Zápor v bulharštině, chorvatštině a češtině
Substantivum nahrazeno slovesem
Изтегляне 0.82 Mb.
|
Substantivum nahrazeno slovesem Substantivum škoda je v překladu Svetomira Ivančeva nahrazeno slovesem съжалявам (litovat), Jedná se o sloveso, proto není možné použít zájmeno žádný, ale pouze zápornou vazbu няма да, která se používá při negaci slovesa ve futuru. Zájmeno какво (něco) je kladným protějškem zájmena žádný. Vobou není žádná škoda. (Č-JH, 14); И за двамата няма какво да съҗалява. (B-SI, 10); Obojice nije nikakva šteta! (CH-LJ, 10); Nijednoga ni nikakva šteta. (CH-NG, 19). Užití neosobního tvaru slovesa няма/nema Pro chorvatštinu je charakteristické vyjádření nepřítomnosti něčeho nebo někoho pomocí záporového genitivu, v tomto případě bývá záporné zájmeno vynecháno: pro nás živnostníky neplatí žádná politika (Č-JH, 21); ние, кръчмарите, не признаваме никаква политика(B-SI, 14); za nas obrtnike nema politike (CH-LJ, 14). za nas obrtnike ne vredi nikakva politika (CH-NG, 25); V bulharštině je velmi často použit neosobní záporný tvar няма pro vyjádření nepřítomnosti něčeho či někoho: žádný španělský boty (Č-JH, 35); няма испански ботуши ( B-SI, 25); ne obuvaju ti španjolske čizme (CH-LJ, 25); nema nikakvih španjolskih čizmi (CH-NG, 40); žádný čtvrcení (Č-JH, 35); няма насичане (B-SI, 25); ne sijeku te na četiri komada (CH-LJ, 25); ne raščetvoriju (CH-NG, 40). Užití kladné podoby zájmena Záporné zájmeno je v překladu nahrazeno kladnou podobou tohoto zájmena. V bulharském překladu je negováno pouze sloveso, záporné zájmeno никакъв (žádný) je nahrazeno kladnou podobou някакъв (nějaký): přece nejsem žádný výtržník! (Č-JH, 55); аз не съм някакъв гюрултаджия (B-SI, 43); ta ja nisam nikakav izgrednik (CH-LJ, 43); ipak nisam nikakav izgrednik (CH-NG, 61). Užití předložky bez Předložka bez vyjadřuje, že něco není, neexistuje či že něco nebo někdo chybí. V překladu Ljudevita Jonkeho je sloveso iščeznuti (ztratit se) v kladném tvaru a místo záporného zájmena se v překladu objevuje chorvatská předložka bez. V překladu Svetomira Ivančeva je záporu modální sloveso, za nímž následuje významové sloveso v kladném tvaru. Záporné zájmeno je vynecháno: ale nenašel po ní žádné jiné stopy (Č-JH, 68); но не можа да намери други следи от нея (B-SI, 54); ali je ona iščezla bez traga i glasa (CH-LJ, 55); ali od nje nije našao nikakvih tragova (CH-NG, 74). Ve spojení s předložkou bez se v chorvatštině používají zájmena začínající na i-. Tato zájmena se sbližují se zápornými zájmeny, jež jsou zpravidla jejich ekvivalentem: nejeví žádnou radost (Č-JH, 61); не проявяват никаква радост (B-SI, 48); bez ikakva izraza radosti (CH-LJ, 49); a ne pokazivaju nikakvu radost (CH-NG, 67).
Do bulharštiny se zájmeno nic překládá zájmenem нищо, které je tvořeno prefixem ни-. Záporné zájmeno nic se v chorvatštině tvoří přidáním záporného prefixu ni- ke kladnému tvaru što (co). Stejně jako i u jiných chorvatských záporných zájmen se zájmeno ništo v předložkových výrazech rozděluje. Pokud se objevuje toto zájmeno ve větě s negovaným slovesem, jedná se o dvojí zápor.
Ilustrativní příklady překladu záporných sloves a záporného zájmena nic: nemůže se nic stát (Č-JH, 30); не можело нищо да се случи (B-SI, 22); ne može ništa dogotiti (CH-LJ, 22); nemre niš dogoditi (CH-NG, 35); s nimi nechce nic mít (Č-JH, 28); че не иска да има нищо общо с тях (B-SI, 20); on s njima nema ničega zajedničkoga (CH-LJ, 20); s njima ne želi ništa imati (CH-NG, 32); proti tomu nic nemám (Č-JH, 35); няма нищо против (B-SI, 25); ja nemam ništa protiv (CH-LJ, 25); protiv toga niš nemam (CH-NG, 40); Švejku, nepřiznávejte se k ničemu (Č-JH, 35); недей признава нищо (B-SI, 26); Švejk, ne priznaj ništa (CH-LJ, 26); Švejk, nemojte niš priznati (CH-NG, 40); nic jiného nedělal (Č-JH, 45); нищо друго не вършеше (B-SI, 36); nije ništa drugo radio (CH-LJ, 35); niš drugo ni delal (CH-NG, 50); nebude nic scházet (Č-JH, 47); нищо няма да ми липсва (B-SI, 37); ne će tada ništa nedostajati (CH-LJ, 36); niš ne bum falilo (CH-NG, 53); nemůžou mně nic udělat (Č-JH, 40); но нищо не могат да ми направят (B-SI, 30); pa mi ne mogu ništa (CH-LJ, 30); ništa ne mi mogu (CH-NG, 45); na nic jiného nemyslí (Č-JH, 55); не мисли за нищо друго (B-SI, 43); ni na što drugo ne misli (CH-LJ, 43); na ništa drugo ne misli (CH-NG, 61); vůbec nic (Č-JH, 61); съвсем нищо (B-SI, 48); uopće ništa (CH-LJ, 49); uopće niš (CH-NG, 67); a když nic nemohli najít (Č-JH, 67); а като не можаха да намерят нищо (B-SI, 53); kad nisu mogli ga ništa naći (CH-LJ, 54); kad nisu niš mogli naći (CH-NG, 72).
