Cílem našeho výzkumu bylo na základě excerpce materiálů získaných v našem případě pomocí vyhledavače
Изтегляне 0.56 Mb.
|
|
Můžeme ale také pociťovat odtažitost od rodného domu (не ми е свиден бащин дом), nutnost odtrhnout se (трябва да се откъсна напълно от бащин дом). Negativní chování může způsobit naše vyhnání z rodiného domu (посрамя бащин дом, гоня някого от семеен покрив).
семеен кръг група от хора, обединени от общи социални, културни, битови и др. интереси, връзки: В тесен семеен кръг. Под семейство се разбира кръг от близки около индивида. Rodinný kruh představuje velmi rozšířenou metaforu v obou jazycích. V češtině je tato metafora představena podstatným jménem kruh, v bulharštině krăg. Kruh definuje prostor; kdo je uvnitř kruhu, je chráněný, posílený, obklopený hranicí. Kruh připomíná tvar starobylých posvátných prostorů. Rodinný kruh pro nás představuje základní vazby, nejsilnější pouta, umožňuje nám sdílet radosti i bolesti, odpovědnost i tajemství. Kruh: asi nejdůležitější a nejrozšířenější geometrický symbol. Kruhovému tvaru přičítáme ochranné a magické vlastnosti. Kruhový tvar obsahuje a uspořádává vše, co je v něm umístěno. Jeho tvar je spojený s podobou Slunce i Měsíce. Podle úvah platónských a novoplatónských filozofů je kruh nejdokonalejší formou. Podle Platóna například královské město ostrova Atlantida leží na soustavě koncentrovaných kruhů země a vody. Kruh naznačuje pohyb: víření planet, míchání vody, po spirále postupujeme při ceremoniích, uctívání a hrách. V mystických systémech se Bůh transponuje jako kruh se všudypřítomným centrem, aby se tak podtrhla jeho dokonalost a nedostupnost lidskému chápání (neohraničenost, věčnost, absolutnost). Kruh nemá začátek ani konec, směr ani orientaci. Kruh je široce přijat jako symbol věčnosti. Čas sám může být symbolizován kruhem, spojený s pohybem. Tím je gnostický uroboros, had, který se zatočil, aby kousal vlastní ocas. V důsledku kruhových drah hvězd okolo nebeského pólu se i nebeská klenba znázorňovala jako okrouhlá kupole, a proto kruh symbolizuje nebe a vše spirituální. Čínský symbol pro nebesa je disk s prázdným kruhem uprostřed; prázdný prostor znamená cestu transcedence. Kruhy mohou naznačovat také symbolický obraz smrti a znovuzrození. Kruh je v tradiční astronomii spojen se Sluncem, v alchymii mu z kovů odpovídá zlato. V magických učeních má kruh funkci ochrany před zlými duchy. Symbolickým protikladem kruhu je čtverec, který narozdíl od kruhu označuje pozemský a materiální svět. Kruh vyjadřuje Boha, čtverec zem a člověka. Propojením těchto dvou geometrických tvarů se vyjadřuje snaha člověka změnit vlastní podstatu na podstatu božskou, zdokonalit se až k božskosti. Tímto propojením se zabývala například také kabala – kruh uvnitř čtverce se chápe jako symbolický obraz božských jisker v materiálním obale. Kruhových symbolů si můžeme všimnout v křesťanství, u indiánských kmenů, ale i například v buddhismu aj. V zenbudhismu znamená kruh osvícení, dokonalost člověka v jednotě s původním principem. V čínském symbolu jin-jang je bipolarita uzavřená do kruhu (tchán-ťi, jednota energie Cesty Tao). Kolové tance můžeme chápat jako „tancované kruhy“. Ve středověké Evropě převládala představa, že vesmír tvoří kosmické sféry, které do sebe kruhovitě zapadají. Umělecky tuto představu zpracoval Dante v Božské komedii. Symbolem trojjedinosti často bývají tři navzájem se překrývající kruhy. Se symbolickým významem kruhu souvisí i mandala; spirála.53 Meditační a koncentrační kresba ve formě mandaly nás vede k porozumění a zažívání jednoty v naší vnitřní rozpolcenosti.54 Podobné vlastnosti přičítáme rodinnému kruhu, hledáme u něj ochranu, můžeme k němu přistupovat jako k něčemu posvátnému, naše zdraví souvisí i s rodinným kruhem, je naší součástí a my jeho. Náš život se od kolébky odvíjí v rodinném kruhu, vlastním narozením rozšiřujeme původní rodinný kruh (narodit se do určitého rodinného kruhu, rozšířit původní rodinný kruh). Uprostřed rodinného kruhu rosteme, učíme se, hledáme bezpečí, rodinný kruh pokládáme za součást sama sebe, za oporu (prožít idylické dětsví v objetí rodinného kruhu, žít v tradičním rodinném kruhu, plně se rozvíjet v úzkém rodinném kruhu, patřit do rodinného kruhu, vnímat bezpečí, oporu rodinného kruhu). V bezpečí rodinného kruhu v klidu relaxujeme, nabíráme síly (dát přednost klidu a odpočinku uprostřed rodinného kruhu, relaxovat, uzavřít se do rodinného kruhu a načerpat sílu, почивам в семеен кръг). Atmosféru rodinného kruhu vychutnáváme, vnímáme našimi smysly (nasávat atmosféru rodinného kruhu, společně strávit chvíle v příjemné atmosféře rodinného kruhu). Rodinný kruh představuje něco, po čem bychom mohli toužit (toužit po štěstí v rodinném kruhu). Rodinný kruh se vyznačuje intimním prostředím (за определени факти могат да знаят само хора от най-тесния семеен кръг, проблеми (обикновено) се решават в тесен семеен кръ), některé rodinné svátky nebo události se podle přání jednotlivých členů rodiny odehrávají pouze v (úzkém) kruhu rodinném například oslava svátku, narozenin, zásnub nebo pietní oslava (най-тесния семеен кръг представяват майка, баща, сестри, братя, събитието се състои в тесен семеен кръг - погребвът, романтична венчавка, свадба, отбелязване на рождения си ден и тн.). Rodinný kruh je spojen s péčí o vztahy uvnitř rodinného kruhu (posílit vztahy mezi generacemi uvnitř rodinného kruhu, chránit členy rodinného kruhu, грижа се за членове на семеен кръг). U rodinného krbu může panovat poklidná, příjemná atmosféra zakládajíci naši důvěru k ostatním členům rodiny (в нашия семеен кръг цари мир и щастие, преживявам незабравими моменти в семеен кръг). Rodinný kruh je zdrojem tepla, pozitivních emocí jako například síly, sdílení radosti, sdílení veselých příběhů, je zdrojem lásky, uvědomování si kouzla rodinného kruhu, inspirace (být obklopen teplem rodinného kruhu, pocítit sílu rodinného kruhu, radovat se z rodinného kruhu, potěšit členy rodinného kruhu, vyprávět veselé historky z rodinného kruhu, pociťovat kouzlo rodinného kruhu, čerpat inspiraci z rodinného kruhu, прекарвам щастливи минути в семеен кръг, обичам тесен семеен кръг). V rodinném kruhu probíhají rituály, charismatické činnosti, zvyky, rozvíjí se naše dovednosti (в семеен кръг протичат ритуали, обреди, навици, развиват се умения). V rodinném kruhu se scházíme, trávíme společně čas, rodina je důvodem к potkání/setkání/setkávání se (navštívit rodinný kruh, společně trávit chvíle v příjemné atmosféře rodinného kruhu, setkávat se v rodinném kruhu, събираме се заедно в семеен кръг). Kromě úzkého rodinného kruhu sdílíme svůj život i s širším rodinným kruhem (patřit do širokého rodinného kruhu, scházet se v širším rodinném kruhu, užívat si širšího rodinného kruhu, působit i na širší rodinný kruh, някакви празници се празнуват/протичат в широк семеен кръг). Rodinný kruh může být spíše uzavřený (живея в много затворен семеен кръг) nebo se naopak otvírat cizím lidem, kteří se mohou časem stát jeho součástí (някакъв човек може да стане част от най-близкия семеен кръг). Někdy je užitečné rozšířit důvěru na širší okruh přátel, kteří do rodinného kruhu mohou přinášet nové myšlenky, přimět k přehodnocení myšlenek starých, k hlubšímu hledání řešení nejpalčivějších problémů. Pokud celek rodinného kruhu harmonicky žije, rozvíjíme se v něm vcelku bez větších problémů (vést spokojený život v bezpečí vlastního rodinného kruhu), jeho stabilita však může být narušena například smrtí nebo rozkolem uvnitř rodiny, může docházet k rodinným střetům uvnitř rodinného kruhu, hádkám nebo nepříjemné komunikaci (přát si rodinný kruh bez hádek). Pokud to jde snažíme se o jeho záchranu (zapomenout na sváry a problémy s lidmi od rodinného kruhu, stmelit a udržet rodinný kruh). Můžeme ale čelit závažnějším problémům jako je například domácí násilí nebo pohlavní zneužití uvnitř rodiny (na rodinný kruh