Zápor v bulharštině, chorvatštině a češtině
Tabulka 1 Futurum exactum a futurum preateriti v bulharštině
Изтегляне 0.82 Mb.
|
Tabulka 1 Futurum exactum a futurum preateriti v bulharštině
Tabulka 2 Futurum, prézens a aorist v bulharštině
Chorvatské sloveso rozlišuje osobu (1., 2. 3.), číslo (jednotné, množné), infinitiv, čas (prezent, aorist, imperfektum, perfektum, plusquamperfektum, futur I a futur II), způsob (imperativ, kondicionál I, kondicionál II, optativ). Pro tvorbu složených slovesných tvarů slouží pomocná slovesa. Pro minulé časy a kondicionály slouží nedokonavý tvar slovesa biti a pro futurum II. dokonavé tvary tohoto slovesa. Pro tvary futura I. se používá sloveso htjeti v prezentu.45 Zápor se v chorvatštině vyjadřuje dodáním záporné částice ne. Záporná částice ne se staví bezprostředně před tvar slovesa v predikátu.46 Zpravidla se píše odděleně od slovesných tvarů (ne dam, ne može, ne smiješ). U příčestí minulého a příčestí trpného se ne píše dohromady, pokud je použito jako adjektivum (nedorastli ljudi, neoplakani mrtvaci). Pokud ale záporná částice zaměňuje predikát ve větě, pak se píše odděleně (daje se nova predstava, a ne obnovlje).47
Tvoření záporných tvarů sloves být, chtít a mít je trochu odlišné od tvorby záporných tvarů ostatních sloves. Největší rozdíly najdeme v chorvatštině. Záporné tvary přítomného času slovesa být v bulharštině jsou tvořeny přidáním částice не, která se vždy píše zvlášť.48 Záporná částice ne je také obsažena v pomocných slovesech няма а недей.49 Chorvatská slovesa biti, htjeti a imati tvoří zápor zvláštními tvary slovesa nisam, neću, nemam. V těchto tvarech záporná částice srostla se slovesem. Negativní tvary těchto sloves se tedy píší vždy dohromady.50
Zápor slovesa být v prézentu v češtině vzniká přidáním záporného prefixu ne- ke kladnému tvaru slovesa. V bulharštině se záporná částice не píše odděleně. Chorvatské záporné tvary slovesa být jsou tvořeny prefixem ni- a jedná se pouze o tvary přízvučné.51 Vedle tvaru nisam se objevuje i tvar nijesam. Tento tvar je zastaralý.52 Tabulka 4 Záporné prézentní tvary slovesa být
Bulharština tvoří záporné tvary budoucího času pomocí neosobního slovesa няма a částice да, která se klade pře slovesný tvar v přítomném čase. Záporný budoucí čas se v chorvatštině se vyjádří pomocí složeného slovesného tvaru, který se tvoří od záporného prézentního tvaru pomocného slovesa htjeti (chtít) a infinitivu. Sloveso htjeti (chtít) je buď významovým slovesem, nebo pomocným slovesem pro tvorbu futura I. Tabulka 5 Záporné tvary budoucího času (futura) slovesa být
Záporné tvary minulého času slovesa být se na rozdíl od češtiny vyjadřují v chorvatštině pomocí záporného tvaru pomocného slovesa (nisam, nisi,...) a příčestí minulého. Tázací částice li se spojuje s tvarem pomocného slovesa (Nisi li bio?). Ve 3. osobě singuláru se také užívá složeného pomocného tvaru (On je bio).53 Tabulka 6 Záporný minulý čas slovesa být v češtině a chorvatštině
Bulharština má na rozdíl od češtiny a chorvatštiny bohatší systém časů. Od slovesa съм (být) není možné utvořit tvary plusquamperfekta. Tvary aoristu, imperfekta jsou uvedeny v tabulce číslo 6.54 Tabulka 7 Záporné minulé časy slovesa být v bulharštině
Záporný tvar slovesa mít je v přítomném čase v bulharštině tvořen tvarem няма, ve kterém je obsažena záporná částice не. Bulharské záporné tvary slovesa mít v aoristu, imperfektu, perfektu i plusquamperfektu se tvoří vždy přidáním záporné částice не, která se píše odděleně. Záporné tvary pro futurum preateriti se tvoří pomocí neměnného tvaru нямаше pro všechny osoby a obě čísla. Zřídka se užívají tvary budoucího času v minulosti, zápor je utvořen pomocí záporné částice не před kladným tvarem. Záporné tvary v předbudoucím čase jsou ve všech osobách i obou číslech tvořeny neměnným tvarem нямаше nebo pomocí záporné částice не, která se píše odděleně.55 Záporné tvary slovesa mít jsou v češtině tvořeny záporným prefixem ne-. Chorvatská slovesa biti i imati se mohou v záporných větách vynechat vedle záporných tvarů neurčitých zájmen a příslovcí. Takové věty se chápou jako věty, které získaly frazeologickou samostatnost i mají zkrácenou stylistickou hodnotu.