Vynechání záporného zájmena Často je v překladu vynecháno záporné zájmeno nic a negováno je pouze významové sloveso. Pokud je záporné zájmeno vynecháno, nejedná se o dvojí zápor. Někdy záporné zájmeno vynechal pouze jeden z překladatelů nebo může být záporné zájmeno vynecháno jak v obou chorvatských překladech, tak i v bulharském překladu. Vynechání zájmena nic v bulharském překladu: to pro nás nic není (Č-JH, 17); тия работи не са за нас (B-SI, 13); to nije za nas (CH-LJ, 12); nije za nas (CH-NG, 24); nic nepomohlo (Č-JH,31); това не помогна (B-SI, 22); nije ništa pomoglo (CH-LJ, 22); niš ni pomoglo (CH-NG, 36); lékařům nic nevěřím (Č-JH, 40); не вярвам на тия лекари (B-SI, 30); liječnicima ništa ne vjerujem (CH-LJ, 30); lječnicima ništa ne vjerujem (CH-NG, 45). Vynechání zájmena nic v chorvatském překladu Nady Gašićové: v blázinci o tom ještě nic nevědí (Č-JH, 59); но в лудницата все още нищо не знаят (B-SI, 46); u ludnici ne znaju o tom ništa (CH-LJ, 46); u ludnici za to još ne znaju (CH-NG, 65). Vynechání zájmena nic v bulharském překladu a chorvatském překladu Ljudevita Jonkeho: nechci nic ukazovat (Č-JH, 51); не искам да покажа (B-SI, 39); ne ću pokazivati (CH-LJ, 39); ne bi htel niš pokazivati (CH-NG, 55). Užití předložky bez V překladu Svetomira Ivančeva je užita předložka bez. Záporné zájmeno je vynecháno, nejedná se tedy o dvojí zápor: sám ničeho nepozoruje o svém mučednictví (Č-JH, 33); без да забелязва своето мъченичество (B-SI, 23); nije bio svijestan svojega mučeništva (CH-LJ, 23); sam nije bio svjestan svojeg mučeništva (CH-NG, 37). Nahrazení významového slovesa jiným slovesem Sloveso bát se je možné v bulharštině vyjádřit slovesem страхувам се, přirozenější pro nižší styl je vazba slovesa съм (být) a substantiva страх (strach). Tímto způsobem se v bulharštině vyjádření různé duševní stavy. V tomto případě není možné dosadit záporné zájmeno nic: já se prohlídky těch pánů úplně nic nebojím (Č-JH, 40); мене съвсем не ме е страх от прегледа тия господа (B-SI, 30); ja se baš ništa ne bojim pregleda te gospode (CH-LJ, 30); ja se pregleda od te gospode opće niš bojim (CH-NG, 45). Do bulharského výrazu ме е еня (do toho mi nic není, s tím si starosti nedělám) není možné vložit záporné zájmeno nic: nic si z toho nedělej (Č-JH, 25); xич да не те е еня (B-SI, 18); ništa se ne uzrujavaj (CH-LJ, 17); niš se ne brini (CH-NG, 31). Užití kladné podoby Ne vždy je možné přeložit záporný tvar odpovídajícím způsobem. Pro daný jazyk zní přirozeněji, pokud se zvolí jiné sloveso, které není nutné dávat do záporného tvaru a věta zůstane v kladné podobě. Záporné zájmeno je vynecháno. To můžeme pozorovat jak v překladech do bulharštiny, tak i do chorvatštiny: z toho nic nekouká než Pankrác (Č-JH, 17); те миришат само на Панкрац (B-SI, 13); to može čovjeka odvesti samo u pankrački zatvor (CH-LJ, 12); iz toga viri samo zatvor na Pankracu (CH-NG, 24); nedal jim tak dlouho nic jíst (Č-JH, 70); и га държа гладни (B-SI, 56); nije im dao nikakve hrane (CH-LJ, 57); dugo nije ništa davao jesti (CH-NG, 76).
Zápornému zájmenu nikdo odpovídá v bulharštině zájmeno никой (nikdo) tvořené zájmenem кой (kdo), ke kterému je připojen záporný prefix ни-. V chorvatštině tomuto zájmenu odpovídá zájmeno nitko, které je vytvořeno od kladného zájmena tko (kdo) přidáním záporného prefixu ni-. Kromě tvaru záporného zájmena je ve větě záporný tvar významového slovesa.
Ilustrativní příklady překladu záporného slovesa a záporného zájmena nikdo: nikdo se to neodvážil opakovat (Č-JH, 22); никой не се осмеляваше да го повтори (B-SI, 16); nitko nije usudio ponoviti (CH-LJ, 16); to se niko ni usudil ponoviti (CH-NG, 29); tak se nikdo nesmí divit (Č-JH, 30); никой не бива да се учудва (B-SI, 22); tada se nitko ne smije čuditi (CH-LJ, 22); niko se ne sme čuditi (CH-NG, 35); já nikomu nevěřím (Č-JH, 44); аз не вярвам на никого (B-SI, 34); ja nikomu ne vjerujem (CH-LJ, 35); ja nikome ne vjerujem (CH-NG, 49); nikdo k vám nepřijde a neřekne (Č-JH, 46); никой няма да дойде при тебе и да ти каже (B-SI, 36); nitko neće doći do vas i reći vam (CH-LJ, 36); niko vam ne bu prišel ni rekel (CH-NG, 51); to mně nikdo nevymluví (Č-JH, 61); никой не може да ме убеди в обратно (B-SI, 48); o tom me nitko ne može razuvjeriti (CH-LJ, 49); To me niko nebu razuveril (CH-NG, 67).
Vynechání záporného zájmena Ne vždy je dodržen dvojí zápor, záporné zájmeno je v bulharském překladu vynecháno: nemáte nikoho známého (Č-JH, 34); нямате ли познати (B-SI, 24); nemate nikakva znanca (CH-LJ, 24); nemate nikog poznatog (CH-NG, 39).
Adverbium nikdy se do bulharštiny překládá adverbiem никога a do chorvatštiny adverbiem nikada. Tato zájmena jsou utvořena od zájmena кога (kdy) přidáním záporného prefixu ни- a od zájmena kada (kdy) přidáním záporného prefixu ni-. Přidáním záporného prefixu se utvoří i adverbia nikde, nikam a nijak.
Adverbia se vyskytují ve větách spolu se zápornými tvary významových sloves. Ilustrativní příklady překladu záporného slovesa a adverbia nikdy: já jsem se nikdy o takovou hovadinu nezajímal (Č-JH, 18); подобни дивотии никога не са ме интересували (B-SI, 13); ja se nikada nisam zanimao za takve gluposli (CH-LJ, 13); ja se nikad nisam interesiral za takve bedastoće (CH-NG, 24); nikdy jsem nebyl na to zvědavej (Č-JH, 18); никога не съм проявявал любопитство (B-SI, 13); ja se nikada nisam zanimao (CH-LJ, 13); nikada nisam bil radoznali (CH-NG, 24); já jsem ještě nikdy neviděl (Č-JH, 54); никога досега не съм виждал (B-SI, 42); ja još nikada nisam vidio (CH-LJ, 42); ja još nikad nisam videl (CH-NG, 59); že on nikdy o politice v hospodě nemluví (Č-JH, 66); той никога не говори за политика (B-SI, 52); da on u gostionici nikada ne razgovara o politici (CH-LJ, 53); on nikada o politici u birtiji ne razgovara (CH-NG, 72); nikdy více nepřijde léčit člověka (Č-JH, 75); никога вече няма да се занимава с човек (B-SI, 60); više nikada ne će doći liječiti (CH-LJ, 61); više nikada neće doći liječiti čovjeka (CH-NG, 80); nikdy nezapomenu na vaši dobrotu (Č-JH, 58); никога няма да забравя добрината ви (B-SI, 46); ne ću nikada zaboraviti vašu dobrotu (CH-LJ, 46); nikad ne bum zaboravil vašu dobrotu (CH-NG, 65).
