Expresivní vyjadřovací prostředky v bulharské a české internetové komunikaci



страница2/14
Дата19.07.2018
Размер0.56 Mb.
1   2   3   4   5   6   7   8   9   ...   14

2.1. Druhy expresivity


Současná lingvistika rozlišuje tři druhy lexikální expresivity, jimiž jsou: expresivita adherentní, inherentní a kontextová. Expresivita adherentní mění základní, neutrální význam slova, avšak projevuje se až v určitém kontextu, např. skákat do řeči. U slov inherentně expresivních tvoří expresivnost trvalou součást jejich významu. K její identifikaci nemusíme znát kontext. Inherentní expresivita se často vztahuje k hláskové či slovotvorné podobě výrazu, např. bručoun, мърморец. Posledním třetím typem expresivity je expresivita kontextová. Jak uvádí E. Lotko (Lotko, 2005), jedná se o expresivitu, která je zapříčiněna interferencí dvou různých stylistických vrstev (srov. Lotko, 2005, viz heslo expresivita kontextová). Jinými slovy spočívá v tom, že je slovo z určité stylistické vrstvy použito v jiné stylistické vrstvě. Jedná se o důležitý aktualizační prostředek.

Expresivitu adherentní a inherentní zkoumá lexikologie. Řidčeji můžou být adherentně a inherentně expresivní výrazy prostředky stylistickými. Naproti tomu expresivita kontextová je pouze jevem stylistickým, jelikož nemění význam slova. (srov. PMČ, 2003, s.95; Štylistika, 1989, s.81; Lotko, 2005, viz hesla expresivita adherentní, inherentní a kontextová; Zima, 1961, s.10-11)


2.2. Klasifikace výrazů na základě příznakovosti


Veškeré příručky shodně diferencují expresivní výrazivo na základě jejich kladného a záporného příznaku3. Avšak při bližším srovnání zjišťujeme, že množství kladně a záporně zabarvených skupin výrazů se liší. Pro příklad uvedeme, že v bulharské příručce (Вътов, 1998) se mluví pouze o vulgarizaci jazyka a na tomto základě vydělují pouze kategorii vulgarismů. Autor však v této souvislosti dodává, že vulgarizující slova mohou mít různou intenzitu a charakter - tedy pejorativní a zhrubující (dysfemismy). Publikace (Лексикология, 2002) už v souvislosti s vulgarizačním jevem slov vyděluje dvě klasifikace, a to třídu vulgarismů a dysfemismů. V některých českých gramatikách splývá kategorie dysfemismů a pejorativ. Shodně všechny příručky české i bulharské jako protiklad negativně zabarvených výrazů uvádějí eufemismy. Dále například publikace (ESČ, 2002) v souvislosti s klasifikací lexiky podle příznakovosti zmiňuje i kategorii augmentativ a deminutiv, což bychom ale viděli spíše jako členění spadající do oblasti slovotvorby než sémantiky, jelikož např. mezi deminutiva spadají některé výrazy z kategorií hypokoristik, slov familiárních a dětské řeči. V některých příručkách jsou také sjednocena hypokoristika a výrazy familiární do jedné skupiny, a to do hypokoristik. Velmi zřídka jsou v jazykovědných publikacích zmiňovány významové skupiny kakofemismů, ironie a hyperboly. Do klasifikace, na jejímž základě budeme provádět náš následný výzkum, je však zařazujeme.

Z výše uvedeného vyplývá, že diferenciace expresivních příznaků může být dosti členitá a nejednoznačná.



