Česká literatura. Prvky národní kultury

Integrace výuky jazyka s výukou literatury a prvky národní kultury nám dává možnost dosažení dobrých výsledků v každé jednotlivé oblasti. V literární výchově při práci s textem si žáci osvojují dovednosti potřebné pro porozumění textu, pochopení jeho významu a smyslu a pro jeho hlubší vnímání. Při rozboru textu se žák naučí rozpoznat komunikační situace a výstavbu textu za pomoci odpovídajících kompetencí:

- v básni rozpozná rým, verš a sloku;

- v literárním díle určí vlastnosti, pocity a jednání postav;

- identifikuje vztahy mezi událostmi;

- rozdíl mezi dialogem, vyprávěním a popisem;

- spojí název literárního díla s jejím autorem;

- rozlišuje literární druhy a žánry (ústní lidová tvorba,autorská literární tvorba);

- rozlišuje základní literární skupiny (lyriku, epiku a drama);

- identifikuje různé formy žánru a vyjadřování: vyprávění, popis, dialog a monolog;

Výběr obsahu necháváme na učiteli, ale doporučuje se, aby se výuka této části učebních osnov realizovala prostřednictvím hudby a tance (poslech českých dětských písniček, seznámení s hudebními nástroji, lidovými tanci), kreslené filmy, filmy, povídky, pohádky, pověsti, významné osobnosti a události z české minulosti, staré zvyky a jejich interpretace jak ve třídě tak i na školních besídkách.

Tímto způsobem si žáci osvojí tyto kompetence:

- zná obyčeje a zvyky o svátcích;

- rozpozná český lidový kroj;

- seznámí se s zeměpisnými údaji (významná místa a turistická centra v České republice);

- seznámí se s dějinami českého národa, významné osobnosti a události z minulosti i současnosti ;

- seznámí se s lidovými písničkami, duchovními písněmi, šlágry;

- seznámí se s lidovými písněmi české menšiny v Srbsku;

- seznámí s s českou populární a filmovou hudbou;

- seznámí se s českými lidovými tanci;

- seznámí se s kulturním dědictvím Čechů v Česku;

- seznámí se s úspěchy Čechů na poli jak kulturním tak i vědecko-technickém;

- seznámí se a porovná nevýznamnější české svátky a zvyky /oslavy, karnevaly a jiné manifestace/ se zvyky ve své místní komunitě;

- aktuální témata kulturních dějin Čechů;

- seznámí se s údaji o obyvatelstvu, průmyslu, městech a obcích v České republice;

- seznámí se s arhitekturou (typické stavby českého venkova) atd.

- rozpozná cizí vliv na utváření místní české kultury;

- naučí se vážit si jak vlastních společensko - kulturních hodnot, tak i hodnot ostatních národů;

- kláde důraz na význam multikulturního dialogu v multikulturním jazykovém prostoru, ve kterém žije;

Doporučuje se:

- audio-vizuální prostředky, CD, filmy, rádio a televizní pořady;

- sbírky lidových písní a tanců;

- materiál z rodinných "archivů"; ústně předávané tradice starších členů rodiny;

- doporučená literatura: - Iva Maráková - Pranostiky a hry na celý rok; - Josef Václav Sládek - Dětem (Dětská poezie); - Můj první obrázkový slovník (Mezí zvířaty, Na statku);

- časopisy - Sluníčko, Mateřídouška.

METODIKA VÝUKY

Metodika. Během výuky literatury seznámíme nejprve žáka se základními literárními druhy. Naučíme ho rozlišovat poezii, prozu, drama, a v samotném textu úvod a zápletku.

V oblasti vyučovacích osnov, které se soustředí na prvky národní kultury, se doporučuje komparativní metoda, zde jazykový materiál musíme neustále umist‘ovat v užší nebo širší kontext.

Ve výuce jazyka se uplatnuje komunikativně-interaktivní metoda, stejně tak, jako v předchozích ročnících.