Záporné tvary budoucího času slovesa mít jsou v bulharštině tvořeny pomocí částice няма, v chorvatštině jsou tvořeny pomocí záporného tvaru pomocného slovesa a infinitivu. V minulém čase je zápor vyjádřen předponou ni-, která je taktéž součástí pomocného slovesa. Tabulka 9 Záporné tvary slovesa mít v budoucím čase (futuru)
Záporné tvary slovesa htjeti obsahují zápornou partikuli ne, která je součástí slovesa (neću, nećeš, neće, nečemo nećete, neće), tyto tvary jsou vždy přízvučné.57 Tabulka 10 Záporné tvary slovesa mít v minulém čase v češtině a chorvatštině
Tabulka 11 Záporné tvary slovesa mít v minulém čase v bulharštině
Imperativ vyjadřuje rozkaz, zákaz nebo pokyn, aby byl děj uskutečněn. Užívá se jen pro 2. osobu singuláru a 1. a 2. osobu plurálu.
Rozkazovací způsob se v češtině tvoří pomocí přípon: -Ø, -i pro 2. osobu singuláru (piš!, tiskni!), -me pro 1. osobu plurálu (pišme!, tikněme!) a -te pro 2.os. pl. (piště, tiskněte). Záporné tvary jsou tvořeny slovesy imperativu, ke kterému je připojena předpona ne- (nepiš, nepišme, nepište). V jiných osobách se rozkaz nebo přání vyjadřuje tvary oznamovacího způsobu, který je uvozený částicemi ať, nechť, kéž. Užijeme-li tohoto opisu u 2. osoby singuláru, je rozkaz důraznější nebo citově zabarvený (ať mi nechodí na oči). Rozkaz nebo přání můžeme vyjádřit zmírněně pomocí kondicionálu přítomného (Půjčil bys mi tu knihu?).58
V bulharštině mohou být tvary rozkazovacího způsobu jednoduché a opisné. Jednoduché tvary imperativu se tvoří osobními koncovkami -и, -й, pro 2. osobu singuláru a koncovkami -ете, -йте, -те pro 2. osobu plurálu. U sloves 1. a 2. třídy se imperativ tvoří od přítomného základu a u sloves 3. třídy od neměnného základu na -a-. Koncovky -и, -ете jsou typické pro 1. a 2. třídu sloves, jejichž přítomný kmen končí na souhlásku (чети!, четете!, пиши!, пишете!, ходи!). Tyto koncovky jsou vždy přízvučné. U slovesa 1. a 2. třídy, jejichž přítomný kmen končí na samohlásku a u všech sloves 3. třídy se imperativ tvoří koncovkami -й, -йте (чакай!, чакайте! спи!). Přízvuk u těchto tvarů přechází na základ (i u sloves, která mají v prézentu přízvuk na koncovce). Koncovkou -те se tvoří imperativ u sloves вляза, излазя, ям, видям, държа (влез!, влезте!, излез!, излезте!, яж!, яжре,! виж!, вижте!, дръж,дъжте!). Záporné tvary se tvoří jen pomocí záporné částice. Imperativ v záporu vyjadřující zákaz se tvoří jen od nedokonavých tvarů slovesa a to prostým tvarem či opisně s částicí не (непиши!, не пишете!, не паиай!, не чакайте!, не яж!, не яжте!). Výstraha nebo varovaní se v bulharštině vyjadřují opisnými tvary s да, v čestině se tyto tvary vyjadřují imperativem dokonavých sloves.59 Opisné kladné tvary se tvoří částicemi да, нека, нека да + indikativ prézentu významového slovesa. V češtině těmto tvarům odpovídají vazby oznamovacího způsobu, které jsou uvozeny částicemi ať, nechť kéž.60 Opisné záporné tvary imperativu se tvoří v bulharštině:
K vyjádření toho, aby někdo přerušil probíhající děj se může užít ustrnulý tvar 3. osoby singuláru стига + zkrácený infinitivní tvar významového slovesa (стига писа!). Pokud je rozkaz není namířen 2. osobě singuláru či plurálu, mívá významové sloveso příslušný tvar perfekta (стига е писал!, стига сме чакали!, стига са говорили!).61