připadá určité procento žalob za porušení práv, páchat násilí uvnitř rodinného kruhu, domácí násili zahrnuje útoky v rámci rodinného kruhu, върша насилие (спрямо дете) в семеен кръг, смейни предания показват насилие, което се върши в семейство). Rodinný kruh se také může z různých příčin narušit, rozpadnout, rozbít (neustálými hádkami zasahovat rodinný kruh, nenávratně narušit semknutost rodinného kruhu, rozbít rodinný kruh například rozvodem, nevěrou, засъгам семеен кръг, разрушения семеен кръг). Zajímavé bylo zjištění, že k rozbití rodinného kruhu dochází i vlivem televize. Excerpované materiály ukazovaly, jak se díky televizi rodinný kruh mění v pouhý půlkruh (televize v dnešní době mění rodinný kruh na pouhý půlkruh, срещаме се преди телевизия). Televize tedy ohrožuje nejen rodinný krb, ale i rodinný kruh a představuje tak poměrně výrazný zásah do fungování rodiny. V určité fázi našeho života je dobré překračovat hranice rodinného kruhu, opustit jeho bezpečí a vyvíjet se i mimo rodinný kruh, ve kterém jsme zvyklí jednat určitým způsobem. Opuštění rodinného kruhu je tedy důležitou událostí v životě člověka, samotný akt opuštění může být dobrovolný (sociálně se vyvíjet mino protektivní rodinný kruh, opustit bezpečí rodinného kruhu, ocitnout se za hranicemi rodinného kruhu, vyjít z rodinného kruhu, oddělit se od rodinného kruhu, vzdálit se rodinnému kruhu) a/nebo nucený, důvodem může být tíživá atmosféra rodinného kruhu, vyloučení z rodinného kruhu (toužit po úniku z rodinného kruhu, snažit se uniknout z dusivého prostředí rodinného kruhu, cítit se vyloučen z rodiného kruhu, vyčlenit/vyhnat někoho z užšího rodinného kruhu, být vyloučen z rodinného kruhu). Jsme-li z rodinného kruhu vyloučeni, toužíme o zpětné přijetí (toužit po opětovném přijetí do rodinného kruhu, přijmout někoho zpět do rodinného kruhu, přivést zpět někoho do rodinného kruhu). Oddělení se od rodinného kruhu je spojeno s určitou ztrátou kontaktu se členy rodinného kruhu (ztratit kontakt se členy rodinného kruhu). Rodinný kruh nám může chybět (postrádat rodinný kruh). Návrat/návraty do rodinného kruhu znamenají znovuobnovení rodinných kontaktů (vracet se do rodinného kruhu). Později zakládáme vlastní rodinný kruh (vstoupit do společného rodinného kruhu s druhým člověkem, създавам семеен кръг). 7.3.2. RODINA JE POUTO (семейство е връзка) Představové schéma „spojení“ (link) je podle Lakoffa jedním ze základních. Naším prvním spojením je pupeční šňůra, od dětství se učíme chápat, že má-li se něco (včetně nás samých) udržet na určitém místě či v určité poloze vzhledem k něčemu jinému, potom musí dojít k nějaké formě spojení. Vztah spojuje dvě entity k sobě. „Je-li entita A spojena s entitou B, potom je entita A omezena entitou B a závislá na entitě B. Představové schéma „spojení“ se často uplatňuje při chápání sociálních a interpersonálních vztahů. Hovoříme zde o „navazování“ či naopak „zpřetrhávání“ různých „svazků“. Nedostatek svobody je chápán jako „spoutání“ či „připoutání“, svoboda naproti tomu je chápána jako absence čehokoliv, co člověka „spoutává“.“ (Chrz, 1999, s.27) Pouto představuje emocionální spojení, vazbu mezi lidmi: poutá je k sobě láska, být k někomu poután přátelstvím; pevný citový vztah, vztahovat se k někomu Poutat ale zároveň může znamenat omezovat ve volnosti, svobodě jednání ( pouta omezují ve svém původním významu vězně v pohybu, má-li někdo nasazeny pouta, není svobodný): poutal ji slib; udržovat na nějakém místě, v blízkosti někoho; uvádět ve vztah citový, hmotný aj., připoutávat (citově apod.), vázat se: nepoutala se na muže a zůstala svobodná семейна връзка досег, отношение: любовни отношения, любов, близки отношения
Rodinné pouto můžeme posílit (posílit rodinné pouto), věnovat mu příslušnou péči, pozornost (pěstovat rodinné pouto s láskou a péčí). Rodinné pouto dává našemu životu smysl (обвързвам живота си в осмислена семейна връзка). Rodinné pouto nám může připadat svazující (cítit svázanost rodinným poutem), můžeme se chtít osvobodit od rodičovských pout (освободявам се от родителските окови). Rodinné pouto může být narušeno (narušit rodinné pouto). Můžeme se snažit udržet rodinné pouto (snaha udržet rodinné pouto, запазвам семейна връзка) nebo naopak oslabit (oslabit rodinné pouto, oslabit význam rodinných pout), někdy až do úplného zániku (oslabovat pouto do úplného zániku). Rodinné pouto může být zpřetrháno a představa nezrušitelnosti narušena, rozbita (rozbít představu nezrušitelnosti pouta, možnost zpřetrhání rodinného pouta, разрушавам семейни връзки, разпадане на семейни връзки, премахвам окови, прекъсвам семейни връзки). Po zřetrhaném poutu může v člověku zůstat hluboká citová rána, pocit ztráty (pozorovat po zpřetrhaném poutu hlubokou ránu, чувствам липсва на семейни връзки). Absenci rodinného pouta můžeme prožívat ale také jako nevázanost (nevázanost rodinným poutem), k rodinným poutům lze přistupovat lhostejně (lhostejně přistupovat k rodinným poutům), případně od nich „utíkat“ (бягам от нежеланите семейни окови).
Tak jako vzniká citové aj. pouto mezi členy rodiny, tak vzniká pouto nejprve mezi partnery, po svadbě zvané jako manželské. брачни окови Това, което сковава свободата; гнет; влизам във връзка с някого, свързвам се с някого; брак законно свързване за съжителство на мъж и жена по взаимно съгласие; форма на узаконяване на такова съжителство (сключвам брак); бракът и семейството са под закрила на държавата; способен съм/узрял съм за семеен живот; чувствам се семеен тип човек
Manželská pouta nás mohou svazovat z hlediska vnímání vztahu nebo osobní svobody (nechat se polapit do manželských pout, укротявам/укротя някого с брачни окови, оковавам някого в невидими окови, обременям се необмислено с брачни окови, връзката може да се превърне в окови за някого), pak se proti nim rozhodneme vzbouřit (vzbouřit se proti poutům) a chtít je uvolnit, přerušit, zlomit, osvobodit se (uvolnit manželská pouta, přerušit manželské pouto, zlomit manželské pouto, přetnout manželská pouta, изплъзвам се (успешно) от брачните окови, искам да се отървам от брачни окови, освободявам се/освободя се от брачни окови, излизам/излеза от скъсаните любовни и брачни окови, свалям окови, искам да строша брачни окови, премахвам брачни окови). Manželská pouta je možné odmítat (odmítat manželská pouta), můžeme se rozhodnout žít bez nich sám nebo v partnerství - k manželským poutům můžeme také přistupovat tak, že je pro soužití s partnerem nevyžadujeme (chtít žít bez manželských pout, dobrovolně se rozhodnout pro samotu, гледам на брака си като на окови, запазвам личната си свобода, свободна съм от брачни окови, не обичам да ми слагат окови, живея без брачни окови с някого, доволен съм и без окови, не изисквам брачни окови) nebo se jich můžeme prostě jen bát, což je spojeno s našimi představami v souvislosti s manželskými pouty, strachem z omezování, připoutání apod. (bát se manželských pout, nenechat se hned tak spoutat manželskými pouty, страхувам се от превръштането на любов и връзка в окови). Manželská pouta můžeme chtít někomu „nasadit“ a připoutat tak někoho k sobě (опитвам се да сложа брачни окови на някого), může se nám to povést nebo můžeme být sami do pout chyceni (успявам да впрегна някого в брачни окови, хванен съм в брачни окови). 