Žáci. Výuka českého jazyka s prvky národní kultury se zaměřuje především na žáky: žáci se považují za odpovědné, kreatvní a aktivní účastníky ve vyučovacím procesu, kteří vynakládají značné úsilí pro získání jazykových znalostí a potom je aplikují v komunikaci. Žáci z počátku jen naslouchají a reagují a teprve pozdějí se aktivně zapojují do rozhovoru v hodině. Během výuky literatury s prvky národní kultury, se děti aktivně zapojují do rozhovoru v hodině, nebo schromaždují informace o celé řadě témat souvisejících s lidovou tradicí, zejména od starších členů své rodiny (prarodičů).

Vyučující. plánuje, vede a organizuje vyučovací proces (výběr obsahu, lexiky, metody, druhu a počtu cvičení atd.), řídí práci žáků tak, aby mohli úspěšně zvládat učivo. Učitel zadává cvičení tak často, jak je potřeba, aby každý žák měl možnost si cvičit hovor, protože jednině tak se může kvalitně naučit jazyk. Učitel respektuje to, že znalost jazyka u žáků není na stejné úrovni a tak pracuje s žáky i jednotlivě. Co jde o aktivity vázané za výuku literatury a národní kultury, praktické metody v této části učebních osnov, zahrnuje kontakt s předměty, které tvoří významnou část lidové kultury, at’ už jsou vyrobeny podle současných modelů, anebo se s nimi seznámíme v autentickém prostředí.

Ve třídě se používá cílový jazyk, a hovor učitele musí být přizpůsoben znalosti a věku žáků. Učitel musí mít jistotu, že žáci jeho výklad správně pochpopili a to včetně jeho výchovných a socializačních prvků. Počínajíc od páté třídy, od učitele se očekává, že seznámí žáky s významem gramatické správnosti textu. Od šesté třídy, učitel seznámí žáky s rovnoceností ústního a psaného kodu a jejich vzájemném vztahu. Tyto gramatické popisy se zavádí bez podrobného vysvětlení gramatiky, jedině jestli žák na vysvětlení netrvá.

Kdykoli je to možné, ve výuce gramatiky používáme schémata, tabulky a přehledy, které pomáhají pochopit gramatické jevy. Počet a tip cvičení přizpůsobíme jazykové úrovni žáků. Máme možnost kombinovat jednotky nižších úrovní do mnohem vyššího počtu jednotek na vyšší úrovni. Je potřeba volit individuální přístup ke každému žákovi. Toto je způsob určování vyšší úrovně znalosti českého jazyka a gramatiky.

Didaktické prostředky: vysokou motivaci žáků učitel zvyšuje pomocí vhodných audio-vizuálních prostředků, CD, ilustrací v učebnicích, obrázků, fotografií, pořadů, filmů a podobně. Učitel by měl přimět žáky k tomu, aby se aktivně zapojili do shromažd‘ování materiálů, které se vztahují k určité lekci (pohlednice, obrázky, články z novin atd.). Ve výuce literatury s prvky národní kultury, se doporučuje literatura i když výběr obsahu je do jisté míry ponechán na učiteli.

Hodnocení: Hodnocení není oddělená činnost, ale nedílná součást výuky. Učitel se při veškerých činnostech cíleně zaměřuje také na rozvíjení a hodnocení klíčových kompetencí žáků. Hodnoceni zde má motivační charakter. Různé formy hodnocení pojímají žákovu chybu a využívají jí k další práci. Hodnotí se komunikační kompetence, řečové dovednosti, slovní zásoba, monologický a dialogický projev, pravopis, pozornost v hodině, vypracování domácích úkolů a projektů, (jednotlivých nebo skupinových). Způsob ocenování musí žák znát předem, a musí být v souladu s cvičebními postupy v hodině.