Kladná podoba zájmena Podobně jako v oddíle věnovanému záporným zájmenům, najdeme i mezi adverbii překlad, kdy je místo záporného tvaru zvolena kladná podoba. Místo záporného tvaru nikdy je v chorvatštině použita kladná podoba adverbia uvijek (vždy): nikdy neopomenul říci (Č-JH, 38); никога не забравил да каже (B-SI, 29); uvijek govorio (CH-LJ, 29); nije zaboravljao reći (CH-NG, 42). Použití kladného podoby adverbia může být také zapříčiněno tím, že místo indikativu je zvolena otázka. Svetomir Ivančev nahradil zápornou větu větou kladou, která je doplněna o tázací částici ли. Тyhle přehlídky nikdy nevedou k dobrýmu. (Č-JH, 18); Тия паради кога ли са донесли нещо хубаво? (B-SI, 14); Ovakve smotre nikada ne donose dobra. (CH-LJ, 13); Te vam smotre nikad ne vodiju k dobromu. (CH-NG, 25). Vynechání záporného zájměna nikdy V bulharském překladu Svetomira Ivančeva je vynecháno záporné zájmeno nikdy. Negováno je pouze sloveso, není tedy zachován dvojí zápor: neměl nikdy ve zvyku (Č-JH, 56); нямаше навик (B-SI, 44); nije nikada običavao (CH-LJ, 44); nikada nije imao naviku (CH-NG, 61).
Zápornému tvaru nikde v chorvatštině odpovídá zájmeno nigdje, které je tvořeno záporným prefixem ni-, do bulharštiny se toto adverbium překládá adverbiem никъде, které vzniká přidáním prefixu ni-. Toto adverbium znamená také nikam. Tomu odpovídá chorvatské adverbium nikuda. Přidáním záporného prefixu lze stejně utvořit adverbium nijak. Ilustrativní příklady překladu záporného slovesa a adverbia nikde, nikam, nijak: nikde jsem víc neměl než nanejvýš tři piva (Č-JH, 55); никъде не съм пил повече от три бира (B-SI, 43); nigdje nisam popio više od tri piva (CH-LJ, 43); nigde nisam popil više od tri pive (CH-NG, 60); když už nikde jste nemoh dostat něco k obědu (Č-JH, 67); когато никъде не сервират обед (B-SI, 54); kad niste nigdje ništa mogli dobiti za ručak (CH-LJ, 55); kad više nigde niste niš mogli dobiti za jesti (CH-NG, 73); nikam nepudou (Č-JH, 73); никъде няма да ходите (B-SI, 58); ne idite nikuda (CH-LJ, 56); nikam nejdete (CH-NG, 78); jeho společnice nebyla nijak spokojena (Č-JH, 68); партньорката му не остана никак доволна (B-SI, 54); njegova prijateljica nije baš bila zadovoljna (CH-LJ, 55); njegova prijatelnica nije nikako bilazadovoljna (CH-NG, 73).
Pro slovanské jazyky charakteristické, že kromě dvojího najdeme i polynegaci. Ve větách je kromě záporného slovesa několik záporných zájmen. Ilustrativní příklady překladu, ve které se vyskytuje vedle záporného slovesa a více záporných zájmen: nikdo od něho nic nekoupil (Č-JH, 22); никой не купуваше нищо от него (B-SI, 15); nitko nije htio od njega ništa kupiti (CH-LJ, 15); niko od njega niš ni kupil (CH-NG, 27); Nikde nikdy nikomu na nějakým nevinným člověku nezáleželo. (Č-JH, 32); Никога, никъде, никой не ги е бръснал. (B-SI, 22); Nikada i nigdje nije nikomu bilo stalo do kakva nevinog čovjeka. (CH-LJ, 23); Nigde, nikada, nikom ni bilo stalo do nekakvog nevinog čoveka. (CH-NG, 36); Viď že jsem nikdy nikoho k někomu nepřirovnával? (Č-JH, 22); Нали никога не съм правил никакви сравнения? (B-SI, 15); Zar ne, da ja nisam nikada nikoga ni s kim uspoređivao? (CH-LJ, 15); Jel da nisam nikada nikoga z nekim uspoređival? (CH-NG, 27)
Lexikálně syntaktické prostředky mohou též vyjadřovat změnu polarity, nesou zpravidla ještě další významové složky, které jsou s negací spjaté. Předložka bez je někdy považována za záporný protějšek předložky s v sociativním užití nebo k vyjádření záporné podmínky.144 Ilustrativní příklady užití předložky bez:
Zápor mohou zdůraznit různé prostředky. Jedním možností je reduplikace záporného slovesa nebo použití lexikálně frazeologických prostředků. Další možností, jak zdůraznit zápor je použití částici nebo adverbium, která zdůrazňují zápor. V češtině je to nejčastěji částice ani, které odpovídá v chorvatštině částice ni. V bulharštině je to nejčastěji částice нито (ani) nebo дори (dokonce). Ilustrativní příklady, ve kterých se vyskytuje zdůrazněný zápor: a že jim ani státní návladnictví nepomůže (Č-JH, 15); че дори прокурорският паркет нямало да помогне (B-SI, 11); da im ni državni odvjetnik ne će pomoći (CH-LJ, 11); pa da im ne bu pomoglo ni državno nadodvjetništvo (CH-NG, 21); a ta kšanda nebyla ani jeho (Č-JH, 15); a презрамките дори не били негови (B-SI, 12); taj remen nije ni bio njegov (CH-LJ, 11); a taj remen nije ni bil njegov (CH-NG, 21); ani se nedočkal, až bude císařem (Č-JH, 18); не дочака дори да стане император (B-SI, 14); nije ni dočekao, da postane car (CH-LJ, 13); nije ni dočekal da postane car (CH-NG, 25); nepronesl ani jednoho slova (Č-JH, 24); не е произнесъл нито дума (B-SI, 17); da nije rekao nijedne reći (CH-LJ, 17); nije prozborio ni jedne riječi (CH-NG, 30); nepromluvil ani slova (Č-JH, 30); той изобщо не продумал нито думица (B-SI, 21); on uopće nije ni riječ progovorio (CH-LJ, 21); uopće nije progovorio ni slova (CH-NG, 34); nemám ani hlas ani sluch (Č-JH, 48); нямам нито глас, нито слух (B-SI, 38); nemam ni glasa ni sluha (CH-LJ, 38); nemam ni glasa ni sluha (CH-NG, 54); ani o slovíčko více, ani méně (Č-JH, 52); нито дума повече, нито дума по-малко (B-SI, 41); ni riječi više, ni manje (CH-LJ, 40); i ni riječi više, a ni manje (CH-NG, 57). Vynechání zdůraznění záporu V některých příkladech není v překladu ponechána částice, která zdůrazňuje. V následujícím příkladu je záporný tvar slovesa v minulém čase zachován. Důraz byl vynechán v bulharském překladu a chorvatském překladu Ljudevita Jonkeho: ještě si pro ně ani neposlal (Č-JH, 75); още не ме е пратил да ги купя (B-SI, 60); još nije po njih poslao (CH-LJ, 61); još po njih ni ni poslal (CH-NG, 80). V následujícím příkladu je vynechán důraz v Ljudevita Jonkeho je vynechán důraz, ten užil záporový genitiv: není ani jedna louka (Č-JH, 57); че няма нито една ливада (B-SI, 45); nema livade (CH-LJ, 45); da ni bilo ni jedne livade (CH-NG, 63).