2.2.1. Výrazy s kladným citovým příznakem


Mezi takové výrazy řadíme:

a) Eufemismy (meliorativa)/евфемизми, neboli také slova zjemňující, nahrazují primární pojmenování nějaké nepříjemné, drsné a společensky nevhodné skutečnosti. Jsou to stylistická synonyma, s jejichž pomocí se nahrazují tabuizovaná slova, např. nečistota (špína), odešel navždy (zemřít); издъхна (умра), работник по чистотата (боклукчия).

b) Familiární slova (bulh. фамилиарни думи) je výrazivo užívané v důvěrném neformálním vztahu blízkých osob, např. mamča, taťulda; синче, майче.

c) Mezi další kladně zabarvená slova se řadí i tzv. hypokoristika (laudativa)/хипокористики. Hypokoristikon je domáckou obměnou vlastních či obecně příbuzenských jmen, např. Pepek, synátor; братче, Жани.

d) Dětská řeč (bulh. детска реч) je soubor expresivních výrazů, jež užívají dospělí v rozhovoru s dětmi, nebo naopak, např. papat, bakaný;папкай хубаво!, пишкам.

Hypokoristika, dětská řeč a slova familiární patří do skupiny deminutiv/деминутива. Deminutiva jsou zdrobňující slova, která pojmenovávají malé věci, ale i osoby pomocí deminutivních přípon.
(srov. Štylistika, 1989, s.81-83; PMČ, 1995, s.95; Лексикология, 2002, c.265-266; Lotko, 2005, viz hesla eufemismus, litotes, familiární, hypokoristikon; Вътов, 1998, c.50-51)

2.2.2. Výrazy se záporným hodnotícím příznakem


Jsem patří:

a) Dysfemismy/дисфемизъм jsou protipólem eufemismů. Je to příznačný prostředek vulgární mluvy, tedy prostředek zhrubělý. Těmito výrazy se zveličuje a podtrhává chyba nebo nedostatek, např. chcípnout (zemřít), žrát (jíst); лапам (ям), пуля се (гледам). Vyskytují se v mluvě některých sociálních skupin nebo se používají pro slohové účely.

b) K dysfemismům mají velice blízko tzv. pejorativa (bulh. пейоратив), tedy slova hanlivá, jimiž mluvčí vyjadřuje svůj negativní postoj k pojmenovávané realitě. Těmito výrazy mluvčí karikuje a zveličuje typické vlastnosti osob, nebo skutečnost, např. být mimo mísu, měšťáček; тъпанар, магаре ).

c) Oběma předchozím skupinám jsou sémanticky velmi blízká slova sprostá, neboli vulgární/вулгаризъм. Vulgarismus je hrubý a společensky nepřípustný výraz, např. hajzl, debil; идиот, кур. Sprostá slova se používají jako nadávkу  nebo jako prostředek k uvolnění vnitřního napětí, tedy ke klení.

(srov. PMČ, 1995, s.96; Štylistika, 1989, s.82-83; Лексикология, 2002, c.266; Lotko, 2005, viz hesla dysfemismus, pejorativum, vulgarismus; Вътов, 1998, c.51)



2.2.3. Výrazy s hybridní expresivností


Do této skupiny patří:

a) Kakofemismy (bulh. какофемизъм) je pojmenování záporného hrubého významu skutečnosti, kterou cítí mluvčí jako pozitivní (srov. Řeč a jazyk, 1996, s.50). Jsou to slova (slovní spojení) typu: ty můj syčáku; смрад (на парфюма), apod.

b) Pojmenování ironická/думи с иронично-шеговит оттенък jsou taková slova (slovní spojení, věty), která je možné užít nejen ve významu přímém a nepřímém, ale i ve významu opačném. Adresátovi při dekódování významu pomáhá kontextová souvislost, intonace, zabarvení hlasu – např. To je ale nádhera!; половинка (жена).

c) Hyperbola/хипербола se používá pro vyjádření nadnesené, nadsazené, přehnané skutečnosti: běží, až se za ním práší; смях до корем грайфери. Hyberbolický význam mají také výrazy záporně hodnotící, jako jsou strašný/-ě, příšerný/-ě; страшен/-но, ужасен/-но, používané v kladném významu, např. strašně pěkný; ужасно красив.

(srov. Řeč a jazyk, 1996, s.50-51; Лексикология, 2002, c.266; Lotko, 2005, viz hesla kakofemismus, hyperbola, ironie)


1   2   3   4   5   6   7   8   9   ...   14


База данных защищена авторским правом ©obuch.info 2016
отнасят до администрацията

    Начална страница