Technika:

- Čtení: přiřazuje známá slova a věty k obrázkům,v souvislosti s textem se zeptá i jednoduše odpoví na dotaz, dobře - špatně, výbere z více možností,provádí metodické pokyny a příkazy; určí základní charakteristiku která určuje gramatické kategorie (rod, číslo, slovesný čas, osoba atd.) rozumí písemným pokynům;

- Psaní: najde chybějící slovo, dokončí řadu, najde vetřelce (křížovky, osmisměrky atd.), píše věty a kratší texty jejíž soudržnosti dosáhne s použitím známých jazykových prvků, na základě známého textu s vizuální oporou v učebnici; vyplní formulář (přihlášku do kurzu, předplatné na dětský časopis, jmenovka na cestovní tašku), píše blahopřání, pohledy a kratší texty;

- Náslech: reaguje na příkazy učitele nebo z audio záznamu (hlavně pohybová aktivita: sedni si, chod‘, skoč, tancuj apod., nebo manuální činnost spojená s prací ve třídě: kresli, vystřihuj, vybarvi, otevři/zavři sešit); pochopí obsah a smysl jednoduchého dialogu a nahrávky; seřadí ilustrace podle dějové posloupnosti, označí barevně správné a špatné odpovědi,; stanoví chronologii;

- Hovor: hra, zpěv ve skupině, porovnání a třídění (podle velikosti, tvaru, barvy atd.) identifikuje předmět nebo osobu; "utvoří" z gesta výklad;

- Hovorová a písemná interakce: řešení "aktuálních otázek" ve třídě, respektive dohoda ohledně činnosti; společná práce s ilustrovanými materiály (fotoalba, fotografie z výletu nebo nějaké slavnosti, týdenní plán aktivit); interaktivní učení, spontánní rozhovor, práce ve dvojicích, malých a velikých skupinách (mini dialog, výměna rolí atd.);

- převedení dětské litaratury do jiného media: tanec, zpěv, divadlo, výtvarná výchova.

Literatura:

- Remediosová Helena, Do you want to speak Czech? : workbook, volume 1 = Wollen Sie Tschechisch sprechen? : Arbeitsbuch zum 1. Teil / Helena Remediosová, Elga Čechová, Harry Putz; [ilustrace Ivan Mraček-Jonáš]. - 2. vyd. - Liberec : H. Putz, 2001. - 224 str.

- M. Hádková, J. Línek, K. Vlasáková, Čeština jako cizí jazyk, Úroven A1, Univerzita Palackého v Olomouci Katedra bohemistiky Filozofické fakulty, podle "Společného evropského referenčního rámce pro jazyky. Jak se učíme jazykúm, jak je vyučujeme a jak v jazycích hodnotime" - vydáni první, vydalo Ministerstvo školstvé, mládeže a tělovýchovy České republiky / nakladatelství TAURIS, 2005. - 320 str.

- Koprivica Verica, Česko-srbský, srbsko-český slovník: [výslovnost, gramatika] / [autor] Verica Koprivica. - 1. vyd. - Bělehrad: Agentůra Matić, 2008 (Bělehrad : Demetra). - 540 str.; 20 cm. - (Nová edice)

Jeníková Anna, Srbsko-český, česko-srbský slovník / vydalo nakladatelstvi LEDA spol. s.r.o. - vydání první, Voznice (Czech), 2002. - 592 str.

ŠAH

(1 čas nedeljno, 34 časa godišnje)

Cilj i zadaci

Cilj nastave šaha jeste da učenici ovladaju osnovnim i naprednim zakonitostima i principima šahovske igre radi formiranja njihovih radnih sposobnosti, savesnosti, istrajnosti, upornosti, urednosti, radoznalosti, kreativnosti, originalnosti i spremnosti na saradnju uz uvažavanje tuđeg mišljenja i načela lepog ponašanja, da se kod učenika izgradi kultura rada, da se rad obavlja u određeno vreme u predviđenom radnom prostoru, kao i da se razvija svesna potreba da se započeti posao dovrši do kraja.

Zadaci nastave šaha su:

- razvijanje interesovanja za šahovsku igru kod učenika;

- stimulisanje učenika, njihove mašte, kreativnosti i radoznalosti tokom učenja šaha;

- povezivanje znanja o šahu sa životnim situacijama;

- izgrađivanje razumevanja šahovske igre kao osnove za logičko mišljenje;

- osposobljavanje učenika da samostalno donose odluke kroz igranje šaha;

- jačanje tolerancije na frustraciju kao bitnog faktora emocionalne inteligencije;

- razvijanje svesti o sopstvenom napredovanju i jačanje motivacije za dalje učenje šaha;

- unapređivanje sposobnosti rešavanja šahovskih problema i studija i uživanje u stvaralaštvu velikih majstora ove umetnosti;

- igranje šaha.

