti, který je typický pro danou oblast folkloru a následovně umělecké literatury. Je zajímavé sledovat, že v bulharštině je toto ustálené spojení vytvářeno ze dvou един, zatímco v češtině a chorvatštině je jedno z nich nahrazeno příslovcem. Toto bulharské zdvojení vede k maximalizaci neurčitosti. Tak jednou byl jeden pejsek, Foxlik se jmenoval. (s. 37) Bio jednom jedan pas, zvao se Foksić. (s. 33) Имало едно време едно кученце на име Фокслик. (с. 46) Tak jednou ti byl jeden foxteriér (s. 44) Bio jednom jedan foksterijer, zvao se Alik. (s. 40) Имало едно време един фокстериер. (с. 52) Byl jednou jeden dobrman a měl takové hloupé jméno, Astor nebo Felix, tak nějak. (s. 45) Bio jednom jedan doberman, imao je neko glupo ime, Astor ili Feliks, tako nekako (s. 42) Имало едно време един доберман с глупавото име Астор или Феликс, нещо подобно. (с. 56) Изтегляне 380.72 Kb. Сподели с приятели:
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||