Mluvčí při kladení otázek neví, zda odpověď bude kladná či záporná. Většina otázek slouží k prověřování nějaké uložené povinnosti nebo ověření nějakého tvrzení či sdělení. U většiny otázek, ve kterých je zápor, se předpokládá, že odpověď bude mít také zápornou podobu. Mnohé výpovědi mají formu tázací výpovědi, ale nemají funkci otázky. Záměrem mluvčího takovými otázkami není dosáhnout odpovědi, ale často spíše snaha vyjádřit rozpaky nebo mohou tyto otázky sloužit jako výzva.
Ilustrativní příklady záporných sloves v otázkách: Viď že nemáš?(Č-JH, 21); Нали не ги обичаш? (B-SI, 14); Zar ne, da ih ne voliš? (CH-LJ, 14); Jel da ih ne voliš? (CH-NG, 25); A není to pravda? (Č-JH, 21); И не е ли вярно? (B-SI, 14); A zar to nije istina? (CH-LJ, 14); A jel to ni istina? (CH-NG, 25); A nevíte, co o něm řekl? (Č-JH, 22); A не знаете ли какво точно казал за него? (B-SI, 16); A ne znate li, što je rekao? (CH-LJ, 16); A ne znate što je o njemu rekao? (CH-NG, 29); Nebude lepší, když vás pošleme na policejní ředitelství?(Č-JH, 58); Няма ли да бъде по-добре да би изпратим в Дирекция на полицията?(B-SI, 46). Ne bi li bilo bolje, da vas pošaljemo na redarstveno ravnateljstvo? (CH-LJ, 46); neće li biti bolje da vas pošaljemo na policijsko ravnateljstvo? (CH-NG, 64); Užití odlišného významového slovesa: V bulharském překladu je nahrazeno sloveso dělat slovesem упражня (uplatnit). Zápor v otázce je zachován: nedělali nátlak? (Č-JH, 38); не упражниха ли насили? (B-SI,29); nisu li izvršili pritisak? (CH-LJ, 29); nisu li činili pritisak (CH-NG, 44).
Užití kladné podoby slovesa V bulharském překladu je zápor zachován, ale je významové sloveso mít nahrazeno slovesem случва се (stávat se). V chorvatském překladu Nady Gašićové je zachováno sloveso mít, ale sloveso je v kladném tvaru: A nemíváte někdy občas nějaké záchvaty? (Č-JH, 40); A не ви ли се случват от време на време някакви припадъци? (B-SI, 30); A nemate li vi povremeno kakve napade? (CH-LJ, 30); A jestli li nekada imali kakav moždani udar? (CH-NG, 45). Ve všech třech překladech je užita kladná podoba slovesa: Neznáte nejvyšší hloubku v Tichým oceánu? (Č-JH, 43); Знаете ли коя е най-голямата дълбочина в Тихия океан? (B-SI, 33); Znate li najveću dubinu Tihog oceana? (CH-LJ, 33); Znate li najveću dubinu u Tihom oceanu? (CH-NG, 48). V chorvatském překladu Ljudevita Jonkeho je užita kladná podoba slovesa: Nemáte náhodou u sebe řemen?(Č-JH, 53); Нямате ли случайно ремък? (B-SI, 42); Imate li slučajno remen? (CH-LJ, 41); Nemate li slučajno kod sebe remen? (CH-NG, 59). V bulharském překladu je užita kladná podoba slovesa: Nemohl byste zazpívat? (Č-JH, 48); Бихте ли могли да изпеете? (B-SI, 38); Ne biste li nam mogli zapjevati? (CH-LJ, 38); Ne biste li mogli zapjevati? (CH-NG, 54); Nepřejete si, abych vám pomohl počítat? (Č-JH, 55); Искате ли да ви помогна да броите? (B-SI, 43); Želite li, da vam pomognem brojiti ?(CH-LJ, 43); Želite da vam pomognem računati? (CH-NG, 60); Není vám zima? (Č-JH, 56); Студено ли ви е? (B-SI, 44); Nije li vam hladno? (CH-LJ, 44); Nije vam zima? (CH-NG, 62); A pan Bretschneider už sem nechodí? (Č-JH, 63); A господин Бретшнайдер идва ли още? (B-SI, 50); A zar gospodin Bretschneider ne dolazi više amo? (CH-LJ, 51); A gospon Bretschneider više ne dolazi? (CH-NG, 69). ANALÝZA K analýze jsme použili záporné tvary, které se vyskytují v prvních osmi kapitolách prvního dílu knihy Osudy dobrého Švejka za světové války145 a její překladů do chorvatštiny a bulharštiny. Analyzovali jsme celkem 264 příkladů, ve kterých se vyskytoval zápor. Hodnocení příkladů je v určité míře subjektivní, protože je velice obtížné zhodnotit, do jaké míry se uvedené překlady liší. Rozdíly můžeme najít jednak v použití jiného významového slovesa, tak i v použití odlišné osoby, čísla, slovesného způsobu a času. Jelikož jsme hodnotili tři překlady, mohli jsme najít odlišnost i pouze v jednom z překladů. Pokud by stejné příklady hodnotil někdo jiný, mohl by dojít k jiným číslům na rozdíl od nás. Rozdílného hodnocení bychom dosáhli také změnou jednotlivých kategorií nebo zařazení příkladů do jiných kategorií. Existuje vždy několik možností, podle kterých můžeme příklad do kategorie zařadit. Analyzovali jsme celkem 264 příkladů, ve kterých se vyskytoval zápor. Z tohoto počtu bylo 166 příkladů (62,9 %) zhodnoceno jako příklady shodné a 98 (37,1 %) jako rozdílné. Z celkového počtu nalezených příkladů bylo v kapitole Gramatický zápor použito 76 shodných (28,8 %) a 62 rozdílných (13,6 %) příkladů. Gramatický zápor byl námi rozdělen do pěti podskupin. Podíl použitých příkladů v jednotlivých, námi určených, podskupinách znázorňuje následující graf. Graf 1 Gramatický zápor 
Jak je patrné z grafu, nejvíce zastoupenou podskupinou gramatického záporu byla finitní slovesa. Zde jsme našli nejvíce rozdílů v bulharském překladu Svetomira Ivančeva. Počty příkladů v jednotlivých podskupinách, včetně počtu rozdílných příkladů v jednotlivých překladech, udává následující tabulka. Tabulka 12 Gramatický zápor
Ostatní analyzované příklady byly dále rozděleny do námi vytvořených šesti kategorií. Bylo nalezeno 90 shodných a 36 rozdílných příkladů. Rozdělení příkladů do námi zvolených kategorií znázorňuje graf č. 2. Graf 2 Ostatní kategorie 
Nejpočetnější námi určenou kategorii tvořily příklady, ve kterých se vyskytovalo více záporů v jedné větě. Další početnou kategorií tvořil lexikální zápor. Počty použitých příkladů v jednotlivých kategoriích uvádí následující tabulka. Tabulka 13 Ostatní kategorie