Imperativ se v chorvatské kladné větě tvoří příponami: -Ø, -mo, -te; -j, -jmo, jte; -i, -imo, -ite; -ji, -jimo, -jite (daj, dajmo, dajte, nosi, nosimo, nosite). Pokud se v chorvatštině popírá imperativ, může se zápor vyjádřit tvary nemoj (pro 2. osobu singuláru) a nemojmo, nemojte (pro 1. a 2. osobu plurálu). Po nich následuje infinitiv slovesa. Druhou možností jak se může vyjádřit záporný tvar imperativu v chorvatštině je pomocí záporky ne a kladného imperativu. Tento imperativ ale není možné vytvořit od všech sloves. Záporný infinitiv pro 3. osobu jednotného i množného čísla se vytvoří pomocí slova neka: neka (on) ne piše, neka (oni) ne pišu. Pro vyjádření záporného imperativu se v chorvatštině stejně jako v češtině užívají slovesa nedokonavá. Imperativ slovesa dati můžeme zaměnit imperativem jiného vhodného slovesa, které odpovídá kontextu. Pokud se tvar slovesa daj popírá, zaměňuje se tvary nemoj, nemojmo, nemojte. (Nemoj, brate. X Daj, brate). V archaickém nebo lidovém jazyku se místo daj klade zvolání de, deder (Deder, brate). 62
Jako základní význam kondicionálu neboli podmiňovacího způsobu je vyjádření nereálnosti obsahu slovesa. Ta může být různého druhu a to nejistota, podmínka nebo přání. Kondicionál se vyskytuje vždy tam, kde chce mluvčí oslabit rezolutnost děje, například při vyjádření úcty, skromnosti, či zdvořilosti. Potencionálně možný děj se vyjadřuje kondicionálem přítomným. Zatímco kondicionálem minulým se vyjadřuje neuskutečnitelný děj. Pokud je z kontextu jasná nereálnost, nejčastěji bude vyjádřena kondicionálem přítomným. Kondicionálem přítomným se vyjadřuje nejistota v deliberativních otázkách, které klade mluvčí sám sobě.63 V bulharštině taktéž kondicionál vyjadřuje neuskutečněný nebo podmíněný děj. Na rozdíl od češtiny bulharština nerozlišuje, jestli tento děj v přítomnosti nebo minulosti. V bulharštině existují jak složené tvary, tak tvary jednoduché, v češtině pouze složené tvary. Složené tvary se tvoří pomocí tvarů utvořených od starého aoristu slovesa být (бих, би, би, бихме, бихте, биха) a významového slovesa.64 Kondicionál je v chorvatštině slovesný způsob, kterým se vyjadřuje hlavně podmínka. V chorvatském spisovném jazyce existují dva kondicionály. Kondicionál první se tvoří od slovesného příčestí činného a nepřízvučného aoristu pomocného slovesa biti (bih, bi, bi, bismo, biste, bi). Základní funkcí kondicionálu přítomného v chorvatštině je vyjádření neskutečného děje.
Zastaralým neurčitým slovesným tvarem jsou přechodníky, vyjadřují vid, slovesný rod, jmenný rod a částečně čas. Přechodník přítomný se tvoří od přítomného kmene nedokonavých sloves a přechodník minulý se tvoří od minulého kmene dokonavých sloves. Přechodník přítomný v češtině má pro maskulinum koncovky -a, -e, pro feminina a neutra koncovku -ouc, -íc a tvary plurálu koncovky -ouce, -íce. Přechodník minulý má koncovku -v pro maskulinum, -ši, -vši pro singulár feminina, plurálové tvary mají koncovky a -še, -vše.65 Přechodník se v bulharštině tvoří od přítomného základu nedokonavých sloves příponou -(е)йки (четейки, пишейки, ходейки). Od pomocného slovesa съм se tvoří přechodník nepravidelně (бидейки). Záporné tvary přechodníku se tvoří zápornou částicí не , která se píše zvlášť (не четейки). Bulharština má zvláštní tvar jen pro přechodník přítomný, který vyjadřuje děj probíhající současně s hlavním dějem ve větě. Přechodník má jeden tvar pro všechny rody a obě čísla. Podobně jako v češtině dodávají přechodníkové tvary jazykovému projevu knižní ráz.66 Stejně jako v češtině i v chorvatštině existuje přechodník přítomný a přechodník minulý. No rozdíl od češtiny mají tyto přechodníky neměnné tvary bez rozlišování rodu a čísla. Přechodník přítomný se tvoří jen od nedokonavých sloves a to tak, že se přidá koncovka -i k prézentnímu tvaru slovesa v 3. osobě plurálu (idući, noseći, buduji). Přechodním minulý se tvoří od infinitivního základu přidáním přípony -vši/ -vši (došavši, mogavši, kazavši).67 Záporné tvary se tvoří přidání záporné částice ne.