7.3.4. MANŽELSTVÍ JE PŘIPOUTÁNÍ (брак е обвръзване) MANŽELSTVÍ JE CHOMOUT strkat hlavu do chomoutu nechat se ochočit хомот ярем тегло, бреме, иго хомот чакаш, хомот ще получиш Manželství je spojeno i s představou navlékání pomyslného chomoutu, který se navlékal zvířatům, abychom je mohli usměrňovat, vést, ochočit. Chomout navlékáme mužům. Metafora manželského chomoutu nám pěkně zobrazuje, jak se lidé na jedné straně manželskému chomoutu vyhýbají, neláká je, nevyhovuje jim představa manželského chomoutu, škrtí je nebo se jen bojí uvázat, nevědí, jak k chomoutu přistoupit, není-li chomout druh žaláře, nezmizí-li po jeho navléknutí vzájemná touha. Na druhé straně jsou tací, kterým chomout vyloženě prospívá, sluší jim a jsou si vědomi, že do manželského chomoutu směřovali dobrovolně s tím, koho si vybrali a těší se na společný život ve dvou. Při některých svadebních obřadech můžeme být svědky symbolického navlékání chomoutu ženichovi po obřadu. Pro nasazení manželského chomoutu se rozhodujeme dobrovolně s tím, koho jsme si zvolili (rozhodnout se pro dobrovolné nasazení manželského chomoutu, lézt do manželského chomoutu dobrovolně s tím, koho jsme si vybrali, nechat si dobrovolně nasadit/navléknout manželský chomout, dostat se pod manželský chomout, готов съм за надяване на брачен хомот, избирам да прекарам живота си в брачен хомот, слагам брачен хомот на някого, нахлузвам на някого брачен хомот, обвързан съм със съпружеския хомот, впрягам се в брачен хомот). Na nasazení manželského chomoutu se nějaký čas chystáme (chystat se do manželského chomoutu, mířit/směřovat do manželského chomoutu). Do stejného chomoutu můžeme vlézt i několikrát (vlézt podruhé do stejného chomoutu). S manželským chomoutem máme někdy spojenou spíše negativní představu a pak si můžeme přát prožívat společný život jinak než jako v chomoutu (přát si, aby manželství bylo příjemným závazkem ne chomoutem), případně se rozhodnout pro společný život bez chomoutu (spolužít bez manželského chomoutu) nebo se rozhodneme manželský chomout shodit (rozhodnout se shodit/odhodit manželský chomout, отхвърлям брачен хомот). Po manželském chomoutu ale můžeme i prahnout, hnát se do něj (prahnout po manželském chomoutu, hnát se do manželského chomoutu) nebo se naopak necítit být vhodným pro manželský chomout, vzpírat se mu, hlídat si od něj odstup, odolávat mu, unikat (necítit se být vhodným pro manželský chomout, hlídat si odstup od manželského chomoutu, nehrnout se do manželského chomoutu, vzpírat se manželskému chomoutu, odolávat/odolat manželskému chomoutu, unikat manželskému chomoutu, vyhýbat se manželskému chomoutu, vycouvat (na poslední chvíli) z manželského chomout, не бързам за брачен хомот, не ми харесва идеята за брачен хомот, не искам брачен хомот, отказвам се от брачен хомот). Nasazení manželského chomoutu může být pojímáno i jako lákání, plánování, jak druhého do chomoutu dostat, uhnat jej (vlákat někoho do manželského chomoutu,, osnovat plány, jak dostat někoho do manželského chomoutu, vehnat/uhnat někoho do manželského chomoutu). V bulharštině existuje ekvivalent manželského chomoutu: БРАЧЕН ЯРЕМ (synonymum manželského chomoutu) ярем тежест, бреме; иго; хомот bul. вкарвам някого в брачен ярем, желая да вкарвам някого в нов брачен ярем, преклоня се под сладкия брачен ярем Požíváme jej, podobně jako manželský chomout, jak v pozitivním, tak i negativním smyslu: někoho spíše nutíme do manželství nebo se dobrovolně rozhodneme pro sladké spolužití.
čes. hnízdo domov, domácnost; založit si své vlastní hnízdo svou domácnost, mít své hnízdo svou rodinu bulh. семейно гнездо подслон, жилище, дом, родна къща, родно място; свивам гнездо създавам си дом, семейно огнище V obou jazycích nalézáme často používanou metaforu rodiny jako hnízda. Tato metafora nám umožňuje pojímat (vnímat, zažívat) založení rodiny jako stavbu hnízda, některé její členy pak jako určité druhy ptáků. V bulharštině je představena podstatným jménem gnezdo, v češtině hnízdo.55 Rodinné hnízdo zakládáme, zařizujeme (založit rodinné hnízdo, създавам семейно гнездо, zařídit si vlastní rodinné hnízdo). Zakládání rodinného hnízda si spojujeme s tvořivou činností, vytvořením klidného zázemí (mít talent k vytvoření rodinného hnízda, vytvořit klidné rodinné hnízdo), hledáme pro něj vhodné místo (hledat vhodné místo pro budoucí rodinné hnízdo, тръся място за създаване на семейно гнездо). Zakládání rodiného hnízda je zároveň stavbou, procesem budování (budovat/vybudovat rodinné hnízdo, stavět/postavit rodinné hnízdo, свивам семейно гнездо, градя си семейно гнездо), později přestavby, rekonstrukce (rekonstruovat rodinné hnízdo, přestavět rodinné hnízdo). Rodinné hnízdo je spojeno s teplem, které poskytuje člověku pocit klidu (teplo rodinného hnízda poskytuje člověku pocit klidu, представа за топло семейно гнездо, намеря топло семейно гнездо), dále je spojeno s pozitivními emocemi jako například láskou, štěstím, harmonií, pochopením, komfortem (rodinné hnízdo pulzuje tepem lásky, щастливо семейно гнездо, уютно семейно гнездо, в семейно гнездо цари хармония, разбирателство) a bezpečným zázemím, útočištěm, které je útulné, dobré pro usazení, zajištění existence (usadit se v rodinném hnízdě, rodinné hnízdo má být útočištěm ve světě, dát přednost bezpečí a útulnosti rodinného hnízda, mít zajištěnou existenci v rodinném hnízdě, nacházet v rodinném hnízdě útočiště, семейното ни гнездо е убежище за нас). Rodinné hnízdo může být něčím, co by si člověk mohl užít, proto se ho drží (držet se rodinného hnízda, užívat si ticha a lásky rodinného hnízda, trávit čas v rodinném hnízdě) nebo po čem by mohl toužit (pomýšlet na rodinné hnízdo, přemýšlet o rodinném hnízdě, uskutečnit své představy o lásce, výchově v rodinném hnízdě, започна да се замисля за семейно гнездо, мечтая си за собствено семейно гнездо, желание за създаване на семейно гнездо) a svou představu zhmotnit (zhmotnit představu dokonalého rodinného hnízda, koupit vysněné rodinné hnízdo, спестя за (едно малко) семейно гнездо, купя си семейно гнездо). V rodinném hnízdě žijeme s ostatními pohromadě, jsme obklopeni členy rodinného hnízda (být s někým v rodinném hnízdě, být obklopen svým rodinným hnízdem). Čas trávený v rodinném hnízdě si v češtině spojujeme s chuťovou charakteristikou (strávit čas v rodinném hnízdě). Ta může mít jak pozitivní, tak i negativní konotace. Rodinné hnízdo a jeho členové uvnitř potřebují naši péči, lásku (s láskou opečovávat rodinné hnízdo, pečovat o děti v rodinném hnízdě), je zranitelné, vyžaduje ochranu (hájit rodinné hnízdo, chránit (srdnatě) své hnízdo, искрено желая да опазя любовта в своето семейно гнездо), jinak může být porušeno nebo dokonce zničeno, rodinným hnízdem můžeme opovrhovat (opovrhnout zázemím rodinného hnízda, (z)ničit své rodinné hnízdo, rozpad rodinného hnízda, разваля семейно гнездо). Vzdalování se od rodinného hnízda znamená přerušení rodinných vztahů (trávit čas mimo rodinné hnízdo, ulítnout z rodinného hnízda do světa, odejít z rodinného hnízda, opustit rodinné hnízdo, напусна семейно гнездо), samotný akt opuštění může být násilný („zalétat“ mimo rodinné hnízdo, utéct z rodinného hnízda, влюбя се в някой друг, с когото ще създам второ семейство и напусна първо) nebo naopak dobrovolný, vedený naší potřebou, případně dozráváním dětí a jejich potřeby odpoutání se a odolučení (potřeba vypadnout z rodinného hnízda, připravovat své děti na situace, které mohou nastat mimo rodinné hnízdo, odpoutat se z rodinného hnízda, odloučením z rodinného hnízda získat větší samostatnost a naučit se řešit samostatně spoustu nových situací, трябва да напусна моите родители за да създам семейно гнездо). Navrácení se do rodinného hnízda, aktivní udržování kontaktu znamená znovuobnovení, intenzitu rodinných vztahů (vrátit se do rodinného hnízda, udržovat kontakt s rodinným hnízdem). Na rodinném hnízdě můžeme být závislí, což může náš odchod z něj oddálit nebo mu dokonce zamezit nebo se můžeme cítit být spoutáni silnými rodinnými vztahy (být závislý na rodinném hnízdě, stále (ještě) žít v rodinném hnízdě, zůstat/zůstávat v rodinném hnízdě, být spoután silnými rodinnými vztahy). Dění uvnitř hnízda je důležité pro náš budoucí život ve smyslu budování mezilidských vztahů a vlastního domova, rodičovského přístupu (общуването с майката, ако си момиче и с бащата, ако си момче, оставя сега траен отпечатък, от който ще зависи какво семейно гнездо ще свиеш един ден). Co se stane, když děti „vylétnou“ do světa? Horší se vztahy rodičů? Proč a jak?