Učenici treba da se:

- kroz veći broj zanimljivih i atraktivnih primera, a koji se odnose na veštinu igranja šaha, zainteresuju za razvijanje šahovske igre;

- kroz veći broj zadataka, ali i problema i studija, osposobe da samostalno donose odluke u toku šahovske igre, ali i u svakodnevnom životu.

SADRŽAJI PROGRAMA

UVOD (1+0)

Uvodni čas - upoznavanje sa ciljevima i zadacima programa i načinom rada

(demonstracija, interakcija; vežbanje - samostalno i u parovima, odigravanje partija kroz učeničke turnire, tema-turnire i simultanke).

SVETSKI ŠAMPIONI I NJIHOVO STVARALAŠTVO (9+9)

1. Vasilij Smislov

- Doprinos istoriji šaha. Primeri iz Smislovljevog stvaralaštva.

- Poučna partija: Botvinik - Smislov 0:1, Moskva (m/14) 1954.

(Kraljeva indijska odbrana).

2. Mihail Talj

- Doprinos istoriji šaha. Primeri iz Taljevog stvaralaštva.

- Poučna partija: Talj - Velimirović 1:0, SSSR - Jugoslavija 1979.

(Englesko otvaranje).

3. Tigran Petrosjan

- Doprinos istoriji šaha. Primeri iz Petrosjanovog stvaralaštva

- Poučna partija: Petrosjan - Spaski 1:0, Moskva (m/10) 1966.

(Kraljeva indijska odbrana).

4. Boris Spaski

- Doprinos istoriji šaha. Primeri iz stvaralaštva Spaskog.

- Poučna partija: Larsen - Spaski 0:1, Svet - SSSR, Beograd 1970.

(Nepravilno otvaranje).

5. Robert Fišer

- Doprinos istoriji šaha. Primeri iz Fišerovog stvaralaštva.

- Poučna partija: D. Bern - Fišer 0:1, Njujork 1956.

(Grinfeldova indijska odbrana).

6. Anatolij Karpov

- Doprinos istoriji šaha. Primeri iz Karpovljevog stvaralaštva.

- Poučna partija: Karpov - Hort 1:0, Moskva 1971.

(Sicilijanska odbrana - Keresov napad).

7. Gari Kasparov

- Doprinos istoriji šaha. Primeri iz Kasparovljevog stvaralaštva.

- Poučna partija: Kasparov - Topalov 1:0, Vajk an Ze 1999.

(Pirčeva odbrana).

8. Vladimir Kramnik

- Doprinos istoriji šaha. Primeri iz Kramnikovog stvaralaštva.

- Poučna partija: Kramnik - Topalov 1:0, Nica (Amber) 2008.

(Kraljeva indijska odbrana).

9. Višvanatan Anand

- Doprinos istoriji šaha. Primeri iz Anandovog stvaralaštva.

- Poučna partija: Anand - Kasparov 1:0, Njujork (m/9) 1995.

(Sicilijanska odbrana - Ševeniška varijanta).

ODIGRAVANJE PARTIJA (0+3)

- Praktična igra: tema-turnir učenika (odabrana otvaranja, 2 časa).

- Simultanka predmetnog nastavnika protiv učenika (1 čas).

PROBLEMSKI ŠAH (1+1)

- Semjuel Lojd i njegovo stvaralaštvo. Izabrani problemi.

- Studije. Primeri sa pozicijama koje podsećaju na praktičnu igru.

VRHUNSKI ŠAH NA NAŠIM PROSTORIMA (5+2)

- Predratni period. Bora Kostić.

Poučna partija: Kostić - Ilja, Buenos Aires 1913.

- Prvi posleratni uspesi. Petar Trifunović. Svetozar Gligorić.

Poučna partija: Smislov - Gligorić, Varšava 1947.