V češtině se rozlišují dvě formy záporu: zápor slovní (lexikální) a mluvnický, který může mí dvojí podobu – zápor větný a členský. Popření platnosti věty se uskutečňuje pomocí záporky ne.68 U záporu větného se záporka ne se spojuje s přísudkovým slovesem (i sponovým). Záporka ne může být součástí výrazu, který je jádrem přísudku neslovesného. U členského záporu se záporka klade přímo k tomu členu věty, kterého se popření bezprostředně týká. „Jako synonymického prostředku se tu užívá také knižní záporky nikoli.“ Celková negace se vyjadřuje formou záporu větného, zatímco částečná negace je vyjádřena formou záporu větného nebo formou záporu členského.69 Jednou ze základních klasifikací syntaktického záporu v bulharštině je rozlišení na zápor větný negující přísudek a členský, kdy se zápor vztahuje k ostatní části věty.70 Rumjana Kordovska rozděluje záporné věty do tří skupin podle strukturně sémantických typů na:
Jako lexikální zápor se v češtině považuje popření věcného významu slova, tedy popření základu záporným prefixem, který je součástí slova. Záporné tvary vznikají především prefixací záporným prefixem ne-, záporka ne je součástí slova. Lze užít i další záporné předpony, ty ale mají ve srovnání s prefixem ne- omezenou funkci. Z hlediska slovotvorby vzniká lexikální zápor odvozováním, nejčastěji tak, že se ke kladnému slovu připojuje záporný prefix (např. kuřák→nekuřák, pravý→neppravy). Řidčeji vznikají záporná slova odvozením od záporných slov (např. neobrata←neobratný; neodkladno, neodkladně←neodkladný; neohrabanec, neohrabaně←neohrabaný,...).72 Můžeme však najít záporná slova, od kterých není možné utvořit kladnou podobu odtržením záporného prefixu (nenávidět, nesmírný, nemluva). 73 Záporná slova lze rozdělit do dvou základních skupin. Podle Edvarda Lotka by tato jedna skupina měla být označována jako přímá lexikální negace, kam by spadala záporná slova, která mají kladný protějšek a jsou s ním spojena vztahem fundace. Druhou skupinou by byla nepřímá lexikální negace, do které by patřili záporná slova, která nemají kladný protějšek a nejsou spjata s kladem přímo vztahem fundace.74
Lexikální zápor existuje i v bulharštině, takto tvořená slova obsahují prefix не-. Prefix не- je používán při tvoření substantiv, adjektiv a adverbií. Prefix не- může být například součástí substantiv označující osoby (неспециалист, нещастник, неблагодарник). Prefix ne- vyjadřuje absenci něčeho, proto ho je možné nahradit prefixem без- (негласност – безгласност). Záporný prefix je součástí adjektiv (неголям, недебел, несилен), takto utvořená adjektiva není možné zaměnit antonymy kladných podob. Adjektivum невисок není to stejné jako нисък.75
V chorvatštině se tvoří lexikální zápor přidáním prefixu ne-. Pomocí tohoto záporného prefixu se tvoří substantiva (neprijatel), adjektiva (neobičan, nečist) a adverbia. Absenci něčeho je možné vyjádřit prefixem bez- (bezbrižan, bezvrijedan).76
Zápornými zájmeny se popírá existence nějaké osoby, věci nebo vlastnosti.77 Slovanské jazyky vyjadřují celkový zápor většinou pomocí záporné částice ni/ни (nikdo=ani jeden). Celkový zápor, který je vyjádřen pomocí tázacího zájmena kdo nebo co + záporná částice ni, je lexikalizován.78
Záporná zájmena se zpravidla tvoří připojením částice ni- k zájmenům tázacím kdo,co jaký, čí.79 Spojení částice a zájmena je v češtině nedělitelné.80 Slovo žádný je supletivním protějškem totálních identifikátorů každý, všechen, veškerý.81
Záporná zájmena v bulharštině se tvoří z tázacích zájmen pomocí předpony ни-: никой (nikdo); нищо (nic); никакъв (nijaký, žádný); ничий (ničí); николко (ani jeden, vůbec žádný, vůbec nic). Tato předpona je vždy přízvučná. V hovorovém jazyce má zájmeno никакъв ještě druhotný význam a to jako nicotný, co nestojí za řeč, např. Купих го за никаква цена (koupil jsem to za babku), никакъв човек (bezvýznamný člověk), по никакво време (v nevhodnou dobu). Podobný význam může mít v hovorovém jazyce i zájmena никой, нишо, např. нищо работа (maličkost).82
Zájmena záporná stejně jako v češtině se tvoří přidáním ni- k tázacím zájmenům: nitko (nikdo), ništa (nic), ničiji (ničí), nikakav (žádný). V chorvatštině tyto zájmena patří mezi neurčitá zájmena. Záporné tvary chorvatských neurčitých zájmen nitko, ništa, ničiji, nikakav se v předložkových výrazech rozdělují. Dojde k tomu, že záporná část ni stojí před předložkou a zájmeno za předložkou: nitko za + nikoga => ni za koga ništa u + ničemu => ni u čemu ničiji o + ničijem => ni o čijem nikakav od + nikakva => ni od kakva.83 V češtině se záporný tvar předložkou nemění ani nerozděluje a zůstává za předložkou v nezměněném tvaru (pro nikoho, o ničem). Pokud chorvatské věty obsahují neurčitá zájmena nebo příslovce, negace se vyjadřuje mnohonásobně a dochází záporové shodě. K predikátu se připojí záporná částice a neurčitá zájmena nebo příslovce se zamění zápornými tvary zájmena. Zvláštní postavení mají v systému neurčitých zájmen také zájmena na i-: itko, išta, ikoji, ikakav, ikolik, ičiji. Tato zájmena mohou vyjadřovat vyloučení jakéhokoli předmětu či příznaku v dané souvislosti, která přichází v úvahu. V této platnosti se sbližují se zápornými zájmeny, jež jsou zpravidla jejich ekvivalentem. Tato zájmena se většinou užívají po záporné částici niti (To niti možeš ti, niti itko drugi uraditi) nebo ve spojení s předložkou bez (biti bez ičega, bez ikakve koristi, bez ijednog metka).84