V tomto období rodiče získávají větší nezávislost, více času pro sebe, mohou si splnit některé sny, pouštět se do nových aktivit. Někteří však toto období prožívají jako období (velkého) smutku. U některých smutek přetrvává a přeroste až ke ztrátě smyslu života a pocitu prázdnoty. Rodiče mohou prožívat úzkost ze skutečné separace dítěte, může nastat osamocení rodiče či rodičovského páru. Obavy pramení z pocitu z náhle vzniklé samoty, mění se role ženy v rodině, dochází ke změně vztahů, přebytku času. Partneři přetvářejí v domácnosti role a vzorce společného soužití. Syndromem trpí hlavně ženy, které žily jen pro rodinu, byly zaměřeny na domácnost a najednou se nemají o koho starat. Zároveň jde i o období hormonálně klimakterických změn. V horších případech se rodiče rozcházejí. Proto je toto období odborníky nazýváno jako riziková fáze. Některé páry však tuto etapu dobře zvládají. V pozdějším období dochází ke změnám v sociálních vztazích a formování nové příbuzenské sítě po sňatku dětí.
7.4.2. MATKA JE KVOČNA (майка е квачка) čes. starostlivá, pečující matka bulh. квачка хищен човек, грижлива майка дете-пиленце: Нежно и нуждаещо се от закрила, всяко пиленце се свързва с майка-квачка и топло гнездо. Нормално е на по-малка възраст децата да се ограждат с повече грижи, но на всеки определен етап би било добре на децата да се остави известна свобода иначе след това прекалена закрила и сигурност може да формира крехки и беззащитни личности.
Matka kvočna je hodná, laskavá, nežná, starostlivá, s otevřenou náručí pro své děti (být dobrotivá/laskavá/nežná kvočna, mít vždy otevřenou náruč k pochování a pomazlení, майка-квачка е тревожна, има винаги достатъчно нежност за своите деца, безразлично е на колко са години). Mateřská žena s rysy kvočny se o svá kuřátka stará nezištně, pečlivě, hýčká je, zajímá se o ně (nezištně pečovat o svá kuřátka, chovat své blízké jako v bavlnce, hýčkat svá kuřátka pod křídlem, starat se pečlivě o svá kuřátka, obskakovat svá kuřátka, hlídat potřeby dětí, ochraňovat kuřátka, zajímat se o své děti, обръща внимание на пиленцета, гледа пиленца). Její péče je spojena s teplem (нежно и нуждаещо се от закрила, всяко пиленце се свързва с майка-квачка и топло гнездо - pozn. péče matky, spojená s teplem asociuje i teplé hnízdo – předchozí metaforu: domov-hnízdo, blízkost, bezpečí), můžeme se na ni spolehnout (перфектна майка, може да се разчитае на нея). „Kuřátka“ její blízkost potřebují pro pocit bezpečí (kuřátka bez kvočny jsou bezmocná, пиленцета следят квачка, без квачка пиленцета са пръснати, притискам се към квачка от страх) Své děti kolem sebe shromažďuje, pod svými křídly je chrání (svolávat kuřátka k sobě, mít své děti blízko u sebe, potřebovat svou rodinu blízko vedle sebe, shromažďovat svá kuřátka kolem sebe/pod svá křídla, ukrývat je pod křídla, събира около себе си пилците, събира пилците под крилото си), pečlivě na ně dohlíží (jsem kvočna, která si hlídá svá kuřata, střežit své hnízdo, nejlíp je jí, když má kuřata pořád na dohled, стои над децата си). Na matce-kvočně leží zodpovědnost poznat, kdy dozrál čas, aby svým kuřátkům dopřála volnost (vědět, že přijde čas, kdy kuřátko ta svá křidýlka roztáhnout musí, bude muset vyletět, být hrdá na samostatnost vlastních dětí). Někdy mohou matky-kvočny své děti chránit příliš a přílišnou péčí, pozorností je omezovat proti jejich dobru nebo vlastní vůli (být příliš starostlivá, zajímat se jen o dětit, být zaměřená jen na děti, být neústupná, chránit kuřátko třeba i proti jeho vůli, chtít mít své blízké pod křídly a odmítat jim dopřát svobodu a samostatnost, uvěznit druhého svými velkými křídly, nenechat své děti osamostatnit, být spokojená, jen když jsou všechna kuřátka pod mými křídly, стои над децата си, следи всяка стъпка на детето си, задушаваща квачка, жертваща всичко за децата си) 7.4.3. МАЙКА Е ОРЛИЦА bulh. орлица женски орел: Денем му на юнака сънка пази орлица; изнася юнак на горната земя; не давам косъм да падне от главата на някого браня, пазя някого ревностно/nenechat zkřivit vlásek V bulharštině se objevuje obraz matky orlice – majka orlica. Orlice vystupuje v bulharských mýtech, legendách a junáckých písních. V češtině podobný obraz matky nemáme. Junácké písně nejčastěji opěvují kralevice Marka. Ten je hlavní postavou například také v písních srbských a makedonských. Vzorem mu byla historická postava vládce západní Makedonie Marka se sídlem v Prilepu, který se roku 1389 účastnil pověstné bitvy na Kosově poli, ovšem jako turecký vazal proti svým krajanům (Váňa, 1990: 259-260). V písních však hraje opačnou úlohu a propůjčuje jméno ideálnímu hrdinovi, kterého obestírají tradiční pohanské představy: podle některých verzí je synem řeky Vardaru, podle jiných víly, která jej chránila a v nebezpečí mu vždycky přispěchala na pomoc.56 O kralevici Markovi existují například také pohádky v bulharštině například Спор за Крали Марко.57 Orlice hrdinovi pomáhá, například za záchranu života, v rozhodujícm momentu příběhu. – například Самодива къща не храни, Крали Марко и кръстатото орле nebo Тримата братя и златната ябълка.58 Orlice chrání svá mláďata, je odvážná, silná a nezapomíná se odvděčit za záchranu života. Orel je nazýván „králem ptáků“. Je symbolem bojovnosti, dokáže létat v nebeských sférách, člověku nepřístupných. V některých kulturách symbolizuje duši, je zasvěcený bohu Slunce. Připisují se mu spíše pozitivní vlastnosti jako síla, znovuzrození, královská vznešenost, rozjímání, bystrozrakost, předzvěst vítěství. V Mexiku například orel symbolizuje Hadí ženu, bohyni Quah-Cihuatl (Orlice), spojenou s porodem (porod dítěte se pokládá za hrdinství), zdobenou korunou z orlích per. Ve staré Číně byl orel symbolem nezlomné síly, dlouhověkosti, vůle (jing, orel, zní foneticky stejně jako hrdina).59 Matka-orlice pečuje o své děti starostlivě (загрижена майка, бди над децата си), je jim nablízku (иска най-доброто за детето си, за това неотлъчно стои до него, треперя над детето си, вися като орлица над детето си, наблюдавам децата си, кръжа над децата си,). Poskytuje dětem bezpečí, spokojenost (закриля децата си, с майка орлица децата са в безопасност, усмихнати, орлиците пътуват със размах, когато и орлите са със тях). Je odvážná, silná, neúnavně, obětavě a rozhodně chrání svá mláďata (мощна орлица, закрилница, горда орлица, защитава децата, недава на никой друг да се грижи за детето и, с майчиното си крило без почивка денонощтно смело, храбро, решително пази децата си, вселюбещата майка, майка орлица пази невръстните си орлета, бди над здравето на детето си), svým dětem nenechá zkřivit vlásek, napadne každého, kdo by se pokusil jejím dětem ublížit, zpočátku může jednat insinktivně (не дава косъм да падне на детето, браня децата си като орлица, ще нападна всеки, който иска да застраши малкото и обичаното ми дете,спасявам децата си от всякаква опасност, от всеки възможен удар или намек, майка-орлица може да реагира първосигнално в началото - в стил орлица) a v takovém případě si druhý musí dát velký pozor (понякога майки са такива орлици, че е препоръчително човек да се застраховава). Někdy žije příliš svými dětmi, nedopřává jim svobodu (живее понякога чрез децата си, което може да е изнервящо, задушаващо, вкопчава се в детето си, иска да знае всичко за детето си), kontroluje je a pečuje o ně i když jsou už dospělé (контролира децата си, не пропуска да напътства за важните неща, бди над детето дори и като стане голямо). 