Nejvíce rozdílných překladů v gramatickém záporu bylo zaznamenáno v bulharském překladu. V překladu Svetomira Ivančeva jsme nalezli 50 rozdílných příkladů, v překladu Ljudevita Jonkeho 30 příkladů a v překladu Nady Gašićové jen 17 příkladů. Podíl množství výskytu rozdílných překladu příkladů v jednotlivých jazycích znázorňuje následující graf. Graf 3 Gramatický zápor – rozdíly v jednotlivých překladech 
Také v ostatních kategoriích jsme nejčastěji našli rozdíl v bulharském překladu. V překladu Svetomira Ivančeva jsme nalezli 33 rozdílných příkladů, v překladu Ljudevita Jonkeho 12 rozdílných příkladů. V jeho překladu jsme nalezli nejvíce odlišností ve větách, které se týkali zdůraznění záporu. U Nady Gašićové jsme našli rozdíl pouze v 8 příkladech. Graf 4 Ostatní kategorie – rozdíly v jednotlivých překladech 
Jak je patrné z grafu číslo 4 a tabulky číslo 13, ani u jednoho z překladatelů jsme nenašli odlišnosti v překladu vět, ve kterých se vyskytovaly dva zápory v jedné větě. Ve větách, kde byly pro vyjádření negace použity prostředky lexikálně syntaktické, také nebyly nalezeny žádné rozdíly v překladu. ZÁVĚR Věta může mít jak kladnou tak záporou podobu. Záporné věty popírají platnost obsahu, zakazují realizaci věty nebo vyjadřují platnost nedostatku. Cílem této magisterské práce bylo konfrontovat užití záporu v bulharštině, češtině a chorvatštině. Práce se skládá z teoretické a praktické části. První dvě teoretické kapitoly popisují funkci záporu, jeho tvorbu a možnosti výskytu v jednotlivých jazycích. Hlavní zdroj informací poskytly bulharské, české a chorvatské gramatiky. Každá z gramatik pohlíží na zápor zcela z jiného úhlu pohledu. České gramatiky se věnují negaci mnohem více než bulharské a chorvatské gramatiky. Téměř ve všech českých gramatikách se dozvídáme o dělení záporu, zatímco v jihoslovanských gramatikách žádné rozdělení většinou nenajdeme. Bulharské a chorvatské gramatiky se věnují problematice záporu v daleko menší míře, nezabývají se záporem komplexně a jen zřídka je záporu či záporným tvarům věnována celá kapitola. Zápor se zde většinou nachází v přehledu tvarů sloves, v přehledu záporných zájmen či v kapitolách věnujících se jednotlivým časům. Tvoření záporu je v jihoslovanských jazycích velice podobné jako tvoření záporu v češtině. Zápor u slovanských jazyků je vyjádřen spíše prepozičně na rozdíl od např. ugrofinský jazyků, kde se vyjadřuje postpozičně. V češtině, bulharštině ani chorvatštině neexistuje speciální pád pro vyjádření absence něčeho, jak je tomu právě u ugrofinských jazyků. Zápor v jednotlivých jazycích lze rozdělit do dvou hlavních skupin a to gramatický zápor, do které spadají všechny záporné tvary sloves, a dále zápor lexikální. Ve slovanských jazycích se negace vyjadřuje pomocí záporné partikule ne. Ve většině slovanských jazyků se ustálilo psát zápornou částici odděleně, tak je tomu i bulharštině a v chorvatštině. V češtině je tato částice součástí negovaného slova. Přestože se ve většině bulharských a chorvatských gramatik dočteme, že se záporná částice píše vždy odděleně, není tomu vždy tak. V bulharštině se záporná částice не píše zpravidla odděleně, ale je součástí pomocných sloves няма a недей (няма да ви прощавам; недей плака). Záporná částice je součástí záporných tvarů utvořených od slovesa mít a to jak v češtině, tak i bulharštině a chorvatštině (nemám; нямам; nemam). Záporná forma budoucího času se v bulharštině vyjadřuje pomocí neosobního slovesa няма а zřídka pomocí не ще (няма да ми липсва). Záporné tvary futura preateriti а futura exacta praeteriti se tvoří buď pomocí záporné částice nebo pomocí neosobního tvaru нямаше. Záporné tvary futura I. v chorvatštině jsou tvořeny pomocným slovesem htjeti (chtít). Vzniká tvar neću, kde je záporná částice ne součástí záporného slovesa a významové sloveso má kladnou podobu (neću vas štediti). Dřívější pravopis dovoloval oddělené psaní, proto ve starším překladu Ljudevita Jonkeho najdeme příklady, kdy se ne píše odděleně (ne ću vas štedjeti). V kajkavštině je budoucí čas vyjádřen pomocí futura II (ne bum rekel). V češtině je zápor součástí záporného pomocného slovesa být (nebude nic scházet). V minulém čase v bulharštině stojí záporná částice не odděleně (не станало, не е могла да удуши близнета, не спа). V bulharštině se pro vyjádření minulého času (perfekta) užívá pomocné sloveso být a plnovýznamové sloveso. Stejně tak v chorvatštině se v minulém čase používá pomocné sloveso. Pokud je tedy věta v záporném tvaru, musí být negováno pomocné sloveso. V chorvatštině je zápor součástí pomocného slovesa biti (nije spavao x nespal). V překladu může být proto významové sloveso vypuštěno, pokud je toto sloveso jasné z kontextu. K tomu dochází v záporných odpovědí na otázky. Místo záporného tvaru významového slovesa je negováno pouze pomocné sloveso být (Jeste li čitali? Nisam.; Четохте ли? Не съм.). V češtině se předpona ne- připojuje v analytických slovesných tvarech préterita a kondicionálu přítomného k příčestí minulému, nikoli k pomocnému slovesu, v chorvatštině je zápor vždy připojen k pomocnému slovesu (nepřišli jste x niste došli). Abychom zjistili, zda pravidla uvedená v gramatikách platí, analyzovali jsme v praktické části osm kapitol prvního dílu knihy Osudy dobrého Švejka za světové války. Ke konfrontaci byl použit bulharský překlad Svetomira Ivančeva, chorvatské překlady Ljudevita Jonkeho