V záporných větách se místo neurčitých zájmenných příslovcí někde, někdy, a příslovcí všude, vždy kladou záporná zájmenná příslovce se záporkou ni-.85 Stejně je tomu i v chorvatštině, kdy vznikají adverbia nikoga (nikdy), nigdje (nikde), nikamo (nikam).86 U záporných příslovcí se v bulharštině přidává prefix ни-. Vznikají tvary никога (nikdy), никъде (nikde), никак (nijak).87
Osudy dobrého vojáka Švejka autora Jaroslava Haška patří mezi nejznámější díla české literatury. Přestože jsou kniha i autor velmi známí nejen v České republice, věnovali bychom tuto kapitolu informacím o autorovi a knize, kterou budeme analyzovat v praktické části a neopomeneme uvést ani základní autobiografické údaje o překladatelích.
Jaroslav Hašek se narodil 30. dubna 1883 v Praze. Rodiče pocházeli z jižních Čech.88 V letech 1899-1903 vystudoval Hašek obchodní akademii. Po roce 1903 dal přednost volnému tuláctví a bohémskému životu před úřednickým postavením v Bance Slavii. Prošel celou střední Evropu a došel až na Balkán.89 Několikrát byl zadržen a uvězněn pro žebrotu. V Praze si získal pověst výtržníka, bohéma a humoristy. Byl znám a oblíben v mnoha pražských hospodách, krčmách, v bohémských kavárnách a vinárnách.90 Po návratu do Prahy byl literárně velmi plodný. Během první světové války narukoval k 91. pluku do Českých Budějovic. Poté, co se roku 1915 tento pluk dostal na ruskou frontu, Jaroslav Hašek přeběhl. Vstoupil do československých legií a stal se redaktorem legionářských listů. V únoru 1918 vystoupil z řad českého vojska a vstoupil do Rudé armády v Moskvě, kde pak vstoupil do bolševické strany. Na výzvu Komunistické internacionály se roku 1920 vrátil do vlasti. V srpnu 1921 odjel na radu svých přátel do Lipnice u Světlé nad Sázavou. Autor začal psát svoji knihu v Praze brzo po návratu z Ruska a pokračoval především v období svého pobytu na Lipnici. Svoji knihu napsal v podstatě jedním tahem, ale před dokončením ho zasáhla smrt. Uprostřed čtvrtého dílu zůstal román nedokončený. Po smrti Jaroslava Haška dílo dokončil K. Vaněk, který ale nenavázal na Haškovu myšlenkovou a uměleckou koncepci. Haškovy Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války patří k dílům české literatury, které dosáhly světového ohlasu a zařadily se mezi díla světové literatury. Podle prvotních záměrů nakladatelů se mělo jednat o dílo s velkou reklamou, které mělo být konkurenceschopné. Již ve svých črtách a humoreskách čerpal náměty z různých míst Evropy, objevují se zde nové rysy lidové povahy, zejména prvky osobitého odporu, který pramenil z tradic lidového kolektivismu a ze staletého zápasu s pány. Rysy, které krystalizovaly v umělecký typ lidového chytráka, šibala, jehož aktivita a živelný projev je v komickém kontrastu s vládnoucí autoritou. Tento styl humoru se stává předobrazem pozdějšího hrdiny Haškova díla. 91 Při koncipování románu se Hašek nijak nepodbízel vkusu lidového čtenáře i přesto, že v době prvního vydání byl ohlas lidových vrstev větší než ohlas odborníků. Postava Josefa Švejka se objevuje v Haškově tvorbě již před válkou. O vojáku Švejkovi píše Hašek v letech 1910-1912, tyto povídky tvoří cyklus, který je roku 1912 vydaný knižně pod názvem Dobrý voják Švejk a jiné podivné historky. Z období války pochází druhé souvislejší ztvárnění postavy Švejka a je vlastně prvním náčrtem budoucí švejkovské epopeje. Toto dílo zůstává stranou zájmu. Během působení v legionářských novinách vydal Hašek roku 1917 v Kyjevě satiru Dobrý voják Švejk v zajetí. V tomto díle se již objevují některé z postav, které byly hlouběji propracovány v Osudech dobrého vojáka Švejka. Postava vojáka Švejka byla prezentována jako postava obuvníka z Vinohrad. U některých postav vystupovaly do popředí dílčí rysy černého humoru, který charakterizuje Švejka. Zpracování švejkovského tématu z roku 1917 může být označeno za dílo satirické a vlastenecké.92 Roku 1921 v sešitovém vydání vyšel první díl Osudů dobrého vojáka Švejka. Tento humoristicko-satirický román se brzy stal vyhledávanou lidovou