7.4.4. MATKA JE KUKAČKA (майка е кукувица) čes. kukaččí matka špatná matka; kukaččí mládě bulh. кукувица лоша майка; кукувиче извънбрачно дете S metaforou kukaččí matky, respektive kukaččího mláděte se setkáváme v obou jazycích. V češtině je představena slovním spojením kukaččí matka, kukaččí mládě, v bulharštině podstatným jménem kukuvica, kukuviče. Kukačka pokládaná v některých národech za věštce budoucnosti nebo posla jara (Biedermann, 1992: 152). V našich lidových pověrách například symbolizuje počet kukaččích zakukání roky, které má člověk ještě před sebou, případně kolik roků mu/jí zbývá do svadby. V našem případě nám však jde o jiný obraz kukačky, respektive kukaččího mláděte. Metafora kukaččího mláděte je založena na charakteristickém rysu kukačky, který uvádí jak bulharský, tak i český atlas ptáků , klást vlastní vejce do hnízd jiných ptáků. Mládě se tak ocitá v cizím hnízdě. Kukaččí mládě je podle excerpovaného materiálu chápáno jako nemanželské nebo ponechané adopci. Matky někdy nemanželské dítě tají před manželem, ale ne vždy se jim tajemství podaří udržet. Zjištění, že otec vychovává kukaččí mládě, může vést až k rozpadu rodiny. Kukaččí matkou je nazývána žena, která „podvrhne“ svému muži nemanželské dítě a svému manželovi nic neřekne (zanést do rodinného hnízda kukaččí mládě, podvrhnout/podstrčit domů kukaččí mládě). Kukaččí matkou je nazývána také žena, která své dítě nechá adopci, dá dítě do cizího hnízda (оставям детето си самичък в чуждо гнездо). Kukaččí matka je spojena s nezodpovědností vůči dítěti, upřednostňuje sebe samu v péči o své potřeby, zájmy místo dítěte, případně přenechává dítě v péči jiných (не нося отговорност за детето си, давам предпочетание на себе си, а не на живота и здравето на детето си, не се затормозявам с отглеждането на детето, поверявавам грижите за малките си на другите, оставям другите да отгелждат детето ми, някой друг трябва да поеме грижите на децата на една кукувица-майка). Kukaččí mládě se může díky svému původu potýkat s těžkým postavením v rodině (vychovávat kukaččí mládě, prohlašovat někoho za kukaččí mládě, upírat kukaččímu mláděti nároky, být nechtěným dítětem, детето е оставено в чуждо гнездо), ale může být také bez ohledu na svůj původ milováno (milovat, být životním pilířem kukaččímu mláděti). Jako rodič-otec nemusíme být ovšem o kukaččím mláděti informováni a pokládáme ho tak přirozeně za své (vychovávat nevědomky kukaččí mládě, nepodezírat cizí vzhled kukaččího mláděte, o něž se tedy staráme jako o vlastní). Tajemství původu kukaččího mláděte se však může časem prozradit (provalit tajemství kukaččího mláděte), což může vyvolat zvědavost, pátrání po skutečném otcovství (pátrat po původu kukaččího dítěte), zasáhnout sebevědomí nepravého otce (stát se zhrzeným manželem, paroháčem s kukaččím dítětem v rodině) a vést až k rozpadu partnerství, rodiny. Dnešní doba umožňuje otcům ověřit si vlastní otcovství na základě testů DNA a podle informací z excerpovaného materiálu muži využívají této možnosti (ověřit si, zda se nestarám o kukaččí mládě). 7.4.5. MATKA JE KRKAVČÍ čes. krkavčí matka krutá, necitlivá matka V bulharštině překládáme krkavčí matka jako безчувствена, безсърдечна, жестока майка - nenacházíme metaforický ekvivalent krkavčí matky. Krkavčí matka je metaforou v češtině poměrně hojně používanou. Obraz „krkavčího přístupu“ k dítěti se zdaleka nevztahuje pouze na matku, zahrnuje i otce nebo oba rodiče najednou.
V mýtech některých kmenů Severní Ameriky havranovi připisují stvořitelské síly (je vyobrazován na totemu). V hlubinné psychologii má havran mimořádný význam. Souvisí s temnými stránkami duše, může však mít i pozitivní účinek, dokáže-li se člověk se svou „temnotou“ cílevědomě vypořádat (Biedermann, 1992: 87-89). Podíváme-li se na výklady jiné než například mytické nebo symbolické, začíná se nám krkavec jevit v jiném světle: Ludvík Kunc, zkušený pracovník v ZOO v Ostravě, je autorem knihy nazvané Opravník omylů ze světa zvířat. Inspirovaný nesčetnými a stále se opakujícími dotazy návštěvníků ZOO a účastníků besed ho inspirovaly k napsání této knihy. Tvrdí mimo jiné, že krkavčí samice i samec jsou v přírodě přímo vzorem rodičovské péče, oba se velmi pečlivě starají o svá stále hladová mláďata. V atlase ptáků je krkavec velký popisován jako pravidelně hnízdící stálý pták s charakteristickým hlasem a vzhledem, který se vyskytuje jednotlivě, v párech i menších hejnech atd., že by se nestaral o svá mláďata bulharský ani český atlas neuvádějí.60 Přesto jsou ženy, které se dostatečně nestarají o své děti nebo jim ubližují nazývány krkavčími matkami. Jde o obraz špatné matky. Někdy je toto označení neoprávněné a ženy matky jsou zbytečně stresované, napadávané. Také žena, která se rozhodne dát dítě k adopci, může být přezdívána jako krkavčí matka. Vytváří se jakýsi stereotyp krkavčí matky a také pověra, že krkavčí matka se o svá mláďata nestará. Obraz „krkavčího přístupu k dětem“ je přenášen i na otce nebo na oba rodiče. Kde tedy hledat spojitosti mezi obrazem špatného rodiče a krkavcem? Snad ve starých mýtech nebo v literatuře, například i Karel Jaromír Erben v Zlatovlásce píše o opuštěných mláďatech krkavčích rodičů. Za krkavčího rodiče můžeme být označeni z různých důvodů, například z pohledu okolí z důvodu neposkytnutí dostatečné péče svému dítěti, neadekvátního chování k dítěti nebo se naopak zdát být příliš přísným na dítě (pozorovat neadekvátní chování rodičů k dětem, přísnost ve výchově, myslet si o někom, že je krkavčím rodičem, nevěnovat z pohledu okolí svému dítěti dostatek péče, nevšímat si z pohledu okolí dítěte, nazývat/nazvat někoho krkavčím rodičem). Tato metafora sebou nese tak negativní konotaci, že se některé maminky bojí, že je okolí za krkavčí bude považovat a znejistí ve své mateřské roli (pokládat někoho za krkavčí matku, být, považován za špatného rodiče, bát se, že budu označena za krkavčí matku, připadat si jako krkavčí rodič, který dítě zapuzuje z bezpečné náruče domova, obvinit někoho, že je krkavčí rodič, mít nepříjemný pocit, že neplním očekávání (své, svého okolí), nechtít působit jako krkavčí matka, platit v širokém okolí za krutou krkavčí matku, ). Metafora krkavčí matka přitahuje negativní emoce například strach z nesplnění nároků z pohledu ostatních, obavy ze selhání, strach z odsouzení, který ovlivňuje ženy v rozhodování například o práci (mít pocit, že se na mě ostatní dívají jako na krkavčí matku, strach z nálepky krkavčí matky ovlivňuje některé ženy v rozhodování - například zda jako matka malého dítěte chodit do zaměstnání), ovlivňuje psychickou pohodu matek, které se pak začnou ve své životní situaci stydět, pronásledovat, trpět výčitkami apod. (stydět se za svou situaci, neplníme-li očekávání okolí, trpět výčitkami, mít pocit, že jsem krkavčí matka, cítit se jako sobecká krkavčí matka, propadat depresím a trápit se, že jsem krkavčí matka). Odsouzení okolím při tom může být neadekvátní (označení krkavčí matka neodpovídá skutečnosti, dělat z někoho krkavčí matku) a je potom zapotřebí stresovanou maminku podpořit v tom, že to tak není, aby se jako krkavčí matka necítila, vyvrátit nepravdivé označení (podpořit maminku v tom, že není krkavčí matka, necítit se jako sobecká krkavčí matka, dokázat nepravdivost označení krkavčí matky). Jako krkavčí matka si ale opravdu můžeme z pohledu společnosti počínat, například vytrvale neplatit výživné, zanedbávat péči o dítě (počínat si jako krkavčí matka, například vytrvale neplatit výživné, nechávat své nezletilé děti samotné bez dozoru, být necitlivou matkou, zanedbávat/odbývat mateřskou péči). Některé matky se rozhodnou být krkavčí matkou, stávají se lhostejné k potřebám dítěte, neomezují se kvůli dítěti, opuštějí vlastní děti, vzdávají se výchovy (rozhodnout se být krkavčí matkou, být lhostejný k zajištění potřeb vlastních dětí, stát se krkavčí matkou, nechtít se omezovat kvůli dítěti, zříci se výchovy, odložit své dítě, opustit vlastní dítě, nestarat se o své děti, vzdát se svého dítěte). Zanedbanou péči se může někdo jiný pokusit dítěti nahradit (snažit se nahradit dítěti péči, kterou mu neposkytla jeho biologická matka), dítě krkavčí matky ale také může vyrůstat v ústavech bez ní a nenacházet potřebné zázemí (vyrůstat v ústavech bez matky, nenacházet jako dítě krkavčí matky potřebné zázemí). V horším případě, nechce-li se krkavčí matka o své dítě starat a nezamýšlí se dát ho k adopci, své dítě fyzicky nebo psychicky napadá (nemilovat, trápit své dítě, fyzicky ubližovat dítěti, napadnout vlastní dítě). V tom nejhorším případě své vlastní dítě zabíjí (utrápit vlastní dítě, zabít vlastní dítě). Chování krkavčího rodiče je státoprávně postihnutelné, úřady mohou nesvědomitým rodičům dítě z jejich péče odebrat, rodiče mohou podle závažnosti svého přístupu k dítěti čelit obvinění, soudu, vězení (nesvědomitému rodiči mohou úřady odebrat/vzít dítě, čelit obvinění, policisté mohou stíhat krkavčího rodiče pro neplnění povinností, zahájit trestní stíhání pro trestný čin, krkavčímu rodiči může hrozit soud, odsoudit někoho pro zanedbání povinností, schvalovat odebrání dětí krkavčím rodičům). Tato metafora je poměrně často používaná. Někdy až příliš rychle orámuje chování, jednání, situaci druhého člověka, čehož mohou využít (zneužít) například i média. Ačkoliv v přírodě nenacházíme opodstatnění existence metafory krkavčího rodiče jako špatného rodiče, můžeme si existenci metafory objasnit pomocí mýtů, symbolů a umělecké literatury, jak už bylo naznačeno výše. Symboly i mýty několikrát objasnili význam metafory. Ráda bych jim proto věnovala malou poznámku: Význam symbolu, mýtů pro život člověka Symbol shrnuje mnohost zkušeností do zkušenosti jediné. Zobrazuje ji tak, že se v ní význačným způsobem zračí smysl zkušenosti jakožto celku. Symbol odkazuje k věci (předmětu, zážitku, události atp.), která je každému běžně známá, přístupná a snadno pochopitelná, a na které můžeme názorně vidět a zakusit, o co v celku zkušenosti jde (Neubauer 147). Symboly můžeme chápat jako výzvu, pokyn, příležitost k vhledu do něčeho, co je nevýslovné. Pochopit symbol znamená určitým způsobem sjednotit vlastní zkušenost. Symbol primárně poukazuje k určité známé zkušenosti, k níž se pojí bohatství zkušeností jiných (konotací, asociací): smysl symbolu pak spočívá v prožívané jednotě všech těchto zkušeností. Mýty jsou nadčasové a univerzální příběhy, které odrážejí i tvarují naše životy. Jsou o tom, co si přejeme, čeho se bojíme, po čem toužíme, a díky nim můžeme nahlédnout, co to znamená být člověkem. V mýtech nalézáme věčné pravdy o lidské povaze. Mýty hovoří o životě mysli a o cestě duše. Staré mytologie působily na člověka psychologicky i terapeuticky. Mýty se zabýval například i C. G. Jung. Hlubší pohled na mýty ukazuje, že mýtus je neodlučitelným elementem lidského vědomí. Působí v intimním i společenském životě člověka, nezaniká, pouze se transformuje. Zdeněk Váňa zdůrazňuje komplexní přístup ke studiu mýtů. Rituály a slavnosti poskytovaly nejlepší příležitost k oživení a realizaci toho, co žilo v obrazech mýtu jako výraz vnitřního zážitku. Z mýtu člověk získával poznání světa i sebe sama, svého místa a poslání v lidském společenství, k němuž patřil, svůj vztah k přírodě a k vesmíru. Obrazy mýtu měly pro něho skutečnostní obsah, z něhož čerpal vnitřní rovnováhu i životní moudrost (Váňa, 1990: 37). Mýtus je pro Cassiera jedním z nejproduktivnějších výtvorů člověka. Rozvíjí se v něm takový obraz světa, který ostře zachycuje jeho rozpory a který je zároveň schopný je integrovat. Pro Karen Armstrongovou je mýtus životně důležitým, zamýšlí se nad mýty a sleduje jejich vývoj od dávnověku do dnešní doby. V průběhu dějin došlo k zásadní proměně v lidském prožívání, oddělil se mythos a logos, což narušilo vztah k mytickému bohatství ve vlastní tradici, mytologie s postupující modernizací pozbývá na věrohodnosti. Mýtus je podle autorky skoro vždy zakotven ve zkušenosti smrti a strachu ze zániku. Smrt byla děsivá, nevyhnutelná, ale neznamenala konec. Mytologie bývá obvykle neoddělitelná od rituálu, nutí nás jít za hranice zkušenosti; vydat se na místo, které jsme nikdy neviděli, dělat něco, co jsme nikdy nedělali. Mýtus není příběh vyprávěný jen tak, ukazuje nám, jak by jsme se měli chovat. Mytologie nás tedy staví do správné duchovní či duševní pozice pro řádné jednání. Víra v neviditelnou, ale plnější skutečnost, někdy nazývanou svět bohů, je základním tématem mýtů. Říká se jí „věčná filosofie“, protože formovala mytologii, rituály i sociální uspořádání všech společností před příchodem naší vědecké modernity a dodnes ovlivňuje tradičnější společnosti (Armstrongová, 2006: 10). Mýty a přechodové rituály lidem pomáhaly přijmout vlastní smrtelnost, přejít do dalšího stadia, mít odvahu měnit se a růst. Součástí lidské zkušenosti je i prožitek transcedence, který nám pomáhá prohloubit pocit plnějšího a intenzivnějšího prožívání vlastního života. Logos nám v mnoha směrech pomohl změnit život k lepšímu, mýtus však dodával životu smysl a řád.61 Po nějaké době tedy dochází k návratu ke starému pojetí, podle kterého se mytologie s rozumem vzájemně doplňují. Autorka upozorňuje na důležitost uvědomění omylu 19. století, že mýtus je falešný, nebo že představuje nižší způsob myšlení. Tak jako Zdeněk Váňa zdůrazňuje poučenější přístup k mytologii, důležitost eticky a duchovně formované mytologie, která podpoří pocit soucitu, který v našem pragmatickém a racionálním světě vždy nebývá považován za dostatečně produktivní nebo účinný. 8. Závěr: Cílem mého výzkumu bylo ukázat a posléze srovnat, jak mluvčí bulharštiny a češtiny „vidí“ rodinu prostřednictvím svého jazyka, konkrétněji prostřednictvím metafor. Klíčovou metodou k rozboru byla sémantická analýza, která demonstrovala, jak je rodina v češtině a bulharštině konceptualizována. Jazykový materiál dokazuje, že rodina se v bulharštině i češtině konceptualizuje stejným způsobem, rozdíly vidíme jedině v prohlubování, rozšíření velkých metafor. Vysvětlení, proč tomu tak je, můžeme vidět v rodové příbuznosti obou jazyků, podobné kulturní zkušenosti obou etnik, která svým způsobem podmiňuje konceptualizaci okolního světa. Na jedné straně pozorujeme tendenci vidět rodinu především jako živou bytost, na druhé straně jako předmět, spojení, hnízdo. Srovnávali jsme následující metafory: - rodina je žívá bytost (rodinné kořeny, rodokmen, rozvětvená rodina, hlava rodiny) - rodina je předmět (rodinný krb, rodinný přístav, rodná střecha) - rodina je spojení (rodinný kruh, rodinné pouto, manželské pouto, manželský chomout, брачен ярем) - rodina je hnízdo a její členové druhy ptáků (rodinné hnízdo, matka kvočna, krkavčí matka, майка орлица). Rodina pojímaná jako živá bytost, jako rostlina, zobrazuje rodinu a její jednotlivé fáze života. Prostřednictvím kořenů můžeme sílit, mohutnět, zakořenit se; rodinu se *slabými kořeny ani v jednom ze zkoumaných jazyků nenacházíme. Rodinné kořeny nás podobně jako rodinné pouto váží k určité rodině. Rodina se rozpíná, roste díky svým větvím; v bulharštině jsme v tomto případě nenašli jazykový ekvivalent. Jsme součástí rodinného stromu a naši příbuzní jsou v něm s námi obrazně propojeni. Rodina, pojímaná jako tělo, předpokládá řídící složku – hlavu rodiny. Rodina nahlížená jako předmět nás přivádí k metaforám rodinného krbu, rodinného přístavu a rodné střeše. Rodinný krb si spojujeme nejvíce s teplem, soudržností, péčí o krb. Rodinný přístav s tendencí a touhou člověka zakotvit; rodná střecha nám nejvíce symbolizuje blízkost spolužití. Rodinné spojení nám přibližují metafory rodinného kruhu, rodinných, popřípadě manželských pout, na spojení dvou lidí v manželství můžeme pohlížet pomocí metafory jako na chomout, v bulharštině máme ještě ekvivalent брачен ярем. Rodinný kruh si spojujeme hlavně s ochranou, uvnitř něho jsme v bezpečí. Rodinná pouta ukazují spojení, závislost dvou entit. Manželství a vstup do manželství pak nejvíce s rozhodnutím, které mu předchází, pochopení tohoto kroku prostřednictvím jazyka, obavy spojené z připoutání nebo omezení vlastní svobody.