- Novi talas: Aleksandar Matanović, Borislav Ivkov, Milan Matulović...

Poučna partija: Ivkov - Portiš, Bled 1961.

Završna kombinacija: Matulović - Cvetkov, Varna 1975.

- Novi talas II: Dragoljub Velimirović, Ljubomir Ljubojević...

Poučna partija: Planinc - Velimirović, Novi Sad 1975.

Poučna partija: Ljubojević - Anderson, Vajk an Ze 1976.

- Ženski šah na ovim prostorima.

Prvi veliki uspesi: Milunka Lazarević, Verica Nedeljković.

Nova generacija: Alisa Marić, Nataša Bojković.

Poučna partija: A. Marić - Hauel, Hestings 1994.

ODIGRAVANJE PARTIJA (0+3)

- Turnir učenika (2).

- Simultanka predmetnog nastavnika protiv učenika (1).

NAČIN OSTVARIVANJA PROGRAMA

Nastava se realizuje u specijalizovanoj učionici opremljena za nastavu šaha.

Grupa učenika za realizaciju sadržaja programa nastavnog predmeta šah broji od 10 do 16 učenika.

Pri sastavljanju programa vodilo se računa o obezbeđivanju postupnosti u ostvarivanju sadržaja, pa je neophodno da nastavnik poštuje redosled tematskih celina. Već u petom razredu se otvaranja razmatraju na nivou varijanata, a u šestom razredu novinu predstavlja uvođenje tema-turnira, na kojima učenici mogu da neposredno u praksi provere svoja znanja iz tematske celine koja prethodi, što se nastavilo u sedmom, a kompletira u osmom razredu, gde se partije iz pojedinih otvaranja proučavaju u okviru stvaralaštva svetskih šampiona, a zatim ta otvaranja tematski proigravaju u međusobnim susretima učenika, i/ili u okviru simultanke sa predmetnim nastavnikom. U petom razredu su se proučavali stari majstori iz perioda pre uvođenja zvaničnih takmičenja za prvaka sveta (Andersen i Morfi), u šestom razredu se pažnja posvećuje stvaralaštvu prve trojice svetskih prvaka: Štajnica, Laskera i Kapablanke, u sedmom razredu se obrađuju četvrti, peti i šesti svetski šampioni: Aljehin, Eve i Botvinik, da bi se u osmom razredu sve zaokružilo proučavanjem preostalih svetskih šampiona i upotpunilo stvaralaštvom naših vrhunskih igrača: Bore Kostića, Petra Trifunovića, Svetozara Gligorića, Borislava Ivkova, Aleksandra Matanovića, Milana Matulovića, Dragoljuba Velimirovića, Ljubomira Ljubojevića, Milunke Lazarević, Verica Nedeljković, Alise Marić i Nataše Bojković.

Na ovo se nadovezuje deo iz problemskog šaha posvećen stvaralaštvu najvećeg "kompozitora" problema svih vremena - Semjuela Lojda, kao i izbor nekih od najpoznatijih studija koje podsećaju na pozicije koje mogu nastati u turnirskim partijama.

Uz svaku tematsku celinu dat je broj časova za ostvarivanje vežbi (posmatranje + vežbanje). Nastavnik može da izvrši manja odstupanja od predviđenog broja časova ukoliko se za tim ukaže potreba.

U uvodnom delu časa, nastavnik ističe cilj i zadatke odgovarajuće nastavne jedinice, zatim realizuje teorijski deo neophodan za vežbanje. Uvodni deo časa može da traje najviše 15 minuta.

Za vreme rada nastavnik će voditi računa o stečenom šahovskom znanju svakog učenika. Učenicima koji brzo savladaju postavljeni cilj i zadatke, poželjno je davati složenije zadatke za tu nastavnu jedinicu.

DOMAĆINSTVO

(1 čas nedeljno, 34 časa godišnje)

Cilj i zadaci

Cilj nastave domaćinstva jeste da učenici steknu nova znanja, integrišu, funkcionalizuju i unaprede prethodna znanja i veštine, usvoje vrednosti i formiraju navike u vezi sa važnim aktivnostima u svakodnevnom životu u oblasti stanovanja, odevanja, ishrane i upotrebe različitih materijala.