četbou. Hašek se prostřednictvím Švejkova „geniálního idiotství“ vysmál válce. Protože Švejk nesplňoval nároky válečného románu, případně byl zařazován jen na okraj tohoto žánru, nesetkal se s pochopením oficiální kritiky. Haškova satira je hlubokou kritikou společnosti a lidských vztahů, zaměřuje se proti byrokratismu, polofeudálním jevům Rakouska a také proti prvkům moderní buržoazní politiky. V dílech Jaroslava Haška dochází ke groteskní adaptaci lidového typu. Autor získává převahu nad absurditou, ve které neomezeně používá prvky groteskní komiky. Satirický humor se objevuje už v předtuše světové války. Postava Švejka obsáhla celou škálu Haškova humoru, od povzneseného, sarkastického smíchu až po bezprostřední komiku a lidový humor. Švejk se stává vypravěčem, lidovým humoristou, který své epizody vypráví uprostřed nejhrozivějších válečných událostí.93 Hašek se zaměřuje proti poválečnému vlasteneckému patosu a proti novým iluzím, které mají zahlazovat třídní rozpory. Klade důraz na pravdivost, věrohodnost a přesnost obrazu války. Základem hodnocení válčícího světa je humorně satirické srovnání šíleného chaosu a absurdity doby s živelným lidovým stanoviskem, které ale stále zůstává optimistické.94 Švejk se stává součástí hodnocení situace a jedinou možností, jak se z toho vymanit, je idiotská nesmyslnost. Vyjadřuje groteskní ironické zesměšnění absurdity. Švejk může vnikat do nejrůznějších složitých, zranitelných oblastí společenského života, pokouší se najít východisko z každé situace a je zdrojem neobyčejné společenské aktivity.95 Haškovy Osudy dobrého vojáka Švejka patří mezi nejčastěji překládaná díla české literatury. Román začal být překládán již brzy po autorově smrti. Roku 1926 byly přeloženy všechny čtyři díly Švejka do němčiny Gretou Reinerovou a tyto díly vyšly v Praze. Následujícího roku byl v Moskvě přeložen do ruštiny. Roku 1928 byly Osudy dobrého vojáka Švejka inscenovány Erwinem Poscatorem na berlínské avantgardní scéně. Od té boby byl postupně přeložen do většiny evropských jazyků. Postupně dílo proniklo do celého světa, vyšel například arménsky, tatarsky či v esperantu.96
Svetomir Ivančev se narodil 10. července 1920. V roce 1947 ukončil Slovanskou filologii na Univerzitě Klimenta Ochridského v Sofii. Roku 1952 nastoupil na katedru Slovanské jazykovědy a etnografie na Univerzitě v Sofii, v roce 1963 se stal docentem a roku 1970 profesorem. Vedoucím katedry slovanské jazykovědy (slavistiky) byl od roku 1974 až do odchodu do důchodu. Specializoval se ve Varšavě a Krakově v letech 1958-1959 jako stipendista Unesca. Stal se děkanem na fakultě slovanské filologie (1966-70), vedoucím institutu bulharského jazyka (1980-1982) zástupcem vedoucího (1965) a vedoucím (1980-1982) letního semináře bulharštiny pro cizince a slavisty na sofijské univerzitě. Svetomir Ivančev se účastnil mnoha mezinárodních kongresů a sympózií, přednášel na nejrůznějších evropských univerzitách a byl také organizátor řady mezinárodních konferencí v Bulharsku. První bulharské překlady vychází v letech 1948-1955 pod názvem Приключенията на храбрия войник Швейк през Световната война. Další vydání od roku 1956 vychází pod názvem Приключенията на добрия войник Швейк през Световната войнa. Svatomír Ivančev umírá v nedožitých 71 letech v únoru roku 1991.97
Ljudevit Jonke se narodil v Karlovci 29. července 1907. Roku 1925 se zapsal na Filozofickou fakultu v Záhřebu a v roce 1929 ukončil jihoslovanskou literaturu, chorvatský jazyk se staroslověnštinou a národní historii s ruským a latinským jazykem. Poté pobýval dva roky v Praze na Karlově univerzitě v rámci studijního pobytu. V této době se zabýval hlavně tématikou historické literatury a začal překládat z českého jazyka. Do Záhřebu se vrací roku 1940 a roku 1942 je vybrán za asistenta profesora Ivšiće na katedře slovanské filologie na Filozofické fakultě v Záhřebu. Od roku 1945 přednášel na Filozofické fakultě český jazyk a literaturu, od roku 1949 také chorvatský jazyk na nově založené katedře, kterou vedl. Zde pak působil jako docent až do důchodu. V roce 1954 se stává profesorem.98 Od padesátých let se začal zabývat problematikou chorvatského jazyka od obrození do konce 19. století. Byl jedním ze signatářů Novosadské smlouvy o podobě spisovného srbocharvátského jazyka. Jonke se stal předsedou Matice chorvatské během bouřlivé doby v letech 1970-72, zemřel 15. 3 1979. Jonke byl akademik, bohemista, překladatel z českého jazyka. Jeho překlad Haškova díla Osudy dobrého vojáka Švejka jsou považovány za vrcholný chorvatský literární překlad.99 Jonkův překlad je vydán roku 1953, není to první překlad Haškova díla do chorvatštiny, existuje ještě dřívější z roku 1923 od B. Vračareviće.