Některé metafory jsou vzájemně zaměnitelné, charakterizované podobnými vlastnostmi: teplem, bezpečím, potřebou péče, zranitelností (rodinný krb, rodinné hnízdo, rodinný kruh), spojením, propojením (rodinné kořeny, rodokmen, rodinné pouto, manželské pouto, manželský chomout). Jiné zaměnitelné nejsou nebo nenacházíme ekvivalenty v obou jazycích (rozvětvená rodina, krkavčí matka, майка орлица, брачен ярем). Pomocí jazyka jsme mohly nahlédnout, jak díky metafoře uchopujeme, tj. vidíme, chápeme, přistupujeme k rodině; jak ji konceptualizujeme, jak dané metafory žijeme. Viděli jsme, jak se dá kognitivní teorie uplatnit ve studii, pojednávající o metaforách v politice a také jaký přínos má autorská metafora v rodinné terapii. Z tohoto hlediska by bylo zajímavé rozpracovat podrobněji metafory užívané v politice, provést možná srovnání v obou jazycích nebo se více věnovat metaforám v terapeutické praxi, zhodnotit roli jazyka a navázat tak na kognitivně otevřený přístup k propojování vědeckých disciplín. 9. Resumé: Езиковия образ на семейство в чешкия и бялгарския език (резюме)
Като метод за анализ избрахме когнитивната семантика, която се основава на теорията за концептуалната метафора на Лейкъф и Джонсън, представена в „Metaphors We Live By“ от 1980 г. В основата и е заложено схващането, че същността на метафората се състои в осмисляне и преживяване на явлениятя от един род в термините на друг род. Дипломната ми работа се състои от двете основни части – теоретична и практическа. Специално място в пярвата глава се отделя на едно от основните произведенията на когнитивната лингвистика „Metaphors We Live By“ от 1980 г на авторите Лейкъф и Джонсън, тяхното тълкуване на значението на метафора, теорията за концептуалната метафора, влиянието на обществото и културата на формирането и преживяването на метафорите, ролята на физическия опит в рамките на разбирането на значението, филосовския размер на тяхното произведение. Освен това в теоретичната ми част се занимавам с положението на когнитивната лингвистика в контекста на когнитивната наука, обсъждам двете основни тенденции в изследването на когнитивната лингвистика, допринасянето на психолингвистиката в научното изследване, оделям място за структурата на когнитивните категории. Следва част, в която се занимавам с метафорите в политиката и възможно практическо използване на проучването на теорията за концептуалната метафора на Лейкъф и Джонсън в научната статия на В. Хрз, значението на символите и митове в живота на човека, възможно използване на авторска метафора в психотерапия. В пактическата част провеждам семантично разпределяне на метафорите, които представят семейство и неговите членове, съответно с това провеждам анализ, търся сходства и разлики между българския и чешкия език. Обработката на езиковия материал експлицира следните метафорични схеми, характерни за българския и чешкия език: - семейство е живо същество (семейни корени, семейно дърво, rozvětvená rodina – само на чешки, глава на семейство) - семейство е предмет (семейно огнище, семеен пристан, семеен покрив) - семейство съединение (семеен кръг, семейна връзка, брачни окови, брачен хомот, брачен ярем – само на български) - семейство е гнездо и неговите членове са вид птици (семейно гнездо, майка квачка, майка орлица – само на български, krkavčí matka - само на чешки, майка кукувица). I. СЕМЕЙСТВО Е ЖИВО СЪЩЕСТВО, преминава през различни фази живота, раждане, живот, смърт.
чеш. zapustit kořeny být spjatý s rodinnými kořeny zpřetrhat rodinné kořeny navracet se k rodinným kořenům zajímat se o své kořeny hledat rodinné kořeny nalézat své kořeny Метафора семейни корени намираме и в двата езика, свързана е със застояването ни или наша история, свързането ни с нашето семейство, предците. Намираме дълбоки/здрави корени, но никога например *плитки корени. СЕМЕЙСТВО Е ЧАСТ ОТ СЕМЕЙНОТО ДЪРВО Тук малко се колебаем, дали да включим семейното дърво между останалите метафори на семейство, но защото показва интересни неща, накрая решихме да го включим. бълг.създавам схема на родословното си дърво семейно дърво показва роднински връзки проследявам/проучвам родословно дърво на някого чеш. vytvářet rodinný strom znázornit pomoci rodokmenu vztahy mezi členy rodiny zajímat se o rodokmen Семейно дърво ни показва ронински връзки, понякога откриваме за нас интересни информатции, откриваме собствени корени. RODINA JE VĚTEV чеш. vyrůstat v rozvětvené rodině být obklopen rozvětvenou rodinou sdílet prostor s široce rozvětvenou rodinou rozpad rozvětvené rodiny snít o rozvětvené rodině Тази метафора показва се използва за голямо семейство с няколко деца и голямо количество роднини. Семейство като голямо дърво се развива нависоко, нашироко. СЕМЕЙСТВОТО Е ТЯЛО С ЦЕНТРАЛНАТА ЧАСТ – ГЛАВА НА СЕМЕЙСТВО Често използвана метафора и в двата езика. бълг.ставам глава на семейство подчинявам се на глава на семейство като глава на семейство се ползувам с авторитет представявам интереси на семейство в общуването с външния свят като глава на семейство осигурявам основните средства за съществуване правя се на глава на семейство проваля се като глава на семейство оставам глава на семейство чеш. stávám se hlavou rodiny poslouchat hlavu rodiny zajišťovat hmotné zabezpečení rodině považovat se za hlavu rodiny neuspět v roli hlavy rodiny působit jako hlavní zástupce rodiny Тази метафора показва, каква е ролята на глава на семейство, дали стои на чело на семейството или е глава на семейство само формално, какви са задълженията на глава на семейство, кой и какъв е глава на семейство. II. СЕМЕЙСТВО Е ПРЕДМЕТ СЕМЕЙСТВО Е ОГНИЩЕ Тази метафора е същто често използвана в бълагрския и чешкия език. бълг. създавам домашно огнище събираме се около домашното огнище бащино огнище излъчва топлината домашно огнище е свързано с мекост, разбираем партньор страдам за бащино огнище напускам родното си огнище прибирам се към домашното огнище поддържам домашно огнище с много любов уничтожавам домашно огнище опитвам се да вържа някого за домашно огнище чеш. založit rodinný krb scházet se u rodinného krbu rodinný krb poskytuje teplo postrádat rodinný krb opustit rodinný krb pečovat o rodinný krb vychutnávat si chvíle u rodinného krbu uvázat někoho k rodinnému krbu Семейно огнище е свързано с близостта на хората, поддържа се с любов, трябва да се грижим за него, защото е уязвимо. СЕМЕЙСТВО Е ПРИСТАН Семеен пристан е свързан с почивка, подслон, убежище. бълг. семейството ми е пристан на убежище, заслона и спокойствието семеен пристан като уютен и спокоен център намирам своя пристан готов съм (узрял) за оттегляне в тих семеен пристан чеш. domovský přístav bezpečí a jistoty zakotvit v přístavu manželském rodinný přístav je v rozvalinách pociťovat obavy ze zakotvení nechtít se vázat rodinným přístavem Семеен пристан е свързан преди всичко с устойчиво място за почивка, за развиване и както семейно огнище (всичко родно) е уязвимо и трябва да се грижим за неговото състояние, защото го създаваме във всеки момент. СЕМЕЙСТВО Е СТРЯХА Семейна стряха се използва и в двата езика. бълг. бащин дом е свързан с ежедневие семеен покрив е топъл, уютен бащина стряха е свързана със сърдечен прием, гостеприемство бащина стряха е масто за пълноценна и приятна почивка напускам бащин дом за да създам собственото си гнездо чеш. těžko se loučit s rodnou střechou vracet se pod rodnou střechu opustit rodnou střechu a postupovat směrem k založení vlastního hnízda Семейна стряха е свързана както и домашното огнище с топлина, с близостта на хора, със ежедневието. Семейна стряха напускаме най-често за да създадем собственото си гнездо. III. СЕМЕЙСТВОТО Е СЪЕДИНЕНИЕ СЕМЕЙСТВО Е КРЪГ Семеен кръг е използван често в българския и чешкия език. бълг. създавам семеен кръг събираме се в тесен семеен кръг грижа се за членовете на семеен кръг в семеен кръг протичат ритуали живея в много затворен семен кръг чеш. rozšířit původní rodinný kruh zažívat bezpečí, oporu v rodinném kruhu toužit po štěstí v rodinném kruhu pečovat o rodinný kruh vstoupit do rodinného kruhu s druhým člověkem Семеен кръг ни обгражда, формира нашата личност. В семеен кръг се развиват умения, протичат обреди. В настояще има голямо влияние телевизия на семеен кръг и семейно огнище, застъпва тяхната роля. Членовете на семейство се събират около нея, говорят помежду си заедно с гледането или престават да говорят, защотото се съсредоточат пред нея и гледат любими сериали или каквото и да е, взаимно се отчуждават. СЕМЕЙСТВО Е ВРЪЗКА Връзката съединява един човек с друг. Връзката също означава вид зависимост, която може да е естествена например в началото на живота на човека (връзка майка-дете) или която е вече нежелаема, която ни оковава. Семейни връзки срещаме и в двата езика. бълг. създавам семейна връзка семейна връзка може да се обогатява обвързвам живота си в осмислена семейна връзка освободявам се од родителските окови разпадане на семейни връзки прекъсвам семейни връзки бягам от нежеланите семейни окови чеш. dát vzniknout rodinnému poutu posílit rodinné pouto narušit rodinné pouto zpřetrhat rodinná pouta nevázat se rodinným poutem БРАЧНИ ОКОВИ Тази метафора се използва и в двата езика. бълг. обвързвазвам се с брачни окови укротявам някого с брачни окови обременям се необмислено с брачни окови премахвам брачни окови хванен сям в брачни окови чеш. přijmout manželská pouta
отказвам се от брачен хомот чеш. dobrovolně směřovat do manželského chomoutu s tím, koho jsme si vybrali
Често използвана метафора на българския и чешкия език. бълг.свивам гнездо пазя семейно гнездо измъчва ме липса на децата чеш. založit rodinné hnízdo žít v rodinném hnízdě vylétnout z rodinného hnízda Семейно гнездо създаваме, пазим с лябовта, защото е ценно. В семейно деца отглеждаме деца и дойде време да излитат от гнездото, което понякога не е лесно за родителите (по-подробно обсъждам тази тема в практическа част на дипломанат си работа). МАЙКА КВАЧКА Тази метафора е свързана с майка закрилница, която се старателно грижи за децата си. бълг. тревожна майка-квачка майка-квачка има винаги достатъчна нежност за децата си чеш. laskavá, starostlivá matka kvočna shromažďovat děti okolo sebe МАЙКА ОРЛИЦА – само на български Семантиката на тази метафора е свързана с митове, легенди. Майка орлица е храбра и горда, с нея децата ца в безопасност. бълг. не дава косъм да падне на детето закриля децата си бди над децата си МАЙКА КУКУВИЦА Майка, която оставя детето си в чуждо гнездо. Детето на кукувица – извънбрачно дете или осиновено дете. бълг. оставям детето си самичък не нося отговорност за детето си чеш. zanést do rodinného hnízda kukaččí mládě dát dítě k adopci KRKAVČÍ MATKA – само на чешки Майка, която не се грижи за детето или негативна оценка на майките.