a Nady Gašićové. Celkem jsme analyzovali 264 příkladů, ve kterých se vyskytoval zápor. Z tohoto počtu bylo 166 (62,9 %) příkladů zhodnoceno jako příklady shodné a 98 (37,1 %) jako rozdílné. Existovalo několik možností, podle kterých bylo možné příklady rozdělit. Hlavní kategorií byl gramatický zápor. Ten tvořilo 76 shodných (28,8 %) a 62 rozdílných (13,6 %) příkladů. Nejvíce zastoupenou skupinou gramatického záporu byla finitní slovesa. Ostatní kategorie tvořil lexikální zápor, dva a více záporů ve větě, prostředky lexikálně syntaktické, zdůraznění záporu a zápor v otázkách. Z ostatních kategoriích bylo 90 příkladů shodných (31 %) a 36 rozdílných (13,6 %). Mezi nejpočetnější kategorie patřil lexikální zápor a několik záporů v jedné větě. Lexikální zápor, který tvořilo 28 shodných (10,6 %) a 10 rozdílných (3,8 %) příkladů. Několik záporů v jedné větě bylo nalezeno v 42 shodných (15,9 %) a 17 rozdílných (6,4 %) příkladech. Nejvíce rozdílů bylo nalezeno v bulharském překladu. Svetomira Ivančev odlišně přeložil 83 příkladů, což tvořilo 31,4 % z celkového počtu uvedených příkladů. U Ljudevita Jonkeho jsme našli 42 rozdílných příkladů (15,9 %) a u Nady Gašićové 33 (12,5 %) rozdílných příkladů. Jedním z důvodů proč jsme u Svetomira Invančeva nalezli více rozdílů je to, že se bulharština snaží u sloves vyjádřit větší dynamičnost (jestli nebudu doma x aко не се въpна в къщи; ale von si je nevodseděl x но той не ги лежа). Dalším důvodem je to, že v bulharštině a chorvatštině se používá pro vyjádření přítomnosti i nepřítomnosti někoho nebo něčeho záporný tvar slovesa има/ima, v negovaném výrazu tedy няма/nema (není pochyby; nema sumnje; няма съмнение). Zápor je ve většině případů vyjádřen záporným tvarem slovesa. Další možností vyjádření záporu je pomocí lexikálního záporu. Ten se zpravidla tvoří přidáním záporného prefixu ke kladnému tvaru slova. Nejčastěji jsou tímto způsobem tvořena adjektiva (nešťastný otec, нещастният баща, nesretni otac), někdy substantiva (neštěstí; нещастие; nesreća;) a adverbia (neobyčejně; необикновено; neobično). Záporná partikule ni je součástí záporných zájmen a to jak v češtině, bulharštině, tak i chorvatštině (nikomu nevěřím; не вярвам на никого, nikomu ne vjerujem). Pro západoslovanské i pro jihoslovanské jazyky je gramaticky správné užití dvojí negace. Ve slovanských jazycích je kromě dvojí negace užita často i polynegace. Naproti tomu v germánských jazycích (angličtině, němčině) je použití polynegace či dvojí negace považováno za chybu. V českém, bulharském i chorvatském textu jsme nalezli několik negovaných slov v jedné větě (nikdo od něho nic nekoupil, никой не купуваше нищо от него, nitko nije htio od njega ništa kupiti;). Ve srovnávaných textech se také vyskytovaly rozdíly v užití několikanásobného záporu. V originále bylo použito pouze sloveso v záporu, v překladu se objevuje také záporné zájmeno (víc jsem neudělal; ništa više nisam uradio; друго нищо не съм правил). Na druhé straně existují případy, kdy se v originálu užívá několikanásobného záporu, zatímco v bulharském překladu není negováno zájmeno, ale pouze významové sloveso, není tedy použit několikanásobný zápor (aby na něho nepadlo nijaké podezření x за да не падне някакво подозрение и върху него) . Častým jevem kdy v překladu není užito více záporů ve větě může být to, že je místo substantiva se záporným zájmenem užito další sloveso (Vobou není žádná škoda x. за двамата няма какво да съҗалява). K této náhradě dochází také při popisu různých duševních stavů (nic se nebojím x не ме е страх). Změnu polarity vyjadřují taktéž příležitostné lexikálně syntaktické prostředky, které nesou zpravidla ještě další významové složky, jež jsou s negací spjaté. Předložka bez je někdy považována za záporný protějšek předložky s (bez rumu, bez ruma; без ром) Ve spojení s předložkou bez se v chorvatštině používají zájmena na i- bez ikakva izraza radosti). Tvoření záporu v češtině, bulharštině a chorvatštině je velice obdobné. Nejčastěji se v analyzovaných textech zápor vyskytuje jako gramatický (zejména u finitních sloves) a také jako lexikální. Analyzováno bylo pouze osm kapitol originálu a překladů. Pokud bychom analyzovali celou knihu, dospěli bychom k rozdílným výsledkům. Analýza byla subjektivní, při hodnocení jinou osobou by mohlo dojít k rozdělení do jiných kategorií. Podle našich výsledků se nejvíce lišil bulharský překlad Svetomira Ivančeva a nejméně rozdílů jsme našli u Nady Gašićové. РЕЗЮМЕ
Всяка граматика представя отрицанието по различен начин. Чешките граматики обръщат внимание на отрицанието повече от българските и хърватските граматики. Почти във всяка чешка граматика се пише за разделение на отрицанието, което отсъства в българските и хърватските граматики. Отрицание можем да намерим в повечето случаи в главата за глаголи или в главата за отрицателна местоимения. Формирането на отрицание в южнославянските езици е много подобно на формирането на отрицателни форми в чешкия език. Отрицателна частица се пише в славянските езици префиксално за разлика от угро-фински езици, където се дава суфиксално. За разлика от угро-финските езици, в които съществува специален падеж за отсъствие на нещо, такъв не е наличен нито в чешкия, нито в български или в хърватския език. Отрицанието може да се раздели в две глави групи. Към първата група спадат общо и частично отрицание. Тук принадлежат всички отрицателни глаголи. Втората група е съставена от лексикално отрицание.