Nada Gašićová se narodila 27. 10. 1955 v Mariboru. Studovala sociologii a jugoslavistiku (dnešní kroatistiku) na Filozofické fakultě v Záhřebu. V roce 1975 se stala na dobu dvou semestrů lektorkou chorvatského jazyka na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Do roku 1978 byla stipendistkou českého Ministerstva kultury na mimořádném studiu českého jazyka. Krátce pracovala pro Institut kultury Chorvatska, od roku 1980 pracovala na Filozofické fakultě na univerzitě v Sant Peterburgu jako lektorka chorvatského jazyka. Nyní žije v Záhřebu. Přednášela současnou chorvatskou literaturu a po vlastním výběru i blok přednášek o slovinském básníku Edvardu Kocbeku. V letech 1982-1985 opět přednášela v Praze na Karlově univerzitě a jeden semestr hostovala v Brně na dnešní Masarykově univerzitě. Nada Gašićová byla spolupracovnicí Vladimira Aniće od prvního vydání Slovníku chorvatského jazyka (Rječnik hrvatskoga jezika), Slovníku cizích slov (Rječnik stranih riječi), Encyklopedického slovníku (Enciklopedijski rječnik) až do posledního vydání pravopisné příručky (Pravopisni priručnik). Zredigovala a upravila okolo padesáti knih a tím se zabývá i dnes. Po několikaleté práci byl roku 1996 vydán překlad knihy Jaroslava Haška Dobrý voják Švejk, pro který vybrala specifický záhřebský slang, a seznámila chorvatské publikum s tím, že Švejk nemluvil sofistikovaným spisovným jazykem.100 Postavy v knize Jaroslava Haška mluvily novopražským slangem, proto knihu přeložila do konstruované záhřebské mluvy. Překlad hned vyvolal polemiku, pochvalu i vlnu negace.101
V této kapitole budeme srovnávat český originál knihy Jaroslava Haška102, bulharský překlad Svetomira Ivančeva103, chorvatské překlady Ljudevita Jonkeho104 a Nady Gašićové105. Hlavním předmětem zkoumání bude zápor, jeho vyjádření v konkrétních příkladech, porovnání shod a odlišností. V příkladech bude tučně zvýrazněn zápor, odlišnosti v překladu záporu budou navíc zdůrazněny podtržením.