Zadaci nastave domaćinstva:

- sticanje znanja i veština u vezi s važnim aktivnostima u svakodnevnom životu i razvijanje sposobnosti primene stečenih znanja i umenja u oblastima organizacije i funkcionisanja savremene porodice i domaćinstva, ishrane, kulture stanovanja i odevanja;

- razvijanje veština, stavova i navika održavanja odevnih predmeta i obuće, domaćinstva i okoline;

- razvijanje sposobnosti pravilnog i bezbednog korišćenja različitih sredstava, oruđa i materijala u domaćinstvu;

- razvijanje sposobnosti za pouzdano i stručno korišćenje različitih uređaja u domaćinstvu, novih informacionih i komunikacionih tehnologija;

- razvijanje ekološke svesti i spremnosti da se sopstvenim delovanjem doprinosi očuvanju zdrave okoline, standarda i kvaliteta življenja;

- razvijanje pozitivnih i konstruktivnih stavova o korišćenju naučnih saznanja za unapređivanje kvaliteta života;

- razvijanje saradničkih odnosa sa okolinom, negovanje sposobnosti slušanja i uvažavanja mišljenja drugih, podsticanje sposobnosti tolerancije, iznošenja stava i formulisanja argumenata za izneti stav;

- razvijanje svesti o sopstvenim znanjima i sposobnostima.

SADRŽAJI PROGRAMA

Učenik treba da:

- usvoji znanja o korišćenju vode u domaćinstvu, o hemijskoj i mikrobiološkoj ispravnosti vode;

- ovlada znanjima o potrebi i značaju hemijske i mikrobiološke ispravnosti vode;

- pravi razliku između tehničke i pijaće vode;

- zna da su resursi pijaće vode ograničeni i racionalno je troši;

- zna kriterijume za određivanje kvaliteta vode za higijenske potrebe domaćinstva ("meka" i "tvrda" voda) i pravilno ih primenjuje u domaćinstvu;

- pravilno odabira i koristi sredstva za održavanje lične higijene (toaletni sapuni, šamponi, paste za zube) i kozmetičke preparate (dezodoransi, sredstva za negu kože i kose, dekorativna kozmetička sredstva);

- razume konvencionalne oznake na sredstvima za ličnu higijenu i kozmetičkim preparatima i u skladu sa njima ih koristi;

- zna načine čuvanja sredstava za ličnu higijenu i kozmetičkih preparata;

- saglasno konvencionalnim oznakama, čuva i primenjuje lekove i sanitetski materijal u kućnim uslovima;

- ume da prema svojstvima pravilno izabere i racionalno koristi sredstva za čišćenje i dezinfekciju i razume njihovo dejstvo (sredstva za čišćenje stakla, drvenih površina, keramičkih pločica, sanitarija, tekstilnih i metalnih materijala);

- razume funkcionalnost kao kriterijum za izbor materijala u domaćinstvu i koristi različite vrste materijala za opremanje stana (drvo, metal, plastika, staklo, keramika, tekstil);

- ume da bojenjem, lakiranjem i poliranjem zaštiti metalne, drvene i zidne površine od spoljašnjih uticaja;

- ume, zavisno od vrste materijala, da izabere lepak ili da izvede drugi odgovarajući način spajanja;

- razvrstava i pravilno odlaže čvrsti otpad u domaćinstvu primenom konvencionalnih i oznaka;

- pridržava se i/ili preduzima mere zaštite okoline od otpadnih materijala iz domaćinstva.

Sadržaji:

Voda i njen značaj za održavanje higijene.

Sredstva za ličnu higijenu (sapuni, šamponi, paste za zube i dr.).

Kozmetička sredstva. Sredstva za negu kože i kose. Dekorativna kozmetička sredstva.

Kućna apoteka - primena, čuvanje i odlaganje lekova i sanitetskog materijala.

Materijali za opremanje stana (drvo, metal, staklo, keramika, tekstil).