В българския език отрицателната частица не се пише обикновено отделно. В помощните глаголи няма и недей се съдържа също тази частица (няма да ви прощавам; недей плака). Отрицателни форми на бъдеще време в миналото и бъдеще предварително време в миналото се образуват с помощта на спомагателния глагол няма и безлични глагол нямаше. Частица, изразяваща отрицание, се съдържа в глагола има в българския, чешкия и хърватския език (nemám; нямам; nemam). Отрицателни форми за бъдеще време се образуват с помощта на спомагателния глагол няма, а по-рядко с не ще (няма да ми липсва). Отрицателни форми на бъдеще време (futur I) в хърватския език се образуват с помощта на спомагателния глагол htjeti (искам). В отрицателни изречения има форма neću, където частицате за отрицание е свързана с глагола и пълнозначният глагол има утвърдителна форма (neću vas štediti). По-ранният правопис е позволявал да се пише отрицателната частица отделно, поради което в превода на Людевит Йонке можем да намерим примери за отделно писане на тази частица (ne ću vas štedjeti). В кайкавския диалект бъдеще време се образува с помощта на futur II. (ne bum rekel). В чешкия език частицата за отрицание е свързана с глагола být (nebude nic scházet). Частицата не, изразяваща отрицание, стои отделно в минало време (не станало, не е могла да удуши близната, не спа). Минало неопределено време в българския език се образува от сегашното време на спомагателния глагол съм и миналото свършено деятелно причастие на съответния глагол. Също в хърватския език минало време се образува с помощта на спомагателен глагол. Частицата за отрицание ни-/ni- е свързана със спомагателния глагол biti (nije spavao x nespal). Ако пълнозначният глагол е ясен от контекста, то тогава той e пропуснат в изречение. Такъв е случаят например в отрицателни отговори (Jeste li čitali? Nisam.; Четохте ли? Не съм.). В чешкия език отрицателният префикс ne- се включа във форми на глагола в минало неопределено време, форми на условно наклонение в миналото деятелно причастие. В хърватския език отрицателният префикс винаги е включен в спомагателен глагол (nepřišli jste x niste došli). За да открием, дали написаните в граматиката правила важат, в практическата част направихме анализ на осем глави на първата част на книгата Osudy dobrého Švejka za světové války. При съпоставяне сме използвали български превод от Светомир Иванчев и хърватски преводи от Людевит Йонке и Нада Гашич. Направили сме анализ на 264 примери, които съдържат отрицателно изречение. Общият брой примери се състои от 166 сходни (62,9 %) и 98 различни (37,1 %) примери. Съществуват няколко възможности как да разделим примери. Главната категория е образувана от общо и частично отрицание. Тази категория се състои от 76 сходни (28,8 %) и 62 различни (13,6 %) примери. Най-големият процент съставляват лични глаголни форми. Останалите категории съставят лексикално отрицание, двойно отрицание и няколко отрицания в едно изречение, отрицание във въпросително изречение и др. Другите категории се състоят от 90 сходни (31 %) и 36 различни (13,6 %) примери. Най-големите групи образуват лексикално отрицание и няколко отрицания в едно изречение. Лексикалното отрицание се състои от 28 сходни (10,6 %) и 10 различни (3,8 %) примери. Повече отрицания намерихме в 42 сходни (15,9 %) и 17 различни (6,4 %) примери. Най-много различни примери намерихме в българския превод. Светомир Иванчев е превел 83 различни примери, което прави 31,4 % от общия брой примери. Людевит Йонке е превел 42 различни примери (15,9 %) и Нада Гашич 33 примери (12,5 %) Основната причина за намиране на най-много разлики в превода на Светомир Иванчев е, че в българския език се използват повече глаголи за действие отколкото в чешкия език (jestli nebudu doma x aко не се въpна в къщи; ale von si je nevodseděl x но той не ги лежа). Друга причина е, че в българския език за изразяване на присъствие се използва глаголът има/ima, а за отсъствие съответно отрицателната форма няма/nema (není pochyby; nema sumnje; няма съмнение). Най-често отрицание в изреченията се изразява чрез глагол в отрицателна форма. Другата възможност е лексикално отрицание. Лексикалното отрицание се образува чрез прибавяне на отрицателен префикс към утвърдителната форма на думата. Лексикалното отрицание се образува от прилагателни имена (nešťastný otec, нещастният баща, nesretni otac), някои съществителни имена (neštěstí; нещастие; nesreća;), както и наречия (neobyčejně; необикновено; neobično). Отрицателната частица ни/ni е свързана с отрицателни местоимения в чешкия, българския и хърватския език (nikomu nevěřím; не вярвам на никого, nikomu ne vjerujem). В западнославянските и южнославянските езици съществува двойно отрицание. Най-често се среща при отричане на глаголно действие и отричане на обект, изразен с местоимение или наречие. В германските езици (немски или английски език) двойното отрицание е смятано за грешка. В текста на Йаромир Хашек и неговите преводи намерихме няколко думи за изразяване на отрицание в едно изречение (nikdo od něho nic nekoupil, никой не купуваше нищо от него, nitko nije htio od njega ništa kupiti). В превода на места вместо да се отрича съществително име или вместо употребата на отрицателно местоимение, е използван само глагол. (Vobou není žádná škoda x. за двамата няма какво да съжалява). Това се случва например чрез използване на глагол за състояние (nic se nebojím x не ме е страх). Формирането на отрицание в българския, чешкия и хърватския език е подобно. Отрицателните изречения имат най-често формата на общо, частично и лексикално отрицание. Трябва да се има предид, че ние беше направен анализ на само осем глави от книгата. Ако бяхме анализирали цялата книга или някой друг на наше място бе направил това, можеше да се получат различни резултати. Следователно може да се каже, че анализът е субективен. Според нашия резултат най-различен превод е българският превод на Светомир Иванчев и най-малко разлики има в превода на Нада Гашич. SEZNAM TABULEK Tabulka 1 Futurum exactum a futurum preateriti v bulharštině 19 Tabulka 2 Futurum, prézens a aorist v bulharštině 19 Tabulka 3 Imperfektum, perfektum a plusquamperfektum v bulharštině 19 Tabulka 4 Záporné prézentní tvary slovesa být 21 Tabulka 5 Záporné tvary budoucího času (futura) slovesa být 22 Tabulka 6 Záporný minulý čas slovesa být v češtině a chorvatštině 22 Tabulka 7 Záporné minulé časy slovesa být v bulharštině 23 Tabulka 8 Záporné tvary slovesa mít v prézentu 24 Tabulka 9 Záporné tvary slovesa mít v budoucím čase (futuru) 24 Tabulka 10 Záporné tvary slovesa mít v minulém čase v češtině a chorvatštině 25 Tabulka 11 Záporné tvary slovesa mít v minulém čase v bulharštině 25 Tabulka 12 Gramatický zápor 110 Tabulka 13 Ostatní kategorie 111