Základním gramatickým prostředkem záporu je v češtině předpona ne-. Předpona ne- se klade k příčestí minulému v analytických slovesných tvarech préterita a kondicionálu přítomného. V antepréteritu a kondicionálu minulém lze tuto přeponu přidat buď k příčestí významového slovesa, nebo příčestí pomocného slovesa.106 Ve futuru nedokonavého slovesa se negativně prefiguje pomocné sloveso. V češtině se jedná o předponu, takže je vždy součástí slovesa.107 V bulharštině a chorvatštině se záporná částice не/ne píše vždy zvlášť a klade se před sloveso.108 Neplatí ale vždy, že se záporná částice píše odděleně. V bulharštině se záporné tvary tvoří pomocí částice не, která se píše odděleně. 109 Tato částice je ale součástí pomocných sloves няма a недей.110 Pokud tato částice stojí před slovesem nebo jeho klitiky, ztrácí svůj přízvuk. V chorvatštině může být zápor vyjádřen pomocí předpony ne- nebo ni-. Předpona ne- je součástí záporných tvaru pomocného slovesa htjeti při tvoření futura (neću, nećeš,…).111 Předpona ni- je obsažena v záporných tvarech slovesa být (nisam, nisi, nije…). Sloveso být slouží také jako pomocné sloveso pro tvorbu minulého času. Sdruženým gramatickým prostředkem v češtině je předpona ni-, ta je součástí záporných zájmen, adjektiv a zájmenných adverbií. Záporná zájmena a adverbia se v bulharštině předponou ни- a v chorvatštině tvoří předponou ni-.112
Záporné tvary slovesa být v přítomném čase jsou v češtině tvořeny předponou ne-, která je připojena ke kladnému tvaru slovesa být v příslušné osobě a čísle (nejsem, nejsi, není, nejsme, nejste, nejsou). Tvary budoucího času v záporu (nebudu, nebudeš, nebude, nebudeme, nebudete, nebudou) a tvary minulého času (nebyl/a/o jsem, nebyl/a/o jsi, nebyl/a/o, nebyli jsme, nebyli jste, nebyli/nebyly/nebyla) obsahují taktéž zápornou předponu ne-.113 Záporné tvary všech bulharských sloves v přítomném čase se tvoří zápornou částicí не, která se vždy píše zvlášť (не съм, не си, не е, не сме, не сте, не са). Budoucí čas bulharština tvoří pomocí neosobního slovesa няма a částice да, která se klade před slovesný tvar slovesa být v přítomném čase (няма да съм, няма да си, няма да е, няма да сме няма да сте няма да са nebo tvary няма да бъда, няма да бъдеш, няма да бъде, няма да бъдем, няма да бъдете, няма да бъдат). Bulharské záporné tvary minulých časů se tvoří vždy přidáním záporné částice не (v aoristu, imperfektu, perfektu i plusquamperfektu). Tato částice se vždy píše zvlášť. Pro futurum preareriti se záporné tvary tvoří pomocí neměnného tvaru нямаше pro všechny osoby a obě čísla. Zřídka se užívají tvary záporného budoucího času v minulosti не ще . V předbudoucím čase jsou záporné tvary tvořeny neměnným tvarem нямаше ve všech osobách i obou číslech nebo pomocí záporné částice не, která se píše odděleně. 114 Záporné tvary slovesa v chorvatštině jsou tvořeny přidáním předpony ni- ke kladným tvarům slovesa biti (nisam, nisi, nije, nismo, niste, nisu). Záporný budoucí čas se v chorvatštině se vyjádří pomocí záporného složeného slovesného tvaru pomocného slovesa htjeti a infinitivu biti (neću biti, nećeš biti, neće biti, nećemo biti, nećete biti, neću biti). Minulý záporrný čas se v chorvatštině vyjadřuje pomocí tvaru pomocného slovesa (nisam, nisi, nije, nismo, niste, nisu) + příčestí minulé (bio/bila/bilo v singuláru, bili/bile/bila v plurálu).115
Ilustrativní příklady překladů, kde se vyskytují záporné tvary slovesa být: král nebude přece hubenej (Č-JH, 16); няма да бъде мършав (B-SI, 12); kralj ipak neće biti mršav (CH-LJ, 12); kralj ipak ne bu mršavi (CH-NG, 22); to není pravda (Č-JH, 30); не е вярно (B-SI, 22); nije istina (CH-LJ, 22); ni istina (CH-NG, 35); lidi nejsou (Č-JH, 31); хора не са (B-SI, 22); ljudi nisu (CH-LJ, 22); ljudi nisu (CH-NG, 36); to není von (Č-JH, 41); това не е той (B-SI, 31); to nije on (CH-LJ, 31); to nije on (CH-NG, 46); to není tak zlý (Č-JH, 52); това не е чак толкова лошо (B-SI, 41); to nije baš tako zlo (CH-LJ, 40); to ni tak loše (CH-NG, 57); není špatný (Č-JH, 53); не е лошо (B-SI, 41); nije loše (CH-LJ, 41); ni loše (CH-NG, 57); vina není tak veliká (Č-JH, 61); вина не е и толкова голяма (B-SI, 48); krivica nije tako velika (CH-LJ, 49); vaša krivica nije tako velika (CH-NG, 66); to není hloupost (Č-JH, 61); това нима не е глупост (B-SI, 48); zar to nije glupost (CH-LJ, 49); a nije li to glupost (CH-NG, 67); není tak špatnej (Č-JH, 62); не е толкова лош (B-SI, 49); nije tako loš (CH-LJ, 49); ni tak loš (CH-NG, 67); ratlík není tele (Č-JH, 65); мишекивецът не е теле (B-SI, 52); ratler nije tele (CH-LJ, 53); ratler ni tele (CH-NG, 71); dnes není ve službě (Č-JH, 66); днес не е длъжностно лице (B-SI, 52); danas nije u službi (CH-LJ, 53); danas nije u službi (CH-NG, 72); nebyli téhož názoru (Č-JH, 79); не бяха на същото мнение (B-SI, 62); nisu bila tako mislila (CH-LJ, 62); nisu bila toga mišljenja(CH-NG, 83).
Изтегляне 0.82 Mb. Сподели с приятели:
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||