Някои метафори, които представят семейство или членовете на семейство могат да се заменят (семейно огнище, семейно гнездо, семеен кръг, семейно пристанише); (семейни корени, родословие, семейни връзки, брачни окови, брачен хомот). Някои метафори немогат да се заменят или ненамираме езиковия еквивалент в двата езика (майка орлица, брачен ярем, rozvětvená rodina, krkavčí matka). Метафорите на семейство по-подробно коментирам в практическата част на дипломната си работа. Изследването ни показа какви метафори свързваме със семейство и как ги разбираме, с какви думи го описваме и така можехме да открием, как с помощта на езика видим смейство. 10. Bibliografie: ДАНЧЕВ, Бранимир - КАЛОЯНОВ, Анчо [съставители]. Христоматия по българска фолклористика. София: Университетско издателство „Св. Климент Охридски“, 1991. ДАСКАЛОВА, Лиляна-Перковска et al. Български фолклорни приказки. София: Университетско издателство „Св. Климент Охридски“, 1994. ДИНЕКОВ, Петър. Български фолклор. София: Български писател, 1980. ДИНЧЕВ, Костадин - СТОЯНОВ, Иван, А. Българският фолклор в локално-регионалното му значение. София: Издателство на СУ „Св. Климент Охридски“, 1992. ЛАЛЕВ, Цанко. Голяма книга на българските митове и легенди. София: ИК „ПАН“, 2005. МАРОВСКА, Вера. Стилистика на бялгарския език. Пловдив: „Паисий Хилендарски“, 1998. СТРЕЛИ, Пол - ГЛЕГ, Джим. Фотографски определител на птиците в Европа. Превод Владимир Антонов Помаков. Ню Холанд: ИК „Гея-Либрис“, 1999.
BIEDERMANN, Hans. Lexikón symbolov. Překlad Peter Dobrovodský a Silvia Varsiková Bratislava: Obzor, 1992. CASSIER, Ernest. Filosofie symbolických forem II Mytické myšlení. Přeložil Petr Horák. Praha: OIKOYMENH, 1996. ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda. Praha: Karolinum, 2004. ČERNÝ, Jiří. Dějiny lingvistiky. Olomouc: Votobia, 1996. DUNGEL, Jan - HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. FINCHER, Susanne, F.: Vytváření mandaly, Pragma, Praha 1997. HAJIČOVÁ, Eva, et al. Studie z transformační gramatiky I. Nové perspektivy syntaxe a sémantiky. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1975. HAJIČOVÁ, Eva, et al. Studie z transformační gramatiky II. Interpretativní a generativní sémantika. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1976. HARTL, Pavel - HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. Praha: Portál, 2000. HODROVÁ, Daniela, et al. Poetika míst: kapitoly z literární tematologie. Jinočany: Nakladatelství H&H, 1997. CHRZ, Vladimír. Metafory v politice. Praha: Psychologický ústav Akademie věd České republiky, 1999. CHVÁLA, Vladislav – TRAPKOVÁ, Ludmila. Rodinná terapie psychosomatických poruch. Praha: Portál, 2004. JUNG, Carl, Gustav. Mandala Symbolism. Princeton, N.J.: Princeton University Press. LAKOFF, George – JOHNSON, Mark. Metaphors We Live By. London: The University of Chicago Press. Česky Metafory, kterými žijeme. Brno: Host, 2002. LAKOFF, George.: Women, Fire and Dangerous Things. What Categories Reveal about the Mind. London: The University of Chicago Press, 1987. Česky Ženy, oheň a nebezpečné věci. Překlad Dominik Lukeš. Praha: Triáda, 2006. NEBESKÁ, Iva. Úvod do psycholingvistiky. Jinočany: H&H, 1992. NEUBAUER, Zdeněk. O Sněhurce aneb cesta za smyslem bytí a poznání. Praha: Malvern, 2004. POULET, Georges. Metamorfozy czasu. Warszawa: Państwowy institut wydawniczy, 1977. RIEGER, Zdeněk, VYHNÁLKOVÁ, Hana. Ostrov rodiny: integrující přístup pro práci s rodinou. Hradec Králové: Konfrontace, 2001. RYBÁR, Ján et al. Jazyk a kognícia. Bratislava: Kalligram, 2005. VÁŇA, Zdeněk. Svět slovanských bohů a démonů. Praha: Panorama. VAŇKOVÁ, Irena et al. Co na srdci, to na jazyku. Praha: Karolinum, 2005.
Studie:
CHRZ, V.: Psychologie metafory I. Metafora z hlediska psychologie nevědomí, neobehaviorismu a neogestaltismu. Československá psychologie, 1996a, roč. 40, s. 103-114. CHRZ, V.: Psychologie metafory II. Metafora z hlediska kognitivní psychologie, 1996b, roč.40, s. 217-227. JANDA, L.: Kognitivní lingvistika. Překlad Lucie Saicová Římalová In Saicová Římalová, L. (ed.) Čítanka textů z kognitivní lingvistiky I. Praha, 2004, s. 9-60. NEBESKÁ, I.: Univerzália a specifika v kognitivní sémantice. In Hladká Zdeňka, Karlík Petr (eds.) Čeština – univerzália a specifika. Sborník konference ve Šlapanicích u Brna 17.-18.11. 1998. Brno, 1999. NEBESKÁ, I.: O hrubiánech a jemnůstkách. Čeština doma a ve světě, roč. II, č. 1-2, 2003, s.49-51. NEKULA, M.: Stereotypy v lexikalizovaných etnických označeních. In Nebeská Iva, Macurová Alena (eds.) Jazyk a jeho užívání. Sborník k životnímu jubileu profesora Oldřicha Uličného. Praha, 1996, s.87-93. ŠLÉDROVÁ, J.: Stereotypy v rodinných a příbuzenských vztazích. Čeština doma a ve světě, roč. II, č. 1-2, 2003, s.64-69. VAŇKOVÁ, I.: Kognitivně-kulturní inspirace z Polska. SaS, 60, 1999a, s. 214-224. VAŇKOVÁ, I.: Člověk a jazykový obraz (přirozeného světa). SaS, 60, 1999b, s. 283-292. VAŇKOVÁ, I.: Kategorie, stereotyp, význam. Čeština doma a ve světě, roč. II, č. 1-2, 2003a, s.49-51. VAŇKOVÁ, I.: Kulaťoučké jablíčko. Čeština doma a ve světě, roč. II, č. 1-2, 2003b, s.49-51.
Bulharsko-Český slovník. Nakladatelství Československé akademie věd, Praha 1959. Encyklopedický slovník češtiny. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2002. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost s Dodatkem Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy. Academia, Praha 1998. Slovník spisovného jazyka českého I-VIII. Academia, Praha 1989. Slovník českých synonym. NLN, Praha 1994. Slovník synonym a frazeologismů. Novinář, Praha 1982. Български тълковен речник. „Наука и изкуство ОДА“, София 2002. Българско-руски фразеологичен речник. Издателство „Наука и изкуство“, София 1974. Чешко-български речник I-II. Труд & Прозорец, София 2002. Речник на съвременния български книжовен език I-III. Българската Академия на Науките, София 1954-1956-1959. Руско-български фразеологичен речник. Издателство „Наука и изкуство“, София 1980. Синонимичен речник на съвременния български книжовен език. Наука и изкуство, София 2002. Синонимичен речник на съвременния български книжовен език. Българска Академия на Науките, София 1980. Internetové zdroje: Изтегляне 0.56 Mb. Сподели с приятели:
|