SEZNAM GRAFŮ Graf 1 Gramatický zápor 110 Graf 2 Ostatní kategorie 111 Graf 3 Gramatický zápor – rozdíly v jednotlivých překladech 112 Graf 4 Ostatní kategorie – rozdíly v jednotlivých překladech 113 BIBLIOGRAFIE Primární literatura: HAŠEK, Jaroslav: Doživljaji dobrog vojnika švejka. Zagreb: Konzor, 1996. (překlad Nada Gašićová). HAŠEK, Jaroslav: Doživljaji dobrog vojaka Švejka za svjetskog rata. Zagreb: Zora, 1953 (překlad Ljudevit Jonke). HAŠEK, Jaroslav: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. 34. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1987. ХАШЕК, Ярослав: Приключенията на добрия войник Швейк през цветовната война. София: Отечество, 1981 (překlad Svetomir Ivančev). Sekundární literatura: АНДРЕЙЧИH, Л. – КОСТОВ, Н. – НИКОЛОВ, Е.: Български език (за институтите за начални учители). София: Народна просвета, 1972. BABIĆ, Stjepan: Tvorba riječi u hrvatskome književnome jeziku. Zagreb: HAZU, 2002. BAUER, Jaroslav – GREPL, Miroslav: Skladba spisovné češtiny. Praha: SPN, 1970. BĚLIČOVÁ, Helena: Nástin porovnávací morfologie spisovných jazyků slovanských. Praha: Karolinium, 1998. BĚLIČOVÁ, Helena – UHLÍŘOVÁ, Ludmila: Slovanská věta. Praha: Euroslavica, 1996. БОЯДЖИЕВ, Тодор – КУЦАРОВ, Иван – ПЕНЧЕВ, Йордан: Съвременен български език. София: Издателска къща.Петър Берон, 1999. Encyklopedický slovník češtiny. Praha: NLN, 2002. Govorimo hrvatski (red. Mihovil Dulčić). Zagreb: Naprijed, 1997. GLADKOVÁ, Hana. Učebnice bulharštiny I. díl. Praha: Karolinum 1996. GREPL, Miroslav – KARLÍK, Petr: Skladba spisovné češtiny. Praha: SPN, 1986. HAJIČOVÁ, Eva: Negace a presuposice ve významové stavbě věty. Praha: Academia, 1975. HÁJEK, Jiří: Jaroslav Hašek. Praha: Melanterich, 1983. HAKULINEN, A. – VILKUNA, M. – KORHONEN, R.: Iso suomen kielioppi. Helsinki: SKS, 2004. HAVRÁNEK, Bohuslav – JEDLIČKA, Alois: Česká mluvnice. 4. vyd. Praha: SPN, 1981. ХАДЖИЕВА, Е. – ГАРИБОВА, Н. – ЕФТИМОВА, А. – ПАЦЕВА, М. – СЛУЦКА А.: Български език за чужденци. Начален курс. София: УИ Св. Климент Охридски, 2006. ИВАНОВА, Людмила – КОЛЕВА, Жена: Български език за чужденци. Втора част. Велико Търново: Издателство Фабер, 2009. JONKE, Ljudevit: O hrvatskome jeziku. Zagreb: Pergamena, 2005. KATIČIĆ, Radoslav: Sintaksa hrvatskoga kniževnog jezika. Zagreb: HAZU, 2002. KOPEČNÝ, František: Základy české skladby. Praha: SPN, 1962. KOVÁŘOVÁ, Soňa: Vyjádření negace ve finštině. Bakalářská diplomová práce 2006. Vedoucí bakalářské práce Michal Kovář. Ústav jazykovědy a baltistiky FFMU Brno КРЪСТЕВ, Боримир: Граматика за всички. София: Наука и изкуство, 2005. КУЦАРОВ, Иван: Теоретична граматика на българския език. Морфология. Пловдив: Университетско издателство „Паисий Хилендарски", 2007. KUFNEROVÁ, Zlata: Stručná mluvnice bulharštiny, Praha: Academia, 1990. LOTKO, Edvard: Lexikální negace v současné češtině. Praha: SPN, 1975. Mluvnice češtiny 3. Praha: Academia, 1987. NEKONEČNÝ, Milan: Sociální psychologie. 2.vyd. Praha: Academia, 2009. ПАШОВ, Петър: Българска граматика. Пловдив: Хермес, 1995. ПЕТРОВА, Стефка: Българска граматика. София: SKYPRINT, 2009. PROTUĐER, Ilija: Pravilno govorim hrvatski. Split, Naklada Protuđer, 1997. Příruční mluvnice češtiny. Praha: LN, 1995. PYTLÍK, Radko: Jaroslav Hašek a dobrý voják Švejk. Praha: Panorama, 1983. RAGUŠ, Dragutin: Praktična hrvatska gramatika. Zagreb: Medicinska naklada. 1997. SEDLÁČEK, Jan: Stručná mluvnice srbocharvátštiny. Praha: Academia. 1989. Славянски езици. Граматични очерци, София: БАН, 1994. Slovník českých spisovatelů. Praha: Libri, 2000. SOLDÁN, Ladislav: Jaroslav Hašek. Praha: Horizont, 1982. ŠOJAT, Antun – BARAC-GRUM, Vida – KALINSKI, Ivan: Zagrebački kaj: govor grada i prigradskih naselja. Zagreb: Institut za hrvatski jezik i jezikoslovlje, 2008. TEŽAK, Stjepko – BABIĆ, Stjepan: Gramatika hrvatskoga jezika. 15.vyd.Zagreg: Školska knjiga, 2005. ВЛАХОВА-РУЙКОВА, Радка: Практическа граматика. Български език. София: ПОНС България ЕООД, 2009. Sborníky a časopisy: Кордовска, Румяна. Изречения с асиметрично отрицание в съвременния български език. In: Български език и литература, N 3, 1998, София: Министерство на образуванието и науката, 1998. s. 3-8. Петрова, Стефка. Асиметрия в отрицанието. In: Проглас, N 3-4, Велико Търново: Универзитетско издателство, 1997, s. 64-76. Sesar. D. Treba li ponovno prevoditi Švejka i kako? In: Filologija, knjiga 24-25, Zagreb: Hrvatska akademija znanosti i umjetnosti, 1995, s. 311-316. Стоянова, Бояна: За функционалните еквиваленти на отрицателните местоимения. In: Годишник, София: Университетско издателство „Св. Климент Охридски”, 2003, s. 41-45. Стоянова, Юлияна. Дублиране на отрицанието в съвременния български език. In: Български език, кн. 5, София: Академично издателство „Проф. Марин Дринов”, 1983, s. 390-398. Štícha František. Konkurence kladu a záporu v otázkách zjišťovacích. In Naše řeč 67, Praha: Academia, 1984, s. 76-83. Šaur Vladimír. K etymologii některých slov na ne-. In: SPFFBU, A 24. Brno: Univerzita J. E. Purkyně v Brně, 1976. s. 33-37. Slovníky: ANIĆ, Vladimir. Veliki rječnik hrvatskoga jezika. Zagreb: Novi Liber, 2003. Български тълковен речник. София: Наука и изкуство, 2008. Чешко-български речник I. София: Труд & прозорец, 2005. Чешко-български речник II. София: Труд & прозорец, 2002. HORA, Karel. Bulharsko-český slovník. Praha: Nakladatelství československé akademie věd, 1959. Srbocharvátský slovník. Praha: Academia, 1982. Slovník českých synonym a antonym: Brno: Lingea, 2007. Internetové zdroje Bibliotheca Slavica Team: Светомир Иванчев (10.07.1920-05.02.1991)[online]. 2002 [cit. 6.3.2010]. Dostupné z: Изтегляне 0.82 Mb. Сподели с приятели:
|