Održavanje stana. Sredstva za čišćenje i dezinfekciju. Održavanje nameštaja, zidova i podova u različitim prostorijama (soba, kuhinja, kupatilo).

Zaštita drveta, metala i zidova od atmosferskih uticaja, bojenje, lakiranje, poliranje.

Otpadni materijali u domaćinstvu - rukovanje, razvrstavanje i odlaganje. Zagađivanje okoline otpadom iz domaćinstva.

Vežbe:

Tumačenje oznaka sa sredstva za ličnu higijenu i kozmetičkih preparata.

Tumačenje oznaka sa sredstava za higijenu stana.

Planiranje kućne apoteke.

Uklanjanje mrlja sa stakla, nameštaja, tekstila i metalnih predmeta u domaćinstvu.

Bojenje i lakiranje drvenih predmeta (ram za sliku, ukrasne kutije).

Učenik treba da:

- zna da se ishranom unosi šest glavnih vrsta supstanci neophodnih ljudskom organizmu (proteini, ugljeni hidrati, masti i ulja, vitamini, minerali i voda);

- zna o zastupljenosti proteina, ugljenih hidrata, masti i ulja, vitamina i minerala u namirnicama životinjskog i biljnog porekla;

- zna o ekološkoj i genetski modifikovanoj hrani;

- ume da pravilno čuva i priprema namirnice tako da se održi njihova hranljiva vrednost;

- zna o značaju i postupcima konzervisanja namirnica u domaćinstvu i industriji;

- razume razlike u potrebama u gradivnim, energetskim i zaštitno-regulatorskim sastojcima hrane u zavisnosti od uzrasta, vrste zanimanja, pola, spoljašnje sredine, zdravstvenog i fiziološkog stanja organizma;

- planira dnevne obroke i sastavlja jelovnike, u skladu sa opštim principima pravilne ishrane;

- pravilnom ishranom doprinosi sopstvenom zdravom načinu života;

- zna o posledicama poremećaja u ishrani;

- formira praktična znanja i veštine pripremanja hrane i rukovanja priborom, posuđem, spravama i mašinama za pripremanje hrane;

- razvije higijenske navike rukovanja namirnicama (čuvanje namirnica, pripremanje i služenje), kao i održavanja posuđa i pribora za pripremanje i služenje jela;

- formira praktična znanja i veštine za posluživanje hrane;

- formira kulturne navike prilikom uzimanja hrane;

- neguje kulturu ishrane i života uopšte.

Biološki važne supstance: masti i ulja, ugljeni hidrati, proteini, vitamini, minerali i voda i njihova uloga u čovekovom organizmu (gradivna, energetska, zaštitna, regulatorska).

Namirnice biljnog porekla u ishrani. Zastupljenost biološki važnih supstanci u namirnicama biljnog porekla.

Namirnice životinjskog porekla u ishrani. Zastupljenost biološki važnih supstanci u namirnicama životinjskog porekla.

Voda - značaj u ishrani i pripremanju hrane.

Potrebe u gradivnim, energetskim i zaštitno-regulatorskim sastojcima hrane, u zavisnosti od uzrasta, vrste zanimanja, pola, spoljašnje sredine, zdravstvenog i fiziološkog stanja organizma.

Posledice nepravilne ishrane: gojaznost, bulimija, anoreksija, avitaminoze, hipovitaminoze, hipervitaminoze.

Ekološka hrana i genetski modifikovana hrana.

Zagađivanje hrane i zaštita od zagađivanja.

Odlaganje, čuvanje i konzervisanje namirnica (fizičke, hemijske i biološke metode).

Pripremanje hrane. Načini obrade namirnica: tehnička i termička obrada. Priprema namirnica tako da se održi njihova hranljiva vrednost. Higijenski uslovi prilikom pripremanja hrane. Pribor i posuđe za pripremanje hrane. Mašine za obradu namirnica. Aparati za pripremanje i čuvanje hrane.

Kultura ponašanja za trpezom i kultura ishrane. Posluživanje i uzimanje hrane. Stono posuđe i pribor.

Svetske kuhinje.